MTT - 24. kapitola

Překlad: Sabča

Summer

„Nebyla jsem ta, kdo nás dostal do potíží, to ty!“ Zaječela Sandra, potom se zachichotala. 

Smála jsem se, opřela jsem se o špalek, na kterém jsem seděla. Seděli jsme venku u táboráku, měli jsme pár skleniček a vzpomínali na staré časy. 

„Tak si to pamatuješ? Protože tak si to já nepamatuju,“ řekla jsem s ještě větším smíchem. 

Sandra zaklonila hlavu dozadu, přičemž si dala obrovský doušek ze své lahve, která byla zabalená v hnědém papírovém sáčku. Jsme tak nóbl. Sandřiny krátké tmavé vlasy byli svázané na vršku její hlavy, její tmavé oči orámované širokými brýlemi. 

„Je tu taková nuda bez tebe,“ řekla s povzdechem. 

„Kéž bychom se mohli vídat častěji.“ 

„Já vím, vždycky musím dřít,“ stěžovala si, přičemž si dala další doušek vína. Sandra pracuje jako osobní asistentka a je do značné míry stále v pohotovosti. 

„Tvůj šéf potřebuje uvolnit řetěz,“ řekla jsem, moje ústa se otevřela, když jsem viděla výraz na její tváři. „Co to bylo za obličej? Co se děje s tvým šéfem?“ 

Vypadala v rozpacích. „Spali jsme spolu!“ Vyhrkla. 

Zírala jsem. „Na co jsi myslela?“ zeptala jsem se. 

„Jako bys mohla mluvit!“ 

Tak, to je fakt. „Touché, Sandro, touché.“ 

Obě jsme se začaly smát. 

„No, tady je obličej, který jsem si nemyslel, že ještě někdy uvidím,“ přišel sexy hlas za mnou. 

Otočila jsem hlavu. „Quinne! Jak se máš?“ 

Vypadal stejně jako když jsem ho viděla naposledy, s tím rozdílem, že jeho hubená postava teď byla vypracovaná. Vysoký, s tmavými vlasy, pronikavýma modrýma očima a kroužek přes obočí. 

Quinn je stále fešák a kluk, kterému jsem dala panenství, když mi bylo osmnáct. 

„Dobře, kdy jsi se dostala zpátky do města?“ zeptal se a políbil mě na tvář a posadil se vedle mě. Rozešla jsem se s ním před měsícem, potom jsem odešla po tom, co jsme spolu randili rok. Rozešli jsme se zadobře, protože myslím, že jsem oba věděli, že jsme se milovali, ale nebyli jsme do sebe  zamilovaní. Jak to zní jako klišé, u nás to byla pravda. 

„Dnes jsem sem jela trochu spontánně.“ 

„Stesk po domově?“ zeptal se a otevřel si plechovku piva. 

„Něco takového. Myslela jsem, že bych šla dát mámě nějaké květiny. A uvidímě, co bude dělat Sandra,“ dodala jsem. „Co tu děláš?“ 

„Sandra mi napsala,“ řekl, vypadal trochu rozpačitě. 

„Jsme přátelé Quinne,“ řekla jsem mu, chtěla jsem, aby věděl, že je v pořádku, když mě chce vidět. 

„Já vím,“ řekl, ale já mohla říct, že ne. Zřejmě si myslel, že to bude trapné. Můj telefon zazvonil  Kings of Leon songem, což je Reidovo vyzvánění. Stisklajsem odmítnout a nastavila jsem telefon na tichý režim. Jen chci zapomenout na jeho jednu noc a on se rozhodne mi volat. Ten poslední měsíc bych dala cokoli, aby mi zavolal nebo odpověděl na jednu z mých zpráv a teď už bych si přála, aby odešel do prdele.

„Přítel?“ zeptal se Quinn, smutný úsměv mu hrál na rtech. 

„Ne tak docela.“ 

„Komplikované?“ 

„Není to tak vždycky?“ řekla jsem trochu hořce. Podívala jsem se kolem sebe. „Kam sakra Sandra šla?“ 

Quinn se smál, naplno. „Odešla jakmile jsem přišel já.“ 

„Pořád je záludná, jak vidím. Takže, co děláš, Quinne?“ zeptala jsem se, popíjela jsem svoje pití. 

„Stále studuju na univerzitě vědu a pracuji na částečný úvazek,“ řekl s pokrčením ramen, jako by to nebyl žádný velký problém. 

„Jsem na tebe hrdá.“ 

Trochu se začervenal. On je tak skromný. „Co děláš v tyto dny? Jak se ti žije s bratrem?“ zeptal se a zněl jako, že ho to opravdu zajímá. 

„Je to úžasné, opravdu. Xander a já si opravdu rozumíme. A studuju teď na zdravotní sestru a pracuju v baru.“ 

„To je dobře. Jsem za tebe šťastný. Kdy se vracíš zpět?“ řekl a jemně do mě narazil svým ramenem. 

„Zítra.“ 

„To je na hovno. Vy holky budete spát dnes v noci tady venku?“ zeptal se. 

„Jo, jako za starých časů.“ Vždy jsme využili na kempování pozemek Sandřiných rodičů, spali jsme pod hvězdami. Když už mluvíme o vlku, přišla Sandra a držela velký sáček, ve kterém jsem doufala, že má jídlo. 

„Nesu jídlo!“ zavolala. 

„Díky bohu,“ odpověděla jsem. 

„Sendviče. Udělala jsem tvé oblíbené, Summer,“ řekla. 

„Sýr a rajče,“ řekli jsme já a Quinn společně. Podívali jsme se na sebe. 

Pomohla jsem Sandře připravit spacáky a my všichni jsme tam leželi pod hvězdami, povídali jsme si a jedli jsme. 

Podívala jsem se na můj telefon a viděla jsem tam osmnáct zmeškaných hovorů od Reida. Začala jsem se bát, přemýšlela jsem, jestli se něco nestalo, ale žádné další hovory jsem od nikoho neměla, jen zprávu od Ryana, abych byla opatrná. Táta a Xander mi zavolali dříve a já jim řekla, že jsem na návštěvě kamarádky a budu zítra zpět doma. Oba zněli vystrašeně, takže předpokládám, že už slyšeli drby. 

Moje poslední myšlenka, než jsem usnula byla o Reidovi. 

***********

Žluté slunečnice. 

Matčina oblíbená květina. Položila jsem dolů osamělé slunečnice na matčin náhrobek. Stýská se mi po mámě každý den, ale bolí to, že mě držela v takové vzdálenosti od táty a Xandera. Myslím, že to od ní bylo sobecké, dokonce i trochu pomstychtivé. Dala mi úžasné dětství, takže myslím, že si nemůžu stěžovat. Někteří lidé nemají takové štěstí, že mají matku a otce, kteří je milují a chtějí je. 

Moje matka zemřela na infarkt. Stále si pamatuji tu bolest z její ztráty, jako by to bylo včera. Neexistuje žádný čas, kdy bych se mohla ohlížet zpět a říkat si „co kdyby“. Rozhodla jsem se myslet na vzpomínky s mámou, a těch je opravdu hodně. 

„Miluju tě, mami,“ řekla jsem tiše, než jsem se otočila a šla jsem ke svému autu. Sedla jsem si dolů na sedadlo řidiče s vědomím, že je čas zamířit domů.