MMJMNJ - 7. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Zdravím! (brzo už nebudu schopná vymyslet originální pozdrav a poděkování :-D) Zvláštní dík všem, co mi lajkly fb stránky. Je to pro mě známka, že se vám opravdu líbí, co píšu a máte zájem se o mně dozvědět víc a třeba si přečíst i něco dalšího. U předešlé kapitolky jsem doufám odpověděla na všechny delší komentáře, protože těch dlouhých příbylo a bylo jich opravdu moc, takže jsem měla druhé Vánoce. Jeden komentář mě inspiroval k otázce. Vnímáte, že třeba u některých knížek, co čtete, je znát, že autor není ve věku postav?  Můj názor je takový – jako příklad série, která se tu objevila, abych netahala něco, co nebude šance, že znáte - Made man – určitě jsem vycítila, že autorka je mladá a zhruba ve věku postav. Není zkušená, ale zkrátka jí ty postavy z věkového hlediska věřím. (i když jiný věci jí tam zas extrémně nevěřím) U některých starších autorek mám občas pocit, že prostě píšou o tom, jak to bylo, když ony byly mladé, a to přestože píšou o současnosti.  Samozřejmě oceňuju, že starší autorky jsou zkušenější. Sama pociťuju problém, co se týče psaní postavy Liama (mně konkrétně je jen 22 let).   Pokud je tu nějaká čtenářka jeho věku, tak určitě ráda příjmu kritiku. Už tu byl předpoklad, že má určitě milenku, protože chlap bez sexu nevydrží. Já si třeba myslela, že po čtyřicítce už chlap může mít problémy s „chutí“ a erekcí. Zvlášť v období, kdy v práci mají hodně záležitostí k vyřešení. Netvrdím, že to platí u každého. Vím, že hodně mužů si na stáro hledá mladé milenky, takže předpokládám, že mají pořád dobrý sexuální apetit.  Na což jsem upozornila, že Liam není. Zmínil to Jess v jedné kapitole, kde byl právě překpavený, že si jeho otec našel mladší ženu, když vůbec není takový typ člověka.  Určitě mě na tohle téma zajímá váš názor.

Elena

Po probuzení se můj pohled zaměřil na velkou růžovou krabici, která odpočívala na protější straně postele. Byla ovázaná nádhernou třpytivou stuhou stříbrné a fialkové barvy. Netroufala jsem si tipnout, jestli je to dárek od Liama nebo od někoho jiného. Leželo to na mé posteli a mělo to kartičku s mým jménem, takže jsem to prostě vzala a pomalu odvázala mašli. Opatrně jsem roztrhla papír, abych se dostala k obsahu. Zčervenala jsem od hlavy až k patě, když jsem uviděla potisk na krabici. Jednalo se o sadu tří erotických pomůcek. První byl vibrátor, druhý anální kolík a třetí Venušiny kuličky. Nejdřív jsem se nechtěla podívat dovnitř, ale pak mi to nedalo. V tom okamžiku vešel do mého pokoje Jess. Bez zaklepání. Nejspíš aby mi oplatil moje obvyklé neklepání. Jeho načasování bylo úžasné.

„Zklamaná, že tam není původní obsah?“ V krabici totiž byla další krabice, ve které ležely úžasně vypadající čokoládové bonbóny. Takové jako v normálním obchodě nenajdete. Nechápala jsem, proč by mi za ten můj poslední žert dával čokoládu. Proč by mi vlastně vůbec dával čokoládu? A kam vlastně dal originální ehm zboží nebo kde vzal tu krabici?

„Za co to je?“ Začala jsem si ho prohlížet. Měl na sobě černé kožené kalhoty a bílou košili. Pár prvních knoflíků nechal rozepnutých skoro akorát na délku řetízku se zámkem.

Přišel ke mně blíž a zkřížil si ruce na prsou. „Chtěl jsem ti poděkovat za tátu. Jsem ti vděčný za to, jak teď vypadá šťastně. Nikdy se tak často nesmál.“

„Aha.“ Je tohle zase nějaký další sen nebo jsem se snad ocitla v jiné dimenzi?

Zasmál se mému překvapenému obličeji. „Slibuju, že to není otrávený. Je z čokoládovny známého. Dělá nejlepší čokoládu, co se dá sehnat. Jeho výrobky milují i lidé, co sladké moc nemusí.“ Na chvíli se odmlčel. Dokud nezjistil, že můj výraz vytrval. „Samozřejmě si nemysli, že jsem zapomněl na to, jak jsi mi obarvila oblečení. Vrátím ti to i s úrokama.“

Vybrala jsem jeden náhodný kus čokolády a podala mu ho. „Fajn, tak ochutnej tohle, alespoň nebudu mít podezření.“

„Fajn.“ Vzal mi ho z rukou a já se otřásla při kontaktu s jeho prsty. Co to s tebou dělá? Ukousl si kousek a svůdně si olízl rty. Je to jeho obvyklý způsob jezení? „Víš, to tričko Korn jsem si nechával, i když jsem se do něj už nevešel.“

„To je mi vážně líto.“ Zahrála jsem smutný výraz. „Nedlužíš mi náhodou výhru?“

Ušklíbl se. „Tak jo, dneska dostaneš první půlku a později další.“ Polknul. „Můj obor je hudba.“

„Všimla jsem si, že často posloucháš.“ Poznamenala jsem se zájmem v hlase. Vždycky mě zajímaly osoby, co dokázaly něco uměleckého. Já jsem na tyhle věci byla ohromný jelito.

„Jo, to je teď jediná věc, co jsem poslední čtyři roky dělal. Moje máma uměla nádherně zpívat. Od doby, co zemřela, jsem nezpíval ani moc často nehrál.“

„Na co umíš hrát?“ zeptala jsem se a vybrala si ten nejlákavější kousek čokolády. Chuť byla úžasná. Bože! Nebe existuje!

Usmál se. „Hádej.“

„Umíš na víc nástrojů nebo jen na jeden?“

„Na víc.“

„Elektrická kytara.“ hádala jsem jako první. Dalo se to odvodit podle toho, co obvykle poslouchal.

Přikývl.

„Bubny?“

Usmál se. „Trošku, ne tak dobře.“

„Ještě něco?“

„Ano.“ Skoro nebyla slyšet jeho odpověď, protože se ozval zvonek. V tomhle domě nechali namontovat nějaký šíleně hlasitý. Už několikrát jsem přemýšlela o tom, že ho vyměníme.

„Jdu otevřít.“ řekl Jess. Já jsem mezitím schovala krabici s bonbóny a tu druhou jsem vzala do tašky. Půjdu běhat, takže ji pak vyhodím, aby ji nikdo nikdy neviděl.

Jess

„Charlesi, ahoj, chlape. Co tady děláš?“ zeptal jsem se překvapeně, když jsem v našich dveřích uviděl mého malého souseda s notebookem v ruce. Většinou jsem chodil já k nim.

„Ahoj Jessi, koupil jsem si novou hru a mám tam problém s jedním questem. Myslel jsem si, že bys mi mohl pomoc.“

Přikývl jsem. „Dobře, pojď dál.“

„Ahoj.“ řekla Elena, jakmile dorazila do místnosti. Zarazila se a zopakovala svůj pozdrav. „Ahoj. Tebe neznám.“

„To je Charles. Náš soused.“

„Elena. Ráda tě poznávám.“ Potřásla mu rukou. „S tvými rodiči jsem se ještě nesetkala ani s tebou. Vy budete ti sousedi vlevo, že? “

„Ano. Já vás taky rád poznávám.“ Charles se usmál. Nebyl zvyklý, že by s ním někdo jednal jako s dospělým a potřásal mu rukou. Tímhle si u něj Elena určitě šplhla.

„Klidně mi tykej. Dáš si něco? Máme tu dobrý sušenky nebo limonádu.“

„Ne, to je dobré. Máma mi sladkosti zakazuje. Prý dost, že pořád sadím za počítačem…a pil jsem doma.“

Usmála se. „Dobře, tak já si půjdu zaběhat. Ještě se musím jít převléct.“

„Jo, jen běž.“ řekl jsem a otočil se k Charlesovi. „Zatím to zapni. Já ještě musím zavolat Jamesovi.“ Elena mezitím odešla zpátky nahoru.

„Přijde?“ zeptal se Charles s nadějí v hlase.

„Ne, je teď dost zaměstnanej.“

„Připadá mi, že už je zaměstnanej několik měsíců.“ dodal zklamaně.

„No, má teď nějaký problémy.“ O kterých s tebou nehodlám mluvit, takže doufám, že se nezeptáš.

„Slyšel jsem.“ Cože?

„Slyšel? Chare, to je závažná věc, kdo ti to řekl? Snažíme se věci držet v tajnosti.“ zněl jsem trochu zoufale i sám sobě.

„Moje ségra se kamarádí s jeho holkou. Víš, že ségra neudrží pusu zavřenou. Měl jsem co dělat, abych ji trochu krotil.“

Usmál jsem se. „Takže jsi ji srovnal? Jsi borec.“

Charles mi úsměv opětoval. „Samozřejmě, že jsem se obětoval pro tým. Bohužel už není nic, čím bych ségře mohl vyhrožovat, takže nebudu jedinej, kdo se se bude muset obětovat.“ Věnoval mi zvláštní pohled, který se mi vůbec nelíbil.

„Ach ne. To ne.“ začal jsem protestovat.

„Stačí jen troška pozornosti. I to ti bude chvilku žrát. Navrhuju, aby ses u nás dneska večer stavil.“

Zhluboka jsem vydechl. „Možná máš pravdu. Naštěstí od Jamese něco potřebuju, takže mi to hned splatí.“

„Doufám, že se moje ségra nechystá opičit po Jamesově holce.“ řekl Charles a vypadal dost znechuceně.

„Jak to myslíš?“

„No však víš. Jeho holka Jamese skoro znásilnila. Teda alespoň podle vyprávění.“ Odmlčel se a zakroutil hlavou. „A nedívej se na mě tak. Vím, co je znásilnění. Už mi není osm, ale dvanáct.“

Zasmál jsem se. „Dobře, Chare. Jdu zavolat Jamesovi.“

Vytáhl jsem si mobil s kapsy a našel v kontaktech Jamese. Charles odešel do mého pokoje. Já raději zůstal tady, protože jsem nevěděl, co všechno budu s Jamesem řešit.

„Jamesi?“ zeptal jsem se, když se dlouho nikdo neozýval. Pak jsem uslyšel vzdychat nějakou holku a byl jsem rád, že jsem nešel za Charlesem. „Jamesi, doprdele, co to tam kurva vyvádíš?“

Za dlouhou dobu se ozvala odpověď. „Huh? Jen si trochu užívám, když už pak budu muset do konce života šukat tu studenou mrchu.“

„Myslel jsem, že se právě snažíme, abys nemusel.“

„Zlato, nech ho na chvíli na pokoji. Musím dotelefonovat.“ Tohle znělo hodně potichu, takže nejspíš odvrátil hlavu od telefonu. Alespoň že tak. „Jsi naivní? Myslíš si, že připustěj, abych se s ní během tý zkušební doby rozešel. Jsou přesvědčený, že to dopadne dobře.“

„Víš, v co doufám? Že sakra použiješ kondom, protože nemíním za dva týdny řešit další tvoji zbouchnutou holku!“

„Neboj, nejsem debil dvakrát opakující stejnou chybu.“

„Co vlastně ten tvůj novej objev? Mluvil si s ní vůbec, než sis nechal kouřit od týhle?!“

„Bohužel mluvil. Moje úžasná studená mrcha už se o ni postarala úplně. Není šance, že by se mnou ještě vůbec chtěla být v jedný místnosti.“ Zase Jamesův veselý hlas. Takže jemu na té nové holce opravdu hodně záleželo.

„To je mi líto, ale chci zdůraznit, že tohle není řešení.“

„Sakra já vím. Navíc už mi z tý tvojí řeči úplně zvadnul.“

Odkašlal jsem si. „Kámo, tohle jsem fakt nepotřeboval vědět.“

„Pošlu ji pryč. Proč vlastně voláš?“

„Chystám se zabránit tomu, aby tvoje sladká holka šířila pomluvy. Sice se její rodiče zřejmě postarali, aby to neřekla tvým rodičům, ale snaží se, aby se to k nim dostalo. No a za to bych potřeboval takovou službičku.“

„O co jde? Moment.“ Jeho hlas zase zněl tišeji, až jsem ho přestal slyšet úplně. „Hele zlato, rozmyslel jsem si to. Měla by ses obléct a jít.“ Dlouhou dobu bylo ticho. Sedl jsem si na gauč a měl chuť Jamese uškrtit. „No? O co jde?“

„Slíbil jsem tatíkovi, že mamču trochu představím kámošům. Nikoho tu nezná.“

„Chápu, ale už jsem vás jednou zval, takže se ani nemusíš ptát. Bude mi potěšením pozvat vás na nedělní party.“

„Jasně, ale chci, abyste jí to trochu osladili. Chci pořádnou party. Větší než normálně. Teda samozřejmě bez Sereny a jejich kámošek. Chci, aby to bylo jako dřív, když jsme ještě blbli. Chápeš? Flaška a tak? Otec z ní udělal konzervu, chci ji trochu násilně vytrhnout ze stereotypu.“

James se rozesmál. „Proč vlastně to všechno?“

„Och, měli jsme sázku a ta mrška mi obarvila oblečení na růžovo. Tohle bude pomsta nebo alespoň první část.“

„Těším se, až ji poznám. Navíc ty tvoje nový hadry byly děsný ani se jí nedivím. Vlastně já osobně jí za to spíš poděkuju. Protože počítám s tím, že si udělal nákup.“ Trochu mě ten jeho proslov nasral.

„Jo, udělal. Víš co? Radši už běž a snaž se, máš na to jen tři dny.“

„Rozkaz! Na tuhle party dlouho nezapomene. Měj se.“

„Měj se.“

Položil jsem telefon. Dobrý na tom bylo, že to Jamese i trochu rozptýlí. Netroufal jsem si hádat, co dalšího by mohl bez dozoru provést. Pak jsem málem vrazil do Eleny, která se právě vrátila z běhu. Museli jsme se předtím minout. Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě. Bože, co to má zase na sobě?

„Vohá. Od doby, co vynalezli sportovní podprsenky, jsem myslel, že holky běhaj jen v nich. Kde pořád bereš ty maminkovský trička? Myslím, že jsi vybrala světový zásoby.“

Její příjemný obličej se změnil na naštvaný. „Radši se starej o to, aby se ti v těch tvých kožených kalhotách nezavařil pták. Neměl bys pak už vůbec čím myslet.“ Cože? Řekla právě pták? Nikdy bych si nemyslel, že to slovo uslyším vyjít z jejích úst.

Rozesmál jsem se. „Dobře, bod pro tebe. Stejně už to je mimo sázku. Mimochodem v neděli jdeme na party.“

Zbledla. „Party? To není úplně…něco, co jsem si představovala.“

„No tak, takhle poznáš velkou spoustu lidí a v jeden večer. Je to rychlokurs.“

„Myslím, že ani tvůj otec si tohle nepředstavoval.“ Pořád vypadala zoufale a já si to náramně užíval. Možná to na ni bude mít mnohem lepší účinek, než jsem si představoval.

„Připomenu ti jednu věc. Jsem dospělej a ty taky. Popravdě nechodím jako táta na sezení do restaurace, jestli je to to, co sis představovala.“

Začala si kroutit culík. Uvědomil jsem si, že v culíku jsem ji ještě neviděl. Většinou nosila drdoly. Šíleně ublízaný drdoly. „Ne jen jsem třeba myslela, že si jdete něco zahrát v pár lidech…jako kulečník.“

Mrknul jsem na ni. „Počítej, že tam bude tak čtyřicet lidí, mamino.“

Ještě víc zbledla. „Jdu se osprchovat, pokud byste něco potřebovali, budu v kuchyni vařit oběd. Přemýšlela jsem o mexické kuchyni, vyhovuje?“

„Jo, jen to nepřežeň s kořením. Bude to jíst i Charles a je to hodnej kluk, i když já jsem zmrd.“ odvětil jsem s úsměvem a odešel do svého pokoje, kde ležel Charles na mé posteli.

„Chare? Už to máš?“

Vzhlédnul směrem ke mně. „Už dávno, co ti trvalo takovou dobu?“

„Nic prosím tě, jsem tady a ty se zdržíš na oběd. To je rozkaz, protože jinak by mi moje máma otrávila jídlo.“