KM - 3. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Julian

Upíjím ze své sklenice, zatímco sleduju Noru, která se dívá ven z okna na rychle se zmenšující zemi pod námi. Má na sobě džíny a modrý svetr, nohy ve válenkách z ovčí kůže. Myslím, že se jim říká Ugg. I přesto vypadá ale sexy – i když ji preferuju v letních šatech, kdy sluneční paprsky dopadají na její pokožku. Sleduju ji s klidným výrazem, zajímá mě, na co myslí a jestli lituje.

Neměla by. Vzal bych ji s sebou tak jak a tak.

Jako by vycítila můj pohled, otočí se na mě. „Jak se o mně dozvěděli?“ zeptá se potichu. „Ti muži, kteří mě unesli, myslím. Jak zjistili, kdo jsem?“

Při té otázce mi celé tělo ztuhne. Myšlenky mi zalétnou zpátky na kliniku k pekelným hodinám po útoku, a na chvíli mě pohltí směs vzteku a paralyzujícího strachu. Mohla umřít. Umřela by, kdybych ji včas nenašel. I kdybych jim dal, co požadovali, stejně by ji zabili, aby mě potrestali za to, že jsem jim to nevydal dřív. Ztratil bych ji, jako jsem ztratil Mariu.

Jako jsme oba přišli o Beth.

„Byla to zdravotní asistentka na klinice.“ Můj hlas je chladný a odtažitý, když položím sklenici zpátky na tác. „Angela. Byla na výplatní listině Al-Quadaru celou tu dobu.“

Nora rychle zamrká. „Ta děvka,“ zašeptá a v jejím hlase slyším bolest, stejně jako vztek. Ruka se jí třese, když položí na stůl svoji sklenku. „Ta zasraná děvka.“

Přikývnu, snažím se kontrolovat vlastní vztek, když se mi vybaví video, které mi Majid poslal. Mučili Beth předtím, než ji zabili. Nechali ji trpět. Beth, jejíž život nezažil nic jiného, než utrpení, od té doby, co ji její otec prodal do bordelu na Mexických hranicích, když jí bylo třináct. Beth, která byla jednou z prvních lidí, jejichž loajalitu jsem nikdy nezpochybňoval.

Nechali ji trpět… a teď je já donutím trpět ještě víc.

„Kde je teď?“ Nořina otázka mě přinese zpátky ze zasnění, ve kterém každý člen Al-Quadaru trpí a jsou mi vydáni na milost. Když se na ni bezvýrazně podívám, vysvětlí, „Angela.“

Usměju se nad její naivní otázkou. „S ní si nemusíš dělat starosti, miláčku.“ Všechno, co z Angely zbylo, je jen popel rozprášený na trávníku u kliniky ve Filipínách. Peterův způsob vyslýchání je brutální, ale efektivní, a vždycky se poté zbaví důkazů. „Za svou zradu zaplatila.“

Nora polkne a já vím, že pochopila, co tím myslím. Už není ta holka, kterou jsem potkal v klubu v Chicagu. Můžu v jejích očích vidět stíny a vím, že jsem za ně odpovědný. Navzdory mým snahám udržet ji na ostrově, se jí ošklivost mého světa dotkla, zničila její nevinnost.

Za to Al-Quadar také zaplatí.

Začne mi cukat v jizvě na hlavě, lehce se jí dotknu levou rukou. Hlava mě občas pořád bolí, ale kromě toho jsem už zpátky v normálu. Když vezmu v úvahu, že jsem většinu posledních čtyř měsíců strávil v posteli, jsem vcelku s výsledkem téhle záležitosti spokojený.

„Jsi v pořádku?“ Nořin obličej je stažený starostlivým výrazem, když se natáhne k místu nad levým uchem. Jemně přejede prsty po jizvě. „Bolí to?“

Pod jejím dotekem mnou projede toužebný záchvěv. Tohle od ní chci. Chci, aby se zajímala o mé zdraví. Chci, aby mě milovala i přesto, že jsem jí ukradl svobodu – i když by mě měla po právu nesnášet.

Nemám o sobě žádné iluze. Jsem jedním z mužů, kteří se objevují v televizi – jedním z těch, kterých se lidé bojí a pohrdají jimi. Unesl jsem mladou ženu, protože jsem ji chtěl.

Unesl jsem ji a donutil ji být mou.

Neomlouvám svoje činy. Ani necítím vinu. Chtěl jsem Noru a teď je tu se mnou, dívá se na mě, jako bych byl nejdůležitější osobou na světě.

A to jsem. Jsem přesně to, co teď potřebuje… po čem touží. Dám jí všechno a na oplátku si od ní všechno vezmu. Její tělo, její mysl, její oddanost – chci to všechno. Chci její bolest a rozkoš, její strach a její radost.

Chci být jejím životem.

„Ne, je to v pořádku,“ odpovím na její předchozí otázku. „Už je to skoro zahojené.“

Odtáhne prsty, ale já chytím její ruku, nechci přijít o potěšení z jejího doteku. Její ruka je hubená a v mém sevření křehká, pokožku má jemnou a teplou. Snaží se instinktivně ruku odtáhnout, ale nenechám ji a sevřu prsty kolem její dlaně silněji. Její síla je oproti té mé bezvýznamná; dokud ji nepustím, nevyškubne se mi. Stejně ale nechce, abych ji pustil. Cítím, jak v ní roste vzrušení, tělo mi ztuhne a probudí se ve mně chuť po ní. Nahnu se přes stůl, pomalu a smyslně jí rozepnu bezpečnostní pás.

Pak se postavím, stále držím její ruku, a zavedu ji do ložnice vzadu letadla.

***

Je potichu, když vejdeme do pokoje a zavřu za námi dveře. Pokoj není zvukotěsný, ale Isabella a Lucas jsou vepředu letadla, takže bychom měli mít určité soukromí. Normálně se nestarám o to, jestli mě někdo slyší nebo vidí, když mám sex, ale s Norou je to jiné. Je moje a nemám v úmyslu se o ni dělit. Jakkoliv.

Pustím její ruku, přejdu k posteli a sednu si na ni, nakloním se dozadu a překřížím nohy. Ležérní póza, ačkoliv na tom, jak se na ni dívám, není nic ležérního. Ta touha po ní je mučivá, pohlcuje mě. Je to posedlost, která se skrývá za sexuální potřebou, která mě spaluje. Nechci ji jen šukat; chci se do ní otisknout, označit ji zevnitř jak zvenku, tak aby nepatřila už nikomu jinému, než mně.

Chci ji zcela vlastnit.

„Sundej si oblečení,“ nařídím a dívám se jí do očí. Pták mi ztvrdne, jako by to byly měsíce a ne hodiny, co jsem ji měl. Zabere to veškeré mé ovládání, abych z ní to oblečení neserval, neohnul ji přes postel a nebušil do ní, dokud bych se neudělal. Kontroluju se, protože nechci rychlovku. Dnes mám v plánu něco jiného.

Zhluboka se nadechnu a donutím se zůstat v klidu, sleduju, jak se pomalu začne svlékat. Lehce se červená, dýchá zrychleně a já poznám, že už je vzrušená, kundičku má rozpálenou a vlhkou, připravenou. V tu samou chvíli si všimnu v jejích pohybech zaváhání, v očích se jí zableskne ostražitost. Nějaká její část se mě stále bojí, ta, která ví, čeho jsem schopný. Je dobře, že se bojí. Je ve mně něco, co se vyžívá v bolesti jiných, co jim chce ubližovat.

Co chce ubližovat jí.

Nejdřív si svleče svetr a odhalí černé tílko pod ním. Zpod něj vykukují růžová ramínka podprsenky a ta nevinná barva mě z nějakého důvodu vzruší, vyšle novou vlnu přímo do mého penisu. Jako další jde pryč tílko a v době, když si sundá boty a džíny, mám pocit, že víc nezvládnu.

V růžové podprsence a kalhotkách stejné barvy je nejrozkošnější stvoření, jaké jsem kdy viděl. Její drobná postava je zpevněná, svaly na rukou a nohou jdou lehce vidět. Navzdory její vyhublosti je nepochybně ženská, zadek má dokonale zakulacený a malá prsa kulatá. S dlouhými vlasy, které ji spadají po zádech, vypadá jako modelka Victoria’s Secret. Jediným nedostatkem je jizva na pravé straně břicha – připomínka její operace.

Musím se jí dotknout.

„Pojď ke mně,“ řeknu chraplavě, penis mě bolestivě tlačí do látky od džínů. Dívá se na mě velkýma, tmavýma očima, když se ke mně opatrně, nejistě přibližuje, jako by si myslela, že ji každou chvíli napadnu.

Znovu se zhluboka nadechnu, abych přesně to neudělal. Namísto toho, když ke mně přijde, se nahnu dopředu a jemně ji vezmu za pas, přitáhnu si ji tak, že mi stojí mezi nohama. Pokožku má studenou a jemnou na dotek, pas tak úzký, že bych ho mohl obejmout rukama. Bylo by lehké jí ublížit, zlomit ji. Její zranitelnost mě vzrušuje stejně, jako její krása.

Natáhnu se, najdu zapínání podprsenky a uvolním tak prsa z jejich vězení. Když jí sklouzne po rukách dolů, vyschne mi v puse a celé tělo se napne. I když jsem ji viděl nahou snad stokrát, pokaždé je to nové. Bradavky má malé, růžovo-hnědé a prsa má ve stejném zlatavém odstínu, jako zbytek těla. Neschopen odolat vezmu její kopečky do dlaně, stisknu je a hnětu. Její kůže je jemná a pevná, bradavky mi v dlaních ztvrdnou. Slyším, jak zalapá po dechu, když jí přes ně přejedu palcem, a má touha se zesílí.

Pustím její prsa, zaháknu prsty za lem jejích kalhotek a stáhnu je dolů, pak jí sáhnu pravou rukou na přirození. Prostředníčkem zajedu do jejího malého otvoru a teplá vlhkost, kterou tam najdu, způsobí, že mi pták ještě víc ztvrdne. Přerývavě se nadechne, když jí palcem zatlačím na klitoris. Zvedne ruce a chytne se mě za ramena, dlouhé nehty mi zaryje do kůže. Už to déle nevydržím. Musím ji mít.

„Do postele.“ V mém hlase je slyšet touha, když odtáhnu ruku od jejího klína. „Chci tě na břiše.“

Poslušně si lehne, zatímco si stoupnu, abych se vysvlékl.

Vycvičil jsem ji dobře. V době, kdy jsem nahý, už leží zcela nahá na posteli a zadek má podložený polštářem. Ruce má složené pod hlavou a obličej otočený směrem ke mně. Pozoruje mě očima orámovanými hustými řasami a vycítím její nervózní očekávání. Bojí se mě a zároveň po mně touží. To mně vzrušuje, ale zároveň ve mně oslabuje určitou touhu. Temnou a perverznější potřebu. Koutkem oka si na zemi všimnu opasku. Zvednu ho, obtočím si sponu kolem pravé ruky a přejdu k posteli.

Nora se nepohne, i když vidím, že celá ztuhne. Rty se mi zkřiví. Hodná holka. Ví, že kdyby se bránila, bylo by to jen horší. Samozřejmě ale také ví, že její bolest zmírním rozkoší, že si to také užije.

Na kraji postele se zastavím, natáhnu volnou ruku a přejedu jí prsty po páteři. Pod mým dotykem se zachvěje a tahle reakce mi vyšle do těla temné vzrušení. To je přesně to, co chci, co potřebuju – tohle hluboké, zvrácené spojení, které mezi námi existuje. Chci se upíjet v jejím strachu, její bolesti. Chci slyšet její křik, jak se bezmocně brání – a pak ji držet v náručí, když ji znovu a znovu přivedu k orgasmu.

Z nějakého důvodu ve mně tahle malá holka odhaluje to nejhorší ze mě, nutí mě zapomenout na morálnost, kterou ještě mám. Je jediná žena, kterou jsem kdy nutil se mnou spát, jediná, kterou jsem tak moc chtěl… tak zvráceným způsobem. Mít ji tady v posteli vydanou na milost mi plete hlavu – je to ta nejsilnější droga, kterou jsem kdy zkusil. Nikdy jsem se takhle s jinou osobou necítil a to, že je moje a můžu si s ní dělat, co chci, mě přivádí k šílenství. Se všemi ostatními ženami to byla hra, kterou jsme hráli, způsob, jak se vzájemně uspokojit, ale s Norou je to jiné. S ní jde o něco víc.

„Krásná,“ zamumlám, hladím její hladkou kůži na stehnech a zadku. Brzy ho označím, ale teď si užívám jeho jemnost. „Tak nádherná…“ Nahnu se k ní a jemně ji políbím na konec páteře, vsaju její vlídnou ženskou vůni a ještě víc ji vzruším. Jemně se zachvěje. Usměju se, adrenalin se mi dostane do žil. Narovnám se, o krok ustoupím a švihnu opaskem.

Nepoužiju plnou sílu, ale i tak Nora nadskočí, když se opasek dotkne zadku, z úst se jí vydere tiché zaskuhrání. Nesnaží se pohnout nebo odplazit pryč; místo toho sevře ruce v pěst a zavře oči. Podruhé švihnu silněji, pak znovu a znovu, mé pohyby naberou rytmus. S každým dopadem opasku se propadám hlouběji do temnoty, můj svět se zmenšuje do té doby, než jediné, co cítím a slyším, je ona. Zčervenání její kůže, bolestivé vzdechy a fňukání, které se jí derou z úst, způsob, jakým se její tělo pod každým úderem zkřiví a zatřese – užívám si to, nechávám uspokojovat svou potřebu, uklidňuju zoufalý hlad, který mě zevnitř požírá.

Nevnímám čas. Nevím, jestli to byly minuty nebo hodiny. Když konečně přestanu, leží nehnutě, zadek a stehna má pokrytá růžovými šrámy. V jejím mokrém obličeji od slz vidím blažený výraz, hubené tělo se chvěje v malých otřesech. Odhodím opasek na zem, opatrně ji zvednu a posadím se na postel a položím si ji na klín. Srdce mi buší v hrudi, mozek se stále vzpamatovává z neskutečného opojení, které jsem právě zažil. Chvěje se, schová si obličej do mého ramene a začne brečet. Hladím ji po vlasech, pomalu, konejšivě, nechávám ji si ulevit ze smyslnosti, ze které se sám vzpamatovávám.

Tohle je, co teď potřebuju – utěšit ji, cítit ji v náručí. Chci být jejím vším: jejím ochráncem i mučitelem, její radostí i bolestí. Chci si ji k sobě fyzicky i duševně připoutat, dostat se jí do hlavy a duše tak, aby nikdy nepřemýšlela nad tím, že by mě opustila.

Když se její vzlyky začnou uklidňovat, vrátí se má sexuální touha. Mé uklidňující hlazení začne být mnohem odhodlanější, rukama jí začnu přejíždět po celém těle v úmyslu ji vzrušit, ne jen uklidnit. Pravou rukou jí vjedu mezi stehna, prsty jí zatlačím na klitoris a v ten stejný okamžik ji chytím druhou rukou za vlasy a zatáhnu za ně, donutím ji podívat se mi do očí. Stále vypadá omámeně, ústa má rozevřená, když se na mě dívá. Nahnu se a hluboce ji políbím. Zasténá, sevře mi kolem ramen pevněji ruce a já ucítím, jak mezi námi začne stoupat horko. Koule mám oteklé a penis mě bolí z toho, jak toužím po její hladké kundičce.

Postavím se s ní a položím ji na postel. Svraští obličej a mně dojde, že ji nejspíš bolí šrámy na zadku. „Otoč se, zlato,“ zašeptám. Teď jen chci, aby si to užila. Poslušně se otočí na břicho, do té samé polohy jako předtím, a já si ji upravím tak, že je na všech čtyřech. Jak ji tak vidím s vystrčeným zadkem a lehce prohnutou v zádech, je to ten nejvíc sexy pohled na světě. Vidím všechno – vstup do její kundičky i zadku, jeho nádherné křivky a růžové otisky po opasku. Srdce mi těžce bije, v ptákovi mi bolestivě tepe, když ji chytnu za boky a nasměruju špičku penisu k jejímu otvoru a zatlačím dovnitř.

Teplo a vlhkost mě obklopí, obalí mě svou dokonalostí. Zasténá, prohne se ještě víc, abych do ní vjel hlouběji. Vyhovím jí, lehce ho povytáhnu a pak zastrčím zpátky dovnitř. Z úst jí unikne zasténání, a tak zopakuju pohyb. Projede mnou rozkoš, když svůj otvor kolem mě stáhne. Vzdám se a začnu přirážet, stěží si uvědomuju, že zarývám nehty do hladké kůže jejích boků. Vzdechy a výkřiky se stupňují a pak ucítím, že dosahuje vrcholu, když se jí začnou stahovat vnitřní svaly. Neschopen to vydržet déle se udělám, pohled se mi zamlží silou vyvrcholení, když do ní vypustím své sperma.

S těžkým oddechováním padnu na stranu postele a přitáhnu si ji k sobě. Naše zpocená těla se k sobě přilepí, slepí nás k sobě a srdce mi začne bít jako o závod. Nora dýchá těžce taky a cítím, jak se jí kundička stahuje v posledních dozvucích orgasmu.

Ležíme tu spolu do té doby, než se náš dech zklidní. Držím ji pevně u sebe, křivka jejího zadku mě tlačí do klína. Zaplaví mě pocit klidu a uspokojení. Takové je to s ní vždycky. Něco v ní uklidňuje mé démony, cítím se díky ní normálně. Skoro… šťastně. Nemůžu to vysvětlit ani pochopit; je to prostě tak. Proto je má touha po ní tak zoufalá, tak naléhavá.

Tak nebezpečně zvrácená.

„Řekni, že mě miluješ,“ zašeptám a hladím ji po stehně. „Řekni, že jsem ti chyběl, zlato.“

Zavrtí se v mém objetí a otočí se ke mně obličejem. Tmavé oči má vážné, když se na mě podívá. „Miluju tě, Juliane,“ řekne něžně, pohladí mě po bradě. „Chyběl jsi mi víc, než život samotný. To víš.“

Vím – ale stejně to od ní potřebuju slyšet. Během posledních měsíců se pro mě stal tenhle emoční aspekt stejně důležitý, jako fyzický. Rozveseluje mě. Chci, aby mě moje malá zajatkyně milovala a starala se o mě. Chci být víc, než jen strašidlo v jejích nočních můrách.

Se zavřenýma očima si ji přitáhnu hlouběji do svého objetí a uvolním se.

Za pár hodin bude moje v úplném slova smyslu.