HB - 54. kapitola

Překlad: Simča

Dash

Nepřišla na mety. Vplížil jsem se pryč po trénování odpalů, abych jí zavolal, ale ona neodpověděla, a zpráva, kterou jsem poslal hned po tom, nedostala žádnou odpověď.

Provoz.

Dostat se do a ze severní strany centrastálo za prd v herní noc. A pátky byly obecně špatné.

Příště, musela odejít dříve. Nemohl jsem se s tím vypořádat.

Poklepal jsem každou metu, předstírajíc, že tam byla, ale jak jsme odpalovali, měl jsem prázdný mentální místo, který jsem se snažil naplnit. Něco, co jsem nedělal. Jako kdybych zapomněl si vyčistit zuby. Musel bych se vrátit a udělat to,ale ona tam nebyla. Nebyla na jejím místě nad zákopem ani při státní hymně.

Čtyřicet tisíc lidí v hledišti mě nemohli rozptýlit způsobem,jako jeden člověk.

Zpočátku jsem si myslel, že to byl provoz. Ale v horní části devítky, její nepřítomnost byla divná, a ta sez podráždění vyvinula k úplnému strachu. Ona by se jen tak neukázala, pokud by se něconestalo.

Ano, mety byly naplněny bez outů.

Ano, Rodriguezšel na pálku. Všechno jsem zvládal, ale když jsem se podíval na její sedadlo vzadu za zákopem, ona tam nebyla. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Měl jsem takový strach o svém výkonu a rituálech, které měly účinky na mou hru, že jsem neměl strach o ni a kde byla. Nevěřil jsem ji. Nebral jsem v úvahu, že měla život, který mě potřebovaltolik, kolik jsem potřeboval já ji. Ona mohla selhat, strikeovat,dělat chyby.

A kde byla? Byla v pořádku?

Rodriguez byl trojka a oh. Jeden out. Chystal se zhoupnout. Jen to potřeboval dostat dál k oběti. Vše, co potřeboval, byl wheelhouse.(Pálkařova zóna síly k ospalu?)

Vyskočil jsem hned, když jsem uviděl signál chytače. Pohybujíc se kupředu, když jsem uviděl pálkaře pohnout přední nohu na levou stranuhřiště. Krok dozadu, když jsem zahlédl, jak nadhazovač držel šev míčku. Úderpálky dosáhl mých ušídlouho poté, co jsem věděl, kam míček letěl.

A dokonce i tehdy, jsem byl pryč asi o osm palců. Rozdíl mezi chycením a prošvihnutím.Outem nebo chybou. A tak jsem se odrazil prsty u nohou o něco tvrději. Vyskočil jsem o něco výš. Protáhl se dál. Přesto, jak řád milisekund se odvinul a míček se točil o něco výš, a věděl jsem, že pálkař běžel, vykroutil jsem se, abych dostaldalší palce z mého ramene.

Moje zápěstí se ohnulo předvídatelně dozadu, protože míček dopadl plnou silou do sítě mé rukavice, a já uzavřel přehyb kolem něj. Poté, co jsem dosáhl vrcholu svého skoku, začal jsem padat.

Byl jsem v neočekávané pozici, a můj reflex byl chránit míček, ne moje rameno, které kvůli poslednímu kroucení, se dostalo do prostoru mezi mým tělem a zemí.

Když jsem spadl, moje tělesná hmotnost dosedla na mou ruku a moje zápěstí bylo pod úhlem, jak určitě být nemělo.

Neslyšel jsem prasknutí nebo cokoliv jiného. Celý stadion ztichl adech čtyřiceti tisíc duší se zadrhl a vibrace a objem ticha proudil do bolesti.

Ale nemohl jsem tam jen tak ležet.

Whitten běžel na domácí metu ze třetího místa.

Zvedl jsem rukavici a rozevřel ruku. Youder nejspíš četl mé myšlenky, než jsem dokonce spadl na zem. Prudce přiběhl k mému boku, poslal prach do mé tváře a vytáhl míček ven z mé rukavice.

Ticho propuklo radostným řevem.

Poslední věc, na kterou jsem myslel před tím, než světla stadionu byla blokována ze strany zastíněnými hlavami trenérů a koučů bylo, že se to stalo proto, že Vivian tam nebyla, a já se staral více o to, co se s ní stalo, než jsem se staral o svou zlomenou ruku.