HB - 45. kapitola

Překlad: Simča

Dash

Než se Ithacká zima dostavila, měli jsme dřevník plný dřeva do krbu. Můj otec koupil hrubý hnědýprovazec, abychom ho svázaly do zvládnutelných balíků. Vlákno mělo za úkol dělat bezdušové poleno, a my jsme vytahovaly konec odstředu. V dřevníku byla spousta dřeva, a my jsme používali yardy a yardy, aby se to posunulo a tahajíc za středpolena, abychom vytáhli kus. Mohli jsme použít devadesát procent cívky a velikost té věci se nikdy nezměnila. Jen to bylo prázdnější a prázdnější, ale na venek to vypadalo stejně.

Až do posledních pár yardů. Pak tvar se začal hroutit, a celá věc zmizela, jako když neviditelný muž se svlékl, a bum, viděl jsem, že prázdné to bylo po celou tu dobu.

Doprovodil jsem ji k autu a jeli zpět k jejímu domu, ale moje forma se začala hroutit. Chystal jsem se svléknout do neviditelnosti. Vypadal jsem docela v pohodě a cítil se v pohodě, dokud mě neodmítla, pak jsem si uvědomil, jak málo jsem nechal v dřevníku.

"Je mi to líto," řekla, když jsme byli na půli cesty k jejímu domu.

Řekla to v okamžiku, kde jsem mohl jet v obou směrech: k sobě domů a prošukat noc, nebo k ní domů.

"Rozumím." Nerozuměl jsem ničemu, ale nemohl jsem mluvit. Chystal jsem se rozpadnout, a mluvení by pouze pomohlo těm pár yardům,abych se zhroutil.

Drželjsem ji za ruku, protože by ji to uklidnilo a přestala by mluvit. S tím dotykem přišlo nové rozpadání. Ztratil jsem ji? Odehnalo ji moje zoufalství? S touto myšlenkou, jsem byljednou vrstvou provazce od úplného zhroucení.

Zaparkoval jsem a vystoupil, než jsme to mohli probrat víc. Otevřel jsem jí dveře a pomohl jí ven.

Na horní části schůdků, jsem se zastavil.

"Zítřejší zápas…" řekl jsem.

"Ano."

"Přijdeš? Mám pro vás místa."

"Ano."

"Projdeš si semnou stále mety?" Zeptal jsem se. Potřeboval jsem ji. Pro štěstí, ano. Protože jsem potřeboval rutinu. Ale také protože to znamenalo, že je vedle mě.

Sotva zaváhala, a to mi řeklo pravdu o její odpovědi. "Ano."

"Pak hrajeme v San Diegu."

"Chci jít. Můžu prostě chodit na tvojezápasy, když budu moc?"

"Ano, já"-nádech- "Potřebuju tě tam. Kdykoli budeš moc."

"Dashi, jsi v pořádku se mnou nebo beze mě. Musíš tomu věřit."

Přitiskl jsem prsty k jejím rtům. Nemohl jsem slyšetuž ani slovo. Otočila hlavu, dokud moje dlaň neobjímala její tvář a ona se do ní tiskla a nechala její oči třepetavě zavřít.

Ublížil jsem jí. Nemyslel jsem si, že bylo možné někomuublížit s neotevřenou krabičkou od prstenu, ale ublížil jsem jí, a s tím, bylo za poslední provazec zatáhnuto.