HB - 44. kapitola

Překlad: Simča

Vivian

Nikdy jsem si moc o Volvech nemyslela. Nebyl to Mercedes nebo Porsche nebo tak něco. Ale já to pochopila. Jakmile se motor probral k životu a RPM se uklidniloo zlomek vteřiny později, věděla jsem, proč to bylo zlaté Volvo. Bylo bezpečné. Sladkost jeho gesta tála mé rohy do křivek.

Příjezdová cesta se vzdalovala do zadní uličky a na vedlejší ulici.

"Víš, že ho nemohu přijmout, že jo?"

"Jeď severně na Sunset. Vezmi to pak na východ. "

"Haló? Slyšel jsi mě?"

Zamířila jsem na sever. Směrové světlo se ozývalo hlubokým cvakáním, což se zdálo být dražší než

pisklavý zvuk signálu mého Nissanu. Tachometr svítil ostře, ale snadno na oči a vůně kůže byla ambrózie. Všechny nejjemnější detaily – mě jen naštvaly.

"Ano," řekl. "Slyšel jsem tě."

"No?"

"No co? Jen ti jen nepříjemná velikost toho. Náklady. A mě je zas nepohodlné,že řídíš ten kus hovna, který máš na příjezdové cestě. Takže jeden z nás se bude muset přes to dostat, a protože je to otázka života a smrti přes padesát pět mil za hodinu, jsem vyhrál. Doleva na LaBrea doHollywoodu."

"Kam jedu? Můžeš mi to říct? Vyrostla jsem tu. Mohla bych znát to místo."Můj hlas byl nasycený podrážděním. Když jsem se na něj podívala, on se usmíval. "Co? Proč se zubíš? Je tady nějaký problém? Nebereš mě vážně? "

"Beru. Omlouvám se. BarnsdallArt Park. "

Odvrátil se a podíval se z okna. Věděla jsem, že to bylo proto, že se usmíval. Dokonce, i když mi sáhnul na koleno, pak moje stehno, byl odvrácený.

"Přestaň se umívat," zavrčela jsem.

"Nemůžu."

"Byl jsi tak otravný, když jsme se setkali?"

"Byl jsem okouzlující. Velmi okouzlující. "

"Kam tedy zmizel pan Okouzlující?"

"Ten chlap neměl výdrž."

"Ale pan Otravný? Ten se kolem zdrží?"

"Bohužel. Jeď na vrchol, prosím. "

Jela jsem přes bránu v Barnsdallu a do kopce. Jeho ruka se plazila po mém stehnu, a moje tělomělo

obvyklou reakci, což bylo něco mezi velkým vzrušením a táním do lávy.

Zaparkovala jsem.

Barnsdall Art Park byl na vrcholu nízkého kopce ve Východním Hollywoodu. Frank LloydWright navrhl a postavil obytný prostor s divadelní galerií a výtvarným výhledem na dvě strany města. Vzhledem k tomu, že parkovištěbylo jediným kouskem skládačky na úrovni země, park byl historicky málo využívaný, což bylo skvělé místo pro profesionálního hráče baseballu, aby se po něm procházel, aniž by byl rozpoznán.

Objal mě a vedl mě po trávě. Několik párů a umělců seděli na kamennémvýklenku, povídajíc si a smějíc se v pozdních odpoledních stínech. Vedl mě k římse s výhledem na severnístranu parku s výhledem na nápis Hollywood a vysokým kontrastním osvětlením zapadajícího slunce nad kopcem. Setřel špínu z horní části kamenné zdi a nabídl mi ruku.

Vzala jsem ji a posadila se na římsu s výhledem na město. Skočil nahoru.

"Je to pěkné," řekla jsem.

Lehl si a zaklínil se mezi mýma nohama. "Vivian?" Spojil svoje prsty na médolní části zad.

"Dashi."

"Vidět tě za zákopem pro mě hodně znamenalo. Chci, abys byla na každém zápase."

Položila jsem předloktí na jeho ramena a uzamkla naše prsty k sobě. "Chci tam být, technicky."

"Technicky?"

"Mám práci až do poloviny června."

Jeho výraz byl špatně čitelný, změnil se tak rychle. Ale vzhledem k zúžení očí a zpřísnění jedné strany úst, věděla jsem, že nepovažoval moji práci za problém. Možná, že nepovažoval mou práci hodnotnou v oblasti peněz nebo spokojenosti. Obojí. Vůbec. Něco úplně jiného.

Pak jsem cítila, jak jeho prsty klepají pomých zádech, a jeho pohled šel hluboko do střední vzdálenosti.

"Ty počítáš," řekla jsem.

"Mám sedm zápasů venku ve všedních dnech mezi dneškem a desátým červnem."

"A? Myslíš, že bych si mohla prostě vzít těch sedm dní volna? "

"Ano."

"Jako co? Nemocenskou?"

"A po tom, budeš se mnou cestovat."

"To je na hlavu."

Bylo to. Kolik červených očí by to bylo? Kolik rán bych se objevila ve škole s žádným spánkem?A jak by mi to prošlo? Učitelé pracovali pouze devět měsíců v roce, takže pokud jsme nebyli ve skutečnosti nemocní, očekávalo se, že se ukážeme.

"Poslouchej." Dal mi rychlou pusu, nežpokračoval. "Dáš teď výpověď, a mají celé léto, abynašli jinou knihovnici. Budou v pořádku. "

Odtáhla jsem se. "Co? Ne Dashi, opravdu, já výpověď nedám. "

"Proč ne?"

Co to sakra? Přišel o rozum? Jak mohl dokonce předstírat, že nerozumí problému? Bylo mi tak jasné, že mě žádal, abych mu dalavše, na čem mi záleželo výměnou… čeho? Já ani nevěděla, co bylo na stole.

"Nejsem připravena změnit svůj život jen tak najednou," řekla jsem.

"Měníme navzájem naše životy. To je to, co děláme."

"Ještě před pár měsíci jsi chtěl vztah s určeným datem splatnosti. A teď chceš, abych opustila své zaměstnání a opustila mého otce, abych mohla s tebou cestovat?"

Nemohl o mocustoupit kvůli svahu, ale odtáhl se, jak jen to šlo,a položil ruce na má stehna. Moje byly složené v klíně.

"Já vím," řekl. "Nechci tě vinit za to, že jsi opatrná. Ale chci tě ujistit, že to myslím vážně."

Vzala jsem jeho obličej do dlaní a přitiskla svůj nos k jeho. Byl to dobrý muž. Upřímný a hodný muž.

Měla jsem milion důvodů všeho nechat a utéct s ním a jen pár velmi důležitých důvodů odmítnout. "Vím, že to myslíš vážně."

"Nemyslím si, že víš. Myslím, že jsem s tebou udělal chybu, a to je to, co tě nutí couvnout. A tak chcismazat ty chyby. Chci, abys věděla, jak moc pro mě znamenáš. "

"Chápu to, ale-"

"Vezmi si mě." Sáhl do kapsy.

Ne. Ale ne. Chytila jsem ho za ruku, než se tam mohl dostat a vybrat to, co jsem věděla, že byl prsten. A prsten, který koupil příliš brzy a ze špatných důvodů. Možná to byl jediný prsten, který mi bude nabídnut v mém životě, ale nicméně, jediný, který jsem nemohlapřijmout.

"Ne," zašeptala jsem naléhavě. "Nedělej to."

Zřejmě očekával jinou reakci. "Proč ne? Potřebuju tě."

Zavrtěla jsem hlavou, abych dostala myšlenky ven. Ty, kterými mě nutil plnit jeho pověry, ty, které požadovaly, ať mu to řeknu přímo a ztratím ho navždy. Tlačily se proti filtru, pukalya bušily proti němu.

"Potřebuješ mě ze špatných důvodů," řekla jsem, tlačíc zbytek zpět.

"Co tím myslíš?"

To bylo vše, pravda, kterou tenká membrána držela zpět a potřebovala. Slova vybuchla příliš rychle, a byla tvrdá a bezcitná.

"Nejsem-"

Tvůj dobrý talisman pro štěstí.

Odpovědnost za tvá selhání.

Hračka.

Kousla jsem to všechno zpátky tak silně, že jsem se skoro rozkašlala. Nemohla jsem to udělat takhle. Nemohla jsem ho ponížit.

Podstatou toho, co se dělo, byl nedostatek důvěry.

"Jsi nadaný člověk," řekla jsem. "Nepotřebuješ pověrčivost, abysbyl úspěšný. Já, jsem jen právě teďtretka. Ale talent je s tebou. Jenom s tebou."

"Ty nejsi tretka. Jak to můžeš říct?"

Samozřejmě, že si vybral jednu věc, od které by se odklonil rozhovor od skutečného problému. Chtěla jsem mluvit o jeho důvěře a jeho schopnostech. Nechtěla jsem mluvit o tom, co jsem si o sobě myslela.

"Musíšzapracovat na této myšlence, že nejsi dost dobrá," řekl. "Musíš vědět, že jsme spolu dobří. Že jsi jiná. Speciální. Pro mě lepší než kterákoliv žena, jakou jsem kdy potkal. "

"A miluješ mě?"

"Samozřejmě, že ano."

Jasně. To byl nesmysl. Byla jsem poctěna a polichocena. Byla jsem dokonce v pokušení. Jeho pseudo-prohlášení lásky bylo to nejlepší, v co jsem doufala za těchto okolností, které byly prostě hrozné.

"Můj otec," řekla jsem a pak jsem se opravila. "Můj biologický otec. On a moje matka se bleskově vzali. Byl to herec. ClintEastwoodpořádal konkurz na western. Už věci dříve režíroval, ale všichni mluvili o tom, jak tohle bude pro něj velká věc. Můj otec si myslel, že bude do něj obsazen. Je těžké soudit chlapa, kterého jsem nikdy nepotkala, ale byl zranitelný, když potkal mou matku. Jeho úspěch se chystal ho rozdrtit, az toho, co moje máma říkala, úspěch byl pro něj děsivější než selhání. Byla úspěšná. Byla v časopisech a na módních přehlídkách. Ona úspěch přežila. Byla symbolem toho, čím se chtěl stát a čeho se bál. Cítil se s ní v bezpečí. Potkali se a vzali v rozmezí dvou měsíců. "

Dash zavrtěl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit. "Počkej. Kdo je tvůj táta? "

"Nikdo. Opravdu nikdo. Richard Harrisdostal tu roli Anglického Boba, když moje máma byla těhotná se mnou a můj otec se změnil. Nic ho nepřivedlo zpět do reality a on ji vinil. Řekl, že kdyby nebyla těhotná, dostal by se výš, sehnal více kontaktů. A když Unforgivense vedlo dobře, všechno šlo do háje. Nebyli dostatečně silní, aby se přes to dostali, a on ji opustil s ničím jiným než dítětem a domem, který nemohla prodat. "

"To nejsem já."

Byla jsem rozpolcená. Cítila jsem hloubku jeho zklamání a dezorientace, ale nemohlajsem si to rozmyslet, abych ho uklidnila. "Ne, to nejsi. Protože máš opravdový talent. "

Odvrátil se ode mne, a pouze v tomto přesměrování jsem viděla, jak matoucí to bylo pro něj a jak jsem nemohla to ulehčit. Vystavil svá nejhlubší zranitelná místa, a já jsem ho hodila do jámy jeho obav.

Výborně, Vivian. Jen tak dál.

"Miluju tě," řekla jsem.

Tato slova měla přijít dřív, než mě požádal o ruku, a ohlédl se na mě, jako kdyby byl šokován, že to slyšel.

"Měli bychom jet," řekl.

To nebyla odpověď, v kterou jsem doufala, ale co jsem mohla očekávat?

Pomohl midolů ze zdi, ale jeho dotek bylchladný a jeho oči se vyhýbaly mých.

***

Barnsdall Art Park - http://farm6.static.flickr.com/5299/5431501987_c6a1ed5314.jpg, http://hancockparktoday.com/wp-content/uploads/2012/01/hollyhock.jpg