FL - 36. kapitola

Překlad: Hannah

Kor.: Maxi

Rachel

„Ahoj srdíčko.“

Víčka se mi třepotala proti ostrému světlu a otočila jsem se za hlasem. Mason, pokud to bylo jeho skutečné jméno, seděl vedle mé nemocniční postele a držel moji ruku, která byla kompletně prošpikovaná drátky a hadičkami. Vytlačujíc ruku z jeho jsem se podívala dopředu a pokračovala v pomrkávání, dokud se moje oči nepřizpůsobily bzučící zářivce.

„Jak se cítíš?“

„Oba jste mi lhali.“ zašeptala jsem a dál se upřeně dívala na dveře.

Těžce si povzdechl. „Rachel, musíš něco pochopit...“

„Ne, potřebuji, abys odešel.“ Proč byl tady se mnou? Kde byl Kash? Nebo Logan... Bylo vůbec jedno z těchto jmen jeho? Vidění se mi rozmazávalo a hruď se mi zvedla vzlykem. Muž, do kterého jsem se zamilovala, muž kterého jsem si měla vzít, mi celou tu dobu lhal. Měla jsem si vzít muže, o kterém jsem nic nevěděla. Kromě skutečnosti, že je zřejmě policista a lhář.

„Je tu něco co bys....“

„Jdi.“

Těžký povzdech následoval ticho mezi námi. „Dobře.“ Vstal z křesla, sklonil se nad postel a políbil mě na čelo. „Miluju tě, srdíčko. Řeknu sestrám, že jsi vzhůru.“

Když byl skoro u dveří zavolala jsem jeho jméno. „Řekni svému bratranci, nebo příteli, nebo cokoliv co je... ať za mnou nechodí. Nechci ho vidět, ani o něm slyšet. Už nikdy... dobře?“

„Rach, on...“

„Řekni mu to, Masone.“

Mason se na mě ušklíbl, než se obrátil a vyšel z místnosti.

Slyšela jsem povědomé hlasy, smíchané s tím Masonovým a o pár vteřin později dovnitř vlítla Candice. „Jsi vzhůru!“ vykřikla a její úsměv se zatřásl, než propukla v pláč. „Rachel, omlouvám se.“

„Candi, to je...“ Všechen vzduch, který se mi nahromadil v plicích se vytratil, když do místnosti vstoupil Eli a jeho rodiče „Jste v pořádku? Já, já, já jsem to sledovala, viděla jsem tvé auto. Je to moje vina!“

Rychle jsem byla obklopena jedinou rodinou, kterou jsem měla, a už jsem déle nemohla zadržovat slzy, když mě Candice a její máma zahrnuly objetím. „Ne, to není. Řekli nám všechno, srdíčko. Nic z toho není tvoje vina. Byl nemocný, nemohla jsi udělat nic, abys ho zastavila.“

„Georgi...“ zašeptala jsem. „Myslela jsem, že mě donutí se dívat, jak zemřeš.“ Hlas mi na konci selhal a hned na to stál George za svou ženou, aby mě taky objal. Eli stál u nohou postele, ruce opřené o mé nohy a oči se mu naplňovaly slzami. Být silný a tichý, to je celý on.

„Jsem v pořádku, Rachie.“ řekl George. „Všichni jsme v pořádku. Jen se bojíme o tebe. Jak ti je?“

Neměla jsem tušení. Tělo mě bolelo v místech, kde mě Blake pořezal a celkově jsem se cítila jako kdyby mě přejel náklaďák. Ale moje srdce na tom bylo hůř, než jakákoliv bolest, kterou jsem poznala. Takže jak jsem se měla? Byla jsem zdrcená. 

„Já... já si opravdu nejsem jistá.“

„Musíš být vyčerpaná.“ řekla Janet. „Doktor říkal, že bys měla odpočívat, po tom všem, co jsi prožila. A vím, že když jsi teď vzhůru, brzy někdo přijde, aby ti dali něco proti bolesti, což by ti mělo pomoct usnout.“

My o vlku.... Sestra vešla dovnitř a začala odstrkávat Candice a její rodiče stranou, aby mi mohla dát nějaké léky proti bolesti a mohla zkontrolovat přístroje na které jsem byla napojená. Jakmile byla pryč, Janet znovu promluvila.

„Odpočívej, zlato. Návštěvní hodiny jsou téměř u konce a my jsme sem přišli rovnou z letiště. Půjdeme se ubytovat do hotelu a přijdeme za tebou zase ráno a odvezeme tě domu. Chceš, abychom ti přivezli něco na převlečení?“

Zavrtěla jsem hlavou, studujíc tvář každého z nich a děkovala bohu, že je udržel v bezpečí. „Miluju vás, lidi.“

„My tě taky milujeme, holčičko. Nám je... je nám to tak líto.“ Začala plakat a ustoupila stranou, aby mě George mohl obejmout, ještě než to udělá Candice.

Když byli pryč, Eli šel mlčky až ke mně, naklonil se a přitiskl svou hlavu k té mojí. „Miluju tě, sestřičko. Zabil bych ho, kdybych mohl. Za to, jak ti ublížil..“ Přikývla jsem a stiskla mu ruku, když vytáhl židli a posadil se vedle postele.

„Měl bys jít s rodinou do hotelu, Eli.“

„Neexistuje žádná možnost, že bych tě tady nechal samotnou. Chlap, ke kterému jsem vždycky vzhlížel, se tě pokusil zabít. Nikam nejdu. Pokus se usnout.“

Chtěla jsem se s ním hádat, ale víčka se mi klížila a usnula jsem předtím, než jsem mohla cokoliv říct.

Když jsem se probudila, byla v místnosti tma. Jediné světlo a zvuk vycházely ze strojů, na který jsem byla napojená a z popraskaných dveřích, mířících na chodbu. Už jsem neměla moc velké bolesti, ale díky zábalům na mém trupu a pažích a obvazům na krku a hrudníku, bylo těžké, abych zapomněla proč tady jsem. Tělo bylo těžký jako kdybych měla na sobě cihly a dokonce i otočit hlavu...

Tělo mi ztuhlo, snažila jsem se vytáhnout štíty, ale mé srdce mě zradilo. Bušilo stejně silně jako vždycky, když Kash....Logan... nebo-jakkoliv-se-jmenuje, byl poblíž. Skrz pruh světla, který sem proudil, jsem se podívala na jeho hezkou tvář a snažila se přijít na to, kdo vlastně byl.

Tenhle muž mi ukradl srdce.

Jeho výraz byl prázdný, ale viděla jsem jeho ztrápený výraz v očích. A jak jsem znala Kashe, vsadila bych se, že kdyby byla místnost víc osvětlená, byla bych schopna vidět jeho zaťatou čelist. Ale... já ho neznala.

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se, můj hlas byl ochraptělý a zastřený z kombinace příliš mnoha spánku, stresu a jak jsem se dřív snažila křičet proti roubíku.

Ztrápené oči mého cizince se rozšířily a cuknul sebou na židli. Podíval se na dveře, stroje a zpět na mě. Jeho pusa se jednou otevřela a zavřela, než jeho zděšený šepot naplnil místnost. „Rach, ty..t.ty si ne... nepamatuješ kdo jsem? Oni neřekli.... neřekli mi, že jsi ztratila paměť.“

Rychle vstal a popadl tabulku z konce mé postele. Začal listovat stránkami a ve tmě se naklonil ke světlu, aby si mohl kartu přečíst. Teprve tehdy jsem si všimla, že jeho pravá ruka byla zavěšená na pásce. Byl zraněn? Došlo k tomu, když ze mě shodil Blakea?

Zachvění projelo mým tělem a já si pročistila krk. „Vzpomínám si na tebe. Pamatuji si všechno.“ Přestal se dívat do složky a podíval se zpět na mě. „Ale nevím, kdo jsi.“

Jeho obličej vypadal bolestně, když si to uvědomil. „Rachel....“

„Vypadáš strašně moc jako muž, se kterým jsem byla zasnoubená. Ale ten muž...“ Hlas se mi třásl a oči se mi zalily slzami. „Vidíš, ta legrační věc na něm je ta, ... že on není skutečný.“

„Rachel.“ Jeho hlas byl plný úzkosti, když se vrátil ke straně postele a přitáhl si židli blízko mě. „Nechtěl jsem, abys to zjistila takhle.“

„Kdo. Ty. Jsi?“

„Zlato, znáš mě.“

„Ne. Neznám a neříkej mi tak.“ Slzy teď volně padaly dolů po mé tváři a srdce se mi začalo lámat nanovo. „Jak se jmenuješ?“

„Logan Ryan. Žádný Hendricks. A moje druhé jméno je Kash. Používal jsem ho celý život.“

„A Mason?“

„Mason Gates. A není můj bratranec. Potkali jsme se na policejní akademii skoro před pěti lety.“

Přikývla jsem a snažila se polknout knedlík v krku. „Takže jste policajti.“

„Jo. Mason a já jsme partneři. Než jsme se sem přestěhovali, byl jsem u tajných v proti drogovém oddělení. Proč jsme tady je dlouhý příběh, ale přišli jsme sem najít Karafiátového vraha. Museli jsme zůstat v utajení, zatímco jsme ho hledali. A Rachel...“ řekl, naklonil se dopředu, položil mi ruku na rameno a držel ji tam, i když jsem se ji snažila odstrčit. „Přísahám, že jsem neměl tušení, že je to Blake West. Sledovali jsme stopu někoho jiného. Kdybych to jen věděl, tak bys tady neskončila. Zlato, omlouvám se.“

Nechala jsem jeho zlato-uklouznutí projet mou hlavou. „Karafiátový vrah? Co... já ne.... počkej. Několik? Blake..... Blake zabíjel lidi?“ Pamatuji si, co mi Blake řekl. Že žádná z nich si nezasloužila mou krásu... A že to byly jen další napodobeniny Rachel.... O můj bože!

Kashovy oči po mě bloudily, jeho obličej se zkroutil do něčeho, co by se dalo popsat jako utrpení. „On už nikomu neublíží. Je mrtvý.“

Nemohla jsem se zastavit, i když jsem se snažila. Moje zadržené slzy kvůli zlomenému srdci pro Kashe se náhle proměnily v hlasitě vzlyky, když na mě všechno dolehlo. Blake byl zabiják. Snažil se mě zabít. Teď je mrtvý. Kash je policajt v utajení. Kash, jediný člověk, který se dostal skrz mě štíty, je cizinec.

Byl shrbený nad postelí a s rukou, kterou neměl v šátku, vzal mou tvář a snažil se z ní utírat mé slzy. Jeho čelo se sklonilo k mému, když se mě snažil uklidnit.

„Je to v pořádku, Rachel. Už se tebe, ani nikoho dalšího nedotkne. Omlouvám se. Je mi to líto, zklamal jsem tě. Neochránil jsem tě a bože, tak strašně se omlouvám. Strašně moc tě miluju.“

Otáčejíc hlavu od jeho ruky jsem promluvila skrz zaťaté zuby. „Prosím, přestaň se mě dotýkat.“ Další vzlyk mi vyšel z hrudi, zhluboka jsem se nadechla a snažila se zocelit proti bolesti, která stále přicházela.

„Zlato, nemáš tušení, kolikrát jsem ti to chtěl říct. Omlouvám se. Ale všechno bylo opravdové.“

„Potřebuji abys odešel.“

„Prosím, o to mě nežádej. Miluju tě, Rachel. Víc než svůj život.“

„Já nemiluju tebe. Jsem zamilovaná do iluze. Prosím jen.... nedělej to těžší, než to musí být. Nezvládnu to s tebou, Kashi. Lhal jsi mi. A nebylo to něco obyčejného, jako že jsem nádherná, i když jsem byla nemocná. Lhal jsi mi o sobě. To je neodpustitelná lež. Nenáviděl jsi mé štíty a všechny je ztrhl. Nechtěl jsi, aby mezi námi nějaké zůstaly. Ale přiměl jsi mě zamilovat se do muže,  který neexistuje.“

„Existuje. Jsem ten muž. Jsem on, Rachel... Všechno, co se týkalo nás, bylo opravdové, to ti přísahám.“

„Když jsem se dneska probudila, ani jsem nevěděla jak se jmenuješ. Myslela jsem, že jsi barman, Kashi! A teď, když nad tím přemýšlím, jsi mi stále neřekl odkud jsi.“

„Tampa Bay, Florida. Zeptej se mě na cokoliv a já ti to řeknu, ale znáš mě.“

Zavrtěla jsem hlavou a rozmrkala nově deroucí se slzy. „Na to už je příliš pozdě. Jak bych vůbec někdy mohla uvěřit tomu, co říkáš?“

„Rachel...“

„Jdi. Prosím.“ Začal znovu mluvit, tak jsem ho přerušila. „Navracej se, Kashi. Nechci tě už nikdy vidět, ani o tobě slyšet.“

Stál tam a díval se na mě bezpočet minut. V tlumeném světle jsem viděla jsem jeho skelné oči a když se otočil ke dveřím, zahlédla jsem slzy, padající mu po tvářích.

A pak byl pryč.

Sotva jsem se držela pohromadě, než jsem cítila že se mi srdce roztříštilo na milion kousíčků a vzlyky naplnily místnost. Ujišťovala jsem se, že se ochráním před tímhle druhém bolesti tak, že už nikdy nikomu své srdce nedám. Ale proti Kashovi jsem neměla šanci. Od chvíle, kdy mi málem vrazil do dveří od auta, si vzal mé srdce a držel se ho pevně.

A teď už mi nezbylo nic, co bych mohla ochránit. Tak nějak jsem věděla, že už si nikdy nebudu muset dělat starosti s hlídáním svého srdce. Protože i teď, i přes tu bolest ze zrady, ve svém nitru jsem cítila, že Logan Kash Hen... Ryan bude navždy v mém srdci.

Kash

Na autopilota jsem došel do čekárny a našel tam Masona, spícího na jednom z křesel. Nemohl jsem pochopit své emoce. Každý kousek mě bojoval, abych se vrátil k Rachel do pokoje, i přes její prosby. Ale věděl jsem, že jsem posral tu nejlepší věc, kterou jsem kdy měl, nebo mohl mít.

Měla pravdu. Nesnášel jsem její štíty a tlačil jsem na ní, dokud nebyly pryč. Legrační na tom je, že je má vina, že je znovu nasadila a ještě silněji, než kdy předtím.

Někdo si odkašlal a já jsem zahlédl bratra Cadnice. Natáhl levou ruku směrem ke mně a znovu si odkašlal. „Eli Jenkins. Děkuji za její záchranu. Vždycky byla pro mě jako sestra.“ Když jsem napoprvé nereagoval. podíval se na Masona a pak zpátky na mě. „Jsi její snoubenec, že?“

Žaludek se mi stáhl. Bývalý, pomyslel jsem si. Bývalý snoubenec.

Sklopil ruku a tehdy jsem si uvědomil, že jsem ještě nic neřekl „Jsem si jistý, že to byl pro tebe dlouhý den. Můžeme si promluvit později. Jen jsem ti chtěl poděkovat.“

Když se začal obracet, rychle jsem promluvil „Nemusíš mi děkovat. Udělal bych pro ní cokoliv.“ Včetně toho, že jsem od ní odešel „Postarej se o ní, dobře?“

Poslal mi zvláštní pohled, ale přikývl, než se vrátil do jejího pokoje. Povzdechl jsem si a přejel svou volnou rukou přes tvář.

Mason posunul židli vedle mě a po nějaké chvíli na mě nevrle promluvil „Dej jí čas, kámo. Vrátí se k tobě.“

„To si nemyslím. Věřila mi a já jsem její důvěru nenapravitelně ztratil.“

„Je jen ve stresu, byl to těžký den. Dej jí....“

„A je to moje chyba, Masi! Všechno z toho byla moje vina. Za méně než osmačtyřicet hodin mi moje snoubenka vrátila prsten, aby ochránila lidi, které miluje. Byla téměř zavražděna a potom se se mnou rozešla znovu. Tentokrát doopravdy. A je to jen kvůli tomu, čím jsem. Říkal jsem ti, že to, kdo jsme... co děláme... my nemůžeme mí vztah. A tohle je důvod proč. Neviním Rachel z ničeho. Dostal jsem jí do téhle situace, byla v nebezpečí kvůli mně.“

Mason rychle vstal a začal přecházet „Žádné kvůli tobě! To všechno, co se jí stalo s Blakem, začalo ještě předtím, než jsme se objevili. Dělo se to několik let a nemělo to nic společného s naší prací. To, že jsi policajt, jí včera ráno zachránilo. Jak jsem řekl, dej jí trochu času. Prožila toho během posledních měsíců dost a dost, ale miluje tě.

Já tě nemiluju. Jsem zamilovaná do iluze. Znal jsem zármutek už dříve, ale to, co se děje teď, by mohlo být popsáno jako utrpení. Tyhle slova mi zdrtily duši. Cítil jsem prázdnotu a cítil se ztraceně. A taky jsem mohl cítit palčivou bolest, razící se do mého těla. „Nechce mě vidět, Masone. Chce mě pryč. Nedokázal jsem jí udržet v bezpečí ani potom, co jsem jí to slíbil. Jediné, co jí můžu dát, je to, o co žádá. Je konec.“

„Kashi.“

„Dost. Zaslouží si normální život a ten jí já nemůžu nabídnout. Nemohl jsem jí ochránit předtím, ale teď to udělám. Tím, že odjedu pryč.“

Než mohl říct cokoliv jiného, vyšel jsem ven z čekárny i nemocnice. Byl jsem u Masonova náklaďáku téměř půl hodiny, než se ke mně připojil. „Oba naši tátové tu budou ještě dnes.“ řekl jsem.

Zastavil se, když si otevíral dveře. „Co?“

„Pomůžou nám sbalit se a přestěhovat zpět na Floridu.“ Chytil jsem za kliku a vytáhl se do kabiny. Zapínání bezpečnostního pásu by mělo být jednoduší než je, ale se šátkem a bolestí v ruce to bylo skoro nemožné. Poznámka pro sebe: Nenechat se znovu postřelit. 

„Kdy jsi s nimi mluvil?“

„Když jsem na tebe čekal.“

„Kashi.“ Povzdechl si a konečně si sedl na sedadlo řidiče, ale nedal klíček do zapalování. „Nemyslím si, že bys tohle měl dělat. Děj jí čas, jo, ale neposer to tím, že utečeš pryč.“

Kdybych se uvnitř necítil mrtvý, tak bych se na něj zašklebil. „Neutíkám pryč.“

„Ano, to utíkáš. Začínáš být kretén! Vždycky si myslíš, že je lidem líp bez tebe. Udělal jsi to s Megan a teď to děláš i s Rachel. Ale Rachel, té je nejlíp s tebou. Nemusel jsem jí znát předtím, než jste se dali dohromady, abych to věděl. Stalo se teď, co se stalo a ona je vyděšená. Pochopitelně. Ale ty se chováš jako kretén, pokud si myslíš, že utéct od ní ji udrží v bezpečí. Bože, ty jsi tak zasraně blbej!“

„Málem umřela, Masone!“ vykřikl jsem a čelil mu „Ona do prdele málem umřela!“

„A my taky! My ale kvůli naší práci a psychopatovi. S Rachel to bylo jen kvůli psychopatovi. Je naživu díky naší práci. Zkus to dostat do té své duté palice.“

„Nechci už se o tom bavit. Neutíkám od ní, Masi. Odcházím pro ní. Mysli si o tom co chceš, mě to vážně nezajímá. Ale ona mě požádala, ať odejdu a naše práce tady skončila. Zůstat...“ By bylo příliš bolestivé „Není důvod proč zůstávat,“

„Ty jsi takový idiot,“ Ušklíbl se a nastartoval motor.

Je na to už příliš pozdě. Bolest, která nemá nic společného se střelbou, byla intenzivnější a já se prudce nadechl. „Jo... to jsem.“