Enforce - 53. kapitola

Překlad: Mili

Napravení zlomených částí

Nixon

"Trace, podívej se na mě."

Zasténala a zavrtěla hlavou.

"Trace!" Hlas mi přešel do zoufalého tónu.

Konečně s mihotáním otevřela oči. "Trace, potřebuju..." Panika mi rostla v hrudi. "... potřebuju vědět, jestli se něco stalo, jestli - " Zanadával jsem a kousl se do rtu, abych v sobě udržel vzlyk. Tohle se nemělo stát. Měl jsem tam být.

"Ne." Řekla chraptivým hlasem. "Přišli jste zrovna včas." Celé tělo se jí začalo zmítat.

Vyštěkl jsem na Chase v sicilštině, aby ji nechal na pokoji, že se o ni postarám.

Zakroutil hlavou, jako že ne.

Vedle mě si stoupl Frank a mluvil tím samým jazykem. "Měli bychom se o to postarat, hned."

"Trace, holčičko, já - " Frankovy oči se zaplnily slzami. "Měl jsem to vědět. Nevím, co bych dělal, kdyby se Nixon a Chase - " Polkl. "Nemůžu tě ztratit. Rozumíš? Nemůžu, Trace. Jsi můj život."

Statečně se usmála, rozechvěle, ale statečně. "Nikam neodcházím, dědo."

S úlevou vydechl a stoupl si. "Nixone, zůstal bys s ní, prosím tě?"

Nedokázal jsem zakrýt svůj šok. Co se stalo s tím, že mě chce zabít?

Frank zalétl pohledem k Phoenixovi. Ten omdlel bolestí. "Budu mít všechno nachystané na tvůj příjezd... pane."

Řekl mi pane.

Stačilo k tomu mít důvod k životu - nebo málem ke smrti.

Snažil jsem se skrýt své překvapení.

"Rodina drží pospolu," řekl Frank a potřásl si se mnou rukou.

"Ochráním tuto rodinu až do svého posledního dechu, to přísahám." Hlas se mi výrazně zapotácel.

"Teď už to vím." Frankovy se rozšířily nosní dírky. "Tracey, miluju tě, holčičko. Prosím tě, v mé nepřítomnosti poslouchej Nixona, budu na telefonu, ale jak si určitě umíš představit, musím se teď o něco postarat."

Dva muži přišli do místnosti a zvedli Phoenixe nahoru.

"Až budeš připravený." Frank mě poplácal po zádech a odešel.

"Připravený?" Zeptala se Trace a hlas měla ještě pořád chraplavý vyčerpáním.

Polkl jsem. "Připravený ho vymazat." Temně jsem se usmál. "Zabít ho, až budu připravený ukončit jeho život, Trace."

"Oh." Přimhouřila oči, jako by si nebyla jistá, že je to nejlepší postup, ale nikdy v životě jsem si nebyl ničím jistější.

Trace se snažila dostat na nohy. Podepřel jsem ji a pokynul Chasovi, aby odešel.

Zaváhal, zatraceně.

Snažil jsem se zůstat klidný. "Chasi, můžeš jít."

"Ale..." Chase si olízl rty a natahoval ruku k Trace.

K čertu, to teda ne.

Trace povzdechla a vešla Chasovi do náruče. Zmatený jsem mohl jen sledoval, jak dívka, kterou miluju, děkuje Chasovi a říká mu, že ho miluje.

Řekla přesně slova 'Miluju tě.'

Mému bratranci.

Mému nejlepšímu příteli.

Otočená zády ke mně.

Neschopný kontrolovat své emoce jsem zavřel oči a natahoval do sebe veškerou sílu, co mi zbývala.

"Taky tě miluju, farmářská holko." Odtáhl se a držel ji rukou za bradu. "Zavolej, kdykoliv mě budeš potřebovat, dobře?"

Zakývala a on odešel z místnosti.

Ve chvíli, kdy se dveře zavřely, Trace zavrávorala na nohou.

Zvedl jsem ji a nesl do koupelny.

"Ne, prosím, já jenom - " Bojovala proti mně.

Něžně jsem ji posadil na jednu z dřevěných lavic, které jsme měli v koupelně spíše pro dekoraci a vzal jsem její tvář do dlaní. "Trace, podívej se na mě."

Pevně zavřela oči.

Cítil jsem bolest, jako by se někdo snažil vysušit moje tělo od veškeré krve tupým nožem.

Se slzami padajícími jí po tvářích otevřela nejdřív jedno oko, potom druhé.

Měl jsem v očích slzy, když jsem jí palcem otíral líce. "Chvála bohu, že nemám zkušenosti s takovými věcmi, ale napadlo mě, že bys možná chtěla koupel nebo sprchu nebo tak něco."

Zakývala a začala zběsile vzlykat.

"Jsi překrásná, Trace," zamumlal jsem a políbil ji na čelo. "A Phoenix je monstrum. Víš to, že? To, co udělal - je neodpustitelné, a slibuju ti, že to napravím."

"Tím, že ho zabiješ?" Zeptala se slabým hlasem.

Sakra, jo. Zakroutil jsem hlavou. V klidu, musí být v lidu, nesmí se bát. "To bude na tobě, miláčku. Nechci tě už víc naštvat, ale věř mi, když řeknu, že ani moje ani tvoje rodina to nenechá jít bez přísného potrestání. Obvykle nepředáváme lidi úřadům, ale jestli chceš, aby po zbytek života hnil v pekelné díře, tak stačí, když řekneš jediné slovo. Můžu na něho během pěti sekund hodit kšefty s prostitucí a drogami. Sakra, narafičím na něho vraždu politika. Stačí, když řekneš jediné slovo."

Kousla se do spodního rtu. Potom, jako by odpověď na tuto otázku byla až moc dobrá, zvedla ruce do vzduchu, jako by chtěla, abych jí pomohl se vysvléct, v obličeji měla bázlivý výraz.

Radši bych umřel, než bych dovolil, aby se bála mého doteku.

Ovinula mi paže okolo krku. "Pomůžeš mi?"

Povzdechl jsem. "Cokoliv potřebuješ. Jsem tady, Trace."

"Nepůjdeš nikam?"

"Ne."

"Budeš předstírat, že mě dneska máš rád a zítra mě budeš nenávidět?"

"Do pekla, ne." Mé srdce se roztříštilo. Donutil jsem ji, aby o mně pochybovala; můžu za to jenom já, ale to už se nikdy nestane. Nikdy už nebude pochybovat o mé lásce. Radši bych ukončil svůj život, než abych jí dovolil pochybovat o tom, jak moc ji miluju.

"Budeš říkat, že mě miluješ a potom to vezmeš zpět?" V hlase jí zněl pláč.

Odtáhl jsem se od ní. "Poslouchej mě, protože nechci, abys to někdy zapomněla."

Její tělo se v mé náruči trochu zakymácelo. "Pamatuješ, co jsem ti říkal o slibech?"

Zakývala.

"Já jsem slíbil, Trace. Jako muž jsem slíbil tvému dědovi, že se ti nic nestane. Věřil tomu, že čím dýl spolu budeme, tím dřív si Phoenix poskládá všechny kousíčky dohromady. Už tě za všechno vinil. Kdyby nás spolu vídával..." Zanadával jsem a na krátkou chvíli se podíval do země, než jsem zabodl pohled zpátky do jejích očí. "Musela jsi tomu uvěřit. Nevěděl jsem, co jiného udělat. Myslel jsem si ten den předtím, když jsme spolu mluvili - sakra, Tracey, myslel jsem si, že mě znáš líp. Budu tě ochraňovat až do dne, kdy umřu, i kdyby to mělo znamenat, že tě budu ochraňovat od sebe samého. Protože, když tě ochraňuju od sebe, chráním tě zároveň od nich."

"Ale neochránil jsi."

"To teď už vím. A nejdu pryč, ale Chase - "

" - miluju ho taky." Pokrčila rameny, jako by to bylo takhle jednoduché, když jsem věděl - sakra, i Chase věděl, že nebylo. "Byl tady pro mě, když ty jsi nebyl."

"Miluješ ho tak, jak miluješ mě?" Zeptal jsem se.

"Kdo říkal, že tě miluju?" Odpálila zpátky.

"Ty."

"Kdy?"

"Tu noc, co - "

Zakřenila se.

"Jsem rád, že máš pořád svůj smysl pro humor." Zakoulel jsem očima a snažil se nad tím mávnout rukou, i když moje srdce to pořád nechápalo. Do háje, ona mě nemiluje? "Pochopím, jestli nebudeš připravená. Sakra, já nevím, jestli já jsem vůbec připravený, ale Trace, fakt tě chci políbit."

Zatřepala hlavou. "Nejdřív koupel, nechci na sobě mít nic z něho, až se mě budeš dotýkat ty."

Zakýval jsem a ustoupil, zatímco stála přede mnou. Jemně jsem jí pomohl ze saka, kterým ji zakryl Chase. Ve chvíli, kdy bylo sako dole, uviděl jsem modřiny.

Nejdřív na břiše.

Další na krku.

Otisky prstů.

"Ten zkurvysyn!"

Zavřel jsem oči a zmáčkl si kořen nosu. "Zlomit mu ruce nebylo dost. Ani náhodou. Vyříznu mu jazyk a - "

"Můžeme o něm nemluvit?"

"Promiň," zamumlal jsem a sáhl na kohoutek od vany. Pustil jsem vodu a vylil do ní nějaké Chasovy holčičí koupelové přípravky.

Najednou jsem byl nervózní a mnul se vzadu na krku. Pomalu jsem ji otočil, rozepnul jí sukni a sledoval, jak padá na zem.

Prohlédl jsem ji od hlavy k patě, políbil každou modřinu a přísahal každému šrámu, že ukončím Phoenixův život.

Jakmile jsem skončil, byl jsem tak naštvaný, že jsem ani nemohl mluvit. "Budu se dívat jinam, než do ní vlezeš, mělo by tam být dost bublin, aby tě zakryly."

"A kdyby ne?"

"Tak budu dělat, že nic nevidím," řekl jsem zatnutými zuby.

Stáhla ze sebe zbytek oblečení a vlezla do vany. Podklouzly jí nohy a z pusy jí unikl výkřik.

Zachytil jsem ji dřív, než stačila spadnout na dlaždice.

Prsa měla přitisknutá k mému hrudníku.

Nejhorší načasování vůbec.

Chtěl jsem ji.

Ale ne po všem tom traumatu. To by nebylo správné.

Jenže jsem jenom chlap.

"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se hrubým hlasem.

"Jo, promiň. Je to kluzké." Její hlas se chvěl.

Zasténal jsem a položil jsem ji do vody, odmítl jsem se podívat někam jinam než do jejích očí, když se nořila do bublin. "Zatracené bubliny," zamumlal jsem, sedl si na dřevěnou lavičku a pročísnul si rukou vlasy.

"Máš něco proti bublinkám?"

"Jo. Mám." Ukázal jsem na vanu. "Prakticky líbají každou nahou část tvé pokožky a já tu sedím a dívám se." Temně jsem se zasmál. "Jednou mi někdo vytrhl nehet z prstu. Toto..." Polkl jsem a odvrátil pohled. "... je mnohem horší."

"Kvůli bublinkám?" Na rtech se jí zformoval úsměv.

"Jo, kvůli těm zatraceným bublinkám. Už jsi hotová?" Zavrtěl jsem se na sedadle, měl jsem zatracené nutkání sednout si na ruce.

"Zrovna jsem vlezla dovnitř."

Zanadával jsem. "Jasný. No, nemůžeš... to... urychlit?"

"Myslela jsem, že chceš, abych si odpočinula. Byla jsem napadená."

Pohnul jsem se tak rychle, že jsem málem zakopl a spadl do vody. Během sekundy se moje ruce dotýkaly její pokožky. Ponořil jsem mycí houbu do vody a přejel jsem s ní po jejím zraněném těle, dýchání se mi zpomalilo tak, že mi připadlo, že jsem se přestal nadechovat a na místě omdlím.

Umyl jsem ji do čista.

Smyl jsem z ní ho.

"To je tak příjemné." Zavřela oči, když jsem houbu nahradil svou rukou a začal jí masírovat krk a ramena.

"Jen abys věděla," zachraptěl jsem a rukama hnětl její kůži. "Nikdy ve svém životě jsem se nemusel tolik ovládat."

"Upevňuje to charakter," zamumlala a otevřela oči.

Ruce mi ztuhly, když jsem pohledem zajel na její hrudník. Ty samé bublinky, na které jsem před pár minutami nadával, najednou nebyly, takže jsem měl perfektní výhled na její prsa a ploché bříško. Do prdele. Ztratím rozum. Pevně jsem sevřel rty, abych neřekl něco, čeho bych litoval a dokázal jsem ji nepolíbit.

"Promiň." Pohnula se, aby se zakryla.

"Nemusíš se omlouvat." Pomalu jsem polkl, abych se neudusil suchem. "Nikdy se neomlouvej za to, že jsi krásná - že jsi perfektní. Jsi..." Jednou rukou jsem zvedl její bradu. "... dokonalá."

Zakývala a pak začala vzlykat.

"Trace." Ovinul jsem kolem ní paže a vynesl ji z vany. Beze slova jsem ji položil na zem a pak popadla ručník, aby se zakryla. Byla lehká jak pírko, když jsem ji nesl do jedné z ložnic.

Našel jsem tepláky a tričko a podal jí je. Jak upustila ručník, zavřel jsem oči, nebyl jsem schopný vidět její nahotu potřetí během patnácti minut bez toho, aniž bych něco nevyvedl.

Mé tváře se dotkly vlhké rty.

Otevřel jsem oči a vzal ji do náruče. Se zavrčením jsem ji k sobě přitulil, položil ji na postel a držel ji, zatímco plakala.

"Nedovolím, by se ti něco stalo. Přísahám na svůj život, že tě budu chránit, dokud neumřu," zašeptal jsem chraplavě.

"To je dost velký slib."

"No, ty jsi dost důležitá osoba. Důležité osoby si zaslouží velké sliby, a ty, Trace. Ty si zasloužíš celý svět."

Zakroutila hlavou, jako by mi nevěřila.

S nadávkou jsem si ji přitiskl blíž k sobě. "Zasloužíš si bílé šaty, Trace. A květiny a hudbu. Zasloužíš si první tanec se svým manželem. Hvězdy v jeho očích, když tě uvidí, jak procházíš uličkou. Zasloužíš si zámek a prince. Muže, který tě zbožňuje, rodinu, co se pro tebe obětuje, přátele, kteří se o tebe postarají. Trace - zasloužíš si to všechno, ale musíš tomu věřit."

Popotáhla. "Co když chci prostě tebe? Co když chci tuhle jedinou věc?"

"Zatraceně, Trace. Já jsem ten jedinej, který si tě nezaslouží. Nejhorší část je, že to vím, ale stejně tě chci."

"Chceš?"

"Potřebuju," zaskřehotal jsem. "Potřebuju tě tak, jak potřebuju srdce, aby pumpovalo krev v mém těle, jako potřebuju dýchat vzduch, jako potřebuju gravitaci. Do pekla, Trace, ty jsi má gravitace. Když jsem s tebou, cítím se soustředěný a jsem celý v prdeli, abych tě přesvědčoval o něčem jiném. Jsem příliš sobecký na to, abych tě dal do náruče někoho jiného, i když vím, že moje náruč je ta nejhorší, ve které můžeš být."

"Ale já chci..." Spodní ret se jí chvěl. Kousla do něho tak silně, až jí zbělal. "Já tě chci."

Dech se mi zadrhl a pak jsem svými rty našel její krk. Naklonila se ke mně. Zanadával jsem v sicilštině, načež jsem ji něžně položil na záda. Nevyhoupnul jsem se nad ni, místo toho jsem zůstal na boku a pokračoval v líbání cestičky po jejím krku.

"Kde se tě dotkl?" Zeptal jsem se.

"Eh?"

"Kde?"

Políbil jsem jedno místečko na krku.

A pak jsem ho slíbal celý.

Ukázala na svou paži.

Zopakoval jsem celý proces a ujistil se o tom, že mé polibky uzdraví to, co on zničil. Chtěl jsem dát dohromady kousky, které se snažil zlomit a zruinovat.

"A tady." Ukázala na své rty.

Usmál jsem se a pak hltal - ne líbal - její ústa. Celé jsem je pokryl a jazykem jsem vklouzl dovnitř a dotkl se jejího.

Sakra, chutná tak dobře, je to takhle správně. Po krátkém zaváhání jsem se pomalu přesunul nad ni. Ruce jsem zabořil do jejích vlasů a prohloubil polibek, ochutnával ji, pil jsem z ní, ujišťoval sám sebe, že je tady se mnou a že je v pořádku. Jazykem olízla můj piercing. Se zasténáním jsem se nutil se ovládat.

Rukama jsem ji vzal za tváře, když se pode mnou prohnula.

Vím, že musím zastavit.

Ale nechtěl jsem.

Chtěl jsem ji mít celou.

Ale neměl jsem právo to po ní chtít a ona neměla právo mě o to žádat.

Nebylo to něco, co člověk může někomu druhému vzít nebo něco, co můžete dobrovolně odevzdat.

"Zabíjíš mě, Trace," zasténal jsem proti jejímu krku. S dalším povzdechnutím jsem se odtáhl. "A pravděpodobně se celou noc budu nenávidět za to, že to řeknu, ale po tom všem..." Zakroutil jsem hlavou. "Nemůžu... nemůžu - "

Ignorovala mě, olízla si rty a naklonila se dopředu.

"Ach, sakra." Začal jsem jí drtit svými polibky, naše rty se o sebe dřely, dychtivě, žhavě. Tělo jsem měl v jednom ohni. S každým líznutím a s každým polibkem jsem propadal hlouběji a bral ji s sebou.

Přesunula ruce k mému tričku. Chystal jsem se jí pomoct, když jsem najednou uslyšel odkašlání.

Odskočil jsem od ní a vyštěkl. "Mělo by to být něco dobrýho, Chasi, nebo tě uškrtím."

Chase se na mě ani neuráčil podívat, jeho oči byly fixované na Trace. Vypadal zraněný, zklamaný, naštvaný.

Mžoural na ni, jako by se snažil přijít na to, proč je se mnou a ne s ním, potom rukama sevřel rám od dveří, až mu zbělaly klouby.

"Jen jsem si říkal, že bys měl vědět, že pan Alfero má všechno připravené. Zdá se, že byl víc než nadšen, že má dát do kupy několik chlapů. Nemyslím si, že bys nechal Phoenixe umřít bez toho, aniž by si Trace škrtla."

"Škrtla?" Zopakovala Trace.

"O Phoenixe." Chase se usmál, ale úsměv se mu v očích neodrazil. "Chceš mu jednu střelit, ne? Protože jestli ne, tak já rozhodně zatraceně chci. Sakra. Zlomím mu pro tebe klidně obě nohy."

"Jak se máš?" Chase vkročil do místnosti.

Zvedl jsem ruku, abych ho zastavil.

"Má se dobře," odpověděl jsem místo ní. Zatnul jsem zuby, když jsem si pohledem přeměřoval Chase.

"Umí odpovědět sama," namítl Chase. "Trace, já - "

Vyskočil jsem z postele. "Řekl jsem, že se má dobře. Už tě tady nepotřebujeme. Jasný? Napiš mi do zprávy adresu a já tam každou chvíli budu. Musím jí opatřit něco, do čeho se obleče."

Chasovy se rozšířily nosní dírky. "Nad tím jsi asi měl přemýšlet předtím, než jsi z ní začal to oblečení sundávat."

Parchant! Vrhl jsem se na něho.

Trace se vymotala z postele. "Kluci, přestaňte!"

Chase se po Trace natáhl, ale zasáhl jsem a přitáhl si ji do své náruče.

"Promiň, Trace. Já jen... sakra, jsem jenom trochu mimo kvůli všemu, co se dneska posralo." Chase se podíval na Trace a v očích měl plno otázek.

Trace se ode mě trochu odtáhla, ne dost na to, aby to Chase zpozoroval, ale dost na to, abych to pochopil. Nechtěla, aby se Chase cítil špatně.

A ještě si pořád nevybrala mě.

Zatím ještě ne.

Prohnala se mnou čerstvá surová bolest.

"Co teď?" Zeptala se Trace.

"Teď..." Povzdechl jsem si. "Rozhodneš, jestli bude žít nebo umře. Jen abys věděla, hlasuju pro smrt."

"A jestli ho chci potrestat, ale nechat ho žít?"

Neodpověděl jsem, místo toho jsem ji pustil a přešel ke dveřím, načež jsem jí konečně dal odpověď, kterou zřejmě potřebovala vědět, ale nebyl jsem si jistý, jestli ji budu schopný dodržet. "Budu se snažit poslechnout."