Enforce - 49. kapitola

Překlad: Mili

Měl jsem ho zabít.

Nixon

"Dr. Stevens je dneska nemocný, tak budu zastupovat." Očima jsem skenoval místnost a konečně pohledem přistál na Trace. Aniž bych přerušil oční kontakt, instruoval jsem každého, aby si dělal zápisky k přidělenému filmu. Papíry byly rozdány a zhasla se světla.

Trace zavřela oči. Sledoval jsem ji, čekal jsem, až mě vezme na vědomí. Místo toho se jí po tváři kutálela slza. S nadávkou jsem přešel do zadní části třídy a sedl si na stůl za ní.

"Trace," zašeptal jsem jí do ucha. Celé její tělo ztuhlo. Neotočila se.

"Trace, nebuď taková. Chybíš mi..." Rty jsem přejížděl u jejího ucha. Šílel jsem z ní - už jsem to nemohl dál vydržet. "... tak zatraceně moc. A přeju si... přeju si, abych ti mohl říct... Sakra, přeju si, abych neslíbil, ale slíbil jsem. A musím tě ochraňovat. Být s tebou není bezpečné. Musíš to pochopit."

Pořád byla tiše jako socha.

"Prosím tě, miláčku. Jen si prosím pamatuj, co jsem ti řekl." Piercingem jsem se dotkl jejího ucha a zachvěla se. "Vždycky dodržuju sliby. Kdybych nedodržoval - umírali by lidé. Rozumíš? Nemůžu mít na svých rukou nevinnou krev, zvlášť kdyby měla být tvoje."

Těžce jsem vydechl. Jak jí mám přesvědčit, aby to pochopila? "Neměl jsem jinou možnost, Trace."

Náhle se prudce otočila.

Odskočil jsem a zanadával.

"Ne, ty poslouchej." Ukázala na mě prstem a zašeptala, aby nás nikdo jiný nemohl slyšet. "Vždycky je možnost výběru. Nedovolím ti, aby ses omlouval tím, že jsi měl svázané ruce. Jsi Nixon Abandonato. měl sis vybrat a vybral sis. Seru na tvé omluvy, jsem z nich unavená, Nixone. Ze všeho. Končím. Já..." Polkla a očima metala blesky. "... příští semestr se sem už nevrátím. Máš pravdu. Nezvládnu to. Toto není můj svět. Nepatřím sem."

Natáhl jsem se pro její ruku, ale odtáhla se.

"Ale patříš, Trace." Patříš sem stejně jako kdokoliv jiný a - "

"Ne." Zakroutila hlavou. "Nepatřím. Nemůžu jim říct, kdo jsem, a kdybych mohla, tak co by následovalo? Měla bych respekt kvůli své rodině, ale byl by falešný. Mezitím bys přišel s jinou výmluvou, abys mohl rozbít moje srdce na milion kousků a řekl bys, že jsi neměl na výběr. Jdi do háje, Nixone. Vlastně..." Zasmála se. "Nechoď. Protože tam žiju já už tři týdny. Prostě se ode mě drž dál."

Popadla učebnice a utekla ze třídy. Přitiskl jsem si ruku na čelo. Ztratil jsem ji. Ztratil jsem ji a kvůli čemu? Kvůli ničemu. Naprosto kvůli ničemu.

Miluju ji.

A ona odešla.

Právě tak, jak jsem jí to řekl.

Právě tak, jak jsem odešel já.