Enforce - 46. kapitola

Překlad: Mili

Zatracená mafie... zatracená srdce, že jsou kurva tak křehká.

Chase

Strčil jsem mobil do kapsy a pak praštil rukou do nejbližší zdi.

Několik studentů nad tím kraválem poskočilo. Zakoulel jsem očima a pak se chystal odejít ze třídy, abych našel Trace, když se s divokým pohledem zrovna nahrnula dovnitř, se slzami padajícími dolů po jejích tvářích.

Zabiju ho za to, že jí ublížil - zase.

A za to, že je jediný, který by dokázal posbírat ty zlomené částečky. Jestli ji dám dohromady, tak ať se propadu, jestli mu dovolím, aby ji ukradl, až se z toho vyléčí. Trace se zhroutila na podlahu a skrz rty jí unikaly vzlyky, jako by nemohla popadnout dech.

Kývnul jsem na studenty, co se nacházeli kolem.

Rozprchli se.

S povzdechem jsem před ní poklekl a odsunul jí vlhké vlasy z tváře. Políbil bych ji, kdybych věděl, kde ji to bolí.

Ale tento druh bolesti nemůžete slíbat pryč.

Stejně tak, jako nemůžete být záskok za chlapa, pro kterého pláče.

Beze slova jsem jí zvedl do náruče a nesl jsem ji pryč ze třídy, pryč z budovy a nestaral jsem se o to, že dokonce nadávám v italštině, jak jsem byl zvyklý na svůj slovník sprostých slov týkající se mafie.

Vzal jsem ji do našeho kutlochu v kampusu a modlil se k bohu, aby tam Nixon nebyl dřív a nedusil se nad čímkoliv, co to k čertu provedl.

Poté, co jsem otevřel dveře a položil Trace na pohovku, jsem před ní dobrých pět minut přecházel sem a tam a chrlil jsem na ni dotazy, abych se ujistil, že je příčetná.

Co jsem dostal?

Ticho.

"Do háje, Trace, poslouchej mě!" Vzal jsem její tváře do dlaně. Hlava se jí zhoupla dopředu. Sakra, nepřivedl ji k šílenství? Vážně? Z pusy mi lítala sprostá slova. Neměl jsem absolutně žádnou kontrolu nad tím, co jsem říkal, něco o zápalné pumě a něco o Nixonovi. A hodně vzájemných kombinací obou těch věcí.

"Cože?" Zeptala se konečně a olízla si rty, přičemž odmítala jakýkoliv oční kontakt, jako bych byl horší než on.

Popadl jsem ji za bradu a donutil ji se na mě podívat. "Potřebuješ jít do nemocnice? Lehnout si? Nechceš vodu nebo něco? Nechceš prášek na uklidnění? Na to všechno jsem se ptal celou cestu a pak ještě jednou, když jsem tě položil na gauč. Kurva." Pustil jsem její bradu a rukama jsem si přejel vlasy. "Co to do prdele bylo? Ztratilas zatraceně rozum? Nemůžeš jen tak..." Vzdálil jsem se od ní a začal podruhé během pěti minut přecházet po pokoji.

"Nemůžeš se ve škole prostě jen takhle složit. Nemůžeš nechat lidi, ať vidí tvou slabinu. Máš na víc. Nezajímá mě, jestli sem vtančí zatracenej prezident Spojených států a řekne každýmu, že jsi teroristka. Jsi Alfero pro zkurvený rány boží, tak se začni chovat jako jedna z nich!" Křičel jsem. Proč jsem kurva křičel? Protože jsem byl nasraný, víc než to. Křičel jsem, protože jsem byl vyděšený, že ji ztratím.

Ztratím ji v něm.

Ztratím ji v podělané mafiánské válce.

Nebo dokonce, že ji ztratím kvůli nějakým čůrákům, co chodí na Elite.

Otevřela pusu dokořán.

Do hajzlu. Vzal jsem to s tou neurvalou láskou až příliš daleko, překročil jsem most, vrhl jsem se na druhý břeh a pak se jí vysmál do obličeje. Skvělý. Cena za čůráka roku se pasovala z Nixona na Chase.

Raději, než aby brečela dál, tak mi ukázala fakáče.

Musel jsem připustit, že to byla chvilka, na kterou jsem byl pyšný, takhle to v ní probudit. Přivést na povrch tygra Alfero.

Usmál jsem se. "To je lepší, Trace. A umíš to ještě líp, než mě jen vyfuckovat a říct mi, ať se jdu vyjebat. Vím, že to bolí. Věř mi, že to vím. Ale je to jediný způsob."

"Jediný způsob?" Zopakovala zmateně.

Zakýval jsem. "Ty a Nixon. To se nemůže stát. Je kolem příliš mnoho historie - příliš mnoho drama, a s Phoenixem, který číhá po kampusu, nemůžeš být rozbuška, která celou operaci srazí k zemi. Věř mi, nechceš to a nechceš ani, aby byl Nixon v pokušení to udělat."

"Nixon," odplivla. "Si může zatraceně dělat, co chce."

"Dobré vědět," ozval se Nixon za mnou.

Oh, podívejme, do hajzlu. Seznamte se s idiotem.

Otočil jsem se a pohledem ho poslal do patřičných míst, což samozřejmě ignoroval, protože to byl Nixon a vlastnil svět.

Nixonovy oči se rozšířily děsem, když došel k Trace. "Jsi v pořádku?" Oh, ne, k čertu, není.

Byl jsem připravený zaútočit, ale místo toho se kolem mě mihla hlava s hnědými vlasy, pustila se do Nixona a natlačila ho na zeď. Trace mu bušila pěstmi do hrudníku. V šoku jsem dokázal jen otevřít pusu. Přilepený na místě jsem samým děsem mohl jen pozorovat, jak ho opakovaně bije pěstičkami a celou tu dobu vzlyká jeho jméno. Vyskočil jsem od gauče, abych ji mohl popadnout dřív, než stihne ublížit sama sobě. Nixon se od ní nakonec vypáčil zrovna v době, kdy jsem se dostal přes svůj šok a odtáhl ji od jeho těla.

"Já - " Nixonův hlas zněl nakřáple.

"Děláš to ještě horší, chlape," zašeptal jsem. Trace se v mé náruči třepala. "Prostě běž. Nechce tě vidět. Do háje, ani já nevím, jestli tě chci vlastně  vidět. Vím proč... Jen si myslím... Tohle nemůžeš jen tak napravit svým zatraceným mafiánským šarmem."

"Ale - " Nixon si odkašlal. "Trace?" Byla to otázka.

"Jdi prostě do háje." Její hlas vibroval na mé hrudi, jak se choulila v mém tričku.

Zanadával jsem. "Nixone, musel sis vybrat. A myslím, že je každému v okruhu padesáti mil jasné, koho sis vybral."

"Jenom nevím, jestli s těmi následky dokážu žít," odpověděl Nixon a jeho tvář bledla každou vteřinu víc a víc. Nikdy jsem ho neviděl tak rozrušeného, tak... zničeného.

"Hádám, že uvidíme, jak je ta rodina odolná." Zašeptal jsem.

"Chasi." Povídá Nixon ochraptělým hlasem. "Postarej se o ni, prosím tě. Jenom - "

"Běž!" Přerušila nás Trace s křikem.

Kývnul jsem na Nixona.

Ukázal na svůj mobil.

Jo, jo, hajzle. Utřu jí slzy a pak se ti budu hlásit.

Jako to dělám vždycky.

Asi stárnu.

Tato scéna? Stará.

Trace se na mě svalila. Musel jsem ji zvednout a odnést ji na pohovku. Jakmile byla uvelebená, přešel jsem k vypínači, zhasl světla a položil se vedle ní.

Povzdechl jsem si a přetáhl přes nás deku.

"Chasi?" Popotáhla.

"Hmm?"

"Proč mi pomáháš?"

"Protože jsi sexy." Bříšky prstů jsem ji hladil po paži a pousmál se nad jejím ztuhlým tělem. "Trace, dělám si srandu. Nemusíš být vytočená. Jsem tady, protože není žádné další místo, kde bych byl radši. Protože nesnáším, když malý holky brečí a i když je všeobecný názor, že nemám srdce, tak kupodivu mám. Klidně si o mně mysli, že jsem divný, ale když vidím přítele - a nemrač se, poznám to i odsud. Když vidím přítele, dobrého přítele, v koncích, tak bych zatraceně vykrvácel, než abych ho nechal těma sračkama procházet samotnýho."

"To byl hezký proslov. Nacvičoval sis ho?"

"Velice vtipné." Objal jsem ji pevněji. Do háje, dokonale k sobě pasujeme. Málem bych odešel, aniž bych to zjistil.

"Chasi?"

"Jo?"

"Proč mi můžeš pomoct ty, ale Nixon ne?"

No kurva. Olízl jsem si rty, abych získal sekundu na přemýšlení. "Jsi samá otázka, farmářská holko." Pomalu jsem ji hladil po paži nahoru a dolů. "Je to velký šéf. Já jsem bratranec. To je rozdíl. Nejsem ani další v pořadí. Vždycky jsem si šel po svým. I když pracuju pro rodinu. Hádám, že by se dalo říct, že jsem na nižší pozici, takže na mně tolik nezáleží. A kdyby něco, tak se mnou by ti bylo líp než s Nixonem. Se mnou aspoň nebudeš v hledáčku vrahů."

"Jak... uklidňující."

Zasmál jsem se. "Hej, ptala ses. Teď se zkus trochu prospat."

"Budeš tady, až se probudím?"

"Vždycky." V té chvíli jsem si přísahal, že tu dívku nikdy nenechám jít spát bez toho, aniž by věděla, že tady budu pro ni pokaždé, když se probudí. Ať už Nixon nebo ne-Nixon, nikdy ji neopustím. Nikdy.

Muselo jí to stačit, protože se její tělo uklidnilo a brzy začala hluboce a těžce oddychovat.

Já však neusnul vůbec.

Ne že bych se dost nesnažil - ale sakra, byl jsem vyčerpaný. Pokaždé tak vyčerpaný.

Ale byl jsem příliš opilý emocemi, abych dělal něco jiného, než ji držel a přemýšlel nad tím, co to pro nás do budoucna znamená. Neměla ani ponětí, co k ní cítím; to věděli jen kluci. A nebyl jsem si ani jistý, jestli chci, aby to zjistila. Nebyl jsem zvědavý na to, aby si na mě dívka ukazovala a hihňala se, když jí vyliju své srdce, ale zatraceně, úplně jsem mohl cítit, jak jsem do ní zamilovaný.

Ze začátku to bylo tak pomalé, že jsem si to ani neuvědomoval.

A teď? Teď jsem byl na půl cesty v králičí noře a hrabal rukama, abych mohl propadnout hlouběji a přistát na nohách tvrději.

Je to v háji.

Nixon po mně nechtěl jen, abych ji chchránil... on mi s ní důvěřuje.

A to by fakt neměl.

Nakonec jsem dokázal zavřít oči a ponořit se do spánku.

***

"Co to sakra, Trace?" Zanadával jsem, když jsem otevřel své opuchlé oči a snažil se přijít na to, jak jsem se dostal z gauče na podlahu. "Mohla jsi mi aspoň říct o tom, že se mě budeš snažit zabít!"

"Zabít tě?" Pozvedla obočí. "Jasně, co kdyby se to nepovedlo jedním malým spadnutím? Tvoje mrňavé srdce by to nevydrželo?"

Přimhouřil jsem oči.  K popukání. "Podívej, vím, že máš zlomené srdce a jsi naštvaná a bla bla bla, ale musíš být hnusná ke klukovi, který ti pomohl, když ses nervově zhroutila přede všemi studenty?"

"Máš pravdu," řekla skrz zatnuté zuby.

Zakřenil jsem se. "Věděl jsem, že to pochopíš. Od teď žádné útoky. Slezu z tebe dolů, pomůžu ti na nohy a pokusím se nezírat ti na zadek, až se budeš ohýbat pro tašku."

"Jaký jsi gentleman," zabručela a vzala mou nabízenou ruku, aby se mohla dostat na nohy.

Stáhla si dolů košili a kousek popošla, aby si mohla vzít tašku. Hleděl jsem na ni jak hladový muž. V té sukni byl její zadeček úžasný. "Promiň, Trace. Lhal jsem, není divu, že byl Nixon - "

"Můžeme prostě... o něm nemluvit?" Hodila si tašku přes rameno a zkřížila paže. Tolik k humoru, co měl pomoct situaci.

Zakýval jsem a v obraně zvedl ruce do vzduchu. "Jsme dohodnutí. Počkej, vezmu si vstupní kartu a odprovodím tě na kolej."

Okamžitě se začervenala, jako by jí myšlenka na pomoc připadla divná. "To nemusíš. Už jsi mě tady schoval na celé ráno a - "

"Trvám na tom. Kromě toho je to teď tak nějak moc práce." Pokrčil jsem rameny.

"Tvoje práce?"

"Chase Winter k vašim službám. Zvykni si na to, bejby. Jsem tvůj oficiální bodyguard."

"Říká kdo?" Zavolala.

Jo, vtipné. Měl jsem tu samou reakci, ale měl jsem čas to nechat odplout; ona bohužel měla jen dvě sekundy.

"Ehm, Nixon? Tvůj děda? Mo? Každý, kdo tě miluje..." Prohlásil jsem. Když mafie řekni skoč, jen se zeptáš, jak vysoko a kam.

"Nixon mě nemiluje."

Vypustil jsem dech, který jsem v sobě držel. "Odmítám se tímto teď zabývat. Věř si, čemu chceš, ale ten borec by si radši uřízl ruku, než aby někomu dovolil ti zkřivit jediný vlásek na hlavě."

Oči se jí zaplnily slzami. "Někdy, Chasi... ta emociální zranění bolí nejvíc." Potlačila hněv a vydechla. "Radši bych byla, kdyby mě zbil. Řezné rány se vyléčí, modřiny vyblednou - ale zlomené srdce? To si s sebou nese jizvy po celý život."

Dobře řečeno, zatraceně. Strčil jsem si kartu do kapsy a přitáhl si Trace do náruče. Políbil jsem ji na čelo. "Nemyslím si, že může jakýkoliv kluk slíbit, že ti nezlomí srdce. Ale já ti můžu slíbit, že každý další blbeček, který to zkusí, se ocitne na druhé straně mojí pěsti."

Zakývala.

"No tak, Trace..." Šťouchl jsem ji. "Jeden úsměv. Věnuj mi jeden úsměv předtím, než vyjdem ven."

Zakoulela očima.

"Prosím?" Chase vystrčil spodní ret.

Její úsměv byl ubohý - spíš vypadal jako grimasa, jako bych páchl a ona se mě snažila uklidnit, že to není tak strašný, aby nemohla dýchat. Skvělý.

Ztracený případ, tahle Trace.

Vyvedl jsem ji ven. Aspoň že svítilo slunce; to bylo něco.

"Vidíš?" Zašeptal jsem jí do ucha. "Ticho po pěšině."

Všeobecně známá poslední slova. Přísahám, že ve chvíli, kdy jsem je vypustil, lidé kolem nás si začali šeptat a ukazovat. Někdo zavolal, "Couro." Jiný zakřičel, "Děvko." A pak se to obrátilo ve skandování.

V duchu jsem si poznamenal, že je všechny musím zabít.

A pak jsem si udělal další poznámku, že jestli nechci svou ubohou prdel dostat do vězení, nemůžu spáchat nezbytnou vraždu. Ale byla by to nezbytná vražda, když ubližují jejím citům? Ignoroval jsem je tak nejvíc, jak to jen šlo, všem jsem řekl, ať se jdou vysrat a vedl jsem ji do jejího pokoje.

V momentě, kdy jsem projížděl svou kartu u vchodu, ze dveří se vyhrnula Cara. Fantastický. Zrovna holka, kterou potřebuju vidět, zrovna ta, kterou jsem předchozí týden odmítl, protože jsem se necítil na další kurvení se s ní, protože moje srdce se tak nějak rozhodlo, že už se mu to nelíbí tak jak doposud.

"Říkala jsem ti to." Cara se ušklíbla na Trace a potom její pohled padl na mě. "To je od tebe pěkné, že se postaráš o Nixonovo špinavé kazové zboží."

Oh, to bude zábavné.

Vždycky jsem miloval, když lidé najednou zapomněli, kdo jsem, co můžu udělat a čeho jsem schopný.

Trace se mě snažila vtlačit dovnitř, ale ani jsem se nepohnul.

"Kazové zboží?" Zopakoval jsem.

Pustil jsem Tracinu ruku a začal kroužit kolem Cary.

"Caro..." Zaklonil jsem hlavu dozadu a zasmál se. "Skoro jsem zapomněl, jak vtipná je ta tvoje malá pusa, což je šílené, protože bych mohl přísahat, že ještě minulý týden byla omotaná kolem Phoenixovýho čůráka."

Trace zbledla, zatímco Cara otevřela pusu dokořán.

"Ou, bejby, to má být pozvání?" Usmál jsem se. "Zajímalo by mě, co si myslí tvůj přítel o tom, jak za jeho zády šukáš Phoenixe? Hmm? Zajímalo by mě, co by Deacon dělal. Ne, vlastně..." Luskl jsem prsty. "... vím úplně přesně, co by dělal. Odkopnul by tvou tlustou prdel a přešel by dál k jiné kurvě, co pro něho roztáhne nohy. Na druhou stranu má na tobě možná rád, že jsi tak snadno k mání. Hej, proč bych mu vlastně nezavolal zrovna teď hned a uvidíme, jestli s námi nechce do trojky? Sakra, uděláme čtverku, protože se ti zjevně líbí, co vidíš. Jdu do toho."

Carin spodní ret se začal třást. Dělej. Breč. Teprve jsem začal. Mohl bych ji zničit za to, že znemožnila Trace a z plna hrdla bych se smál, zatímco by mě žadonila, ať přestanu.

"Neříkej mu to. Prosím tě, jenom..." Cara se ohlédla na Trace v naději, že jí pomůže.

Opravdu? Dívka, kterou jsi právě urazila? Hovno.

"Víš, za co stojí holky jako ty?" Ušklíbl jsem se a znovu získal její pozornost. "Za nic. Vůbec za nic. Jsi laciná. Nezavolám Deacona, protože opravdu věřím tomu, že on je tvůj lístek do pekla. Tvoje budoucnost mi je jasná jak den. Budeš jako jeho perfektní Stepfordská panička stát v pozadí a zdvořile se usmívat, zatímco on bude vyjebávat každou prostitutku, která bude ochotná podržet chlapovi jako on, a ty budeš obdělávat Phoenixe a kohokoliv dalšího, kdo ti zrovna věnuje kus svého volného času."

Po tváři Cariny tváře stekla slza.

"Probuď se." Stoupl jsem si přímo před ni, ústa jsem měl pár centimetrů od jejího obličeje. "Nikdy nebudeš tak dobrá jako Trace. Nebudeš nikdy dost dobrá na to, abys lízala zatracený chodník, na který kdy vkročí její noha. Teď mě poslouchej a poslouchej velice pečlivě."

Zakývala.

"Už nikdy se nepodíváš jejím směrem. Uslyším, jestli ano. A zničím tvůj perfektně upravený obličej. Jestli dýchneš samý vzduch jako Tracey bez mého svolení, ukážu ti, jak vypadá udušení k smrti, a jestli o ní nebo o Vyvolených budeš rozšiřovat jakékoliv drby..." Pousmál jsem se. "... tak do Vánoc bude tvoje ruka minimálně bez jednoho z těch tvých pěkných manikúrou opečovávaných prstíků. Rozumíme si?"

Cara začala vzlykat, pak se zakýváním utekla, zakrývajíc si rukama obličej. Takhle narazí do stromu a zničí si ten svůj hrozný umělý nos, ale co už. To není můj problém.

"Přeju pěkný den!" Zavolal jsem na ni a cítil se o mnoho líp, jak se mi uvolnila jedna z mých zatnutých pěstí.

Pískal jsem si a poslal Nixonovi varovnou smsku o tom, že se studenti bouří. Udělá svoje klasické bububu, aby přestali roznášet řeči a já se tak budu moct soustředit na Trace.

"Co to sakra - "

"Co?" Pokrčil jsem rameny a podíval na Tracin zděšený výraz. "Hej, jdeme dovnitř. Je mi zima."

"Jasně." Následovala mě.

"No, dokážeš být děsivý." Trace konečně prolomila ticho.

Ha, holčička nemá páru, jaký druh děsu můžu do tohoto světa vnést. "Je to rodinná záležitost."

"Skvělé." Bedlivě mě pozorovala, pravděpodobně vystrašená k smrti, ale hej, je lepší, když mě bude vidět takového, jaký jsem, než aby se později zmýlila. Tohle jsem dělal. Byl jsem zastrašovatel, držka plechová. V tom jsem dobrý. A rád bych si myslel, že jsem v tom excelentní.

Dveře od výtahu se otevřely a já ji následoval dovnitř. Se svou skvělou náladou jsem vykračoval chodbou, kde už si šeptaly a ukazovaly holky. Na každou z nich jsem se podíval a věnoval jim nevyřčené varování.

Jsem si celkem jistý, že se dneska večer na pokojích všechny zamknou.

"Díky za to, že jsi mě doprovodil domů." Trace otevřela dveře.

Hned jsem ji následoval dovnitř. A hodlal jsem si udělat pohodlí.

"Ehm, co děláš?"

"Svou práci." Zakřenil jsem se a rozvalil se na posteli. "Tak teď si můžeš jít dělat domácí úkoly, ať se pak můžeme dívat na film."

"My?"

"Jo. Jako ty a já. Co je? Máš tu někde schovanou krávu?" Zavtipkoval jsem.

Nevinně zamrkala.

"Svatá krávo, máš tu krávu? To by bylo úžasný." Nikdy jsem neviděl krávu zblízka, takže jo, bylo by to úžasný. Nemožný, ale úžasný.

"Jo, Chasi. Mám krávu pod postelí. Je neviditelná, takže ji nemůžeš vidět. Ale někdy v noci vyjde ven a chce si hrát. Co máš sakra s mozkem?"

Zamrkal jsem a vytáhl z nočního stolku úděsně vyhlížející knihu o upírech. "Domácí úkoly," nařídil jsem znuděným hlasem. "Teď."

"Okej, taťko."

Tělo mi ožilo. Miloval jsem její škádlení. "Ooou, řekni to znovu. Akorát mi teď řekni tatínku, zatímco budeš - "

"CHASI!" Tvář jí prudce zčervenala.

Zakdákal jsem. Olízl jsem si rty a poslal jí pusu, načež jsem otevřel knihu.