Enforce - 44. kapitola

Překlad: Mili

No ahojte, špatné zprávy!

Chase

Myslím, že v životě každého muže někdy přijde chvíle, kdy dostane možnost volby: udělej správnou věc, však víš, následuj duhu, objev hrnec zlata a vrzni to chudákům.

Nebo skončíš špatně.

V mém případě.

Hodně, hodně špatně.

Nixon ukončil hovor. Mé myšlenky se rojily, myšlenky na ni, myšlenky na něho, myšlenky na oba dva dohromady, což mě opravdu, opravdu, nutilo ztratit rozum a praštit pěstí do volantu nebo možná do nějaké cihlové budovy.

Telefon mi znovu zasvítil.

Phoenix, samozřejmě.

"Radši bys měl být mrtvý..." Zanadával jsem do mobilu, když jsem vjel na dálnici. "... nebo aspoň krvácet ze smrtelné rány."

Neslyšel jsem o tom zmetkovi několik dní. Vím, že byl nasraný za celé to drama, které se událo s Nixonem, ale taky vím, že je pouze otázka času, než mu Nixon odpustí a přivítáme ho zpátky do stáda. Konec konců, byl jedním z nás.

"Sorry, že jsem ti posral sluneční svit," zasyčel Phoenix. "Ale máme problém."

"My nebo ty?"

"My." Zdůraznil to slovo. "My, chlapi, máme problém."

"Zavolej Nixonovi."

"Nezvedá to, parchant. Ne, že bych ho za to vinil, když uvážíme, co se stalo."

Jasně. Což znamená, že Phoenix musel zavolat mně... protože já byl druhý ve velení, druhý, co se má starat o Trace, druhý, který ji chce. Když se opravdu, opravdu, podíváme zpět, byl jsem první, zatraceně, první. Zatnul jsem zuby a počítal do deseti.

"Je v tom problému zahrnuto taky násilí?"

"Že váháš."

"Adresa?"

Phoenix vypálil adresu, která se nacházela jen pár mil od místa, kde se nacházím. Okamžitě jsem zavěsil.

Jeden z našich mužů zběhl.

Stávalo se to.

Ne často, ale stávalo. Mysleli si, že se s tímto životem dokážou vypořádat, ale potom, po pár zabití, prostě přestali dělat svou práci. Začali být nervózní. Říkal jsem tomu syndrom strachu z posrání. Neschopní pochopit realitu prostě zdrhnou. Povzdechl jsem a vzal to dalším výjezdem.

Nesmíš zběhnout, když jde o mafii.

Zběhnutí je kódové slovo pro Nech mě utéct a doufej, že mě nechytí.

Nápověda. My tě vždycky, a tím myslím vždycky, chytneme, a až tě najdeme, nedáme ti varování. Prostě tě zastřelíme.

Chlápkovi, o kterém mi Phoenix volal, stačil jediný pohled na Trace a Franka Alfero a doslova ztratil rozum, brblal něco o válce mafií a o rodinách, které se řítí ze Sicílie. Hovno. Byli jsme v pohodě.

Ale když lidé začnou panikařit, dělají hloupé věci.

A tento chlap, nazývejme ho Joe. Udělal něco tak neskutečně hloupého, že jsem neměl jinou možnost, než zmáčknout spoušť.

Moje auto se zaskřípěním zastavilo u restaurace. Vypnul jsem zapalování, ujistil se, že mám odjištěnou zbraň a pomalu mířil do čínské restaurace.

Tex seděl na baru a flirtoval s jednou z číšnic. Na pondělní večer bylo to místo celkem plné. Místnost byla zvukotěsná.

"Sluníčko." Zakýval na mě Tex svým obočím.

"Pitomče," pozdravil jsem v odpovědi, pak mu z ruky vytrhl drink a celou tu věc jsem do sebe hodil.

"Vysvětli mi jednu věc." Promnul v ruce brčko. "Nezvedá náš šéf telefony, protože si hraje na domácnost se svým nepřítelem?"

"Nepřítel..." Zakoulel jsem očima. "Jasně. Uvědomuješ si, že ty do toho zapadáš stejně? Jakože úplně?"

Přimhouřil oči a na krátký moment jsem zpanikařil. Nikdy jsem s Texem nemluvil o těchto sračkách takovým způsobem, aspoň ne o těch, které byly skutečné, na kterých záleželo. A jeho situace je velice skutečná, k sakru, a záleželo na ní. Narovnal se v celé své výšce.

Zanadával jsem a podíval jsem se pryč. "Phoenix?"

"Hlídá to vzadu a vypadá jak samo peklo." Hodil brčko na bar a pokrčil rameny. "Říkal, že bude lepší, když půjde dovnitř jen jeden z nás, bude to tak čistější."

"Úžasný. Tak já ho oddělám. Ty pak uděláš papírovou práci?"

"Tak mi říkej sekretářko, děvko." Plácl mě do zad a loudal se pryč.

Potřásl jsem hlavou a mířil jsem do zadního pokoje.

Kliknutí dveří muselo ubezpečit Joeho o mé přítomnosti. Sakra, ani jsem si nebyl jistý, jestli Joe bylo jeho skutečné jméno, ale budu se toho držet, protože mi bylo upřímně šumák, jestli se jmenoval třeba Bambi nebo jestli měl dvě kočky a psa nebo ženu a děti. Nebyl jsem placený za to, abych se o takové věci staral.

A on nebyl placený za to, aby donášel.

Nebyl placený, aby šel za federály.

Vydal ze sebe žalostné zakňourání.

"Joe." Vytáhl jsem zbraň a poškrábal jsem se s ní na hlavě.

Zvedl hlavu, jako by vážila tunu. Ruce měl svázané za zády a seděl na kovové barové židli.

"Jak jde život, Joe?"

Začal se potit na spáncích. "Nemůžu si stěžovat."

"Dobře, dobře." Zakýval jsem, poškrábal jsem se na bradě hlavní od pistole a procházel jsem se před ním. "Víš, že se tě musím zeptat."

Svěsil hlavu.

"Dal jsi jim nějaké informace, Joe?"

"Ne!" Divoce zatřepal hlavou. "Nikdy bych nezradil rodinu. Nikdy bych - "

"Ale..." Zvedl jsem ruce do vzduchu a naklonil se opravdu blízko k jeho hlavě. "... v podstatě jsi to udělal... zběhl jsi, nedodělal jsi svou práci, nechal jsi rozdělaný dvě věci, pak šel za poldama a ti to obhlídli a zavolali federály. Řekni mi, co jsi jim vykecal."

"Nic!" Zakřičel Joe. "Nic jsem neřekl. Musíš mi věřit."

"A záleží na tom?" Zeptal jsem se chladným hlasem. "Řekněme, že ti věřím. Jenže jsi teď cíl, jsi špína. Takže se tě zeptám hezky, Joe, jak to chceš?"

"Ne!" Slzy mu začaly padat po tváři. "Ne, to nemůžeš, Chasi! Nemůžeš! Kdybys mě jen nechal promluvit s Nixonem - " Tvrdě jsem ho praštil pistolí. Krev mu řinula z úst.

"Nixon tady není." Zatnul jsem zuby, jak jsem se zuřivě obořil. "Ale já jo. Zeptám se tě teda znova... jak to chceš?"

Jeho tělo se zmítalo v křeči  a pak se pozvracel na zem.

Zanadával jsem a ustoupil o krok. "Chceš to špinavě."

"NE! Počkej! Čistě! Udělej to čistě!"

"Tvé přání je mi rozkazem," zašeptal jsem a stiskl spoušť, když jsem mířil přímo mezi jeho oči.

Jeden výstřel.

V klidu jsem vyšel z místnosti, i když se mi ruce chvěly tak agresivně, že to vypadalo, jako bych byl na drogách a potřeboval svou dávku.

"Nějaké hrátky dneska večer?" Zeptal se Tex a vzal mi zbraň z ruky, aby mi do skleničky nalil dva panáky whiskey.

Vyklopil jsem to do sebe. "Měli bychom se zeptat Phoenixe."

"Skvělý. Vypadá na to, že by se mu hodil kámoš. Vím, že je Nixon nasraný na to, co se stalo, ale jsem si jistý, že se na to dívá brýlemi zbarvenými v prsatém odstínu, víš? Domů?"

"Jo," zaskuhral jsem a odmítl jsem na ten jeho komentář vůbec reagovat, protože jestli se na to díval tímto způsobem, tak co k čertu jsem dělal já? Tu samou zatracenou věc, to jsem dělal. "Domů."

Poté, co jsem zabil chlápka, jsem odcházel z restaurace.

A mluvil jsem o fotbale, jako by bylo úplně normální mít na rukách krev.

A nejhorší část mé noci?

Necítil jsem se vinný za to, co jsem udělal... protože i po všem tom násilí, po celém tom hororu... můj mozek měl místo jenom pro jedinou věc.

Trace Rooks.

A věděl jsem - že ji budu mít, i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělám.