Enforce - 39. kapitola

Překlad: Mili

Velké zbraně

Chase

Poslal jsem Nixonovi zprávu, kde jsem ho varoval, že Frank čeká venku před kolejemi. Zřejmě byl zaneprázdněn nějak jinak, jestliže ukazatelem mohlo být zamlžené přední sklo.

"Deset babek, že ho střelí do prdele," ozval se Tex vedle mě.

Byli jsme asi patnáct stop od nich ukrytí v křoví. Nepotřebovali jsme dalekohled, byli jsme dost blízko na to, abychom slyšeli slova nebo výstřely - kdybych k nim došlo.

Frank zaklepal na okýnko.

Dveře se otevřely.

Trace vystoupila ven, tváře měla zčervenalé radostí. Popadl jsem zbraň tak pevně, že bych mohl přísahat, že jsem ji málem zlomil vejpůl.

"Klídek, člověče. Není tvoje, dokud nepřestane být jeho, jasný?" Zašeptal Tex a bodnul mě loktem do žeber.

"Ne, ale díky za povzbuzující proslov."

Tex zabručel.

Trace se nešikovně vmáčkla do náruče svého dědy. "Ahoj dědo, jdeš brzo."

Oplatil jí objetí, očima přilepený na Nixonovi. "Ty."

"Ach, kurva." Namířil jsem zbraň na Franka a čekal.

Tex po mně blýskl úsměvem. "To je lepší, než sledovat film. Hele, Nixon se ani netřese. Do hajzlu, já bych se třásl. Frank je děsivý, když je nasraný. Všiml sis té divné žíly, která se mu objevuje na spánku? Přísahám, že to vypadá jako nějaký tvor."

Krátce jsem se na něho podíval a pak se zase soustředil na zaměřovač.

"Já," řekl Nixon hladným hlasem. "Skvělé, že vás konečně zase vidím, pane Rooks."

"Nezachytil jsem tvoje jméno." Frank zkřížil paže na prsou a odmítl si s Nixonem podat ruku.

"No, tak to je sprostý," zahuhlal Tex. "Odmítnout si podat ruku s šéfem? Frank zná pravidla."

"Jo, ale Trace ne," argumentoval jsem a pozoroval je přes zaměřovač. "A Frank teď vypadá míň jako gangster a víc jako děda-zabiják."

"Opravdu? Přísahal bych, že ho znáte." Nixon se pohnul, až dokud Frankovi nebyl hruď na hruď.  Když se je Trace snažila rozdělit, oba dva po ní v tu samou chvíli sáhli a jemně ji odstrčili stranou. Byla to hra chlapů.

"Jsem starý." Frank se naprázdno zasmál. "Řekni mi ještě jednou, jak se jmenuješ... synu?"

Nixonova čelist ztuhla. Mohl bych přísahat, že je dvě sekundy od toho, abych toho chlapa praštil do tváře. "Nixon Abandonato. Ale většina lidí tady mi říká prostě pane."

"Jsi moc mladý na to, abys byl pán," vařilo to ve Frankovi.

"Ach do prdele. Žádný podání ruky a teď ho ještě uráží," zamumlal si Tex pod vousy.

A Alferovi se můžou divit, proč mají na ty své vzácné hlavinky namířené zbraně.

"A vy jste moc starý na to, abyste chránil svoji vnučku."

"To bylo dobrý, Nixone." Vydechl Tex. "Urážka za urážku - to je jak sledovat děti, jak se hádají, který z tatínků je větší."

"Chráním ji celý svůj život." Frank bouchl Nixona do hrudi, ale ten se ani nepohnul. "A nevzpomínám si, že bych pobíral rozkazy od pouhého dítěte."

Nadechl jsem se. "Je divné sledovat, jak se Frankovi barví obličej do fialova, zatímco šťouchá do Nixona?"

"Šťouchni do medvěda, šťouchni do medvěda!" Skandoval Tex.

"Možná je na čase, aby ji chránil někdy jiný," řekl Nixon a jeho hlas zněl váhavě.

Kdybych ho tak dobře neznal, myslel bych si, že se cítí vinný za to, do čeho nevinnou Trace namočil.

Ta pozvedla ruku. "Ehm, jen pro vaši informaci, stojím právě tady a nemám ani páru o tom, proč se teď chováte jak pitomci, a opravdu chci jít dovnitř. Zrovna jsem tam venku málem umřela."

Frankovy nosní dírky se rozšířily. Natáhl se dozadu a udeřil Nixona do obličeje.

"Ha ha, klasika." Tex zvedl ruku na plácnutí, zatímco jsem stabilně držel zbraň na Frankovo čelo.

Trace zasténala do dlaní. "Dědo, on mě zachránil. On - "

"On..." Frank ukázal na Nixona. Tomu tryskala krev z nosu. "... je špatná zpráva, Tracey! Nechci tě poblíž toho kluka už vidět!"

"Kluka?" Zopakoval jsem se šeptem. "Alfero si přeje umřít."

"Nepřejeme si to my všichni?" Zazíval Tex.

"Ne!" Zakřičela Trace. "Proč se tak chováš? Dědo, stýskalo se mi. Neviděla jsem tě týdny, ale právě jsi udeřil do obličeje mého přítele! Zbláznil ses?"

"Řekla právě přítel?" Zasyčel jsem a pohnul jsem červeným světýlkem z Frankova čela na Nixonovo.

"Pomalu, tygře," varoval Tex.

"Přítel!" Frank už si chystal ruku, aby praštil Nixona ještě jednou.

"Udělej to. Bouchni ho!" Zavrčel jsem.

Trace vstoupila mezi ně zrovna včas. Neslyšně jsem zanadával.

Frank složil ruku dolů. "Trace?"

"Mám ho ráda." Opřela se o Nixona a povzdechla, když ji ten parchant objal svou paží.

No tak. Franku, dej mu už konečně do držky.

"Dokonce zmlátil chlapa, který mě šikanoval. Je dobrý. A chystala jsem se ti o něm říct zítra u večeře. Vlastně jsem ho chtěla taky pozvat, ale poté, cos mu teď jednu vrazil - "

"Trace." Řekl Nixon chraplavým hlasem. "To je dobrý. Měla bys strávit s dědou zítra nějaký čas o samotě. Nechoď do školy. Vezmi si den volna. Opravdu, to bude pravděpodobně to nejlepší, co můžeš udělat, když uvážíme všechny ty věci. Měla jsi hroznou noc."

Otočila se v jeho náručí a zírala na něho.

Nixon se ani nepohnul, byl jako socha. Sakra. Byl nasraný a snažil se ji od sebe odstrčit pryč. Kurva jsem věděl, že jí ublíží - věděl jsem, že se to stane!

"Proč to děláš? Pojď zítra s námi, bude to - "

"Bude nejlepší, když uděláš to, co říká tvůj děda," dokončil za ni Nixon a olízl si zakrvácené rty. "Bylo... zajímavé vás zase vidět, pane Rooks. A ujistěte se o tom, že zítra večer budete pozorovat stíny kolem sebe. Číhají na vás."

"Do háje." Povzdechl jsem a stáhl pistoli dolů. "No aspoň vykonal svou občanskou povinnost a varoval Franka o tom, že De Lange nespolupracují..."

"Měl by ji nechat být." Tex se chystal vstát. "Bylo by to mnohem milejší, než to, co se bude dít."

"Frank ji Nixonovi nikdy nenechá," souhlasil jsem.

"Ne."

"Nenechá ji ani mně?" Byla to spíš řečnická otázka.

"Ty nejsi syn šéfa, který je obviněný z vraždy jeho syna... tak kdo ví, co by ti dovolil. Ale moje rada? Nech to být, Chasi. Bude z toho jen bolavé srdce. Je na hovno chtít něco, co nemůžeš nikdy mít. Můžeš si říkat, že ochutnat kousek je dost na to, aby tě to uspokojilo, ale nikdy to není dost... nikdy to není dost, chlape." Strčil si zbraň do kalhot, v obličeji utrápený výraz.

Věděl jsem, že mluví o Mo a jeho vlastní minulosti. Tex nepouštěl často lidi do sebe, asi proto, že kdyby jste tam byli, viděli byste děs, který byl jeho odkazem. Temnotu, která nikdy nepoleví.

"Každopádně..." Pokrčil Tex rameny. "... Nixon se pravděpodobně bude chtít setkat."

Nixon skočil do svého SUV zrovna, když si Frank přitáhl Trace do objetí. Věci budou fakt mnohem horší. Žaludek se mi propadl, když si Trace utřela slzu z oka a vydala se cestou ke kolejím.

Já bych tu slzu nezpůsobil.

Ale stejně to pořád byla taky moje vina.

Dal jsem na stranu zaměřovač a pistoli.

"Tak jdem." Tex mě plácl po zádech.

Potichu jsme odcházeli k čekajícímu mercedesu.

***

Jak se předpokládalo, Nixon na nás čekal u něho doma.

"Ou, Rocky, dostal ses do rvačky?" Poškádlil ho Tex, zatímco si Nixon utíral krev z brady a ukázal nám prostředník.

"Chlapi, řekněte mi, že jste aspoň kryli mou ubohou prdel."

"Chase kryl." Ukázal Tex na mě.

"Ach." Nixon se setkal s mým pohledem. "A kryl jsi mě nebo Franka?"

"To záleží." Ušklíbl jsem se. "Rozplakal jsi ji a nechal jsi, ať tě nazývá svým přítelem, a to vše během pěti minut?"

"Buď děvka později." Zakoulel Nixon očima a trhl sebou, když si utřel krev pod nosem. "Máme pár sraček, se kterými se musíme poprat."

"Moje oblíbené." Tex si odsunul židli. "Brodit se ve sračkách."

Nixon položil zbraň na stůl a uvelebil se v křesle. "On se jí to chystá říct."

"Jak jsi na to došel?" Pohrával jsem si se sklenicí na víno, kterou přede mě postavil Tex, a čekal jsem na nějakou tekutinu.

"Chce uspořádat schůzi." Nixon na stůl hodil zakrvavený hadr a podržel Texovi svou sklenici. "Aspoň to stojí na lístku, který mi strčil do kapsy, než mě praštil do ksichtu."

"Dobře ti to nandal." Poukázal jsem s úšklebkem. "Myslíš, že budeš potřebovat stehy?"

"Ten lístek?" Tex natáhl ruku.

Nixon ho šoupnul po stole.

Tex ho zvedl, zatímco jsem si ulíval víno a čekal.

"No, to zní jako v pohodě čas." Podal mi lístek.

Není toho na něm moc, jen čas a místo. "No, budeme s sebou potřebovat několik mužů." Položil jsem lístek a dlouze upil vína. "Hodně mužů, jen pro případ."

"Jo." Nixon si olízl rty a zíral na svou sklenku. "Povolám je... vy byste, chlapi, měli asi jít do postele." Podíval se na mě.

Do prdele.

"Nechtěl bys udělat ještě jednu obhlídku - "

"Jo, jo." Odmávnul jsem ho. "Hodím do sebe zbytek vína a potom odjedu do kampusu a budu zírat tvé přítelkyni do okna. Zabij mě hned."

"Nevběhni do žádné veverky, sluníčko." Zasmál se Tex.

Zakroutil jsem hlavou a stoupnul si. "Víš, neměl bys mě nechávat koukat do výlohy. Mám pak chuť si navýšit kreditku, Nixone."

"Si ji navyš. Uvidíme, jestli ti pak nebudu chtít vyříznout játra."

"Myslím, že mluví obrazně, Chasi. Nějaké nápady? Přídavné komentáře?"

"Ne," popadl jsem zbraň. "Myslím, že jsem pro dnešek hotový."

Nixon zíral mým směrem. Nevinil jsem ho za to. Choval jsem se jak kretén. Chtěl po mně udělat práci, kterou normálně dělám.

Až na to, že teď? Teď to bylo osobní.

Kvůli ní.

Kvůli němu.

Kvůli všemu.