AY - 16. kapitola

Překlad: Tanulka

Ale já ne…

Cam

Všechno bylo špatně – mé myšlenky, mé ego, moje nervy, všechno.

Nikdy nevím, co mám, až je to pryč a Caru jsem kurva ztratil… navždy.

Když jsem od ní odjížděl, vše na co jsem mohl myslet, bylo, jak moc jsem v prdeli. Měl jsem o ni bojovat tvrději. Měl jsem se jí otevřít a říct jí, jak jsem se cítil.

Ale neudělal jsem to.

Předpokládal jsem, že věděla, co jsem cítil, i když ve skutečnosti neměla zatraceně žádné tušení. Sakra, neměl jsem žádné vodítko. V jednu chvíli jsem chtěl víc, v další jsem utíkal do kopců. Měla pravdu, nebyl jsem připravený… pro nic. Ale teď, jediná věc, kterou jsem si byl jistý, byla, že už nikdy nenajdu nikoho, jako byla ona. Byl jsem v prdeli a bylo po všem.

„Ne, Came, máme jen sex. To je všechno.“ Tahle slova mi rvala srdce. Ledový chlad z jejího tónu hlasu mi trhal hruď, pomalu a bolestivě, až do poslední žíly. Zprvu jsem si myslel, že lže. Ale jak jsem ji pozoroval, neobjevila se žádná známka lhaní – neměla růžové tváře, netvářila se trapně – nic. Kdyby lhala, udělala by sakra kus dobré práce, že to skryla. Stál jsem ta a vnímal každé slovo, které po mě házela, každý úder byl přímo do nitra a bolel víc než ten poslední.

Nemohl jsem jít domů. Nebyl jsem tam od té doby, co jsem se vrátil z běhání a nenašel ji v mé posteli. Její vůně byla stále na mém polštáři, postel byla ještě teplá, když jsem se jí dotkl. Právě jsem se s ní minul. Kdybych neodešel, kdo ví, možná bychom byli schopni to vyřešit. Měla příliš mnoho času na přemýšlení a to bylo naší zkázou.

Telefon mi zavibroval v kapse, ale bylo mi to jedno. Nebyl jsem připraven nikomu čelit a ničemu. Po rychlé zastávce v obchodě s lihovinami jsem se vydal na dálnici. Potřeboval jsem se dostat rychle daleko, mířit na východ nebylo možné. Východ mi přinášel vzpomínky na Caru a nebyl jsem ještě připravený se přes ně dostat. Zatočil jsem na západní I-70 a zamířil směrem ke Skalistým horám. Doufal jsem, že se ztratím, opiju se a na vrcholu hory si ji vytlačím z hlavy.

Ale to se nestalo.

O čtyři hodiny později jsem seděl na dveřích zavazadlového prostoru, pil Kapitána z láhve s výhledem na město Vail - aspoň mi to přišlo jako Vail – a pořád jsem kurva přemýšlel o ní. V žaludku mi bylo na nic a pokaždé, když jsem se snažil myslet na minulost, ona tam byla – úplně převzala mé myšlenky. Slunce se rozlévalo po obloze, házelo stíny na město a na mé srdce. Ani jsem nechtěl myslet na zítřek. Cara už není součástí mého života a jen myšlenka na nový začátek bez ní mě naplňoval tmou.

Položil jsem se na svůj náklaďák jako na postel, ruce za hlavou a díval jsem se na hvězdy, které byly na obloze. Užíval jsem si další doušek Kapitána nechajíc jeho teplé účinky mě pohltit a rozlévat se v mém nitru.

Možná jsem už toho vypil hodně, ona už navždy zmizela.

***

Cara

Stála jsem na prázdném parkovišti několik minut, než jsem se konečně přinutila vejít do baru. Proto, abych ochránila své srdce, jsem zlomila srdce člověku, kterého miluju, protože jsem byla sobecká a vystrašená.

Ano, milovala jsem ho.

Myslím, že na nějaké podivné podvědomé úrovni jsem ho milovala už v prvním okamžiku. Podívala jsem se na stůl, za kterým seděl před dvěma měsíci – tu noc, kdy mi vstoupil do života.

„Copak tě nikdo nikdy nenaučil, že není slušné zírat, princezno?“ Mohla jsem slyšet jeho hluboký hlas, nafoukaný hlas a tím mi přeběhl mráz po zádech.

Co jsem to udělala?

Mé srdce začalo v hrudi zběsile bít. Odstrčila jsem ho a i když bych mu řekla, že to byla lež, nevěřil by mi. Poprvé v mém životě jsem dokázala přesvědčivě lhát a ironicky to byla jediná lež, při které jsem se chtěla nechat chytit. Jemné zaklepání na dveře přerušilo mé myšlenky.

Kdo to může být?

„Came…“ řekla jsem si tiše pro sebe. Doufala jsem a očekávala, že to byl on. Rychle jsem běžela otevřít. Vznášela jsem se na obláčku myšlenky, že to se mnou nevzdal, ale byla jsem rychle zpátky na zemi, když jsem zjistila, že na druhé straně dveří stojí Lexi. Nevrátil se. Byl připravený bojovat a já jsem mu to nedovolila. Lexi si odkašlala a já jsem se na ni tázavě podívala.

„Proč se na mě takhle díváš?“ zeptala se, když jsem se na ni jen tak dívala. „Ty jsi mi řekla, že se tu dneska sejdeme, nebo ne?“

Hledala jsem v mysli, jakoukoliv myšlenku, proč jsem se tu měla s Lexi sejít, až jsem si konečně vzpomněla. „Do prdele“ Ano“ Je mi to líto, Lex. Úplně jsem zapomněla.“

„To je v pořádku.“ Sladce se usmála. „Není vhodný čas? Můžeme se domluvit na jindy, jestli potřebuješ.“ Její drzý jižanský přízvuk zněl tak ryze.

„Ne, ne, pojď dál.“ Otevřela jsem dveře a ukázala jí, aby vešla. „Pojďme to naše papírování udělat, ať můžeš začít pracovat. Mít málo personálu není žádná hračka.“

Vedla jsem ji zpátky do kanceláře, kde jsme seděli asi další hodinu strávenou papírováním ohledně její nové práce. Bylo to příjemné rozptýlení.

Čím víc času jsem s Lexi trávila, tím víc se mi líbila. Věděla jsem, že se bude snažit dobře zapadnout a nemohla jsem se dočkat, až ji představím Shay.

„No, tak to bude asi všechno,“ řekla jsem a vstala. Lexi mě napodobila a taky vstala. „Začneš zítra, kočko. Jsi na to připravená?“

„Sakra jo, jsem připravená,“ řekla se širokým úsměvem. „Děkuji moc, Caro. Nevím, co bych bez tebe dělala – „

„Ještě mi neděkuj,“ přerušila jsem ji. „Tahle práce není žádná hračka.“ Její úsměv trochu zmizel. „Musíš sama sebe držet vůči arogantním blbečkům, kteří k nám chodí. Už ti ani nemůžu říct, kolik holek jsem už najala a nevydržely ani jednu noc. Jestliže přežiješ zítřek…pak mi můžeš děkovat.“

Mrkla jsem na ni a tím zmírnila její deprimující vzhled a její paprsky se vrátily. „Jsem z malého města v Jížní Alabamě, kde jsou muži drsní, suroví a vyloženě vulgární, když pijí. Věř mi, udržím se.“

Začala jsem se smát a věděla jsem, že zítřkem propluje s vlajícími prapory. Jen jsem doufala, že zákazníci budou připraveni na ni.

***

Cam

Buzzz….Buzzzz…..

Začal jsem se probouzet s tupou bolestí v hlavě, která mi znemožňovala otevřít oči.

Buzzz….Buzzzz…..

Natáhl jsem se a snažil se najít zasraný nepříjemný objekt, který vyrušil můj spánek.

Buzzz….Buzzzz…..

Nakonec jsem ho našel a uvědomil si, že to byl můj telefon. Stračil jsem tlačítko opakovaného buzení a hodil ho tam, kde jsem ho našel. Hlasitým řinčením a skutečností, že nedržel hubu, jsem si uvědomil, že nejsem ve své posteli.

Buzzz….Buzzzz…..

KURVA!!!

Zvědavě jsem otevřel oči a myslel jsem si, že sním. Všude byla tma a tak jsem toho mnoho neviděl. Ležel jsem na studeném kovu a svěží vzduch byl kurva mrazivý. Vyndal jsem telefon zpátky nahoru a zmáčkl na obrazovce přijmout hovor.

„Dobrý den,“ řekl jsem, můj hlas byl slabý a roztřesený. Kryl jsem si oči rukou, snažíc se odrazit násilné pulzování, které bylo kurva tak silné, že jsem si přál být mrtvý.

„Ježišikriste, Came, to byla kurva doba. Kde sakra jsi?“ na druhém konci se ozval temperamentní mužský hlas, z kterého se mi do krku zvedala žluč. Byl mi povědomý, ale nemohl jsem si vzpomenout, komu patřil.

„Hmmm, já nevím. Kolik je hodin?“ Zeptal jsem se, toho kdo to byl, když jsem si třel spánky, snažíc se tak zklidnit bouřku v mé hlavě.

„Je 5 hodin,“ ucedil známý hlas. „Měl jsi tu být před dvěma zasranýma hodinama, vystřídat Justina. Pokoušel se ti volat, ale když jsi mu neodpovídal, zkusil zavolat mě. Ještě, že jsem byl schopný ve čtyři ráno sem přijít, jinak by zmeškal odlet s jeho rodinou na Havaj.“

„Do prdele! Ten odchod byl dneska?“ Seděl jsem už rovně a začínal panikařit. Nemohl jsem uvěřit, že jsem na to zapomněl.

„Jo, bylo to dneska! To jsi tak zaneprázdněný tou blonďatou děvkou, že si nemůžeš vzpomenout, co je dneska za den?“ Jeho zlý smích mě vykolejil jako nákladní vlak. Byl to poslední člověk, s kterým jsem chtěl mluvit.

„Nemám na to, se zrovna teď vypořádat s tvýma blbýma kecama, Adame,“ řekl jsem skrz zaťaté zuby. „Ale díky, že jsi mi zachránil zadek.“

„Cokoliv jsem udělal, tak ne pro tebe, ale pro Justina. Ale radši měj kurva dobrý důvod, proč ses neukázal a dlužíš mu omluvu.“ Blahosklonný tón v jeho hlasu mě do pekla naštval. „Jo a nezapomeň, že dneska máš směnu, takže bys tu měl být za dvě hodiny.“ Pak linka oněměla.

Hodil jsem hlavu dozadu a drhnul si tvář rukou, začal se rozhlížet. Byl jsem obklopen borovicemi, skálami a dalšími zkurvenými borovicemi. Kde jsem to sakra byl? Připravoval jsem své tělo na to, že se postaví. Prázdná láhev Kapitána sjela do klína a stejně rychle, jak jsem ji chytil, jsem si na všechno vzpomněl, na všechno, co se včera stalo.

Cara mi ublížila a já jsem od ní utíkal zapomenout – na všechno.

Úspěšně jsem všechno vypil – za jednu noc – ale teď nastal čas čelit novému dni. Věděl jsem, že nechci slyšet její sladký hlas, nebo vidět její sexy úsměv, to by mě bolelo. Ale věděl jsem, že se musím přes to dostat. Koneckonců jsem to už jednou zvládl.

Nebylo to přeci pro mě první rodeo. Byl jsem v předstírání toho, že je vše v pořádku, dobrý. Ve skutečnosti jsem byl rád, že jsem byl sotva na živu. Lhal jsem všem, když Amber odešla.

Když jsem se setkal s Carou, byl jsem jako znovuzrozený – byl jsem znovu naživu. Teď jsem byl zase tam, kde jsem začal. Jediný rozdíl byl, že tentokrát tam venku nebude žádná další „Cara“, aby mě zachránila.