AY - 15. kapitola

Překlad: Tanulka

Co jsem udělala…

Cara

Všechno bylo tmavé. Štiplavý zápach antiseptiku mě pálilo v mysli, jak jsem inhalovala a trhla jsem sebou v odpověď. Jediný zvuk, který jsem slyšela, bylo slabé pípání pocházející z něčeho vedle mě. Mé oči se pomalu třepotavě otevřely. Mé rozmazané vidění a jasné světlo způsobily, že jsem prakticky nic neviděla. Několikrát jsem zamrkala, mé oči konečně přivykly a první věc, kterou jsem viděla, byla moje matka.

Proč je v mém pokoji?

Její hlava byla skloněná, oči zavřené a tváře byly zbarvené s černými pruhy, jak stála na konci mé postele. Ramena se jí třásla slabými vzlyky, které vycházely z její hrudi. Plakala, ale nebyl to jen smutný pláč, byl to druh hysterie, jako když ztratíte někoho milovaného. Já to vím, cítila jsem stejnou bolest, když Lance odešel.

Stalo se něco Roycemu?

Potřebovala jsem být s ní, musela jsem jí utěšit. Otevřela jsem ústa k promluvení, ale nic nevyšlo. Hrdlo jsem měla suché, snažila jsem se polknout, cítila jsem jako smirkový papír na otevřené ráně. Zvedla jsem ruku, abych zmírnila bolest v mém krku, když jsem si všimla IV a to znamenalo, že nejsem doma.

Bílé prázdné zdi a podivné přístroje v celé místnosti. Byla jsem na nemocničním lůžku.

Nehoda.

Všechno se mi vrátilo zpátky a já zpanikařila.

Snažila jsem se posadit, ale nemohla jsem. Bolesti bylo příliš mnoho. Moje nohy byly těžké jako olovo, v břiše jsem měla oheň. Byla jsem příliš slabá, příliš křehká a příliš unavená. Klesla jsem zpátky na postel, moje matka byla po mém boku.

„Caro – medvídku, jen odpočívej, dýchej, Caro, to bude v pořádku,“ řekla a pohladila mě po vlasech.

Slzy se mi vyvalily z očí. „Je…Je v pořádku?“ Vysoukala jsem ze sebe a chytila se za břicho, věděla jsem, že něco nebylo v pořádku. Můj žaludek se cítil jinak.

Její spadlé koutky úst a neživý pohled v jejích očích mi řekl všechno, co jsem potřebovala vědět. Nemusela nic dělat.

Moje dítě bylo pryč.

***

Byla jsem okamžitě vzhůru, jak moje noční můra skončila. Posadila jsem se příliš rychle, hlava mi bušila, jako šlapka na výplatu. Mnula jsem si spánky, vydávajíc tlumené sténání a spadla jsem zpátky na polštář, přitahujíc si deku na tvář. Jenže to nebyl můj polštář ani moje deka. Úryvky z minulé noci se ke mně pomalu vracely a čím víc jsem si vzpomínala, tím víc mě hlava bolela.

Cam a Amber… Spousta panáků… Jack Daniels… tanec… a Adam. Kurva! Adam!

Nakoukla jsem z pod deky a modlila se, abych byla bývala neudělala velkou chybu. Jakmile jsem otevřela oči, všimla jsem si, že jsem v Camově posteli – sama.

Díky bohu!

Odhodila jsem přikrývku pryč, posadila se a sáhla po telefonu. Přejetím po obrazovce jsem zkontrolovala své textovky. Byla tam jen jedna od Cama a pět od Shay. Jako první jsem otevřela Shayiny. Byly tam čtyři z předešlé noci a jedna z dnešního rána.

Je mi to líto zlato. :-( Hned tam budu

Jsem tu. Pojď ven.

Kde jsi?

Jdu zabít Cama.

Kde jsi? Jsi v pořádku? Co se minulou noc stalo? Zavolej mi IHNED

Nemohla jsem si vybavit všechny podrobnosti z minulé noci. V jednu chvíli jsem byla naštvaná na Cama kvůli situaci s Amber a v další bych nejraději nakopala do prdele Adama.

Jsem takový idiot.

Vzpomněla jsem si na Blaka, jak uhodil Tess, ale vzpomínky byly dost rozmazané. Právě teď jsem nemohla se Shay mluvit, ale potřebovala jsem, aby věděla, že jsem v pořádku.

Jsem v pořádku… myslím. Zavolám později.

Otevřela jsem textovku od Cama.

Omlouvám se… Za všechno. Prosím neodcházej. Šel jsem si zaběhat. Vrátím se brzy.

Když jsem četla jeho slova, vzpomínky na zbytek noci se vrátily.

„Co jsi sakra dělala, Caro?“ řekl, když jsme šli k autu.

„Opravdu, Came, začneš rozhovor takhle?“ Zeptala jsem se, zrychlila v chůzi, ruce zkřížené na hrudi.

„Jo, začnu.“ Zrychlil, takže byl zase vedle mě. „Co jsi to sakra s Adamem dělala? Všude tě osahával.“ Pokusil se zakrýt závistivý tón v jeho hlase se záchvaty vzteku.

„Alespoň někdo,“ zamumlala jsem a otevřela dveře auta. Šla jsem na stranu spolujezdce, byla jsem tak naštvaná, že bych nebyla schopná řídit.

Nastoupil do auta a zabouchl dveře. „Co to sakra mělo znamenat?“

„Nic, Came. Můžeš se jen dostat na svoje místo, tak abychom mohli jet domů?“ Nechtěla jsem s ním bojovat, ne právě teď.

„Dneska večer nepůjdeš domů. Kurva by ses někde vybourala. Neexistuje způsob, že bych tě nechal řídit,“ řekl s pevně zatnutou čelistí.

Zhluboka jsem se nadechla. Jen jsem chtěla jít domů. „Nemůžeš mi říkat, co mám dělat. Jestliže chci jít kurva domů, tak půjdu.“ Věděla jsem, že bych neměla řídit a věděla jsem, že ani od Cama nedostanu klíčky, ale to neznamenalo, že nemůžu zavolat Shay, aby mě přijela vyzvednout.

„Co máš sakra za problém, prskavko?“ zeptal se, jako by neměl ani ponětí, proč jsem naštvaná a na prvním místě opilá.

Teplo spěchalo do mého nitra a já ho ztratila. „Ty jsi můj zasraný problém!“ Křičela jsem na něho a vypadalo to, že mi uniknou i slzy. „Nemůžu ti věřit. Vidíš Amber a najednou kurva neexistuju. A pak máš tu odvahu se mě ptát, co mám za problém?“ Jeho stisk na volantu zesílil, když vyjížděl na silnici před námi. Nemluvil, a tak jsem se rozhodla pokračovat, když jsem měla šanci.

„Musela jsem sedět a poslouchat její nepříjemný hlas. Sledovat, jak s tebou flirtuje a sahá na tebe. Jak by ses cítil ty, kdyby to bylo obráceně? Kdybych tam já seděla se svým ex, odmítla se na tebe dívat, nemluvila s tebou, nebo dokonce neevidovala tvou přítomnost.“ Odvrátila jsem se od něho a zírala z okýnka, když mi slzy nakonec unikly a dělaly si cestu směrem dolů po mé tváři.

„Jo, máš pravdu. Seděl jsem tam a mluvil se svou ex. Asi jsem neměl, pravděpodobně jsem to měl ukončit, když se mě dotkla a když flirtovala.“ Jeho hlas byl drsný a krutý, i když přiznal, že chyboval. „A vím, že jsem se měl ve všem chovat jinak.“ Odmlčel se a já jsem se na něho podívala, vystrašená z toho, co bude následovat. „Ale aspoň jsem jí kurva nedovolil, aby mě lízala! Alespoň jsem si o ní nebrousil péro přede všemi,“ zavrčel, znevažujíc mě svými slovy.

„Chováš se, jak bych tě kurva podvedla, Came. Ale nemůžu podvést někoho, s kým nechodím. Pořád jsem se držela naší části dohody. Neroztáhla bych pro něho nohy.“ Ucukl po mých slovech.

„Ty jsi nechtěl nálepky, pamatuješ? Snažila jsem se nás posunout dopředu, snažila jsem se pro nás něco udělat. Ale jsem kurva vděčná, že se nic nestalo. Dnes v noci jsi mi ukázal, kde leží tvoje srdce. A není se mnou.“

Těžce polkl, když jeho napjatý postoj byl oslaben, ramena svěšená. Uměla jsem mu ublížit v okamžiku, kdy se cítil dobře, ale teď jsem viděla chybu v tom, co jsem udělala. Vytáhla jsem svůj mobil a poslala Shay textovku.

Bojuju s Camem… příliš opilá na řízená… můžeš mě vyzvednout u něho doma?

Poté jsem se opřela do sedadla a po tom si už nic nepamatuju. Cam mě musel odvést dovnitř a dát mě do postele. Věděla jsem, že bude chtít o tom, co se včera stalo mluvit, ale já jsem nebyla zdaleka připravena mu čelit. Nejdříve jsem si potřebovala utřídit chaos ve své hlavě. Byla jsem zmatená tolika věcmi, o kterých s ním musím mluvit a to bylo ještě horší.

Přehodila jsem své nohy přes okraj postele. Byla jsem oblečená v tričku námořní modři, jedno z Camových boxerských. Mé oblečení bylo úhledně složená na hromádce na prádelníku a vedle nich byly čtyři láhve čisté vody, čtyři Advily a moje klíče.

Nevyužila jsem šance. Posbírala jsem své věci a šla dolů v naději, že Cam bude stále pryč. Nelíbilo se mi ven takhle plížit, ale musela jsem.

Šla jsem do kuchyně a právě, když jsem otevírala dveře, uslyšela jsem na pultu bzučení Camova mobilního telefonu. Něco uvnitř mě mi říkalo, že se na to potřebuju podívat, zvedla jsem se a šla k němu. Měl novou textovou zprávu od Amber.

Dal jí své číslo?

Klepnutím na upozornění, jsem otevřela zprávu. Bylo tam mezi nimi několik výměn, tak jsem zarolovala na vrchol a začala číst.

Sobota 23:30 Amber – Teď máš moje číslo. :-)

Sobota 23:32 Cam – Jo, díky

Neděle 1:06 Amber – Stále chceš někam zajít na drink?

Neděle 1:12 Cam – Nevím, Amber. Nemyslím si, že bych měl.

Neděle 1:16 Amber – No tak, miláčku, víš, že to chceš.

Neděle 2:30 Cam – Kdy se chceš sejít?

Neděle 2:31 Amber – V pátek večer… Club Bliss… 21:00?

Neděle 9:24 Cam – Dobře

Neděle 10:34 Amber – Nemůžu se dočkat, až se uvidíme, miláčku. Máme toho spoustu, o čem mluvit. Uvidíme se :-)

Zvedal se mi žaludek a ovládla mě nevolnost.

Chystal se ji znovu vidět?

Položila jsem telefon, běžela jsem ke svému autu.

Když jsem byla pryč z jeho sousedství, vytočila jsem Shayno číslo.

„No bylo na čase, jsi v pořádku?“ řekla s hlasem plným obav.

„Ne nejsem.“ Tiše jsem odpověděla.

„Co se včera v noci stalo? Přijela jsem tě vyzvednout, a když jsi nešla, tak jsem dostala strach. Zaklepala jsem na dveře, a když mi odpověděl Cam, vypadal kurva mizerně. Říkal, že jsi omdlela. Když jsem se snažila dostat dovnitř a vyzvednout tě, nedovolil mi to. Řekl mi, že tě nesmím od něho vzít pryč. Že s tebou musí hned, jak se probudíš mluvit, nebo by tě mohl ztratit.“

„Tohle řekl?“ Zeptala jsem se úplně v šoku.

„Jo, byl z toho úplně vyděšený.“

„Uff, všechno je nanic. Amber se včera objevila na večírku.“ Tón mého hlasu byl evidentně plný bolesti.

„Počkej, jeho ex Amber?“

„Jo,“ řekla jsem s důrazem na „J“.

„Co udělal?“ zeptala se váhavě.

„On mi kurva zlomil srdce.“ Rychle jsem se otočila a otřela si neprolité slzy z očí.

„Já ho kurva zabiju,“ slíbila. „Jsi ještě u něho doma? Už jsi s ním mluvila?“ Mohla jsem slyšet její klíče, jak rachotí na pozadí, a věděla jsem, že míří k autu.

„Ne, šel si zaběhat a já odešla. Ještě mu nedokážu čelit,“ přiznala jsem se. „Myslím, že ji stále miluje.“

Slova mi v břiše způsobovala bolest.

„To bude v pořádku, Caro. Jsem na cestě. Přijdeme na to.“ Slyšela jsem, jak se dveře jejího auta zavřely, když jsem zastavila před svým domem.

„Dobře, uvidíme se brzy. Díky, Shay.“ Zavěsila jsem a zaparkovala své auto.

Seděla jsem v autě s rukama pověšenýma na volantu, hlavu o ně opřenou. Přemýšlela jsem o vrácení se ke Camovi. Požádal mě, abych neodcházela a přitom to byla první věc, kterou jsem udělala. Utekla jsem – znovu. Uzly v mém žaludku se stále kroutily dohromady a tím víc, čím víc jsem o tom přemýšlela. Bylo to jako propletený náhrdelník, zamotanější tím víc, čím víc jsem se ho snažila rozmotat. Potřebovala jsem zpomalit a zmapovat své myšlenky. Jestli najdu smysl toho, co jsem chtěla.

Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Hlava mě stále bolela, cítila jsem se unavená a odporně špinavá. Všechno, co jsem chtěla, byla sprcha a jíž zpátky do postele. Jakmile jsem zavřela dveře svého domu, začal zvonit telefon, upozorňujíc mě na textovku. Věděla jsem, že je od Cama.

Proč jsi odešla? Jdu za tebou. Musíme si promluvit.

Nemohla jsem ho vidět. Ještě ne.

Nechci teď mluvit. Zavolám ti zítra.

Za pár okamžiků mi zazvonil telefon.

„Co je Came?“ Odpověděla jsem podrážděně.

„Caro, prosím, nechci čekat do zítra. Musíme to vyřešit.“

„Podívej, cítím se na hovno, moji rodiče tu budou za pět hodin na večeři a já v celém domě nemám nic k jídlu. Nemohu to teď řešit. Zavolám ti zítra.“

„Dobře.“ Jeho hlas zněl poraženě a já jsem se cítila špatně, za to jak jsem na něho vyjela.

„Můžeš mi slíbit jednu věc, prskavko?“ „Já nevím. Záleží na tom, co to bude.“

„Nemysli a prostě ciť.“

Zavřela jsem oči, odvrátila žihadlo, které jsem na něho nachystané. Nechtěla jsem přemýšlet, ale mé tělo a srdce nakonec promluví a všechno, co zbude, bude moje mysl. Všechno se změnilo v momentu, kdy Amber vstoupila a Cam to věděl. Viděl to v mých očích, když se na mě podíval.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Potřebovala jsem být silná, když jsem mu měla odpovědět. Slabost nepřicházela do úvahy. „Tentokrát nemůžu Came. Je mi to líto.“

Zavěsila jsem a klesla na kolena. Můj hrudník se zmenšoval a studená vlna osamělosti se mnou prolévala. Už jsem věděla, co jsem vědět musela. Jen jsem nevěděla, jak to chci udělat.

***

„Něco tě trápí, Caro – medvídku? Vypadáš jako po rušné noci,“ zeptal se mě Royce přes celý stůl. Vždy mi řekl, když se mnou bylo něco špatně. Dokonce to říkal i lidem, které neznal.

„Jsem v pořádku. Jen byla včera dlouhá noc a já jsem teď trochu unavená,“ řekla jsem a snažila se tak zmírnit obavy v očích mé matky. Royce se na mě podíval, jako by věděl, že jsem něco skrývala. Nikdy jsem jim o Camovi neřekla a necítila jsem potřebu jim to říkat ani teď, když to stejně nevydrželo.

„Tak jaká byla Evropa?“ Zeptala jsem se matky, snažíc odvést pozornost ode mě.

Její oči se nad touhle šancí rozzářily a nad šancí vyprávět o své vysněné dovolené. „Ach, Caro, bylo to fantastické. Musíš se někdy do Londýna podívat.“

Ona a Royce byli na dalším výletě.

Něco z toho jsem poslouchala, ale hlavně jsem přemýšlela o Camovi a o tom, co jsem mu chtěl říci. Nevěděla jsem, jestli mu mám říct o textovce od Amber, že o ní vím nebo to nechat být. Část mě chtěla vědět, kde byla jeho hlava a druhá část mého já jen chtěla být s ním. Věděla, že chce o mě bojovat, snažil se získat si mě zpátky, ale nebyl tu způsob, že bych dovolila, aby se to stalo. Stále miloval Amber a já nechtěla být, jak říkal Adam, na druhém místě. Chtěla jsem být číslo jedna v jeho životě.

Royce a máma mi po večeři pomohli uklidit a poté mi popřáli dobrou noc. Měli toho tento týden ještě hodně stihnout, věděla jsem, že tento pátek odchází na další dovolenou a potřebovali si před tím trochu odpočinout. Nebyla jsem unavená, byla jsem psychicky vyčerpaná, stále majíc kocovinu a byla jsem unavená jako peklo. Snažila jsem se usnout, ale čím víc jsem se snažila, tím víc jsem nemohla. Moje mysl byla stále aktivní. Musela jsem si pořád říkat, že ukončit to s Camem byla ta správná věc – nebyli jsme na to připraveni. Jen jsem si přála, aby to moje srdce cítilo stejně.

Popadla jsem telefon a napsala Camovi.

Můžeme se sejít zítra ve 12 v baru U Maggie? Jsem připravená o tom mluvit.

Budu tam.

***

Opírala jsem se o svoje auto a čekala na Cama na parkovišti U Maggie. Měla jsem prázdný pocit v žaludku a špička mého palce byla ztuhlá mezi mými zuby.

Když jsem uviděla jeho auto, jak vjíždí na parkoviště, projela mnou obrovská touha. Všechno co jsem si naplánovala, bylo na nic. Jediné, co jsem chtěla říct, bylo pryč. Moje mysl byla prázdná a neměla jsem ponětí, co budu dělat.

Když vystoupil z auta, viděla jsem v jeho očích zoufalství, jeho oči byly podtržené tmou, měl víc jak pěti hodinový stín a vlasy byly rozcuchané mimo normu. Šel beze spěchu ke mně s hlavou visící nízko a se svěšenými rameny. Stalo mě to hodně kontroly, abych neběžela za ním, nenáviděla jsem ho takhle vidět.

Jeho oči se pomalu zvedly a setkaly se s mými. Viděla jsem, jak se oheň uvnitř něho znovu nastartoval, když se naše oči setkaly. Jeho tempo zrychlilo a jeho postoj e stal jistější. „Neříkej ani slovo,“ řekl. Neměla jsem ani čas reagovat, než se jeho rty spojily s mými. Popadl mě za tělo, přitáhl si mě k sobě tak blízko, že se naše těla prolnula v jedno. Jeho rty byly měkké a odhodlaně postupovaly níže a tím skrze mne vyslaly nával touhy.

Realita toho, co se stalo, bořila dům. To byl náš poslední polibek – naše sbohem – věděl to, věděla jsem to a to mě ničilo. Vzdala jsem to, položila jsem ruce na jeho hlavu a přitáhla si ho blíž. Naše jazyky se prudce srazily, jak jsme nalily všechny naše emoce do sebe – opíjejíc se a dýchajíc jako jeden naposledy.

Když jsme lapali po vzduchu, Cam si mě držel u sebe, naše čela odpočívala opřená o sebe a jeho ruce mě hladily po tváři. „Je mi to líto, Caro.“ Mé smysly se zachvěly známým bodnutím, na které jsem si za posledních pár dnů už zvykla. Zavřela jsem oči a snažila se odtáhnout, ale on mě držel pevně na místě. „Prosím…“ vytratil se mu hlas a jeho tělo se napjalo. „Prosím, podívej se na mě.“ Chtěla jsem se na něho podívat, ale věděla jsem, že jestli to udělám, propadnu mu. Musela jsem být silná. „Podívej se na mě, prskavko.“ Přejel palcem po mé tváři a já se vzdala.

Moje víčka se rozlétla a dívala jsem se mu přímo do tváře. Nechtěla jsem ho nechat jít. Nechtěla jsem mu říct sbohem, ale už jsem ho ztratila. Patřil Amber.

„Musím se rozloučit, Came,“ zašeptala jsem mu.

„Ne, to nejde,“ řekl. Odstoupil ode mě a začal se procházet. „Nejsem připraven se rozloučit.“

„Ty nejsi připraven na nic,“ namítla jsem a on se zastavil, podíval se na mě.

Lítostivě jsem pokrčila rameny. „Nemůžu to takhle nechat.“

Jeho oči se naplnily pocitem pochopení a znovu stál přede mnou. Vložila jsem ruce do jeho a naše prsty se propletly.

„Já vím, nechci to takhle dělat. To co máme, je dost dobrý. Prosím, nech mě to zkusit napravit.“ Měl pravdu, to co jsme měli, bylo úžasný a nechtěla jsem to udělat, ale musela jsem. Neexistoval způsob, že bych nechala dalšího muže, aby mi ublížil a Cam by mi ublížil, byla to jen otázka času.

„Není co napravovat. Jsi zamilovaný do někoho jiného a já s ní nemůžu soutěžit. Nechci být na druhém místě.“

„Ježiši, já do ní nejsem zamilovaný,“ pronesl a přitáhl si mě k sobě. „Je to jen někdo z mé minulosti. Nehraju tady žádnou hru, Caro. Jo, přiznávám, včera v noci jsem to pokazil. Ale to ty taky.“

Jeho oči závistivě blikaly. „Ale nemůžeš prostě hned utéct, jen co se něco stane. Mezi námi něco je, něco, co je skutečné a já vím, že ty to taky cítíš.“ Přitiskl jeho tělo k mému, napadajíc tak můj osobní prostor. „Potřebuješ se jen dostat ven ze svého vlastního prokletí a vidět to.“

Pocit jeho těla přitlačeného k mému a vůně jeho kůže mi podlomila kolena. Musela jsem se odsud dostat, než mu podlehnu.

„Ne Came, máme sex. To je ono,“ řekla jsem chladně, moje srdce nenávidělo hlavu za to lhaní. Slibný výraz ve tváři byl nahrazen výrazem sklíčenosti a pomalu pustil ruce. Věřil mi. Zavřela jsem oči a představy jeho a Amber v objetí mi prosákly do všech rohů mé vize.

Mě srdce ke mně křičelo o zastavení, ale racionální strana mě nemohla. Všechno, co jsem chtěla říci, se mi jako záplava vrátilo zpět, prolomilo hráz, kterou jsem uvnitř sebe držela. „Oba jsme věděli, že to nebude mít dlouhé trvání. Myslím tím, no tak, byl to jen flirt. Teď to už musí skončit, takže oba můžeme přejít na něco nového.“ Na chvíli jsem se zastavila snažíc najít odvahu mu říct další slova, „chtít nálepku.“

Jeho oči mě přejely, modré stíny, které byly vždy tak jasné, byly nyní šedé, takže jeho rysy byly o něco tmavější, více opuštěné. Slova se k němu dostala – pracovaly – tlačíc ho kousek po kousku pryč.

Pud sebezáchovy v té nejlepší kvalitě.

Svěsil ramena a já jsem se ho chystala dorazit. „Stejně jsem tak jako tak byla jen tvoje rozptýlení. Někdo s kým se dostaneš přes Amber.“

To byl ten nůž v hrudí, dýka do srdce. O krok ustoupil dozadu, obočí zvednuté, když jím má slova pronikla.

Jsem taková mrcha!

„Nikdy to pro mě nebyl jen flirt,“ připustil a třel si zátylek. Dal si ruce do kapes, otočil se a zamířil ke svému autu. Cítila jsem se špatná a odporná, když jsem sledovala toho dříve přehnaně sebevědomého muže zlomeného a rozpadajícího se před očima. Zastavil se těsně před autem a podíval se přes rameno na mě, propaloval mě, jak jeho tepelné vlny přicházely až z chodníku.

„Nikdy jsi nebyla jen rozptýlení, prskavko…Byla jsi moje vykoupení.“

Dech se mi zadrhl v krku a oči se mi zalily slzami. Nemohla jsem se pohnout a než jsem to udělala, věděla jsem, že byl pryč.