Unforgiven - 37. kapitola

Překlad: Peťa

Spala, když se vrátil. Byla na boku, skoro na břichu, pořád stejně nahá, jako ji nechal. Její ovázané koleno bylo vytáhnuté nahoru a on se vysvlékl z oblečení, jen aby svému ptákovi udělal větší pohodlí. Určitě mu něco dělala a byla to velmi fyzická a okamžitá reakce. Neoblboval sám sebe; bylo v tom sakra o hodně víc než to, vždycky bylo, ale kurva, pohled na její zadek, když byla na břiše, a malé bledé pysky jejího pohlaví mezi jejími stehny a byl připravený zajet přímo do jejího jádra a bušit, dokud nebude moct najít úlevu.

Přinesl tašku čínského jídla s sebou, kterou okamžitě nechal na podlaze, aby si uvolnil ruce pro ni a jakmile přitáhl svoje tělo za to její, sjel jí rukou po zadku a mezi nohy, přičemž jí oddělil pysky a zasunul do ní prst, než vůbec měla šanci vzbudit se. Netrvalo jí to dlouho probudit se a jemně přirážel dovnitř a ven, dokud nesténala a nesvíjela se proti jeho ruce. Bože, prostě tohoto nemohl dostat dost.

Miloval zvuky, které dělala. Tiše naříkala, plaše, dech se jí zadrhl v hrdle, když se dostala blízko ke své hranici, a když uslyšel mokré pleskání její vlhkosti, když ji šukal prstem, zasténal. Bylo to čirou samotnou vůlí a lahodnou vůní čínského jídla, že byl schopný dostat prst z místa, kde chtěl být nejvíc, a když se bezstarostně opřel dozadu, aby ji sledoval, přetočila se a nesměle na něj pohlédla.

„Čína. Mongolské hovězí, abych byl přesný.“

„Moje oblíbené.“

„Já vím.“ A věděl. Věděl to a o tolik víc, když přišlo na ni. „Piknik v posteli.“ Sebral tašku jídla z podlahy a položil ji mezi ně. „Jak se cítíš?“

„Bolavá jako peklo. Všude.“

„Dostaň do žaludku trochu jídla a pak si můžeš vzít nějaký Vicodin.“

„Vezmu si to.“

„Ne dokud nedostaneš něco“-

„Ne, antikoncepci.“ Neměl žádnou kontrolu nad svými rty, když se vytáhly nahoru. Nacpal si do pusy sousto jídla, aby úsměv skryl. „Nemám ráda jehly.“

Promluvil přes plnou pusu jídla. „A kdybych si potom pochutnal na tvojí kundičce? Vynahradilo by to to?“

Její tváře hořely jasnou červenou nad jeho úplně otevřenými slovy a vzdal se snahy, aby skryl úsměv. „Předpokládám.“ Její hlas byl tichý.

Zvládla injekci dobře a on dodržel svůj slib. Rychle odpadla poté, co si vzala Vicodin a on vzal zbytky jídla dolů a na chvíli pustil Macy, když seděl na terase. Neměl tušení, co to dělá nebo jestli to nakonec skončí tím, že jim to oběma nakope zadek a byl vyděšený. Když se na ni podíval, okamžitě byl vyhladovělý, a kdyby byl upřímný, cítil se tak od toho momentu, co ji před měsíci uviděl na pohotovosti. V té samotné chvíli ho ovládly jakési pocity, některé intenzivní a vzrušující a některé bolestivé a vysilující. Soustředil se na hněv a zášť, které s ním byly celé roky. Ale teď unikaly. Bohužel, s tím, že se budou držet dál, nemohl počítat. Jeho pocity ohledně ní, zdálo se, jím proudily ve vlnách, které dosahovaly maxima a tříštily se v závislosti na dni, hodině, jeho náladě, její náladě – sakra, na tom, co měla na sobě, jak voněla, jak moc mu připomínala jeho minulost. Když si představil, že by ji šukal, měl pocit, jako by se jeho tělo trhalo ve švech a jakékoli ošklivé pocity, které se možná snažily vtrhnout do jeho hlavy, bledly do pozadí. To bylo to, co tím myslel, když jí řekl, že se s ní čas od času cítí víc klidný, než se cítil za celé roky. Byla zdrojem jeho utrpení, ale byla i zdrojem jeho uklidnění. Žádný div, že byl celou dobu zmatený.

Vzbudil ji brzy ráno, když venku byla pořád tma. Vlastně vzbudila ona jeho, když naříkala a sténala ve spánku. V tu chvíli byla chodící modřinou a nebyl překvapený, že vidí, že je pořád v bolestech. Dal jí další dávku Vicodinu a brzy vedle něj spokojeně vrněla – broukala pohodlím, když se mu přitulila k tělu. Taky usnul, rozhodnutý spát spolu s ní do pozdních hodin.

To se nestalo. Zaklepání na dveře ho probralo mnohem dřív, než byl připravený. Ona tvrdě spala, příliš omámená a uvolněná, aby slyšela klepání. Hodil na sebe džíny a zamířil dolů, jen aby viděl svou mámu, jak mžourá oknem, které dosahovalo na délku strany jeho předních dveří. Nevypadala nadšeně. Letní prázdniny jí poskytly až příliš mnoho času k tomu, aby se vměšovala do jeho věcí, a tohle nebude naposledy, kdy se objeví neohlášená.

„Baileyino kolo je tady? Myslela jsem, že máš volný den.“

„Opravdu mám den volna.“

„Pak co tady dělá?“

„V tuto chvíli spí.“ Sledoval ji nevzrušeně. To byl jediný přístup, který zabíral, když byla příliš zvědavá.

„Zastavila se, aby přespala? Co to děláš, Darrene?“

„Starám se o ni. Včera spadla a pěkně si namlátila.“

„A ty ses rozhodl se o ni postarat?“ Teď byla prostě neomalená.

„Co jsem měl dělat, matko? Nechat ji skoro dvě míle odsud, v lesích, abych viděl, jak dlouho jí zabere připlazit se zpátky?“

Její tvář změkla. „A bude v pořádku?“

„Bude v pohodě.“

„Dobře, možná bych ji měla zkontrolovat.“

„Nedoporučoval bych to.“

„A proč ne?“

„Pochybuju, že chce, abys ji viděla nahou.“ Zíral na ni a ona zlostně hleděla na něj. Byl debil, ale neoceňoval, že se k němu máma chová, jako by byl zatracený zločinec, protože má v posteli ženskou – takovou, se kterou ani neměl sex.

„Spíš s ní?“ Její hlas byl najednou jedovatý.

„To není tvoje věc, co s ní dělám.“

„No, dělám to svou věcí. Nebudu tě sledovat, jak ubližuješ téhle dívce.“

„A proč se staráš?“ Jeho vlastní vztek se vyrovnal tomu jejímu a jeho cílem se okamžitě stala obrana, ne vyvrácení. „Najednou si zaslouží tvoje obavy? Opravdu ti není u prdele, jestli ublížím její citům, zlomím jí srdce, využiju tu malou ubohou vražedkyni?“ Jeho hlas byl krutý a chladný. V tuto chvíli se prostě hádal.

„Starám se! Ano! A nebudu sledovat, jak ji ničíš!“ Měnilo se to na vstup do křičícího zápasu.

„Zeptám se tě znovu, proč se staráš?“

„Protože tvoje sestra by se za mě styděla, kdybych se nestarala!“ Zavrtěla hlavou. Byla vytočená a on byl rozlícený. „A za tebe by se taky styděla.“ Její hlas praskl.

„Styděla? Šetři si svou hanbu pro tu zasranou mrchu nahoře, která ji vzala pryč! Nezaslouží si ode mě ani hovno, a pokud budu mít chuť protáhnout její bezcenný zadek mým peklem a zničit ji, pak to tak bude!“ Zuřil, a i když plival ta slova, usazovala se hanba.           

Jeho máma beznadějí zavrtěla hlavou. Mohl to vidět v jejím výrazu. Naprostý smutek. Kvůli němu, kvůli Bailey, kvůli Jess. Všichni byli v té chvíli zaměnitelní. Začala se odvracet, ale pozastavila se. „Cokoli si myslíš, že si zaslouží, stáhne to dolů i tebe. Nejsi schopný tomu děvčeti ublížit bez toho, abys zničil sám sebe. Sledovala jsem tě vytrácet se šest let. Nechci tě sledovat zmizet úplně. Pokud se nedokážeš k Bailey chovat s respektem, pak ji osvoboď. Vrať jí její život.“ A pak byla pryč a on se cítil jako úplná sračka, kterou byl.

Nebylo to tak, jako by se nikdy nehádali. Hádali se hodně; to byla prostě rodina, ve které vyrostl. Nikdo si nedělal starosti s kousáním se do jazyka. V jeho světě to nebylo považováno za nerespektující říct svůj názor, ale ať se propadne, jestli nebyl nerespektující. Cítil se vyzván v sekundě, kdy otevřela ústa a na chlapa, který měl dost těžký chvíle, když si lámal hlavu s tím, co se děje, reagoval chabě. Měl bránit své činy, svůj záměr, svou schopnost být k Bailey slušný. Místo toho jí hodil svoje obavy ohledně Bailey do obličeje a nakonec krásně dokázal matčin názor tak, aby to viděla.

Udělal kávu a chtěl vedle ní usnout, ale nebyl schopný se dostatečně uklidnit. Nečekal, že za méně než patnáct minut uslyší další klepání na dveře. Taky nečekal, že ve dveřích uvidí stát Michelle s hlavou nakloněnou na stranu.

Znal Michelle tak dlouho jako Bailey a byla celkem raketa. Vycházeli spolu prostě v pohodě, když byla Bailey pryč, ale tato doba byl jiný příběh. V první a nejdůležitější řadě byla Baileyinou kamarádkou a zatímco ten fakt považovat ji za svého nepřítele byl sám o sobě směšný, zvlášť vzhledem k nové dynamice mezi ním a Bailey, nebylo pochyb o tom, že Michelle je podezíravá.

„Kde je?“ Žádné „Ahoj.“ Žádné „Ráda tě vidím.“

„Taky tě rád vidím. Kafe?“

„Darrene, kde je?“

„Spí.“

„Pak jak to že mi sakra před deseti minutami volala?“

Kurva.