Unforgiven - 36. kapitola

Překlad: Peťa

Nestrávili v nemocnici nijak moc času. Rychle ji protáhl na radiologii a seděla na stoličce v jedné z prázdných rentgenových místností, když posuzoval snímky na velkém monitoru. Přepínal mezi různými pohledy na její kotník a dával si načas. Jeho tvář byla vážná, jeho soustředění evidentní a ona byla fascinovaná při pohledu na něj v jeho světě.

„Dobře, nejsou tam žádné zlomeniny. Celé pekelně pohmožděné, ale budeš v pořádku.“ Otočil se k ní, když vypnul monitor a pak se jeho obličej nakrčil obavami. Pořád byla zakrváceným nepořádkem, a jak ho sledovala, natáhl se a palcem ji pohladil po bradě. „Neměla bys tohle dělat. Nutila ses příliš daleko a jediný důvod, proč jsi to udělala, je, protože jsi byla naštvaná na mě.“

„No, možná jsi mě neměl štvát.“ V této chvíli nebyla rozčilená, ačkoli určitě pořád cítila bolest nad jeho komentáři z tohoto rána.

Povzdechl si a chvíli studoval její tvář. Popadl elastické obinadlo, které dřív položil na pult, a když si zvedl její kotník do klína, začal mluvit. „Poslyš… dnes ráno jsem se tě nesnažil vykopnout ze dveří. Neříkal jsem ti, ať zmizneš. Neříkal jsem, že tě nenávidím. Neříkal jsem nic.“ Frustrací vrtěl hlavou. „Nevím, co to dělám a nemám tušení, co mám dělat. Nevím, co to znamená nebo co to neznamená. Nevím, jak se mám cítit a nemám kurva zdání, jak na to přijít. Ale jsem tady a nesnažím se ti ublížit. Nesnažím se tě přimět cítit se špatně. Jen už nevím, jak tohle dělat.“

„Tohle?“

„Nás.“ Nebyla si jistá, proč to bolí slyšet ho to říct. Pravděpodobně proto, že to bylo přiznání, že věci mezi nimi jsou jiné. Věděla to, samozřejmě, ale taky to shledávala velmi snadným dovolit si cítit se mu po předchozí noci blízko.

Seděl tiše o minutu déle, než vstal. „Zůstaň tady. Zaběhnu do lékárny a pak můžeme jet domů a očistit tě.“ Přikývla, a když se za ním zavřely dveře, zírala na podlahu a cítila se zmateně a nervózně.

Nebyl pryč dlouho a vrátil se, přičemž nesl Vicodin – jen několik dávek mělo takovou cenu, že by ji dostaly přes několik příštích dní. Brzy byli na cestě, tiše seděli jeden vedle druhého. „Bereš mě ke mně domů?“

Pohlédl na ni, přičemž vypadal zmateně. „Jasně že ne.“

„Dokážu se o sebe postarat, Darrene. Prostě mě můžeš vzít domů.“

„Proč nechceš jet ke mně domů?“

„Troška předehry není důvodem pro předpoklad, že jsem u tebe doma vítaná, teď je?“ Byla troufalý holomek a on na ni moment zlostně hleděl. „Nepotřebuju tam jet. Dokážu se o sebe postarat. Nechci být tam, kde nejsem chtěná.“

„Zvláštní, že sis teda vybrala vrátit se do Savoy.“ Svým vlastním podrážděním se začal rovnat tomu jejímu, ale pak zhluboka vydechl. „Pojedeš tam. Chci tě tam. Budeš tam. Konec příběhu.“

Dala se obměkčit a po zbytek jízdy zírala z okna. Pomohl jí do domu a nahoru do své hlavní koupelny, přičemž ji usadil na boku velké vany. Pustil sprchu a vrátil se, aby ji svlékl a odmotal jí kotník. Sledovala ho, když si svlékal svoje oblečení, a když sprcha byla teplá, vedl ji do velkého koutu, aby ji posadil na zabudovanou lavičku. Klekl si u jejích nohou a přitáhl si její chodidlo na klín, aby jí mohl jemně začít očišťovat špínu a hlínu z kolene. Zasyčela, když se jí namydlená žínka, kterou používal, otřela o citlivou odřenou a otevřenou kůži a jeho oči bleskly k těm jejím.

Znovu byl vážný, v tom neuvěřitelném soustředění, když pracoval. To však neznamenalo, že jeho tělo nebylo plně vzrušené, ale ignoroval erekci, která mu trčela na břicho, a soustředil se na její koleno. Když skončil, odstrčil jí kolena od sebe a klekl si, při tom se jí dostal blíž k obličeji. Použil žínku, aby jí očistil odřeninu na čele a ona se snažila ignorovat to, jak ji jeho pevný pták lechtal na bříšku. On to ignoroval pořád, ale ať se propadne, jestli to dokázala.

Vytáhl ji na nohy a držel ji, aby měla stabilitu pod sprchou, když si umývala vlasy. Umyl jí tělo, pozastavil se u jejího pohlaví, aby si s ní pohrál, zatímco se jí zmítal dech. Přejel žínkou přes pahorek jejího pohlaví, ale pak jí prostředníčkem vklouzl mezi pysky. Šimral ji na klitorisu, dokud mu tvrdě nesevřela pas. Nechal toho, zastavil vodu a podíval se na ni. Byl bez výrazu, ale bylo tam maličké tahání za koutek jeho rtů.

Osušil ji a pak sebe a pomohl jí na svou postel. Neudělal žádný pohyb k tomu, aby jí vzal oblečení, a když si přitáhl její pochroumanou nohu na klín, pomalu jí začal masírovat lýtko. Byl jemný, když se blížil ke kotníku, ale zpracovával ho, protahoval bolestivý a tuhý kloub. Navzájem se tiše sledovali, jak hladil a svíral její svaly, a když jí znovu ovázal kotník, vstal.

Byl pořád nahý, tak jako ona a taky byl pořád tak vzrušený – i když on to nemohl skrýt ani zdaleka tak snadno. Věnoval jí malý úsměv, když ji nachytal, jak na něj zírá a pak se obrátil ke koupelně. „Vadilo by ti půjčit mi na oblečení čisté tričko?“ Zastavil se a pomalu se otočil zpět k ní, zatímco se pozastavil ve dveřích koupelny.

„Je ti zima?“                                                                           

„Ne.“

„Pak proč si děláš takové starosti s oblečením?“ Znovu se usmál a zmizel v koupelně, objevil se znovu o chvíle později s odloženými kalhotami v ruce. Vytáhl něco z kapsy, než odložil kalhoty do koše na špinavé prádlo a šel zpět k ní, s plnou erekcí, ohromující a nemožný na ignorování.

Když se dostal k posteli, posadil se u jejího boku a zahlédla v jeho ruce stříkačku. Neskrýval to a ona byla najednou zmatená. Neříkal nic o tom, že by potřebovala nějaké jiné léky než Vicodin, a přesto držel malou stříkačku. Nebyla největší fanynkou jehel na světě a tahle nebyla žádnou výjimkou.

„Přešla bys na antikoncepci?“

Mohla cítit, jak se jí oči při jeho otázce vyvalily. „Proč proboha bych to dělala?“ Její oči bleskly zpět ke stříkačce. „Co je to?“ Teď byla podezíravá, ale věnoval jí jen nezbedný úsměv. „Ježíši, chystáš se mě sterilizovat.“ To jí vysloužilo smích.

„Ne. No… jen na několik měsíců.“ Předstíral nevinnost s výrazem, který by dokázal roztavit srdce jeptišky.

„Protože máš v úmyslu se mnou spát?“ To, že řekla ta slova, samo o sobě nechalo její klín pulzovat teplým žárem.

„Spaní je to, co děláš, když jsi skončila se šukáním.“ Nasadil svůdný hlas, který si pamatovala z období před dlouhou dobou, a byl v tom tak hrozně dobrý. Chvíli ji studoval, očima zabíral její reakci na něj. Nakonec si povzdechl. „Já nevím.“ Frustrací chvíli vrtěl hlavou. „Ale rád bych aspoň měl tu možnost šukat tě a nebát se, že kvůli mně otěhotníš.“

„Chceš mi to píchnout „jen pro případ“ že by ses rozhodl se mnou spát… mít se mnou sex?“

Trochu pokrčil rameny. Byl zpátky na plné svůdnosti.

„Táhnou taky ještě ve tvém světě koně vozy, Darrene?“ Zasmál se a ukázal své bílé zuby, které byly až směšně rovné a perfektní.

Když se k ní naklonil, přičemž dostal tvář blízko na to, aby ji mohl sledovat, ale dost daleko, aby ji nechal pobrat jeho výraz, zalapala po dechu. „Koně v mém světě píchají.“ Jeho obočí vystřelilo nahoru. „Někdy rychle, někdy pomalu, někdy tvrdě, někdy jemně, někdy zepředu, někdy zezadu, někdy vsedě, někdy vleže.“ Olízl si rty a ona taky, jak se jí mezi nohama tvořila vlhkost. „A někdy do tajných trošku těsných nemravných míst, která nemají chtít píchat. A samozřejmě někdy, když je jejich kobylka ležící se strašně vyvrtnutým kotníkem.“

„A zřejmě nikdy s kondomy.“ Usilovala o sarkasmus, ale její hlas byl zadýchaný.

„Vždycky s kondomy… jen s tebou ne. Nikdy jsem neměl nechráněný sex, ani jednou. A pokud tě znám dost dobře, hádám, že ty taky ne – při těch párkrát kdy sis skutečně zapíchala.“ Protočila oči. V tomto ji nachytal. „Nehledě na fakt, že jsi byla ze hry… nebo řekněme, z dráhy… teď šest let.“

Zdálo se, že si nemůže přestat kousat ret nebo ho olizovat, když na to přijde. Nakonec položil stříkačku na noční stolek. „Ne moc sexy, já vím – dělat ti návrhy s jehlou. Ale ta představa, že kolem sebe cítím tvoji vlhkou kundičku… Líbilo se ti dotýkat se mého semene. Nechceš ho cítit v sobě? Teď je to sexy jako peklo.“ Pak vstal a zhluboka se nadechl. „Je to na tobě. Vyběhnu pro jídlo. Pokus se si neublížit, zatímco budu pryč.“

Byla ohromená po tom, co odešel, a zírala na stříkačku na nočním stolku. Co to sakra dělali? Té otázce netrvalo dlouho vyčerpávat ji, až do chvíle, kdy pomalu ale jistě upadala do spánku. Tělo ji příšerně bolelo a byla připravená na únik – i od něj. Její mozek byl zastřený a zmatený – úplně přesně jako to bylo celé týdny. Ale spánek pomůže. Spánek vždycky pomohl.