Unforgiven - 32. kapitola

Překlad: Peťa

Holky, vaše komenty jsou fakt boží :D Ovšem nejvíc mě dostala „schlíplá slepice“ :D Posílám další kapču, snad už se na chování Darrena a Bailey nebudete tak rozčilovat J

Peťa

Nesnášela, když ji nechal převzít vedení. Vše, na co dokázala myslet, bylo, jak velký její zadek vypadá v běžeckých šortkách a o kolik víc poskakování tam teď je oproti tomu, kolik ho tam bylo, když byla mladá. Když udělala tu chybu, že se na něj ohlédla, byla ztrapněná, že vidí, že se soustředí přesně na to, čeho doufala, že si nevšimne.

„Otoč se, než vběhneš do stromu.“ Uculil se. Přijala jeho radu, když si to nasměroval vedle ní. „Chtěla bys, abych převzal vedení, abys mohla zírat na zadek ty mně?“ Teď byla na řadě ona, aby se uculila. Obešel ji a odstartoval, tlačil ji do trochu tvrdšího tempa, než bylo to, které nastavila.

Byl pozoruhodně lepší v ignorování jí a vyrazil, ani v nejmenší si nejistý, kam by se její oči mohly zatoulat. Udělala chybu, že si myslela, že dokáže zvládnout tohle tempo a zároveň kontrolovat jeho zadek. Rychle se poučila, že nedokáže. Klopýtla přes absolutní nic, a když tempo jejích nohou upadlo za tempem horní části těla, začala padat dopředu. Pumpovala nohama, sotva je včas dostala zpět pod sebe, aby se udržela před zřícením se dolů.

Podíval se dozadu, přičemž zachytil její zakopnutí a jakmile byla narovnaná a pohybovala se správným směrem, mohla ho slyšet, jak se před ní směje. Vykopla svůj zadek do otáček a pomalu ho doháněla, a když ho míjela, plácla ten neuvěřitelně pěkný zadek, který způsobil, že málem spadla na obličej. Neobtěžovala se podívat se zpátky, částečně proto, že její malé vítězství by tím trochu ztratilo a částečně proto, že nechtěla pokoušet osud. Jak znala své štěstí, plácla by sebou do stromu a přivodila si otřes mozku.

V době, kdy se dostali na skalnatou vyvýšeninu, si myslela, že možná odpadne. Chodila v kruzích s rukama na vrchu hlavy a on dělal to samé. Potila se jako prase a její obličej byl v ohni. Trvalo to dobrých deset minut, než se její srdeční tempo zpomalilo a než jí tvář zchladla. Když v pase ucítila jeho ruce, zpanikařila. Byla mokrá. Každá unce látky na jejím těle byla promočená potem a nedokázala si představit horší chvíli, kdy by se jí chlap dotýkal.

„Darrene, jsem hrozně zpocená.“ Pořád zhluboka dýchala, když promluvila.

Naklonil se k jejímu krku, přitáhl své tělo blízko k tomu jejímu, a když se jí slabinami přitiskl k zadku, zasténala. Bylo to napůl potěšení a napůl zahanbení. Když jí olízl krk od ramene k neuvěřitelně citlivému místečku za uchem, poloviční zahanbení se změnilo na totální potěšení. „S troškou potu si nedělám starosti. Pojď se se mnou projít.“

„Není to to, co děláme?“

„Dolů k vodě.“

Vedl ji dolů po strmém úbočí kopce, proplétali se hustými lesy, dokud nedošli ke břehu vody. Byla to zátoka, malá a tichá, a byla obklopená písečnou pláží. Tato zátoka byla na tomto jezeře skrytým klenotem a hádala, že o ní ví jen pár jedinců. Nebyl tam žádný skutečný přístup s výjimkou vody nebo docela neschůdné cestičky skrz lesy.

„Přece si vzpomínáš, že jsi výjimečný plavec, ne?“ Znovu byl za ní, svůdně se tlačil na její tělo, když mluvil proti jejímu uchu. „Užíval jsem si tvoje plavecké závody právě tak kvůli tvému zadečku v plavkách, jako kvůli samotnému plavání. Teď co kdybys mi ten zadeček ukázala? Sundej si oblečení.“

Srdce jí uhánělo a tělem jí proudila teplá potřeba, která daleko převyšovala horko dne. „Nejsem si jistá, že se mi nechystáš chňapnout po oblečení a odnést ho, abych byla nucená běžet domů nahá.“ Zdržovala.

„Odnesení v sobě zahrnuje, že bych byl před tebou a krádež tvého oblečení by byla sranda, jen pokud bych se dostal k tomu, že bych tě sledoval, jak běžíš domů nahá – těžká věc na provedení, pokud jsem před tebou. Teď si svlíkni oblečení.“ Jeho hlas byl teplý a svůdný a ona hodně snadno padla za oběť jeho tahům.

Vyklouzla z bot a z ponožek a on jí je vzal z rukou, přičemž je hodil dál na pláž, aby byly dost daleko od vody. Udělala to samé se svým tričkem, sportovní podprsenkou, běžeckými šortkami a nakonec, i když chvíli otálela, se svým spodním prádlem.

Když před ním konečně stála nahá, zády k němu, přejel jí rukama pomalu po zádech k bokům a pak přes půlky jejího zadečku. Hladil ji, nejdřív jemně a pak ji tiskl a ohmatával a ona poslouchala, když zasténal.

„Musím říct, že jsou trochu kulatější, než si pamatuju.“

„Ani mi to nepřipomínej.“

„Složil jsem ti poklonu.“

„No, v tom případě“- Lehce ji kousl do krku, když promluvila a ona vyjekla.

„Vždycky se mi líbila tvoje postava a sedí k tobě. Už nejsi dítě, takže bys tak ani neměla být stavěná.“

„Cítím se trochu trapně, že jsem tu jediná nahá.“

„Pořád se bojíš, že tě tady nechám?“

„Možná.“ Byla skoro vážná.

Mohla cítit látku jeho trička, jak se jí otřela o záda a naslouchala šustění látky, jak se svlíkal a hodil svoje oblečení a boty k těm jejím. Přitáhl si její zadek zpět ke slabinám a pánví se jí tlačil k zadečku. Mohla cítit jeho tvrdou délku, jak se jí usazuje mezi důlkem půlek jejího zadku úplně nahoře a spodní částí zad. Hrál si s ní.

„Je to lepší?“

„Ano.“ Její hlas se stával tak žalostnou dýchavičností, že sotva naskočil, když se rozpadala.

Chvíli se jí tulil ke krku, než ji obešel, popadl ji za ruku a vedl ji do vody. Chodidla se jí bořila do písku, když se brodila chladivou vodou. Byl trochu před ní, odpíral jí výhled zepředu. Začínala si myslet, že je to záměrné. Brzo byli po hruď hluboko a ona zvedala nohy, nutila se šlapat vodu. Nechala se ponořit pod vodu, přičemž si namočila vlasy a ochladila obličej. Vynořila se na hladinu a on byl ve vzdálenosti pěti stop a sledoval ji.

Plavala k němu a on si ji vtáhl do náruče, ovinul si její nohy kolem svého pasu. Byla nucená svým tělem cítit jeho vzrušení bez možnosti využití pohledu nebo doteku, ale když se mu pokusila přejet rukou po břiše, aby se ho dotkla, popadl ji za ruku a jeho oči se do ní propalovaly.

„Proč mi nedovolíš se tě dotknout?“

„Co kdybys mě to nechala brát mým vlastním tempem?“

„To fakt nezodpovídá mou otázku.“

„Kdybych tě nechal, aby ses mě dotkla, bojím se, že bych nebyl schopný přestat.“

„Protože chceš přestat?“

„Ptáš se mého péra nebo mého mozku?“

Odtáhla se, protože mezi ně potřebovala dát nějaký prostor. Zdálo se to jako odmítnutí, ačkoli jeho jako skála tvrdá délka držená pevně mezi jejich těly říkala něco jiného. Ale nenechal ji, aby se odtáhla. Znehybnil ji tam, kde byla.

„Jen nevím, jestli je to dobrý nápad. Nechci udělat něco, čeho jeden z nás bude litovat.“

Tentokrát se opravdu zvládla odtáhnout a on ji nechal. Odplavala od něj do hlubší vody, zatímco mluvila přes rameno. „Co kdybys mluvil za sebe a přestal se rozhodovat za mě. Pokud tohle nechceš dělat, pak fajn. Přestaň se mě dotýkat.“ Plavala dál, a když se konečně otočila, šel na břeh.

Sledovala ho, i ve svém zklamání a neklidu, když šel. Byl na pohled tak ohromující a zastrašující. Byl perfektní výšky a jeho tělo bylo samá síla. Byl v dobré kondici, ale ne velký. Byl tak perfektně vyvážený. Jeho zadek byl okrouhlý a silný a jeho nohy štíhlé a mocné. Rychle se oblíkl, aniž by se k ní otočil zpátky, a když připlavala zpět na břeh a šla k němu, sledoval ji právě tak upřeně.

Natáhla se dolů pro oblečení, ale chytil ji za předloktí. „Myslíš si, že se s tebou snažím vyjebat kvůli svému vlastnímu pomstychtivému potěšení. Je to tak?“ Pokrčila rameny. „Nech mě vysvětlit ti to. Vztahy pro mě končí. Vždycky končí. Teď to propoj se směšnou představou, že bychom ty a já byli v jakémkoli vztahu. Mám tě nenávidět. Nebo ti mám odpustit. Co dělat nemám, je, milostně se s tebou zaplést. Je tohle chlap, který chceš, aby tě šukal? To jsou dvě zkurvené čáry proti tomuto malému uspořádání, které máme.“

„A to jsem si prosím myslela, že chceš mít otevřenou mysl.“ Vytrhla mu svou paži a on zavrčel podrážděním. Ignorovala to a rychle se oblékla.

Plavání bylo úžasné; oblíkání si vlhkého, zpoceného a od písku zadělaného oblečení na mokrou kůži bylo mučením, ale poskytovalo jí to něco, na co se mohla soustředit raději než na své rozčilení na něj. Prostě se zdálo, že rozčilení je to, jak to u nich chodí. Nic, co řekl, nebylo opravdu nereálné. Chápala to. Chlap se nezamiluje do ženy, která je zodpovědná za zabití jeho sestry! Duh! Ale pokud to bylo tak jasné, tak vytesané do kamene… pak co to do prdele dělali a proč to dovolovala?

Vyrazil do úbočí kopce a ona nechala svůj vztek na něj, aby ji tlačil nahoru do strmého svahu a několik mil zpátky k jeho domu. Běžet zpátky bylo deprimující, a kdyby nebyla tak naštvaná, nebyla si jistá, že by to zvládla. Když se dostala k jeho schodům, pořád ji ignoroval, a když otevřel dveře, nepočkal na ni, až jimi projde. Neptala se ho na svolení, jestli může použít jeho sprchu, a když vyskákala schody k jeho ložnici, otevřel lahev vody a sledoval ji z kuchyně.   

Stála pod ledovou vodou, nechávala ji, aby zchladila její přehřátou kůži. Pravděpodobně to bylo stupidní vzhledem k tomu, jak uvolněné a natažené její svaly byly, ale potřebovala pro svůj systém šok. Když konečně vylezla, seděl na pultu v koupelně a čekal. Seskočil dolů, když si kolem sebe obalovala ručník. Spustil svoje šortky, právě když vstupoval do velkého koutu a ona odešla a zhroutila se na jeho postel. Neměla tušení, jestli je vítaná, aby si pleskla svým přespříliš kulatým zadkem na jeho postel, ale bylo jí to jedno.

Bohužel její relaxace netrvala a chvíle po tom, co ho slyšela vypnout sprchu, jejích nohou se zmocnily křeče a skončila tím, že si svírala kotníky a agónií brečela jako blázen. Snažila se na něj nevolat, ale po dobré minutě ničeho až na křeče ve svalech, které jí probíhaly od kotníků nahoru, vzdala tvrdohlavost a zakřičela. Nemohla se ani postavit, aby se k němu dostala a tak na něj křičela.

Zabralo mu to méně než sekundu, aby se objevil s ručníkem omotaným kolem pasu a vlezl si na postel vedle ní. Sotva dostala slova „svalové křeče“ z pusy a popadl ji za kotníky a protahoval je. Pevně jí tiskl svaly a vyvíjel na ně tlak. Bylo to bolestivé, ale zdálo se, že to přerušuje záchvaty křečí, které se jí propracovávaly nohama. Pořád brečela a slzy nebyly nijak omezované.

„Uvolni se.“ Jeho hlas byl hluboký a utišující, a kdyby jen mohla svaly přimět, aby věnovaly pozornost jeho hlasu, možná by to přežila. „Musíš se uvolnit“ Pořád jí svíral kotníky, bolestivě pevně mačkal, ale masíroval napětí, dokud konečně nezačalo polevovat. Hltala nádechy vzduchu v době, kdy se bolest zmírnila a nakonec přestaly padat i její slzy. Naklonil se k ní, jemně ji políbil na tvář. „Pravděpodobně jsi dehydratovaná. Zůstaň tady. Seženu ti nějakou vodu.“ Setřel jí slzy a políbil ji na čelo, než vstal a odešel z pokoje.

Ohnula a pomalu natáhla nohy, snažila se to nepřehnat a o několik minut později se vrátil s velkou sklenicí vody. Podal jí vodu a na moment od ní odešel, aby si z komody vzal spodní prádlo a rychle do něho vklouzl. Byly to tmavě šedé trenky a sahaly nízko k jeho bokům a k zadku. Sledovala ho, jak se vrací a přála si, aby na něj její tělo neodpovídalo tak, jak odpovídalo. Nebyla si jistá, jestli to její svaly dokážou zvládnout o něco víc než její nervy.

Posadil se, vzal si od ní vodu a nějakou sám vypil, než ji položil na noční stolek. Přitáhl si jednu její nohu na klín a pomalu jí začal masírovat svaly. Teď byl jemný a dával si načas, propracovával se na jedné noze nahoru a pak na druhé. Nezastavil se u jejího kolene, ale zajel i na její stehna. Tiskl a hladil a tělo ji zrazovalo ještě víc. V této chvíli měla kolem sebe sotva omotanou osušku po tom, co se svíjela na jeho posteli jako blázen, ale to neznamenalo, že čekala, že ji z ní úplně stáhne, když skončil s první nohou.

Pořád šokem nad náhlou nahotou lapala po dechu, když jí odstrčil stehna od sebe a prakticky pusou zaútočil na její vlhké pohlaví. Jeho jazyk jí okamžitě vrazil mezi pysky a vše, co mohla zvládnout říct, bylo „Oh, Bože“ pětkrát za sebou. Tak to bylo, dokud nezazvonil zvonek. Vzhlédl k ní, zatímco ji odmítal na jedinou chvíli přestat mučit svým jazykem, ale nakonec se odtáhl, zatímco mu její vlhkost pokrývala spodní ret a bradu.

„Pizza.“