Unforgiven - 31. kapitola

Překlad: Peťa

Následující tři dny ji neviděl a nesnášel to. Celou dobu byl nervózní a nesvůj. Taky si byl jistý, že je na něj naštvaná a proč by sakra nebyla? Byl čurák. Stal se pozoruhodně dobrý v tom být čurákem a to bylo přesně to, čím byl.

Když se cítil výjimečně sebedestruktivně, v duchu se stavěl do její pozice a nechal sám sebe si představit to, čemu ji vystavil za několik posledních týdnů. Požádal ji, aby zůstala, pak ji nechal si myslet, že šukal Veronicu, pak ji požádal, aby s ním šla domů, pochutnal si na její kundičce a pak jí odmítl dovolit se ho dotknout. Proč? Protože nechtěl, aby se ho dotýkala? Ne! Umíral touhou, aby cítil její dotek, ale byl vyděšený. Mělo by to být jen šukání, ale s ní to nikdy nebylo jen šukání. S ní to nikdy nebylo jen dotýkání, líbání, sání, šukání. Nemohlo být. A on nevěděl, co to znamená a vůbec si nebyl jistý, že je připravený to zjistit, ale radši než aby to řekl, byl k ní čurák.

Ráno po tom od ní prakticky utekl a znovu, nebylo to proto, že s ní nechtěl být. Byl s ní doslova králem matoucích zpackaných signálů. Jeden by si myslel, že byl na ni rozzuřený, když jel k ní domů poté, co ji nemohl zastihnout. Popravdě byl skoro v panice. V sekundě, kdy si poslechl její vzkaz, měl vize, že byla napadena, protože tam byl nějaký šílenec a čekal na ni.

Ty tři dny, co byli od sebe, záležitostem nepomáhaly, a byl připravený s tím skoncovat. Neměla tušení, že další den odchází z práce dřív díky tomu, že mu dlužili pár hodin z jedné z jiných služeb na pohotovosti a neměl vůbec v úmyslu jí to říct. Vyhýbala se mu už dost.

To ráno už myslel na to, jak ji uvidí, když vběhl do kavárny, aby popadl kávu na cestě do nemocnice, když uslyšel velmi známý hlas.

„Ale, ale, ale. Jestli to není můj oblíbený kamarád, který nenávidí mou druhou kamarádku, ale stejně ji chce ošukat a podělat jí život, protože je to zvrácený narušený kretén.“

Protočil oči, když se otočil, aby viděl Michelle, jak vstupuje do řady za něj, když čekal na svou kávu. „Řekni mi, jak se skutečně cítíš, Shell.“

Chvíli ho studovala s úšklebkem pevně přilepeným na tváři. „Okay. Musíš tuhle záležitost s ní skončit, než budu muset z hlavní silnice shrábnout její emocionální duši bez života po tom, co ji porazíš svými problémy se vztekem o velikosti Mackova kamionu (pozn. Mack Trucks – americká firma vyrábějící kamiony).“ Úšklebek byl pryč a studovala ho zcela vážně. Taky byl na moment chycen bez obrany. Skončit to? Nebyl si ani jistý, jestli tam je co skončit, ale byl si jistý jako peklo, že to neskončí – cokoli to to bylo.

„Je mi líto, že se takto cítíš.“

„Hádám, že to znamená, že mou dobrou radu nepřijmeš?“

„Plácám tvou dobrou radu nahoru do hlavy a říkám jí, ať mi kurva vystřelí ze života.“ Usmíval se, když to říkal, ale její oči se zúžily.

„Je to i její život a ten pro mě znamená sakra hodně. Zkus pamatovat na to, že zametáš s živým dýchajícím člověkem s duší, budeš? Budeš se mi zodpovídat, pokud jí ublížíš.“ Neřekla nic jiného a on popadl svou kávu, škádlivě ji letmo políbil na tvář, když ji obcházel. Určitě byla odvážný holomek, ale dobře té ochranitelské přirozenosti rozuměl.

Jeho půlden se ploužil, a když konečně zastavil před domem, její kolo tam bylo a vydechl povzdech úlevy. Když se blížil k domu, mohl slyšet hudbu a štěkání. Byl zaujatý. Když vstoupil, hip hop nabyl na hlasitosti a stejně tak štěkání. Když to konečně zvládl do svého obýváku, srdce se mu skoro zastavilo. Tancovala s Macy. Držela Macyiny přední nohy, jak obě poskakovaly a trsaly do něčeho, co znělo hodně Beyoncéovsky. Stál tam a jen to sledoval. Bylo tak nějak nebe sledovat ji takto. Vypadala šťastně, vypadala mladě a poznával tu ženu v tu chvíli, která se v jeho obýváku chovala jako šílenec, tak dobře, že skoro cítil její štěstí.

Vzhlédla, vykřikla a pustila Macyiny tlapy. Běžela k přehrávači, rychle ho vypnula, když se Macy v nadšeném vzrušení začala prohánět po pokoji. Obě před ním stály a těžce oddechovaly a on potlačoval úsměv, který ho tahal za rty, aby se uklidnil.

„Proč jsi tady?“

„Chci s tebou mluvit.“

„Chceš? Jsi si jistý? Onehdy sis nebyl úplně jistý, co chceš se mnou dělat. Zdá se, že máš těžký chvíle rozmyslet si to.“ Pořád lapala po dechu.

Bylo těžké brát její hořkost vážně, když tam stála ve cvičebních šortkách a s rukávy trička posunutými přes ramena a vlasy ve vysokém culíku. „No, právě teď chci, aby sis šla se mnou zaběhat, pak chci, abys zůstala na večeři, pak si s tebou chci hrát.“

„Hrát?“

„Přestaň pokládat otázky a jdi se převlíct.“

Přikývla, ale právě když zpod stolu u vchodu v jeho vstupní hale popadla svou tašku na běhání, otočila se zpátky. „Takže se ke mně chystáš být znovu hrubý po tom, co si… pohrajeme?“

Klidně šel k ní a naklonil se k jejímu uchu. „Řekl jsem, že si budu hrát, ty se uděláš a pokud jsou nějaké otázky, co myslím tím uděláš, mluvím o tom, že se ta tvoje neuvěřitelně těsná kundička bude chvět, zatímco všechna ta úžasná maličká nervová zakončení v tvém klitorisu explodují potěšením.“ Odtáhl se a sledoval, jak jí tváře zrůžověly tím jejím krásným odstínem růžové. „Nejsem k tobě hrubý úmyslně. Snažím se.“ Otočil se. Nechtěl dát jejím obranám šanci reagovat. Rychle se oblékl a setkal se s ní zpět u předních dveří. Macy skákala mezi nimi, když odcházeli.