TYL - 16. kapitola

Překlad: Verča

BROOKE

JAKO BY mě někdo proplesknul- to byl můj první pocit po probuzení. Druhý byl nesnesitelný zápach hniloby a exkrementů. Žluč se pohybovala v mém krku a chtělo se mi zvracet. Kousla jsem se tvrdě do jazyka a pokusila se nechat oči otevřené, ale vše kolem mě bylo tmavé. V určitém okamžiku se do mě vplížil chlad, protože moje nohy a ruce se stávaly otupělými, a nemohla jsem se přestat třást. Byla jsem studená.

Další úder – tentokrát to bylo tvrdé. Bodnutí hněvu blikalo uvnitř mě. Levá strana obličeje mi hořela a brněla mě, jako kdyby na mě někdo použil bič. Otevřela jsem omámeně oči a uvízl mi dech v hrdle. Chladno mi bylo kvůli betonové podlaze, na které jsem ležela. Nic mi nedávalo smysl. Celá místnost byla naplněna mlhou, točila se mi hlava. Trvalo mi několik vteřin na vzpamatování. Cítila jsem hnilobný, nechutně sladký vzduch.

Posadila jsem se, pak se snažila vstát a klopýtla jsem dozadu. Moje dlaně mě zachytily, uvědomila jsem si, že mám obě dvě ruce před sebou k sobě svázané. Počkala jsem až se přestanu motat a znovu otevřela oči, abych si prohlédla své okolí. Byla jsem v místnosti o velikosti buňky se špinavými, šedými stěnami a „holými“ žárovkami visícími ze stropu. Podlaha byla studená a byly na ní skvrny, jak jsem předpokládala byly to vysušené nečistoty a bůhví co. Za mnou byla špinavá matrace s ještě více skvrnami. Moje hlava mě bolela jako svině, ale to nebyla jediná moje starost. Jediné na co jsem si vzpomněla, bylo auto, nehoda, na řidiče Robertta Mayfielda, který byl zastřelen a to, že na mě nějaký chlap mířil pistolí. Další člověk se dostal na zadní sedadlo a přitiskl mi hadr proti mým ústům, s odpornou sladkou vůni chloroformu. Po tom nic.

Kde jsem? Co se stalo?

„Skvělé. Jsi vzhůru,“ řekl někdo. Jeho hlas mi byl povědomý. Obrátila jsem se ke dveřím a přimhouřila oči, abych se soustředila na jeho výšku, věk nebo něco, co by mi pomohlo rozpoznat ho přes rozmazané vidění.

Vešel dovnitř a dveře se za ním zavřely. Když se krok za krokem ke mně blížil, jeho rysy se staly jasnější. Teprve když si dřepl, poznala jsem ho.

Roky změnily jeho tvář a tělo. Přibral na váze. Jeho nos byl zlomený a měl jizvy na tváři a na jeho levém obočí. Byla to tvář, která mě stále straší ve snech.

„Danny?“ Moje otázka byla sotva víc než zasyčení, nebo jsem možná neslyšela svůj hlas přes bubnování v uších. Srdce mi bušilo tak silně proti mé hrudi. Byla jsem si jistá, že to mohl slyšet. „Co tu děláš?“

„Pracuju, to je to co dělám.“ Jeho hlas byl lhostejný, nedotčen, lehce posměšný. Olízl si rty zatímco jeho tmavě hnědé oči mě pozorovaly.

Vidět ho mi připomnělo vzpomínky, které jsem se pokoušela pohřbít. Dobu, kdy se moje sestra do něho zamilovala a dny po její smrti, způsob jakým se smál, když mu bylo dovoleno pohybovat se volně. Danny musel vidět můj šok a cítit mé myšlenky, protože se začal usmívat, z čehož mi zamrazilo po zádech.

„To sis myslela, že jsem zapomněl na věci, které jsi mi způsobila?“ Jeho hlas byl varovný. „Opravdu sis myslela, že by ses mohla dostat pryč?“

Zírala jsem na něj, stěží schopna polykat žluč v krku. Moje mysl byla chaos, byla jsem zcela ohromena jeho přítomností. Myslela jsem, že jsme od sebe vzdálení, a to jak fyzicky tak i psychicky. Ze všech lidí na světě, jak jsem se mohla setkat s Dannym a za těchto okolností? Moje tělo hořelo odporem a nenávistí. Tolika nenávistí a znechucením. Navzdory chladu, uvnitř jsem hořela. Chtěla jsem mu vyškrábat oči. Chtěla jsem ho vidět krvácet, jako když krvácela Jenna - pomalu.

„Zdáš se překvapená, že si stále pamatuji na Jennu,“ řekl. „Není snadné zapomenout na krásnou dívku, jakou byla. Byla zlatý důl.“

„Ty hajzle, ty jsi ji zabil,“ vyplivla jsem. Zvedla jsem se na lokty, abych ho mohla kopnout, rozbít jeho tvář, ale lana mě stále držela na místě. Vztekle jsem mu plivla do obličeje. „Kéž bych tě mohla zabít.“

„Přiznávám, že bych si to zasloužil.“ Pobaveně si přejel přes tvář. „Ale není moje chyba, že byla slabá a nedokázala to zvládnout.“

„Díky tobě propadla těm hovnům,“ zašeptala jsem. Jenna byla pod vlivem drog té osudné noci, ale koronerova zpráva jasně uváděla, že zemřela na vnitřní krvácení, nikoliv na předávkování. „Používal jsi jí, jsi kus špíny. Byla jako tvoje zboží.“

„Obchod je obchod. Kromě toho, je to minulost ne?“ Pokrčil rameny. „Za to, co se stalo ti musím poděkovat. Bez tebe, bych se nikdy s tvojí sestrou nesetkal. Nezískal bych dobrý prachy. Kvůli starým časům, ti dám dárek, Brooke.“

Trhla jsem sebou, když jsem zaslechla, jak moje jméno přešlo přes jeho jazyk. Naklonil se dopředu a jeho šepot kapal falešným tajemstvím. „Chceš vědět, co to je?“

„Jsi do prdele. Nic od tebe nechci.“

Opět se usmál, ale tentokrát ho jeho výraz prozradil. Má slova se mu nelíbila. Snažila jsem se přesunout o několik centimetrů zpět, ale bylo příliš pozdě. Pohyboval se tak rychle, že jsem měla čas sotva mrknout nebo ucuknout. Popadl mě za svázané ruce a zkroutil mi je s takovou silou, až jsem se bála, že mi zláme kosti. Projela mnou bolest, díky níž jsem sebou trhla, a druhou rukou mě chytl za bradu.

„Budeš mít štěstí pokud zůstaneš naživu, ale udělám výjimku. Budu velkorysý a propustím tě.“

„Raději bych zemřela než-“

Znovu mi zkroutil ruku. Má slova mi odumřela v krku, když se mi vidění rozmazalo díky bolesti, která vystřelovala přes mé rameno a páteř.

„Až s tebou skončí,“ zašeptal, „budeš si přát abych byl tvůj první.“ Pustil mě a já klopýtla dopředu, padajíc na podlahu. Opatrně jsem se obrátila a sledovala každý jeho pohyb. „Dám ti dobrej šuk, Brooke. Na kterej nikdy nezapomeneš. Vyšukám ti mozek, stejně jako jsem to udělal tvojí sestře.“

„Jsi nemocný.“ Bojovala jsem, abych si utřídila svoje myšlenky, co mu chci říct, ale moje nenávist mě oslepila, nemohla jsem mluvit.

„Šetři si to.“

Přešel ke dveřím a zaklepal, pak se otočil zpátky na mě a čekal. Jeho úsměv byl pryč a já si uvědomila, že se jeho očí třpytí soucitem, když se na mě podíval.

„Nevidím důvod, proč tě chtějí. Jsi příliš stará,“ řekl. „Dovedu si představit, že je to buď osobní preference, nebo chtějí sestru té, co už měli.“

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se.

„Opravdu jsi tak hloupá?“ Vysmíval se mi. Jeho rty se kroutily nahoru a všechny stopy soucitu zmizely. „Byl jsem dobře zaplacen za Jennu, byly s ní velmi spokojeni. I kdybys proti mně svědčila, nikdy bys nevyhrála. Lidé oceňují mé služby. Nebo jak jinak bych vyšel nevinný? Popřemýšlej.“

Dveře se otevřely a Danny odešel, aniž by se ohlédl. Pak se opět zavřely a v místnosti jsem byla sama s hlasem zvonícím mi v mé hlavě. Moje mysl mi připomněla události po Jennině smrti a to, že Danny je volný.

Danny přilákal mou sestru do světa drog a prodal ji jiným kvůli sexu. Nikdy jsem nepochopila, proč ho soudce nechal být. Nyní jsem si dokázala představit jediný důvod. Nebylo to Dannyho šarmem nebo způsobem, jakým lhal. Bylo to zřejmě osobním vztahem k soudci, který hrál roli v tom, co se stalo. Sázela jsem spíš na to druhé.