TM - 8. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Po zbytek večeře si hraju na vyděšenou. Není to úplně hra, protože se tak opravdu cítím. Jsem v přítomnosti muže, který mluví o zabíjení lidí, jako by o nic nešlo. Jak jinak bych se měla cítit? Každopádně se snažím být i svůdná. Malými věcmi, jako třeba odhazování vlasů dozadu, když se na něj dívám. Když koušu do papáje, kterou pro nás Beth rozkrájela, a pak si slíznu šťávu ze rtů. Vím, že mám pěkné oči, tak se na něj dívám zpod přivřených víček. Ten pohled jsem si nacvičovala před zrcadlem a vím, že mé řasy vypadají neskutečně dlouze, když mám hlavu v tomhle úhlu. Nepřeháním to, protože nechci, aby poznal, že si s ním hraju. Jen dělám maličkosti, které by se mu mohli líbit a vzrušovat ho. Také se snažím vyhnout dalším konfrontačním tématům. Místo toho se ho zeptám na ostrov, a jak k němu přišel.

„Na tenhle ostrov jsem narazil před pěti lety,“ vysvětluje Julian a usměje se. „Moje letadlo mělo problémy a potřeboval jsem místo na přistání. Naštěstí je tu plochá, travnatá plošina na druhé straně, poblíž pláže. Zvládl jsem přistát tak, aniž bych havaroval, a pak všechno potřebné opravil. Zabralo mi to několik dní, takže jsem získal možnost ostrov prozkoumat. V době, kdy jsem byl schopný odletět, jsem věděl, že je to místo, které chci. Tak jsem si ho pořídil.“

Otevřu oči dokořán a podivím se. „Prostě jen tak? Není to drahé?“

Pokrčí rameny. „Můžu si ho dovolit.“

„Pocházíš z bohaté rodiny?“ Jsem opravdu zvědavá. Můj věznitel je pro mě záhadou. Budu mít větší šanci s ním manipulovat, když se o něm něco dozvím.

Jeho výraz ochladne. „Něco takového. Můj otec měl úspěšný podnik, který jsem po jeho smrti převzal. Změnil jsem směr a rozšířil ho.“

„Jaký druh obchodu?“

„Import – Export.“

„Čeho?“

„Elektroniky a dalších věcí,“ řekne a já pochopím, že z něj víc nedostanu. Řekla bych, že těmi ‚dalšími věcmi‘ nemyslí něco legálního. O obchodu toho moc nevím, ale pochybuju, že prodávání televizí a MP3 přehrávačů vám vydělá na ostrov.

Stočím hovor k nevinnějšímu tématu. „Zbytek rodiny tenhle ostrov taky používá?“

Jeho pohled zpřísní a zhrubne. „Ne. Jsou mrtví.“

„Oh, to je mi líto…“ Nevím, co říct. Co můžete říct, aby to tuhle větu zlepšilo? Ano, unesl mě, ale pořád je to člověk. Neumím si představit, že bych trpěla takovou ztrátou.

„To je v pořádku.“ Jeho tón je bez emocí, ale vycítím z něj bolest. „Stalo se to už dávno.“

Chápavě přikývnu, vážně je mi ho líto, a snažím se zamaskovat slzy v očích. Jsem taková citlivka – Leah mi to říkala pokaždé, když jsem brečela u filmu – a nemůžu skrýt smutek z Julianova utrpení. To však vyústí v můj prospěch, protože jeho výraz ve tváři se zjemní. „Nelituj mě, miláčku,“ řekne tiše. „Už jsem se přes to dostal. Proč mi místo toho neřekneš raději něco o sobě?“

Párkrát zamrkám, protože vím, že se mi pak podívá přímo do očí. „Co bys rád věděl?“ Nezjistil si náhodou všechno při tom, kdy mě sledoval?

Usměje se. S úsměvem vypadá tak skvěle, že pocítím lehké vzrušení. Přestaň, Noro. Ty ho máš svádět, ne on tebe.

„Co ráda čteš?“ zeptá se. „Na jaké filmy se ráda díváš?“

A dalších třicet minut poslouchá o mém nadšení z romantických novel a detektivních thrillerů, nesnášenlivosti romantických komedií a lásku k filmům se speciálními efekty. Pak se mě zeptá na oblíbené jídlo a hudbu. Bedlivě poslouchá, když mluvím o upřednostňování kapel z osmdesátých let a pizze. Zvláštním způsobem mi lichotí, že ho to tak zajímá, a hltá každé mé slovo. Jak se do mě vpíjí svýma modrýma očima. Jako by mi chtěl opravdu rozumět, jako by se o mě vážně zajímal. Dokonce ani s Jakem jsem neměla pocit, že jsem něco víc, než holka, se kterou rád tráví čas.

S Julianem se cítím jako nejdůležitější věc na světě. Cítím se, jako by na mně vážně záleželo.

***

Po večeři mě zavede do své ložnice. Srdce mi začne bušit očekáváním a strachem. Stejně jako minulé dvě noci, vím, že nemá cenu s ním bojovat. Popravdě dnes večer zajdu s mým plánem dál. Budu předstírat, že s ním spím z vlastní vůle.

Když vejdeme do pokoje, rozhodnu se zeptat na otázku, která mě už dlouho straší. „Juliane…“ začnu a snažím se udržet hlas tichý a nejistý. „Co ochrana? Co když otěhotním nebo něco?“

Zastaví a otočí se ke mně. Rty vykouzlí úsměv. „Neotěhotníš, miláčku. Máš ten implantát, ne?“

Oči se mi šokem rozšíří. „Jak o tom víš?“ Ten implantát je malá plastová věcička pod kůží, naprosto neviditelná, až na malou značku tam, kde byl vpraven.

„Než jsem tě sem přivedl, prohlédl jsem si tvoje lékařské záznamy. Chtěl jsem se ujistit, že nemáš žádnou život ohrožující nemoc, třeba cukrovku.“

Zírám na něj. Měla bych být naštvaná, že tak nalomil mé soukromí, ale místo toho se mi uleví. Zdá se, že je můj věznitel ohleduplný – a co je nejdůležitější, nesnaží se mě dostat do jiného stavu.

„A nemusíš se bát o žádné nemoci,“ přidá, jako by chápal mé nevyřčené obavy. „Nedávno jsem se nechal testovat a v minulosti jsem vždy používal kondom.“

Nevím, jestli tomu věřit. „Proč ho teda nepoužíváš se mnou? Je to proto, že jsem byla panna?“

Přikývne a v očích mu zableskne majetnický pohled. Zvedne ruku a dotkne se mé tváře, což způsobí, že mi srdce začne bít mnohem rychleji. „Ano, přesně tak. Jsi úplně moje. Jsem jediný, kdo kdy byl uvnitř tvé krásné malé kundičky.“

Dech mi uvízne v krku a mezi nohama ucítím teplo a vlhko. Nemůžu uvěřit, jak silně na něj reaguji. Je normální, že mě vzrušuje někdo, koho se bojím, a kým pohrdám? Proto na mě Julian v tom klubu promluvil? Protože to vycítil? Protože nějak věděl o mé slabosti? Samozřejmě pro můj plán to není špatně, že mě tak vzrušuje. Mohlo by to být horší, kdyby se mi hnusil, kdybych nesnesla jeho dotyky. Ne, tohle je nejlepší. Můžu být dokonalá malá zajatkyně, poslušná a vstřícná, pomalu se zamilovávající do svého věznitele. Takže místo toho, abych tady stála jako vystrašené tvrdé y, se poddám pokušení a nahnu se do jeho dlaně.

V očích zahlédnu něco, jako pocit triumfu. Pak skloní hlavu a jeho rty se dotknou mých. Jeho silné paže se kolem mě obmotají a přitáhnou mě k jeho statnému tělu. Je zcela vzrušený; cítím jeho tvrdou erekci na svém podbřišku. Hladí mě svými rty, jazykem. Chutná sladce, po papáji, kterou snědl. Žilami mi proudí oheň. Zavřu oči a oddám se jeho polibku. Cítím teplo jeho těla, cítím vůni jeho kůže – mužné a pižmové, zvláštně přitažlivé. Pod dotykem mých prstů zatne svaly na hrudi a cítím, jak se mu rozbuší srdce. Zatlačí mě směrem k posteli a padneme do ní. Zjistím, že se mi nějakým způsobem ocitly ruce v jeho hladkých vlasech, líbám ho zpátky, vášnivě, zoufale. Nepřemýšlím nad mým plánem – nemyslím vůbec.

Kousne mě do spodního rtu a lehce ho vcucne. Ruku přiblíží k pravému prsu, hněte ho, stiskne mi přes podprsenku a šaty bradavky. Hrubost mě zvláštním způsobem ještě víc vzrušuje, i když by mě to mělo děsit. Zasténám. Převalí mě na druhou stranu, na břicho. Jedna jeho ruka mě zatlačí dolů, víc do matrace, zatímco druhou mi vyhrne sukni a odhalí tak mé spodní prádlo. A pak na chvíli přestane, dívá se na můj zadek a lehce ho masíruje rukou. „Tak oblé malé půlky,“ zamumlá. „Tak krásné v bílé.“

Prsty mi zajede mezi nohy, pocítí vlhkost tam. Nemůžu si pomoct a při tom lehkém doteku se zavrtím. Jsem tak vzrušená, že potřebuju už jen maličko, abych se udělala. Stáhne mi kalhotky dolů a nechá mi je u kolen. Rukou mi začne znovu hníst půlku, hladit mě, vzrušovat mě. Třesu se očekáváním. Z ničeho nic uslyším plácnutí a ucítím ostré a pichlavé plesknutí o můj zadek. Vyděšeně vykřiknu, spíš z toho, že to nečekám, než že by to bolelo. Odmlčí se a pohladí mě po tom místě. Pak udělá to samé, plácne mě přes pravou půlku. Dvacetkrát rychle za sebou, každé plácnutí je silnější než to předtím. Bolí to; nejde o jemné, hravé plácnutí. Chce mi způsobit bolest.

Zapomenu na všechny mé předsevzetí, jak budu hrát, a začnu se odtahovat. Lehce mě zadrží na místě a pozornost přenese na druhou půlku, kterou také dvacetkrát plácne stejnou silou. Když přestane, vzlykám do polštáře a prosím ho, aby přestal. Mám pocit, jako by mi zadek hořel. Horší než bolest je jen iracionální pocit zrady. K mému zděšení si uvědomím, že jsem začala věřit svému vězniteli. Měla jsem pocit, že ho začínám poznávat. Způsobil mi bolest předtím, ale nebylo to schválně. Myslela jsem, že to bylo jen proto, že jsem byla v sexu nezkušená. Doufala jsem, že si mé tělo přivykne a v budoucnu budu zažívat potěšení. Evidentně jsem byla hloupá. Celé tělo se mi třese a nemůžu přestat brečet. Pořád mě drží dole a děsím se, co přijde jako další.

Co přijde je ještě šokující, než to co udělal předtím. Otočí mě a zvedne mě do dlaní. Pak si mě položí do klína a houpe mě tam a zpátky. Jemně, plynule, jako bych byla dítě, které se snaží utěšit. A navzdory všemu mu zabořím hlavu do prsou a popotáhnu v zoufalé potřebě iluze něhy, touhy po uklidnění od muže, který mi ubližuje.

***

Když se trochu uklidním, stoupne si a postaví mě na nohy. Nohy mám slabé a třesou se, trochu se zakolébám, když mě opatrně svléká. Čekám, jestli něco řekne. Možná omluvu nebo vysvětlení, proč mi ublížil. Trestá mě? Pokud ano, tak chci vědět, co jsem udělala, abych se tomu mohla v budoucnu vyhnout. Ale nepromluví – jen mi svlékne všechno oblečení. Když jsem nahá, začne svlékat i sebe. Sleduju ho s podivnou směsicí bolesti a zvědavosti. Jeho tělo je pro mě stále tajemstvím, protože jsem zatím měla vždy oči zavřené. Zatím jsem ani neviděla jeho přirození, i když jsem ho v sobě několikrát cítila.

Takže si ho prohlížím teď. Je nádherný. Naprosto mužský. Široká ramena, rovný pas a boky. Je svalnatý, ale ne jako kulturisti na steroidech. Vypadá jako válečník. Z nějakého důvodu si ho dokážu představit, jak usekává mečem hlavy nepřátelům. Všimnu si dlouhé jizvy na jeho stehně a další na rameni. To jen dodává vzezření válečníka. Je celý opálený, s akorátním množstvím chloupků na hrudi. Od pupíku dolů se mu táhnou tmavější chloupky. Na základě barvy jeho kůže přemýšlím, jestli tu chodí neustále nahý nebo je to jeho přirozená barva, jako moje. Možná má nějaké latinsko-americké předky.

Je zcela vzrušený. Dívám se na jeho vyčnívající penis. Je dlouhý a velký, takový, jaký mají muži v pornu. Nedivím se, že jsem celá rozbolavělá. Nemůžu uvěřit, že se do mě vejde.

Když jsme oba nazí, zavede mě k posteli. „Chci tě na všech čtyřech,“ řekne tiše a lehce do mě zatlačí.

Srdce mi poskočí strachy. Na chvíli neodolám a podívám se na něj. „Máš-“ ztěžka polknu. „Ublížíš mi zase?“

„Ještě jsem se nerozhodl,“ zamumlá a chytne mé prso do dlaně. Palcem mi dráždí bradavku. „Myslím, že je to pro teď dost.“

Pro teď? Chci křičet.

„Jsi sadista?“ Ta otázka ze mě vyletí ještě předtím, než na ni stačím pomyslet, a na místě ztuhnu.

Usměje se na mě. Svým krásným luciferovským úsměvem. „Ano, miláčku,“ pronese jemně. „Někdy jsem. Teď buď hodná holka a udělej, co jsem ti řekl. Jinak by se ti to nemuselo líbit…“

Než domluví, rozhodnu se poslechnout a položím se na kolena a ruce do postele. Navzdory teplu v pokoji se třesu od hlavy až k patě.

Násilné obrázky mi zaplní mysl a udělá se mi špatně. Moc toho o sadomasochismu nevím. Typ knížek jako Padesát odstínů šedi mi rozšířily obzory o tomhle tématu, ale žádná z nich nepíše o tom, co v takové situaci dělat. Dokonce i v mých nejtajnějších představách jsem si nepředstavovala, že mě drží jako rukojmí sadomasochista. Co bude dělat? Zbičuje mě? Bude mě mučit? Spoutá mě někde v kobce? Je tu vůbec nějaká kobka na ostrově? Představím si kamennou kobku s mučicími nástroji, jako ve filmu o španělské inkvizici, a chce se mi zvracet. Jsem si jistá, že klasické BDSM takové není, ale na mé situaci s Julianem není nic normálního. Může si se mnou doslova dělat, co chce.

Stoupne si za mě a pohladí mě po zádech. Jeho dotek je pomalý a něžný. Bylo by to příjemné, ale já očekávám nějakou zákeřnost. Nejspíš to vycítí, protože se nade mnou nahne a pošeptá mi do ucha, „Uvolni se, Noro. Nic dalšího už dělat nebudu.“

Úlevou se skoro zhroutím do postele. Po tvářích mi zase začnou stékat slzy. Tentokrát jsou to slzy úlevy a vděčnosti. Jsem pateticky vděčná za to, že mi nebude už ubližovat. Alespoň ne dnes večer. A pak se zděsím, protože když mě začne líbat na krku, tělo na něj začne reagovat, jako by se předtím nic nestalo. Jako by mi nikdy neublížil.

Mému hloupému tělu je jedno, že je to zvrhlý bastard. Že mi bude ubližovat znovu a znovu. Ne, moje tělo chce rozkoš, a na ničem jiném mu nezáleží.

Jeho teplá ústa se přesunou od krku k ramenům, pak na záda. Přerývavě dýchám. Navzdory jeho ujištění, se pořád bojím a při tom strachu ještě víc zvlhnu. Rty dojede k zadku, políbí mě na místě, kde mě před pár minutami plácal. Rukama mi zatlačí na bedra a já se pod jeho dotykem lehce prohnu, jako bych uposlechla jeho nevyřčený rozkaz. Prsty mi vjede mezi nohy a jedním prstem najde vstup do mé kluzké jeskyňky a zajede s ním hluboko dovnitř. Pohne s ním uvnitř a já zalapám po dechu, když dosáhne na citlivé místo. Napnu se a zatřesu se  ale tentokrát ne strachy. Když do mě zasouvá a zase vytahuje svůj prst, cítím, jak ve mně roste tlak. Srdce mi buší jako o život a já najednou pocítím horko uvnitř svého těla. Pak mi tělem projede silný orgasmus. Vyústí v břiše a šíří se dál. Na chvíli se mi pohled rozostří a já se na posteli málem zhroutím.

Než pulzování přestane, klekne si za mě a začne přirážet. Jsem vlhká, takže do mě vstoupí vcelku lehce, i když mám pořád pocit, že jsem pro jeho chloubu moc malá. Vnitřek mám rozdrážděný a bolavý ze včerejší noci, nemůžu si pomoct a lehce vzdechnu, tentokrát ale bolestí. Když je celý ve mně, ucítím, jak mi jeho slabiny tlačí do zadku.

Chytí mě za boky a začne se pohybovat tam a zpátky, pomalu a rytmicky. Navzdory vnitřní bolesti se to mému tělu líbí, a produkuje tak víc vlhka. Jakmile začne přirážet rychleji, dech se mi zrychlí a z pusy mi uteče zasténání pokaždé, když do mě hluboko vstoupí.

Bez varování se mi z ničeho nic stáhnout svaly, když dosáhnu vrcholu. Vyvrcholení mnou proudí, zalévá mě neuvěřitelná rozkoš. Za sebou uslyším zaúpění, když ho můj orgasmus vyprovokuje k jeho vlastnímu – a najednou ucítím teplo jeho semena.

Pak se oba zhroutíme na postel, jeho těžké a zpocené tělo na mém.