TM - 14. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Julian se vrátí uprostřed noci. Musím spát lehce, protože se vzbudím hned, jak uslyším slabé hlasy dole. Hluboký hlas mého věznitele střídá Bethinin ženský hlas. Mám podezření, že vím, o čem si povídají. Posadím se na posteli, srdce mi chce vyskočit z hrudi. Vstanu a rychle si obleču včerejší oblečení a vběhnu se do koupelny osvěžit. Nevím, proč mi záleží na tom, abych si teď vyčistila zuby, ale záleží. Chci být připravená na cokoliv, co si pro mě Julian připraví.

Pak si sednu zpátky na postel a čekám.

Konečně se dveře mého pokoje otevřou a vejde Julian. Vypadá nezvykle unaveně, s tmavými kruhy pod očima a náznakem strniště na normálně hladce oholené tváři. Tyhle nedostatky jeho krásu nezhoršují, jen z něj dělají trošku člověka. Nějakým způsobem mi to přijde atraktivní.

„Jsi vzhůru.“ Zní překvapeně.

„Slyšela jsem hlasy,“ vysvětlím a bedlivě ho pozoruju.

„A rozhodla ses mě přivítat. Jak milé, miláčku.“

Vím, že si mě dobírá, tak nic neřeknu, jen se na něj dál dívám. Dlaně se mi potí, ale dělám vše proto, abych vypadala klidně. Posadí se ke mně, zvedne ruku a dotkne se mých vlasů. „Jak sladká,“ zamumlá, chytne pramínek vlasů a laškovně mě s ním polechtá na tváři. „Taková malá zvědavá kočička…“

Polknu, dech se mi ještě zrychlí a dýchám mělce. Co mi udělá? Vstane a začne se vysvlékat, zatímco já ho pozoruju celá ztuhlá. Oblečení je dole, odhaluje silné svalnaté tělo pod ním, cítím, jak mi vlna tepla projede tělem. Chci ho. Navzdory všemu ho chci a je to ta nejpošahanější věc na světě. Nejspíš mi provede něco hrozného, ale stejně ho chci víc, než jsem kdykoliv kohokoliv chtěla. Za jakoukoliv cenu. „Tohle jsi udělal Marii?“ zeptám se tiše. „Taky jsi ji u sebe držel jako zvíře?“

Podívá se na mě svýma modrýma, záhadnýma očima. „Jsi si jistá, že se do toho chceš pouštět, Noro?“ Jeho hlas je tichý, zdánlivě klidný.

Zírám na něj, cítím podivnou lehkovážnost. „Proč ne, Juliane, chci.“ Můj hlas je lehce sarkastický a uvědomím si, že žárlím. Že se mi nelíbí, že byla tahle Maria pro Juliana speciální. Ale ani tohle uvědomění mě nezastaví. „Co je zač? Nějaká další holka, kterou jsi týral?“

Jeho výraz potemní a já zadržím dech v očekávání, co přijde. Určitým způsobem ho chci provokovat. Chci, aby mě potrestal, ublížil mi. Chci to, protože potřebuju vědět, že je nic než monstrum – protože ho potřebuju nenávidět. Přejde po pokoji a posadí se vedle. Bojuju s nutkáním uhnout, když se ke mně natáhne a obtočí mi silné prsty kolem krku. Nahne se ke mně a otře svou tvář o mou. Tam a zpátky, jako by si užíval pocit jemnosti na jeho tvrdé kůži. Netiskne prsty, ale ta hrozba tu je a cítím, jak se třesu, dýchám rychleji v hrůzném očekávání.

Jemně se zasměje, ucítím závan vzduchu u ucha. Navzdory vyčerpanosti je jeho dech svěží a sladký, jako by žvýkal žvýkačku. Zavřu oči ve snaze přesvědčit se, že by mě Julian nezabil, že si se mnou jen hraje.

Políbí mě na ucho a jemně vcucne ušní lalůček. Jeho dotek na tom citlivém místě mi způsobuje potěšení, přejede mi mráz po zádech a můj dech se opět změní – zpomalí se a se vzrůstajícím vzrušením se prohlubuje. Cítím teplo, vůni jeho kůže a mé bradavky pod jeho přítomností ztuhnou. Napětí mezi mýma nohama roste a já lehce vzdychnu ve snaze uvolnit tlak uvnitř sebe.

„Chceš mě, že ano?“ zašeptá mi do ucha, strčí mi ruku pod sukni šatů a lehce mě pohladí po mém přirození. Vím, že tam ucítí vlhko a potlačím sten, když do mě vjede prstem. „Chceš, Noro, že ano?“

„Ano.“ Vydechnu, když se mě dotkne na zvlášť citlivém místě.

„Ano, co?“ Jeho hlas je hrubý, dožadující se. Chce, abych se vzdala.

„Ano, chci tě,“ přiznám šeptem. Nemůžu to dál popírat. Chci Juliana. Chci muže, který mě unesl, který mi ublížil. Chci ho a nesnáším se za to. Vytáhne ze mě prst. Překvapeně otevřu oči a setkám se s jeho pohledem. Zvedne ruku k mému obličeji, dotkne se prstem mého spodního rtu. Tím samým prstem, který byl před chvílí vevnitř. „Olízni ho,“ nařídí. Poslušně otevřu pusu a vcucnu prst do úst. Chutnám sama sebe a to mě ještě víc rozpaluje.

Když je spokojen s čistým prstem, vytáhne ho z mých úst a chytí mě za bradu, donutí mě se mu dívat přímo do očí. Dívám se na něj, zhypnotizovaná jeho temně modrýma očima. Tělo se mi třese chtíčem, zoufale touží po jeho dotecích. Chci, aby si mě vzal, aby zaplnil mou prázdnotu.

Ale on se na mě jen dívá s posměšným úsměvem na jeho krásných rtech. „Myslíš si, že tě dnes večer potrestám, Noro?“ zeptá se jemně. „To čekáš, že udělám?“

Mrknu, překvapená tou otázkou. Samozřejmě že čekám, že to udělá. Udělala jsem něco, co ho naštvalo, a on se nestydí mi ublížit, aby mi to dal znát. Evidentně si odpověď přečte z mého výrazu a jeho úsměv se rozšíří. „Nuže, nerad tě zklamu, miláčku, ale jsem moc vyčerpaný na to, abych tě dnes večer potrestal. Jediné, co chci, je tvoje pusa.“ A s tím sevře mé vlasy do dlaně a zatlačí mi hlavu dolů, takže klečím mezi jeho nohama s jeho ztopořeným penisem ve výši očí.

„Dej si ho do pusy,“ zamumlá a podívá se na mě dolů. „Udělej to, co jsi dělala s mým prstem.“

Kouření mi není neznámé, už jsem ho několikrát vykouřila mým bývalým klukům, takže vím, co dělat. Sevřu rty kolem jeho velkého penisu a obkroužím mu jazykem jeho špičku. Chutná trochu slaně, trošku pižmově. Vzhlédnu nahoru a podívám se na něj, když chytím jeho koule do dlaní a lehce je stisknu. Zasténá, zavře oči a sevře mé vlasy pevněji. Pokračuji dál, pohybuju pusou nahoru a dolů po jeho penisu, s každým pohybem jdu hlouběji.

Z nějakého důvodu mi nevadí ho takhle uspokojovat. Popravdě si to zvláštním způsobem užívám. I když jde jen o iluzi, mám pocit, jako bych nad ním měla momentálně moc, že jsem ta, která ho ovládá. Miluju bezmocné steny, které mu unikají z pusy, když použiju ruku, rty a jazyk, abych ho přivedla na okraj orgasmu, a pak zpomalím. Líbí se mi jeho trpitelský výraz v obličeji, když vezmu do úst jeho koule a vcucnu je, cítím, jak mi v puse ztuhnou. Líbí se mi, jak zavrní, když mu nehty přejedu lehce po spodní straně varlat. A když se konečně udělá, líbí se mi, jak mě popadne za hlavu a drží mě, dokud se neudělá kompletně, dokud mi jeho penis pulzuje v puse.

Když mě pustí, olíznu si rty, očistím si obličej od semena, zatímco mě celou dobu pozoruje. Shlíží na mě, pořád ztěžka dýchá. „To bylo dobré, Noro.“ Jeho hlas je slabý a chraplavý. „Velmi dobré. Kdo tě to naučil?“

Pokrčím rameny. „Nebyla jsem před tebou jeptiška,“ řeknu bezmyšlenkovitě.

Jeho výraz zpřísní a já si uvědomím, že jsem udělala chybu. Tohle je muž, kterému se líbí, že je mým prvním, kterému se líbí představa, že patřím jen a jen jemu. Jakékoliv poznámky o mých bývalých je lepší držet v tajnosti. K mé úlevě se nezdá, že by mě za tu drzost chtěl potrestat. Místo toho si mě přitáhne a položí mě na záda na postel. Pak mě vysvleče, zhasne světla, obtočí kolem mě ruce a drží mě blízko sobě, dokud neusne.

***

Mé potrestání se nekoná až do další noci. Julian opět stráví celý den v kanceláři a do večeře ho nevidím. Z nějakého důvodu nejsem vyděšená tak, jako předtím. Včerejší události – a spánek v Julianově náručí poté – mě uklidnili a donutili mě si myslet, že můj trest nebude tak hrozný, jak jsem se obávala. Nevypadal naštvaně, že jsem to o Marii zjistila, což je pro mě velká úleva. Doufám, že zapomene na můj trest, když uvidí, že se budu dnes chovat co nejlépe.

Večeříme opět všichni tři spolu, poslouchám Juliana a Beth, kteří si povídají o posledních vývojích na Středním východě. Překvapuje mě, jak jsou oba dobře informovaní o tomhle tématu. Než mě unesli, držela jsem s událostmi docela slušně krok, ale většinu jmen, které řeknou, jsem neslyšela. Ale chápu, že pokud Julian pracuje v mezinárodním import-export obchodu, pak o tomhle musí dost vědět.

Má zvědavost se opět prodere na povrch a tak se zeptám Juliana, jestli jeho firma obchoduje na Středním východě často.

Usměje se a nabodne na vidličku krevetu. „Ano, miláčku, obchoduje.“

„Tam jezdíš na jednání?“

„Ne,“ odpoví a zakousne se do ní. „Tentokrát jsem byl v Hong Kongu.“

V hlavě si udělám poznámku. Hong Kong musí být blízko ostrovu, když tam létá kvůli obchodům, a pak hned zpátky – to vše během dvou dnů. Představím si mapu Tichého oceánu. Není dokonalá, protože zeměpis mezi mé silné stránky nepatří, ale myslím, že se ostrov nachází v blízkosti Filipín. Beth mi nabídne pečené brambory s krevetami. Vezmu si je od ní a s úsměvem jí poděkuju. Všimla jsem si, že po Julianově návratu máme větší výběr jídel. Řekla bych, že vozí zásoby z míst, kam jezdí.

Beth se na mě usměje zpátky, poznám, že je v dobré náladě. Obecně je veselejší, když tu Julian je, mnohem příjemnější. Jsem si jistá, že to pro ni není zábava, vyrovnávat se pořád s mou náladou. Jednomu by jí skoro mohlo být líto – ‚skoro‘ je klíčové slovo.

„Nikdy jsem v Asii nebyla,“ prozradím Julianovi. „Je Hong Kong opravdu takový, jaký ho ukazují ve filmech?

Julian se na mě zazubí. „Docela ano. Je skvělý. Nejspíš jedno z mých oblíbených měst. Architektura je fascinující a jídlo…“ Olízne si rty. „Za to jídlo bych umřel.“ Pohladí se po břichu a já se zasměju. Zbytek večeře probíhá v podobném duchu. Julian mi vypráví historky o různých místech v Asii, které navštívil, a já ho zaujatě poslouchám a občas se jeho příběhům zasměju. Beth se sem tam pousměje, ale většinu času je to jen mezi mnou a Julianem, jako bychom se bavili na našem rande. Třeba jako tehdy, kdy jsme spolu jedli sami. Zjistím, že mě Julian okouzlil. Je víc než okouzlující; je jednoduše fascinující. Jeho chování je stejné jako jeho vzezření. Nemůžu popřít vzájemnou fyzickou přitažlivost mezi námi. Když se směje nebo se na mě usmívá tím svým způsobem, cítím, jak mnou prochází teplo, jako bych byla na slunci a chytala jeho paprsky. Všechno na něm mě přitahuje – způsob, jakým mluví, jak gestikuluje, aby něco zdůraznil, jak se na mě dívá, když se usměje. Také je výborný vypravěč a tři hodiny utečou hrozně rychle, když mi vypráví o jeho dobrodružství z Japonska, kde jako teenager rok žil.

Nechci, aby večeře skončila, takže se ji snažím prodlužovat, jak to jen jde. Pomáhám Beth s přípravou druhé, třetí a čtvrté dávky servírovaného ovoce jako dezertu. Jsem si jistá, že si je Julian mé zdržovací taktiky vědom, ale vypadá, že mu to nevadí.

Nakonec je všechno snědeno a Beth vstane a jde umývat nádobí. Julian se na mě usměje a je to poprvé za celý večer, kdy mnou projede záchvěv strachu. Můžu vycítit temný náznak pod jeho úsměvem a uvědomím si, že to tu bylo celou dobu – že s Julianem je to tu vždycky. Ten šarmantní muž, se kterým jsem strávila poslední tři hodiny, je jen výplod mé fantazie.

S úsměvem mi nabídne ruku. Jde o zdvořilé gesto, ale nemůžu si pomoct a přejede mi mráz po zádech, když zahlédnu známý záblesk v jeho modrých očích. Opět vypadá jako temný anděl, jeho absolutní krása obarvená stínem ďábla. Polknu, abych se zbavila náhlého knedlíku v krku, vložím svou ruku do jeho a nechám se zavést nahoru. Takhle je to lepší, mnohem civilizovanější. Dovoluje mi to předstírat o něco déle – držet se iluze, že mám na výběr.

Když vejdeme do pokoje, vysvleče mě a položí na břicho na postel. Pak mi opět lehce sváže ruce za zády. Pásku mi dá přes oči a polštáře pod boky. Jsem přesně v té samé poloze, ve které si mě vzal minule, a ihned pocítím napětí, když si vzpomenu na bolest – a extázi – jeho ovládání.

Tohle mi udělá? Bude se mnou mít opět anální sex? Pokud ano, není to tak hrozné. Přežila jsem posledně, takže dnes budu určitě v pořádku taky.

Takže když ucítím chladivý gel na zadku, snažím se uvolnit, nechat ho dělat, co chce. Vjede do mě hračka, nejdříve je to nepříjemné, ale ne bolestivé. Tohle můžu strpět. Stejně jako předtím, nechá robertka ve mně, když mě masíruje, uvolňuje mě, vzrušuje svými dotyky. Políbí mě na krk, zkousne citlivé místečko poblíž ramene a pak svými polibky sjíždí dolů. V ten samý moment mi vjede prstem do kundičky, což přidá na napětí v mém podbřišku. Mé vyvrcholení je tak silné, že se zabořím do matrace, celé mé tělo se třese a zmítá. Zatímco se vzpamatovávám z dozvuků, vytáhne Julian svůj prst a ucítím závan studeného vzduchu, když si na mě lehne.

Bolest na mém zadku je ostrá a překvapivá. Ztuhnu, vykřiknu, snažím se vymanit, ale nemám šanci. Když udeří podruhé, je to méně bolestivé než poprvé. Něčím mě bičuje, uvědomím si. Nevím, co to je, ale slyším ve vzduchu zasvištění předtím, než to dopadne na můj zadek. A znovu a zase, zatímco vzlykám do polštáře a snažím se přetočit.

Evidentně je unavený snahou udržet mě na posteli, rozváže mi ruce a pak mi je přiváže nad hlavou k čelu postele.

„Juliane, prosím, omlouvám se!“ prosím, zoufale chci, aby přestal. „Prosím, omlouvám se, že jsem vyzvídala. Prosím, už to neudělám, neudě-“

„Jistěže neuděláš, miláčku,“ zašeptá mi do ucha, ucítím jeho teplý dech na krku. „Jsi zvědavá jako kočička. Ale někdy bys měla nechat věci být. Pro své vlastní dobro, rozumíš?“

„Ano! Ano, rozumím. Prosím, Juliane-“

„Shh,“ zašeptá a políbí mě znovu na krk. „Musíš přijmout svůj trest jako hodná holka.“ A s tím se odtáhne.

Snažím se vydrápat nahoru, ale chytí mě za nohy, jednou rukou mi drží kotníky. Je silný, silnější, než jsem si představovala, protože je schopen držet obě moje nohy jen jednou rukou, zatímco druhou mě bičuje. Při každém dopadu na můj zadek vykřiknu. Zadek a stehna mám jako v ohni a pásku přes oči vlhkou slzami. Chci, aby přestal, prosím ho, aby přestal, ale Julian je k mým prosbám imunní. Zdá se, že to trvá věčně, než jsem tak vyčerpaná z křiku a zápolení. Neshromáždím ani dost energie na to, abych stahovala svaly, což nějakým způsobem zmírní bolest. Uvolním se, nechám své tělo bezvládně ležet a bolest začne být snesitelnější, každý dopad bolí méně a méně.

Jak bičování pokračuje, můj svět se smrskne. Nic venku momentálně neexistuje, nemyslím; jednoduše cítím, jednoduše existuju. V téhle situaci je něco bizarního, ale zároveň návykového. Každé zasvištění mě dostává hlouběji do tohoto stavu, cítím, že se vznáším. Bolest už není nezvladatelná; místo toho je ve zvráceném smyslu příjemná. Uzemňuje mě, poskytuje mi to, co v momentální situaci potřebuju. Tělem mi prostupuje teplý pocit a všechny obavy, všechen strach se vytrácí. Je to zcela jiné, než co jsem kdy zažila.

Když Julian konečně přestane a rozváže mě, přitisknu se k němu třesoucím se tělem. Bez pásky na oči a pout, se cítím ztracená, přemožená. Jako by tušil, co potřebuju, si mě přitáhne k sobě a jemně mě pohupuje v náručí, nechá mě plakat na jeho rameni. Po chvíli jsem schopná rozpoznat celou délku jeho ztopořeného penisu, tlačícího mě do zadku, který je bolestivý a pulzující z bičování. Ta malá hračka, kterou do mě předtím strčil, tam pořád je, bezpečně zabydlená uvnitř. Zjistím, že teplý pocit ve mně je teď jiný, víc sexuální. Julian nejspíš vycítí změnu v mé náladě, opatrně mě nadzvedne a posadí si mě na sebe tak, že se mu dívám do očí. Ruce mám na jeho ramenech, cítím jeho svaly, jak se napínají. Se zeširoka roztaženýma nohama mi tlačí penisem na klitoris. Špičkou do mě vstoupí a tře se mi o poštěváček. Zasténám, zvrátím hlavu dozadu a Julian do mě pomalu celý vstoupí,  centimetr po centimetru. S vibrátorem v zadku se zdá, že ho má ještě většího, než obvykle. Zalapám po dechu, když jde hlouběji, zaplňuje mě. Je to skvělý pocit, znovu zasténám a stáhnu svaly kolem jeho penisu. Zaúpí, zavře oči, a já  to udělám znovu. Chci víc toho pocitu.

Otevře oči a dívá se na mě; jeho obličej je napjatý vzrušením a oči mu září. Dívám se na něj, fascinovaná touhou, kterou na něm vidím. Je teď víc v mé moci, než já v jeho, a tohle uvědomění mi přidá na touze, ještě víc mě vzruší.

Zvedne ruku, vezme mi tvář do dlaní a palcem mi utře zbytky slz. Pak se ke mně skloní a políbí mě, tak něžně, jako ještě nikdy. Užívám si ten polibek; jeho láska je pro mě jako droga – zoufale ji potřebuji, ačkoliv tomu nerozumím. Zavřu oči, rukou mu vjedu do vlasů. Jsou silné a jemné na dotyk, jako tmavý satén. Natlačím se k němu blíž, otřu se nahými prsy o jeho svalnatou hruď, užívám si pocit, kdy mi jeho chloupky přejíždí po ztvrdlých bradavkách. Jeho rty jsou teplé a jemné, jeho penis neuvěřitelně tvrdý, roztahuje mě, plní mě.

Stále mě líbá, ale začne se přitom kolébat dopředu a dozadu. Pohyby jeho přirození jsou jemné, ale posílají mi pocit tepla do celého těla. Každý pohyb mi ale také připomíná předchozí bití a bolestivé zaúpění mi uteče z úst, když se začnou mé bolavé půlky třít o jeho tvrdá stehna. Utiší zaúpění tím, že vyplní pusu svým jazykem.

Dosáhnu vrcholu. Mé vyvrcholení je tak silné, že nevydám ani hlásek. Na pár nádherných vteřin jsem naprosto pohlcená rozkoší, extází, která skoro až bolí. Celé mé tělo se třese a vlní na Julianově, každý můj pohyb ho přivádí k jeho vlastnímu vyvrcholení.

Při dozvucích mě drží silně na své zpocené hrudi. Cítím, jak ve mně ochabne. Pak se natáhne k mému zadku, a opatrně mi z něj vytáhne vibrátor. Následně mě zvedne a odnese do sprchy.