TC - 34. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Trelvator

„Co chceš, Zrzko?“ řeknu klidně.

„Co si myslíš, že tady dělám?“ řekne s pevným výrazem Valery, jako kdyby si představovala to nejhorší.

„Pokud si s tím děláš takové starosti, proč jsi nezaklepala?“ odseknu.

Dá si ruce v bok. „Budeme se toho druhého pořád na něco ptát?“

„Já nevím, budeme?“ řeknu, když otevřu dveře svého pokoje. „Ale v každém případě pojď dál a znič mi i zbytek večera. Vůbec se nepotřebuju vyspat.“

Valéry si vykračuje dovnitř. „Jsi takový chytrák.“ Když je uvnitř, zapálí si a vydechne kouř v malém kroužku nad hlavou.

Otevřu dveře na balkon a Valery se posadí do křesla pro dva.

„Ty cigarety vypadají skvěle. Podělíš se?“

Hledá v kabelce krabičku a hodí ji po mně. Vezmu si jednu a pak ukážu, aby mi dala ještě zapalovač. Ten mi taky hodí.

„Takže popojedeme. Co máš za problém, Zapalovačko rozkroků?“ zapálím si, padnu na postel a překřížím si nohy.

„Asi tě na hrudníku tíží ještě něco kromě laciných silikonů.“

Valéry si zakryje prsa. „Moje holky nejsou falešné.“

„Jo, to bys nikdy neudělala. Pak by se k tobě kluci lísali.“

Narovná se. „Nepotřebuju mužskou pozornost.“

„Prosím. Když jsi umřela, nechala jsi za sebou tři kluky.“

Oči jí žhnou a najednou mi ztuhne krev v žilách. Celá se napne a zatne čelist tak pevně, že by se mohla kousnout do jazyka.

„Dante Walkere, už nikdy nebudeme mluvit o jedné věci a to bude tahle – o mých vztazích, když jsem žila. Ale řeknu ti to teď; tak divoce jsem milovala svého snoubence a ty o tom pochybuješ.“

„Cokoli.“ snažím se to ze sebe setřást, ale zapamatuju si, že nebudeme mluvit o snoubenci, nebo by mě uškrtila ve spánku. Popotáhnu a dívám se na ni. Mračí se, tak se na ni zakřením.

„Jsi prase.“ Nakrčí na mě nos a zachrochtá. Je perfektní, kultivovaná a směju se tomu, jak jsem se jí dostal pod kůži. Dobře. Zasloužila si to, protože mi ničila práci. I tak je pozdě a chci jít spát. Jsem strašně zvědavý, proč je tady a sleduje Charlie.

„To stačí,“ řeknu. „Už mě to nudí. Začni mluvit.“

Valéry hledá popelník a pak odklepne popel na podlahu. Hezké.

„Přišla jsem sledovat Charlie,“ řekne. „Víš to. Ale nevíš proč.“

„Ne. Můžeš přestat rovnou tady.“ Posadím se. „Nechci to vědět. Mám práci, Zrzko a musím ji dokončit. A nemá to nic společného s tím, co chci nebo nechci. Je osinou v mém zadku. A víš co? Vybral jsem si svůj. Tak mi řekni, proč bych měl zpomalit?“

Valéry se usměje. „Zdá se, že máš trochu svědomí.“

Rozhodím ruce. „Jo, to je přesný opak toho, co jsem řekl. To. Je. Jedno.“

„Takže proto se k ní chováš, jako by byla ze skla a odstrkuješ všechny, kdo se jí snaží ublížit.“

Přemýšlím o tom a uvědomím si, že mě musela vidět zmlátit toho kluka a vyhrožovat Taylor. Přejedu si jazykem po zubech. Opatrně. Pamatuj si, na čí straně jsi – odkud nikdo nemůže odejít.

Valéry si překříží nohy a čeká na mou odpověď. „Mám na to celou noc.“

Polknu a pak se usměju, jako bych jí měl říct úžasné tajemství.

„Víš, proč jsem nejlepší sběratel? Protože vím, jak hrát. Abych vyhrál. Chápeš to? A udělám cokoli.“ nakloním se k ní. „A myslím cokoli.“ A pak se zasměju, jako bych řekl tu nejvtipnější věc, protože vím, že mi to pomůže k cíli a za čím si jdu – což je velká a tlustá lež.

Valéry se na mě dívá a přemýšlí, jestli říkám pravdu. „Nejsi tak dobrý, Dante.“

„Nejsem?“

Dlouze si popotáhne a hodí cigaretu na balkon. Sedí dost daleko, takže je to ohromující.

„Myslíš si, že ji znáš?“ Zúží na mě oči. „Nevíš nic. Nemáš ponětí, čeho je schopná, že?“

„Už jsem ti jednou řekl, že –“

„Ale ano, Dante. Staráš se o ni. Vidím to v tom, jak se na ni díváš. Nejsi herec. Jsi sběratel, který se bojí nasrat Šéfa. Děláš, co máš a chceš být číslo jedna. Protože chceš povýšení, že? Lístek z pekla?“

Zatnu čelist.

Valéry zavrtí hlavou. „I Luciferův zástupce s ním nechce mít nic společného. Tak proč bys to měl chtít ty? Kdo by chtěl mít s tím místem něco společného?“ Zamračí se. „Jen doufám, že je to dost špatné, aby sis zasloužil to, za co se obětuješ.“

„Nic. Nevíš.“ Odseknu. „Nemáš ponětí, jaké to tam dole je.“

„Ne, to nemám,“ souhlasí. „A ty nevíš, co zničíš, když splníš svůj úkol.“

Chci Valery dokázat, že se nestarám. Že je mi jedno, čím Charlie je nebo není, protože si vždycky vyberu být mimo Peklo. Ale taky chci vědět, čím Charlie je a čeho je schopná. Protože, popravdě, chci ji znát. Nechci cítit vinu kvůli tomu, co by to mohlo přinést, ale chci ji úplně znát. Podívám se Valery do očí a čekám, co řekne. Neptám se na to, ale vím, že to řekne, když zůstanu zticha. A taky ano.

Valery vstane, přejde pokoj a dívá se z balkonu. „Charlie je speciální.“

„To jsem pochopil.“

Střelí po mně pohledem, že mi ublíží. To bych rád viděl, ale sklapnu a nechám ji to doříct.

„Její narození nebyla nehoda. Bylo plánované. Ne tak, že se lidé vezmou, koupí dům a plánují mít dítě. O jejím narození bylo rozhodnuto tím…“ Ukáže prstem nahoru. Asi je ten velký Chlápek nahoře nový Voldemort, Který-Nemá-Být-Jmenován.

Valéry se znova dívá z balkonu. „Charlie může lidem měnit životy, Dante. Změní to, co si o sobě myslí a jak smýšlí o sousedech. Bude…v jeho plánu hlavním článkem.“

„Hlavní?“ postavím se. „Takže když ji nedostaneme, tak on? A pak ji použije jako pěšáka? Ne. To se nestane. Já jsem svobodný a ona bude mít zbytek svého života pro sebe.“

Valery je hned u mě. A vyhrkne.

„Ty idiote! Ty ignorantský a sobecký hajzle. Nechápeš to? Už se to stalo. Před 17 lety, když se narodila na Jeho přikázání.“ Položí mi ruku na hrudník.

„Před 3 lety založila Charlie organizaci. Ta organizace bude rozkvétat, růst a za čas změní lidstvo. Bude připomínat lidem, jak je důležité milovat druhé. A ukáže jim to, jak se začít o druhé strat.“

„Její dobrovolnictví?“ řeknu nevěřícně. „Takže o tomhle to je? Mýlíš se. Viděl jsem to. Je to jen pár znuděných a laskavých lidí. Nic víc.“

„Je to všechno. Začátek konce.“

„Konce čeho?“

„Nenávisti. Žárlivosti. Sobeckosti. Její práce, život – ukončí éru nenávisti a uvede Trelvator.“

Odstrčím jí ruku z hrudníku. „Teď si vymýšlíš slova.“

„Trelvator znamená éru míru trvajícího stovky let.“

„Jsi zatraceně šílená, holka. Jako opravdu materiál pro psychiatra,“ řeknu. „Lidi nedokáží být nenásilní ani dva týdny, natož stovky let.“

Valéry mě ignoruje. „Její práce se dotkne dostatku lidí, aby se z ní stal fenomén. Bude to jako…Vánoce, kdy se k sobě lidé chovají hezky a jsou štědří. Ale místo jednoho dne to bude rok a pak století.“

„Něco se stane. Začne válka, vybuchne politická pře. Něco.“

„Něco se stane, ale nebudou tak zničeni, aby svrhli Trelvator.

Ne –“

„Stovky let. Správně.“ Posadím se na postel a třu si bradu. Pokud je možné, že Charlie ohlásí příchod míru, není to další důvod, abych zůstal na Zemi? Proč bych si měl vybrat peklo místo duhy a cukrové vaty? Podívám se na Valery.

„Co to má společného s její duší? Pokud jí vezmu duši, bude dál žít. Pořád může změnit svět a to všechno.“

Valery se otočí, ale kouše si ret.

„Ach, zásah! Ty to nevíš,“ řeknu. „Nebo ten Chytřejší nemá ponětí, co má její duše společného s tím vším.“

Jde ke křeslu, zvedne svou tašku a přehodí si ji přes rameno. Pak se ke mně otočí.

„Máš pravdu. Nevím, co chce Velký Chlápek dělat s její duší. Ale něco vím. Něco se stane. Něco většího, než jsme my dva a sběratelé s osvoboditeli. Charlie se narodila, aby na svět přivedla mír, a tvůj šéf se to snaží zničit. Tak na to pamatuj, až si budeš vybírat strany, Dante. Pamatuj, že se to netýká jen tebe a jí. Týká se to osudu lidstva na dalších sto let.“

Valery jde ke dveřím a žaludek se mi přetočí, než se dokážu pohnout.

„Nemám na výběr, Zrzko,“ řeknu vážně i na mě. „Kterému bych musel oznámit…že to tak nefungovalo.“

Zastaví se, ale neotočí. „Něco přichází, Dante. A radši by sis měl být jistý, na které jsi straně.“

Pak odejde, a i když jsem čekal prásknutí dveří, nadskočil jsem.

Volby

„Peklo je prázdné a všichni ďáblové jsou tady.“

William Shakespeare