TBZ - 9. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj děvčata, děkuji za vaše úžasné komentáře. Čeká vás dost dlouhá kapitola, jejíž některé pasáže mi zkomplikovaly překlad, a dalo mi to zabrat víc, než bych předpokládala. Prakticky jsem nad tím strávila celé dnešní odpoledne. Čeká mě teď náročný pracovní týden, tak kapitoly pravděpodobně nebudou přibývat, jako teď o víkendu.

Mějte se krásně a užijte si čtení kapitoly, která nás zase posune o maličko dál v ději.

Everett mě vyzvedl druhý den v sedm hodin ráno. A pak jsme byli na cestě bez fanfár, ujížděli jsme jednu míli za druhou k naší první zastávce, kterou Everett držel v tajnosti.

Ticho vyplňovalo prostor mezi sedadlem řidiče a mým, ale mě to nevadilo. Tlachání bylo k ničemu. V mé hlavě probíhalo několik věcí, které mě držely zaměstnanou.

Everett v určitém okamžiku zesílil hudbu. Nevěděla jsem, kdo to zpívá, ne že by mě to překvapovalo. Nikdy jsem si na muziku nepotrpěla. Můj svět bylo tiché místo.

Po několika hodinách v autě, Everett sjel svým Jeepem mimo dálnici. Hned vedle dálnice byl památník. Zastavil auto na malém parkovišti přímo před památníkem.

Vylezla jsem z auta a zadívala se přímo do slunce. A pak jsem se podívala na Everetta.

"Největší teploměr na světě," řekl, čímž odpověděl na mou otázku. Podívala jsem se zpět na památník. "Ale tvoji teplotu nezměří."

Znovu jsem se na něj podívala. "O čem to mluvíš?"

"Jsi příliš chladná," řekl s rukama zastrčenýma v kapsách svých černých džínů.

"Jsi pitomec." Zaťala jsem zuby. A pak jsem na něj divoce začala gestikulovat. "No, ale tu tvoji to pravděpodobně změří. Nejsi teplý, když nosíš v Kalifornii po celou dobu černé oblečení?"

Everett přistoupil vedle mě. "Já nevím, jsem?"

Zvedla jsem oči v sloup. Bylo teprve devět hodin ráno a já už byla naštvaná. "Jeli jsme celou tu dálku, abychom se podívali na tohle?"

"No, je to po cestě, a já musím natankovat." Everett se otočil a vracel se k autu. Znovu jsem zírala na památník, než jsem nastoupila do vozidla.

"Jestli takhle bude vypadat i zbytek cesty, můžeš mě rovnou odvést domů."

"Je jenom jeden největší teploměr na světě, Parker," řekl mdle a jel ulicí dolů k nejbližší benzínce.

"Co bude další, největší párátko na světě?"

"To nevím, kde je," odpověděl a zaparkoval auto.

Sedla jsem si vztekle zpátky na sedadlo. "No, ještě že nemusím cestovat, abych viděla největšího pitomce na světě."

"Věděl jsem, že jsi posedlá praktickým uvažováním. To nám ušetří jednu zastávku!" Everett se zazubil a vylezl z auta. Když jsem vystoupila, přehodil mi ruku přes rameno. "Díky, že na mě na tomto výletě dáváš pozor, Parker."

Shodila jsem jeho ruku a s mručením jsem se podívala přes rameno. Směrem nahoru ulicí byl stále v dohledu ten teploměr. Což mě donutilo znovu přemýšlet o Everettových slovech. Věděl, že jsem chladná. Ale nikdo se nikdy nestaral dost na to, aby na to poukázal.

Ne, že by se Everett staral. Nestaral. Nemohl. Měla jsem svou ulitu. Tvrdou na povrchu, prázdnou uvnitř.

***

Najedli jsme v malém bistru dole u silnice, než budeme pokračovat. Stále jsem byla naštvaná, tak naštvaná ohledně toho, co Everett řekl. Ale tentokrát jsem nejedla svou nenávist, jako když jsem jedla pizzu. Jedla jsem klidně. Pomalu. Jen abych ho namíchla. Objednala jsem si tři vody s limetkami a jedla pomalinku dužinu z každé z nich. Ale Everett mě prokoukl. Prokoukl můj pokus o to ho naštvat. A tak mě prostě ignoroval. Po celou dobu si psal do notesu, než jsem to vzdala a vrátili jsme se zpět na cestu.

O hodinu později, mi do zorného pole přišla naše zastávka pro příští den. "Las Vegas?"Zeptala jsem se nevýrazně.

"Na někoho, kdo se o nic nestará, nenávidíš spoustu věcí.

"Nikdy jsem neřekla, že něco nenávidím."

"Oukej, tak se ti nelíbí."

"Myslím si, že vidíš to, čemu chceš věřit, Everette."

"Proč si to myslíš?"

Odepnula jsem si bezpečnostní pás. "Nic nenávidím. Nic nemiluju. Nezajímá mě to."

Everett strhl auto ze silnice na čerpací stanici. "Připoutej se, Parker."

Naježila jsem se. "Ne."

Jeho pohled se zařízl do mého. "Jsme ve Vegas. Víš, kolik lidí řidí opilých v tomhle městě? Nebuď hloupá. Zapni si ten pás."

"Ne," řekla jsem znovu a zvedla bradu nahoru.

"Fajn," řekl než otevřel dveře. Sledovala jsem ho, jak přešel na moji stranu auta. Mé srdce poskočilo. Zoufale jsem se snažila dosáhnout na zámek. Bylo přiliš pozdě.

Prudce otevřel dveře. "Připoutej se, Parker," řekl znovu.

Zírali jsme na sebe, oheň plál v našich očích, hněv v jeho hlase, vzdor zase v tom mém. "Ne."

"Jsi na hovno herečka."

"Já nic nehraju," namítla jsem.

Everett udělal krok do Jeepu, takže se naklonil přímo přese mě, rukama se opíral o auto a o mé sedadlo.

"Možná se o sebe nestaráš, ale nejsi idiot. Nebudeš hazardovat se svým životem. Abych byl upřímný, to je na tobě ta nejchytřejší věc."

Kdyby jeho slova měla barvu, byla by červená. Byl naštvaný. Nejnaštvanější jakého jsem ho kdy viděla. "Neznáš mě." Moje slova zněla slabe ve srovnání s jeho. Jak řekla Mira, byla jsem myška.

"Utekla jsi ode mě tu noc, kdy jsme se poznali. Pamatuješ? Utíkáš od situací, ve kterých se cítíš ohrožená. Jsi opatrná. Ale ani nevíš proč, protože se o sebe nestaráš. Nic na tobě nedává smysl. Ale stejně tě znám."

"Nic nevíš." Měla jsem zaťatou čelist. Byla jsem naštvaná. Byla jsem naštvaná na něj, byla jsem naštvaná na sebe, že jsem ho nechala, aby se ke mně dostal. Naštvaná, protože na mě promlouval na hluboké úrovni. Úrovni, které jsem nerozuměla.

"Buď zticha, Parker. Prostě zmlkni. Přestaň mluvit. Zníš jako rozmazlené dítě." Naklonil se ještě víc dovnitř, že jsem mohla cítit dotek jeho vlasů na mé tváři. "Dospěj. Odepnutí toho pásu byl hloupý nápad. Proti pravidlům."

"Jakým pravidlům?" Mluvila jsem nahlas kvůli hněvu, který mi rozpaloval tváře.

Everett podrážděně zavrtěl hlavou. "Tak se na to podívejme, kromě zákonů," jeho hlas narážel na samozřejmost. "Moje pravidla. Zapínej si ten zatracenej bezpečnostní pás."

"Jestli ty budeš mít nějaká pravidla, chci nějaká vlastní."

Everett se opřel, aby mi nechal nějaký prostor pro dýchání. Zasmál se bez špetky humoru. "Jo, jasně, Parker. Jaká pravidla?" Nezněl, jako by mu na tom záleželo.

"V první řadě, přestaň vstupovat do mého osobního prostoru."

Everett o krok ustoupil, nyní stál na zemi mimo auto, pažemi se opíral o dveře. "Promiň, ale to ti nemůžu slíbit." Ale opravdu mu to líto nebylo.

Rozmrzele jsem si překřížila ruce na prsou. Pohledem jsem se nechala unášet Las Vegaskou scenérií před námi a něco mě napadlo. "Oukej, jedno pravidlo. Nebudeš pít žádný alkohol."

Mohla jsem říct, že tohle Everett nečekal. Jeho oči se rozšířily. "Nemůžeš mi říct, abych přestal pít, Parker." Jeho hlas byl tišší.

"Potom mě nemůžeš nutit, abych používala pás."

"Ano, můžu."

"Ne, nemůžeš!"

Everett se opřel o auto. "Mohla bys zemřít, Parker." Jeho hlas byl těsně nad hranicí šepotu.

"Alkohol může taky zabíjet."

Zavrtěl hlavou. "Musím to říkat znovu?" Zeptal se. "Umírám, Parker. Každá vteřina může být moje poslední."

"Jo, tak to urychlíme pitím alkoholu, dokud se nezničíš. Chceš říct, že jsem hloupá? No, tak ty taky!" Položila jsem mu ruku na hruď a zatlačila. Nemohla jsem dýchat. Když byl mém osobním prostoru, jeho vůně napadala mé nosní dírky.

Everett stál venku, asi minutu mě pozoroval, zdálo se, že přemýšlí. "Oukej, pravidla. Pojďme si nějaká udělat. Za každé jedno moje pravidlo, máš svoje vlastní."

Sedla jsem si zpět do sedadla a relaxovala. "Co když jeden z nám poruší pravidla?"

"Pak bude následovat trest." V očích se mu zalesklo a koutky úst se mu zvedly, což zaslalo nával touhy do mého těla. Potlačila jsem zachvění, přikývla jsem a polkla.

"Dobře."

"Pojeďme do hotelu, kde vymyslíme pravidla. Pak půjdeme ven."

***

Ukázalo se, že pokoj byl v jednom z hezčích hotelů. Jednalo se o apartmá, naštěstí se dvěma oddělenýma ložnicema. Potřebovala jsem být sama, mít nějaký prostor na přemýšlení daleko od něj, daleko od všeho, co do mě zasadil.

Everett odmítl mou nabídku pomoct s placením, což mi hluboce vadilo. Něco, co musíme přidat do pravidel, předpokládám.

Seděla jsem na terase, kousek stranou od obyvácího pokoje, jedla limetky, které jsem si vzala z chladničky. Skleněné posuvné dveře se otevřely a Everett vstoupil, jako obvykle celý v černém. V ruce měl svůj notes a pero. Sedl si na sedačku naproti mně, než otevřel svůj notes. Přeskočil několik prvních stránek, až se zastavil na prázdné stránce. Snažila jsem se udržel svůj pohled bez zájmu, ale Everett měl pravdu, byla jsem hrozná herečka. Everett se na mě podíval zpod tmavého obočí, přistihl mě, jak si prohlížím stránky naplněné čmáranicemi. Zavřel notes a položil ruku na desky.

Vytržený kus papíru položil na stůl, než odstranil uzávěr z pera.

"Pravidla," řekl a napsal to slovo do horní části stránky. "Dámy první?" Zeptal se a prohnul obočí.

"Žádné pití."

"Tyhle pravidla se vztahují na oba nebo jenom na jednoho z nás?"

"Oba."

"Oukej," řekl než napsal "Žádné pití" na první řádek. "Pásy," řekl a dopsal to vedle.

"Rozdělíme si náklady za tento výlet," začala jsem, než Everett stihl zvednout ruku.

"Ne."  Bylo to jenom jedno slovo, ale bylo řečeno pevně, s žádným prostorem pro argumenty.

Ale já se chtěla hádat, obzvlášť dnes. "Ano," odpověděla jsem. "Nejsem tvoje přítelkyně, nejsem ani tvoje kamarádka. Nechci, abys za mě platil tuhle cestu." Posunula jsem se ve svém křesle. "Je mi to nepříjemné."

"Možná chci, aby ti bylo nepříjemně," řekl tichým hlasem.

Stáhla jsem ústa do úzké linky. "No, jsi pitomec. Chci, abys to přidal na seznam, Everette."

"Everett je pitomec," opakoval a psal ta slova pod "pásy".

Byla jsem rozlobená, naštvaná. "Víš, že tohle jsem na mysli neměla," Řekla jsem a vytrhla mu pero z ruky. Přeškrtla jsem poslední řádek a napsala: "Oba budeme platit".

Everett se opřel zpět do křesla a vytáhl zlatý zapalovač. Byl to ten stejný zapalovač, se kterým jsem ho viděla hrát si hned tu první noc. Byla jsem chvíli nepozorná, sledovala jsem ho škrtat zapalovačemm znovu a znovu.

"Co dál?" Zeptala jsem, když  jsem se vzpamatovala ze svého omámení.

Everett zavřel zapalovač a dal si ho do přední kapsy. "Nesmíš se zamilovat."

Protočila jsem oči, začínala jsem si uvědomovat, že to byla přirozená reakce na to, co řekl. Ale doplnila jsem ho. "To platí pro obě strany," řekla jsem, abych mu připomněla naši dohodu.

"Budu mrtvý dřív, než bych se mohl stihnout zamilovat," řekl nonšlantně.

"To je moje další pravidlo. Žádné řeči o umírání, Everette. Je to zřejmé. Nenecháš toho bílého slona v místnosti. Je to hlavní akrakce. Tak s tím přestaň. Nepotřebuji to slyšet každým pět minut."

"Dobře, potom žádné lhaní, to je další," trval na svém. Naklonil se dopředu nad stůl, čímž se k mně dostal blíž. "To pro mě bude snadné, ale těžké pro tebe."

Rozmrzele jsem si ho prohlížela. Sledovala jsem ho, jak se na mě dívá, jako by mu tahle konverzace nevadila ani v nejmenším. Ještě se ani zdaleka necítil nepříjemně.

"Žádné černé oblečení."

Jeho obočí vylétlo nahoru. "Cože?"

"Žádné černé oblečení."

Zavrtěl hlavou. "V žádném, zatraceném případě," zavřčel. A bylo to tady: hněv. Konečně.

"Ano."

"Všechno moje oblečení je černé."

"To, co jsi měl se Charlotte na snídani, nebylo."

Otázka, kterou jsem měla v zadní části své mysli od toho setkání se Charlotte, když jsem ho viděla v barevném oblečení.

"Protože Charlotte je moje kolegyně. Nebo aspoň byla. Kdybych nosil černou v práci, lidé by předpokládali, že jsem v depresi."

"Opravdu?" Zeptala jsem se ostře.

Přimhouřil oči. "No, nosím černou, protože je to pohodlné. Jsem to já. Pracuji s depresivními středoškolnými dětmi. Snažím se působit šťastně, když jsem v práci, například barvami."

"Potom neustále říkáš, jak jsi nešťastný."

Everett vstal, což signalizovalo, že už se o tom nechce bavit. "Tohle pravidlo se nestane, Parker. Co vlastně ty víš o štěstí?"

Vrátil se dovnitř přes skleněné posuvné dveře. O vteřinu později jsem byla na nohou, následovala jsem ho.

"Hej!" Vykřikla jsem. Otočil see, oči měl unavené.

"Řekl jsem ti, že tohle pravidlo se nastane."

"Potom se mnou mluv jako normální, racionální liská bytost. Řekni mi proč."

Zavrtěl hlavou. Hněv v něm stále vřel. "Protože se mi černá líbí."

"O tom to není. Říkal jsi, že vždy mluvíš pravdu," namítla jsem.

Everett kráčel ke mně. Síla v jeho chůzi a oheň v jeho očích mě přiměl ustoupil. "Nelhal jsem. Řekli jsme žádné lži. Ne úplné odhalení. Pokud nechceš, abych na seznam přidal ještě jedno moje pravidlo? Protože potom bych na tebe mohl tlačit. Tlačit, dokud se nezlomíš." Byl ode mě několik centimetrů, opět napadal můj osobní prostor. "Dokud se nerozpadneš na stovky malých kousků. Tohle chceš, Parker?" Vydechl, teplo z jeho úst vlálo na mé tváři. A potom mě políbil.

Mému mozku to trvalo asi vteřinu, aby to dohnal. A pak už jsem svírala vepředu jeho košili, snažila jsem se k němu dostal tak blízko, jak jen to bylo možné.

Everett mě požíral. Naprosto mě hltal. Jeho rty se drtily proti mně. Jeho jazyk zajížděl dovnitř a ven z mých úst, naznačovalo to, co jsem chtěla, aby se mezi námi stalo.

Buď statečná, Parker, pomyslela jsem si.

Mé ruce našly jeho ramena a nadzvedla jsem se. Jeho ruce se stěhovaly a obalily se těsně kolem mého pasu. Tlačil mě k sobě tak, že jsem mohla cítit každý sval na jeho těle. Rukama klouzal dolů, přes záda, až k mému zadku. Celé tělo mě bolelo z pocitu, že jsem chtěla být ještě blíž. Když jsem poznala, že se mě pokouší zvednout, tak jsem mu obalila nohy kolem pasu.

Nesl mě přes obývák do svého pokoje. Mé srdce se bilo, těžce hučelo v mé hrudi. Jeho ruka mi sklouzla po jedné noze, až se zastavila na pokožce na koleni. Měla jsem na sobě šortky, což umožňovalo jeho ruce cestovat tak a zpátky po mé zadní části stehna, prsty tlačily na mou kůži. Chtěla jsem cítit jeho ruce všude najednou. Chtěla jsem cítit tlak jeho rukou všude kolem mě. Chtěla jsem být pohřbena v jeho doteku.

Jeho ruce se vrátily zpět na má záda, kde se pás mých šortek setkával s mou kůží. Zahákl prsty za okraj šortek a zamumlal kletbu v mých ústech. Dostala jsem se mezi nás a rozepínala jsem si  knoflík. O okamžik později me postavil na zem a stáhl mi šortky až ke kotníkům. Setřásla jsem je ze sebe a odkopla je pryč. Když jsem se podívala znovu nahoru, přetahoval si košili přes hlavu.  Moje oči dychtivě přejížděli po jeho bocích, liniích, svalech a tetování. Moje oči zachytily ta slova na jeho žebrech pod srdcem.

"Tento svět má pro nás vyhrazen pouze jeden sladký okamžik," zašeptala jsem. Ta slova mi byla povědomá. I když sama o sobě nebyla nijak mimořádná, pospojovaná dohromady ve mně rezonovala. Podívala jsem se na Everetta a viděla ho, jak mě intenzivně pozoruje. Zvedl ruce a přejel s nimi přes moji tvář.

"Nemluv," zašeptal.

"Dobře."

Usmál se a kůže kolem jeho jeho očí se zvrásnila. V tu chvíli jsem si všimla, jak světlý pokoj to byl. Bylo uprostřed dne, slunce pronikalo skrz závěsy a prosvětlovalo celou místnost. Mé oči těkaly k oknu, ale Everett mě chytil pevně za bradu a otočil mě tváří k sobě. "Jen ty a já, Parker." Jeho hlas mě přivedl zpátky do tohohle okamžiku. Přikývla jsem a těžce polkla.

Jeho ruce kolem mého pasu se pohnuly a chytily látku mého trička. "Dolů," řekl a vklouzl rukama pod spodní lem trička. V momentě, kdy se jeho polštářky na konečních prstů dotkly mého břicha, moje břišní svaly se stáhly. Usmál se, posouval ruce víš i s mým tričkem. Když byl v oblasti mé podprsenky, zvedla jsem ruce a nechala ho mi tričko sundat. Když jsem byla bez svršku, jeho ruce putovaly po mých ramenou, mnul je, aby z nich dostal to napětí. Zavřela jsem oči a těžce dýchala pusou. A pak se jeho ruce sunuly dolů po mých pažích. Když jeho ruka nahmatala jizvu na mé levé ruce, oteřela jsem oči a zatajila dech.

Palcem putoval po zvrásněné kůži, jeho oči byly uzamčeny s mými. Když došel až k zápěstí, vzal mu ruku a políbil ji ve středu dlaně, po celou dobu držel pohled na mě, se mnou. Potlačila jsem zachvění, strach. Snažila jsem se dostat do toho zápalu, ve kterém jsem byla před chvílí. Tohle bylo víc než jen sex. Všechno, co jsem chtěla byl sex, ne intimitu.

Sklouzla jsem prsty na horní část jeho džín a přitáhla si ho blíž. Svým palcem a ukazováčkem jsem jsem se přesunula k vrcholu jeho zipu, než jsem ucítila, že mě Everett zvedl a hodil na postel. O vteřinu později moje tělo bylo zakryto tím jeho. "Já tohle řídím."

"Nemluv," odpověděla jsem, opakovala jsem jeho dřívější požadavek. Jemně se na mě usmál, než si na mě obkročmo sedl.

Díval se mě dolů, zřejmě se mu líbilo, co vidí. Necítila jsem se nepohodlně ohledně svého těla. Byla jsem z toho rozpolcená. Ale z toho, jak se na mě Everett díval, nebyl vůbec rozpolcený. Položil mi ruku doprostřed břicha a posouval jí směrem k podprsence než uhnul. Slyšela jsem ho zamručet, a tak jsem zvedla ruku, abych se ho mohla dotknout.

Chytil mě za ruku a držel ji v klidu. Zavrtěl hlavou a uvěznil mé zápěstí mezi prostředníčkem a palcem. Zúžila jsem oči a zvedla druhou ruku, ale chytil ji do pasti, stejně jako tu první. Znovu zavrtěl hlavou než se naklonil, chytil obě mé ruce do jedné své a položil je odpočívat nad mou hlavu. Kroutila jsem se, moje tělo instinktivně bojovalo proti jeho kontrole nade mnou. Vzpírala jsem se boky, ale znovu se jeho oči setkaly s mým pohledem. Držel mě svým pohledem. Ale trvalo mi jen chvíli než jsem zkroucené ruce uvolnila z jeho sevření.

Než se mohl pokusit je znovu chytit, popadla jsem ho za zátylek a zatáhla. Spojila jsem naše ústa, políbila ho a pak ho zase odstrčila. Vydechla jsem proti jeho rtům, protože jsem nemohla popadnout dech. A pak jeho zuby zatahaly za můj ret a já zasténala. Nestihla jsem ani být v rozpacích.

Jedna jeho ruka se obalila kolem mých zad, podpírala mě, zatímco jsme se líbali a já byla částečně nakloněná na posteli. Jeho ruka sklouzla k zapínání mé podprsenky. Everett se opřel o nohy a přitáhl si mě k sobě, dokud jsme neseděli zpříma, čelem k sobě. Moje podprsenka volně visela na mých ramenech.  Jeho ruce klouzaly po mých pažích až k ramínkům. Pak mě začal škádlit, prsty si hrál s ramínky, jemně za ně tahal a pak přejel prsty pod nimi.

Netrpělivě jsem pokrčila rameny dopředu a nechala ramínka volně sklouznout. Košíčky zůstaly na mých prsou. Everett se mi podíval do očí, zatímco oběma rukama podepřel má prsa, uvězněná v podprsence.

Zastavil se. Zírali jsme na sebe, těžce dýchali. Cítila jsem se opilá touhou a očekáváním. V místnosti bylo naprosté ticho, ale přesto plné zvuků. Hluboké nádechy, zuřící srdeční tep. A pak se to všechno stalo.

Everett mě zatlačil zpátky dolů, ležela jsem na zádech na posteli. V mžiku strhl moji podprsenku, stáhl mi kalhotky a odhodil je na zem. Potom se postavil vedle postele a svlékl si své oblečení. Zítala jsem na něj, drze. Jeho tělo bylo krásné, ale ne proto, že bylo perfektní. To nebylo. Měl jizvy po celém hrudním koši, to tetování. Jeho břicho bylo vytvarované, stejně jako zbytek jeho těla. A pak jsem si všimla dalších jizev po stranách jeho břicha. Z nedokonalostí jsem byla nadšená, ne z tvaru, barvy nebo velikosti jeho těla. Mé oči cestovaly dál. Jeho touha byla evidentní. Podívala jsem se zpět na jeho tvář a pozorovala ho, jak mě sleduje.

Pomalu si vylezl zpátky nade mě. A pak se na mě položil, jeho tělo zakrývalo moje. Cítila jsem každý kousek jeho těla proti tomu svému. Jeho oči byly na mě, jeho obličej tak blízko. To bylo vše, co jsem mohla vidět. Rty se dotkl mé tváře. Té, která nebyla poškozená jizvou. Jeho rty posunuly až na mé čelo a pak zase zpátky, dokud se neusadily na mých ústech.

"Mmmm," zasténal proti mě. Políbil mě, jako bych byla jídlo, které si musí vychutnat. Zoufale jsem se začala kroutit.

"Everette." Pomalu se vzepřel na bocích, což naznačovalo to, co jsem potřebovala.

Povzdechl se, fouknul mi teplý vzduch do úst. Pohnul rty k mé bradě, přes rameno a kolem mých prsou. Jeho rty se pohybovaly po mém břiše, když sáhl po něčem vedle mého boku. Slyšela jsem trhání obalu.

"Díky Bohu," zašeptala jsem.

Cítila jsem jeho úsměv na svém břiše, než ustoupil a natáhl si kondom. Vylezl zpátky na postel a v mžiku byl uvnitř mě. Nemohla jsem si pomoct a zalapala jsem po dechu. A pak se pohnul. Znovu a znovu, dokud jsem neměla zakloněnou hlavu, zavřené oči a můj dech nebyl rozedraný. Cítila jsem tlak na mém klitorisu, a tak jsem otevřela oči a koukala do těch jeho ledově modrých. Než jsem je stihla znovu zavřít, promuvil hlubokým a chraplavým hlasem. "Podívej se na mě, Parker." Nemohla jsem si pomoct a udělala přesně to, co mi nařídil. A když mě uviděl sklouznout přes okraj po spirále mé blaženosti, jeho oči se zavřely, naposledy několikrát přirazil a zhroutil se na mě.

Mlčeli jsme několik minut, Everettův obličej vedle mojí pravé tváře, jeho dech na mém uchu. Dívala jsem se do stropu, zatímco se můj srdeční tep vyrovnával. Snažila jsem se mít prázdnou mysl, ale bouřila se a nebyla schopná myslet na něco jiného než na Everetta.

Bylo to poprvé, co jsem měla sex od doby, co se mi Morris Jensen prořezal do mého života. Tři roky. Byl tu důvod, proč jsem se vyhýbala takovým věcem. Věděla jsem, že bude těžké mít s někým intimní fyzický vztah a udržet emoce stranou.

Nechtěla jsem cítit. Chtěla jsem se vysunout zpod Everetta a odejít. A skutečnost, že jsem věděla, že nemůžu, byla děsivá.

Everett otočil hlavu a políbil mě na ucho. "Přestaň,"  řekl, než mě tentokrát políbil na tvář.

"Přestat s čím?" Zeptala jsem se trochu bez dechu.

"Ty víš s čím. Přestaň se vrtat ve své hlavě. Trávíš tam příliš mnoho času." Obrátil tvář, takže jsem cítila, jak hledí na můj profil. "Byla to zábava. To je vše."

Au. Z nějakého důvodu to bolelo víc, než nějaké emotivní vyznání.

Musela jsem se trochu zamračit, protože se nade mě Everett naklonil. "Víš, co jsem měl na mysli, Parker." Jenže jsem nevěděla. Udělá ze mě jen další Charlotte? Odmítla jsem se mu podíval do očí, měla jsem zmatené pocity.

Jeho ruce mě chytily za obličej, nutily mě, abych se na něj podívala. "Byla to zábava. Chci to udělat znovu. Brzy. Pojďme to přidat do pravidel."

Znovu jsem se zamračila. "Co přesně tam přidat?"

"Sex. Spoustu sexu. Žádné předstírání a výmluvy typu bolest hlavy a další nesmysly, protože to by znamenalo porušení pravidla o lhaní. A porušení pravidel rovná se trest." Naklonil hlavu na stranu, úsměv zvedal koutky jeho úst. "Na druhou stranu, poruš, prosím, pravidlo. Rád bych tě potrestal."

Zakroutila jsem se. Bylo mi nepříjemně z jeho váhy a jeho slov. Snažila jsem se ho odtlačit.

"Ne, Parker. Budeme tu vedle sebe ležet ještě nějakou chvíli. Žádné utíkání. To taky přidáme do pravidel."  Jeho tvář se znovu přitiskla na tu mojí. Při každém slově, které pronesl, mě jeho vousy škrábaly do tváře. Bylo to uklidňující, kousání jeho strniště na mé pokožce. Tak uklidňující, že jsem zavřela oči a odpočívala.

"Přímo pod  ‘žádné černé oblečení’?" Zeptala jsem se sladce.

Rozlobil se, položil se zpátky, olinul kolem mě paže a přitáhl si mě k sobě, takže jsme byli tváří v tvář. "Můžeme to lehce pozměnit?" Zeptal se.

"To záleží."

"Co kdybych nenosil všechno černé oblečení? Řekněme, černé kalhoty a barevné tričko. Nebo naopak?"

"Hmm. Dobře." Najednou jsem se cítila ospale, pravděpodobně díky teplu, jak jsem byla zabalená v jeho náručí. Obrátila jsem svou tvář k jeho a nadechla se. Vůně chladné dešťové vody naplnila mé nosní dírky. "Voníš hezky," zamumlala jsem a vklouzla do spánku.