SW - 30. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

„Už jsem tady. Vydrž miláčku,“ řekl Liam.

Otevřela jsem oči a podívala se zpětným zrcátkem ven a viděla ho, jak vyskakuje z auta a míří k mému. Otevřela jsem dveře, když přišel boku auta na stranu řidiče. Většinu doby, kdy jsme spolu byli na telefonu, byla jsem ochromená slzami, ale teď, když tady byl konečně u mě a ovinul kolem mě ruce, začínala jsem cítit, jak mě znovu přemáhají emoce. Přitiskl mi ruku ke krku, přitiskl mě ke své hrudi a chvíli mě držel a konejšivě mě druhou rukou hladil po zádech.

„Jsi v pořádku. Jsi v pořádku,“ opakoval neustále, dokud jsem nepřestávala plakat a popotahovat. „Pořád krvácíš, musím se ti na to podívat,“ řekl Liam, když ode mě odtáhl ruku, kterou měl pokrytou mou krví. Sama jsem si nebyla jistá, jestli budu tu ránu potřebovat zašít.

„Jsi zraněná ještě někde jinde?“ Prohlížel si mě odshora až dolů. Zpočátku mi adrenalin v žilách bránil vnímat bolest, ale teď jsem si své škrábance a modřiny uvědomovala. Loket mi pořád krvácel a dlaň jsem měla celou poškrábanou.

„Jen nějaké drobnosti,“ odpověděla jsem, „ale bolí mě hlava.“

Liam zaťal zuby a přikývl. „Pojďme,“ řekl, natáhl se kolem mě pro mou kabelku a pak mě napůl zvedl ze sedadla. Nesl většinu mé váhy, když jsme mířili k jeho autu. Moje nohy sice fungovaly, ale věděla jsem, že je stále stejně vystrašený jako před několika minutami. Možná se cítil lépe, když mi pomáhal.

Zastavili jsme se na pohotovosti, která byla po cestě k němu domů. Na hlavě mi udělali šest stehů. Vysvětlili mi, že ta krvácející rána na hlavě vypadá mnohem hůř, než jaká ve skutečnosti je, ale stále jsme museli dávat pozor na možné příznaky otřesu mozku.

Zatímco mi čistili škrábance, Liam zavolal trenérce Davisové a vysvětlil, proč zítra nepřijdu na trénink a co za tím je. Jakmile mi všechny rány ošetřili a Liamovým autem jsme mířili domů, bylo mi o poznání lépe.

Většinu cesty jsme mlčeli. Liam měl položenou ruku na mém koleni, pořád mě tisknul a sledoval, jestli jsem vzhůru. Myslím, že jsem začínala být unavená ze všech těch slz, které jsem za ten den prolila.

Obvykle jsem bolest zvládala lépe. Koneckonců, fotbal byl intenzivní sport, ale mnoho emocí a slz bylo spíše doménou mužského hereckého umění, než skutečného zranění.

„Pořád v hlavě slyším jeho hlas,“ připustila jsem, když jsme byli pár minut od Liamova domu.

„Jak se tě ptal, jestli si tě může vyfotit?“ Zeptal se Liam a opatrně mě sledoval.

„Pořád mě fotil, ale přitom mi pokládal hodně osobní otázky o nás. Zeptal se, jestli jsi mě zbavil panenství, a jestli ses mi líbil už jako trenér… víš…“

Liam rukou sevřel volant ještě pevněji a já věděla, že se mu moje přiznání ani trochu nelíbilo. Musela jsem mu říct, že i když byla jeho slova nechutná, nenechala jsem se jimi sžírat.

„Už se to znovu nestane. Postarám se o to. Slyšíš mě, Kinsley? Už ho nenechám, aby se k tobě přiblížil,“ ucedil tvrdě Liam.

Přikývla jsem a podívala se oknem na straně spolujezdce ven. Liam se mnou nemůže být pořád, ale věřila jsem, že mě ochrání, jak to půjde a to bylo to jediné, na čem záleželo.

Když jsme přijeli k jeho domu, pomohl mi ven z auta a pak mě odvedl přímo do koupelny. Opřela jsem se zády o umyvadlo a on mi pomalu svlékl šaty, podprsenku a kalhotky. Jeho doteky na mé kůži byly jemné a uklidňující tak moc, až jsem se k němu naklonila a nechala ho nést celou mou váhu. Připravil mi bublinkovou koupel a pak mě opatrně uložil do vany.

Když jsem ležela pohodlně v bublinkách, políbil mě na temeno a zamířil ke dveřím koupelny. „Umyj se. Začnu chystat večeři,“ řekl s napjatým úsměvem. Věděla jsem, že ho události dnešního dne zmohly stejně jako mě.

„Liame…“ řekla jsem, abych upoutala jeho pozornost. Otočil se ve dveřích a já si na okamžik prohlédla jeho hezké rysy. Sladké rty, rovný nos, ostré čelisti. „Miluju tě.“

Na okamžik zavřel oči jako by si chtěl tento okamžik užít a zapamatovat a pak se usmál a podíval se na mě. „Taky tě miluju.“

Po večeři mě Liam požádal, abych se nastěhovala k němu. Nabrala jsem si zrovna sousto špaget, když řekl, prosté a jednoduché: „Přestěhuj se ke mně.“

Srdce mi na okamžik přestalo bít a já dožvýkala těstoviny. Pak jsem se na něj podívala, jako by byl duševně nemocný. „Sem?“ Zeptala jsem se.

„Nezáleží na tom kam. Jestli se ti tenhle dům nelíbí, tak si najdeme něco jiného.“

To opravdu nebylo přesně to, co jsem myslela. Nemohla jsem pochopit, na co se mě vlastně ptá. „Chodíme spolu dva měsíce,“ řekla jsem, jako kdyby snad úplně zapomněl.

„Ve skutečnosti dva a půl, ale to nevadí.“

„Je to kvůli tomu, co se dnes stalo?“ Zeptala jsem se a položila vidličku na okraj talíře.

Přikývl. „Trochu to s tím souvisí. Chtěl jsem s tebou být od samého začátku. Oba máme tak nabitý rozvrh, že prostě dává smysl, abychom bydleli spolu. Když nebudu pracovat, trénovat nebo cvičit, chci být s tebou.“

„Ale…“ Nemohla jsem ani shrnout všechny své protesty do jednoho promyšleného seznamu. Byla jsem příliš mladá, měla bych žít v domě s ostatními nováčky, chyběla by mi Becca, moji rodiče by se zbláznili a náš vztah byl stále ještě hodně čerstvý. Bylo jedno, že jsou to samé dobré argumenty, ale věděla jsem, že nebudou dost dobré pro Liama, a abych byla upřímná ani pro část mého já, velmi velkou část mého já, nebyly dost dobré ani pro mě.

„Můžu si to rozmyslet?“ Zeptala jsem se jemně.

Byl na mě přilepený očima a sledoval mé reakce. „Samozřejmě. Je to velké rozhodnutí.“

„A jsi si na 100% jistý tím, na co se mě ptáš? Nebudeš toho ráno litovat?“

Usmál se koutkem úst a zavrtěl hlavou. „Ne, takže to nemůžeš použít jako výmluvu.

Usmála jsem se a pak si vzala do pusy další špagety v naději, že mi pauza v konverzaci pomůže od bolesti hlavy.

Dojedli jsme zbytek naší večeře a Liam rychle uklidil, zatímco já si šla lehnout do postele. Milovala jsem Liamovu postel. Byla hodně velká, měla hodně polštářů a lehkých vzdušných přikrývek, které byly naskládané na sebe. Cítila jsem se maličká, když jsem v ní ležela a většinou jsem z ní ani nechtěla odejít.

O několik minut později přišel Liam a donesl mi sklenici vody a dva prášky.

„Tady, vezmi si je, než půjdeš spát nebo ti bude špatně, až se probudíš,“ řekl a podal mi prášky.

„A nebude vadit, když usnu?“ Zeptala jsem se ze strachu, že bych mohla mít otřes mozku.

Liam přikývl a odhrnul mi vlasy z tváře. „Doktor říkal, že můžeš normálně spát.“

Spolkla jsem prášky, když Liam přecházel pokoj, aby se převlékl do pyžama. Stáhl si tričko přes hlavu a hodil ho do koše na špinavé prádlo a já na chvíli měla problémy s dýcháním. To byl pohled, na který bych si dokázala zvyknout. Opálená pokožka pokrývající přirozeně vytvarované svaly profesionálního sportovce. Milovala jsem každou vyvýšeninu a ani jsem se neobtěžovala uhnout očima, když se otočil a zjistil, že na něj zírám.

„Měla bys spát,“ zažertoval, nechal z boků sklouznout džíny a hodil je stranou, aby si mohl obléknout své kalhoty na spaní. Očima jsem sklouzla dolů, vpíjela se do něj pohledem a snažila se potlačit své rozbouřené hormony. Byla jsem unavená a zraněná, ale bohužel nic z toho nemohlo zabránit, abych po Liamovi přestala toužit.

„Kvůli tobě nemůžu spát,“ řekla jsem s drzým úsměvem. Seděla jsem na dece s dlouhými nohami zkříženými v kotnících. Moje tričko na spaní mi stěží zakrývalo stehna a Liam mi pomalu přejel po nohách dolů a pak zase zpátky nahoru.

Pomalu přistoupil k posteli a úplně zapomněl na své kalhoty. Nemohla jsem nevidět jeho rostoucí erekci, které napínala látku boxerek a olízla jsem si rty v očekávání několika příštích minut.

„Jak se cítíš?“ Zeptal se Liam, zatímco se na mě díval uličnickým pohledem.

„Dobře,“ odpověděla jsem. Od tohoto momentu by mě mohla odrazit jen střelná rána.

„A tvé nohy? Jak se cítí ony?“ Zeptal se a hladil mě prsty a dlaněmi po nohách a jemně mi masíroval chodidla. Byla jsem poněkud lechtivá, ale nezdržoval se tam dost dlouho na to, aby mě rozesmál. Jednou jsem přikývla a on přešel výš.

„A tvoje lýtka? Jsou v pořádku?“ Oči mu ztmavly a zintenzívněly a já jsem v reakci na to, začala zrychleně dýchat.

„Cítí se fajn,“ řekla jsem a trochu jsem od sebe nohy odtáhla tak, aby věděl, že chci, aby pokračoval. Zaostřil pohled nad kolena a začal mě masírovat výš.

„Zranila sis stehna?“ Zeptal se, když mi rukou sklouzl až k rozkroku a vytáhl mi tričko až nad horní lem kalhotek. Jeho dech mi ovanul vnitřní stranu stehen a v odezvě na to se mi sevřel žaludek. Způsob, jakým jemně ťukal prsty na mou kůži, mě málem donutil zakňourat.

„Liame, to je tak dobré,“ zasténala jsem, když palci pokračoval výš přes moje stehna. Na lýtku jsem cítila jeho erekci, že jsem se musela kousnout, abych ho nezačala prosit, aby si pospíšil. Nechtěla jsem to uspěchat, ne když každým svým dotekem mazal kousek smutku a bolesti z dnešního dne.

„Znamená to, že to bude ještě lepší, baby?“ Zeptal se ve chvíli, kdy prstem vklouzl pod mé kalhotky.

Prohnula jsem krk a sténala ke stropu ložnice. Moje rána na hlavě mě mírně pálila, ale ta bolest nebyla ničím ve srovnání s rozkoší, kterou mi způsoboval jeho prst.

„Ano, cítím se… do…dobře,“ hlas se mi v polovině slova zlomil, když mi odhrnul kalhotky stranou.

„Lež a roztáhni pro mě nohy. Nechci, aby ses hýbala. Měla bys odpočívat,“ řekl, než ke mně sklonil a přitiskl ústa.

Řekl mi, že mám ležet, ale neříkal nic o tom, že ho nemůžu držet za vlasy a naříkat, aby pokračoval. Nemohla jsem si pomoct, ale kroutila jsem boky proti němu, takže mě jeho ústa zasáhla v perfektním úhlu.

Prsty a ústa pracovaly v tandemu, aby mě přivedly na okraj zapomnění. Sledovala jsem svůdný rytmus jeho prstů, které do mě před chvílí strkal dovnitř a ven, než už toho na mě bylo moc a já musela pevně zavřít oči. Další dva sladké přírazy, než začal prsty vlnit a já s pláčem a bez jakéhokoliv ostychu zavzlykala jeho jméno.

Vytáhl se nahoru, a když se opřel o kolena, hříšně se na mě usmál. Během sekundy si stáhl a odhodil spodky, a pak se o mě opřel.

„Půjdu na to pomalu a zlehka Kinsley,“ slíbil a jemně se do mě vsunul. Nebyla jsem zvyklá na jeho pomalou a sladkou verzi milování, ale mělo to své výhody… jako když sklonil hlavu, políbil mě a současně do mě celou délkou vklouznul. Pomalu a lahodně. To stačilo, aby se mi z toho zatočila hlava. Věděla jsem, že to s ním bude stejně divoké. Držel se opřený o paže a já ovinula své malé ruce kolem jeho bicepsů, abych nad sebou cítila jeho sílu a váhu.

Jeho boky pracovaly kouzelně a já si libovala v tom luxusním pocitu, který ve mně naše milování vyvolávalo. Položila jsem se zpátky a snažila se vychutnat si každý jednotlivý zásun, dokud jsme oba neskončili vzdycháním našich jmen. Naše hlasy se smísily dohromady, když mě políbil a zašeptal mi do ucha: „Miluju tě.“

Nevzpomínám si, kdy jsem usnula, ale někdy během noci přestaly léky účinkovat a bolest zesílila natolik, že mě probudila. Pulzující bolest byla, jakoby mě obestřel mlhavý mrak. Jak jsem čekala, až zaberou nové prášky, vzpomínala jsem na posledních 24 hodin. Pokud se Tara stáhne, změní se něco nebo mě bez ohledu na to, budou stále pronásledovat média? Kdybych se dostala do olympijského týmu, znovu by mě to vrhlo do světel reflektorů, ale stejně by pro většinu Ameriky bylo zajímavější to, že se o mě zajímá Liam.

Povzdechla jsem si a snažila se zahnat negativní myšlenky.

Postel se prohnula, když se Liam ve spánku otočil a přitáhl si mě blíž ke svému tělu. Udělal to podvědomě a já si nemohla pomoct, abych se neusmála. I kdyby mi média nedala pokoj, věděla jsem, že budu v pořádku. Mohla bych si na to zvyknout, stejně jako každý jiný člověk, který se rozhodl pro veřejnou kariéru. A pokud ne, tak by mi Liam koupil soukromý ostrov. Hmm, možná by to bylo nejlepší. Zakázala bych na ostrově nosit kalhoty. Jediné, co bych povolila, by byly boxerky Calvin Klein.