SW - 29. kapitola

Přelad: Marťa
Kor.: Jitka

„Jsi si jistá, že je dobrý nápad podívat se na to?“ Zeptala se Becca, když jsme se choulily na mé posteli a před sebou jsme měly počítač. Konečně jsem byla připravená podívat se na to, co se o mě říká. Věděla jsem, že je to špatný nápad, ale zvědavost mě užírala a já to prostě musela vědět.

„Ne, je to hrozný nápad, ale protože jsme už zatáhly závěsy a zamknuly dveře, nemáme jinou možnost.“

„Jo… takhle to nefunguje Kinsley,“ smála se Becca.

„Nemám jinou možnost Becco!“ Dodala jsem dramaticky.

„Ať je po tvém, podivínko.“

Život se mi v posledních několika týdnech otočil vzhůru nohama. Považovala jsem svůj starý život za samozřejmost. Jít do obchodu s potravinami, cvičit, najíst se v restauraci – už to nešlo, bez toho aniž bych měla za zadkem skupinu fotografů, kteří sledovali každý můj pohyb. Vždyť jsem ani nedělala nic zajímavého!  Neopouštěla jsem noční kluby ve dvě hodiny ráno s bílým práškem pod nosem, jen jsem si nesla k autu tašky s jídlem. To mi nepřipadalo nijak zajímavé. Což byl důvod, proč jsem musela vidět, co o mně píší, a proč jsem stále tak v kurzu.

Becca otevřela stránku, na které nejvíc propíraly celebrity a obě jsme čekaly, až se načte. Několik prvních příběhů bylo o osobnostech, které jsou v aktuálním hledáčku médií, kde se věnují: podvádění, večírky a lehkovážné utrácení peněz.

Pak se objevilo moje jméno a pod ním byla fotka Liama a mě, jak jdeme ruku v ruce ze Starbucks. Byla jsem připravená na nejhorší, takže když jsem viděla titulek „Zlatý pár amerického fotbalu“ pod fotografií, zalapala jsem po dechu. Zjevně měli nesprávnou osobu, protože ta situace nezachycovala skutečnou situaci. Pod slunečními brýlemi jsem neměla žádný make-up, moje vlasy vypadaly hrozně, protože jsem si je ten den nemyla a na košili jsem měla skvrnu od kávy, kterou museli vymazat ve photoshopu. Usmívala jsem se na Liama, protože si ze mě dělal legraci, jak jsem nemotorná, když jsem se polila kávou. Myslím, že jsme byli spokojení a byli jsme pár, ale pokud jde o ta „americká zlatíčka“… měli to všechno špatně.

Becca posunula lištu dolůk sekci komentářů, kde byla ta skutečná kontroverze. Bylo tam tisíce komentářů hodnotících, jestli jsem dost dobrá / dost sexy / dost pěkná / natolik stylová, abych randila s Liamem Wilderem.

Becca mi nedovolila, abych si je pročítala dlouho, ale měla jsem dost času na to, abych si přečetla některé, které mě cupovaly na kousky. Některé z výroků byly tak absurdní, že nešly ignorovat.

- „Měl být s tou blondýnou.“

- „Měl být s republikánkou.“

- „Měl by chodit se židovkou.“

„Wow. Lidé jsou opravdu tvrdohlaví v tom, s kým by měl Liam randit. Jako super-tvrdohlaví. Proč je nezajímá, že jsem si neumyla vlasy?“ Zeptala jsem se, když Becca najela na jiné stránky.

„Asi, aby se ujistili, že nepoužíváš značku šamponu, který své výrobky testuje na zvířatech. Psali, že nechtějí, aby Liam randil s někým, kdo se podílí na ubližování zvířatům.“

Ach proboha. Nezabíjela jsem tady opice.

Na další stránce byla fotka Liama a mě, když jsme byli na pláži u jeho domu. Vzpomněla jsem si, že jsem ten den viděla paparazzi a Liam chtěl jít zpátky do domu, ale já jsem neměla v úmyslu nechat si zkazit odpoledne. Teď jsem si přála, abych ho bývala poslechla. To, že mě viděl v bikinách celý internet, bylo pro mě zvláštně osobní. Fotografie nebyly ani zdaleka pornografické, ale měla jsem pocit, že bych pro uveřejnění mých fotek v plavkách, měla dát souhlas. 

Nepomohlo, že mi Liam zrovna roztíral opalovací krém po zádech a ta přitažlivost mezi námi byla zřejmá i přes obrazovku počítače. K fotografii byl přidaný i zvukový efekt, jak sténám.

„Chceš pokračovat?“ Zeptala se Becca, jak si mě unaveně prohlížela.

„Ještě pár,“ řekla jsem s pocitem, jako bych se topila. A ten bych měla, i když bych se dívat přestala.

Měla jsem přestat.

Proč jsem sakra nepřestala.

Několik příštích internetových stránek byly brány z jiného úhlu. Všechny hovořily o sporu, který vynesla na světlo Tara. Že se mnou Liam chodil, když byl můj trenér; náš věkový rozdíl, jeho minulost s ženami a to, že jsem ho svedla. Všechno to byla úplná blbost. Koneckonců, práce médií spočívá v tom, všechno zveličovat, ale stále mě bolelo, že mě lidé odsuzují na základě těchto informací. A ne jen někteří lidé, tisíce lidí, které mě ani neznají.

Byla jsem překvapená, že jsem tam našla málo nových komentářů od Tary. Zdálo se, že jí hrozby otcových právníků zavřely pusu a mě rozzuřilo, že je stále někde venku a dál chrlí své lži.

„Jdu si s ní promluvit,“ prohlásila jsem, když jsem vyskočila z postele.

Becca se posadila a svraštila šokem obočí. „S kým? S Tarou?“

„Jop,“ řekla jsem a natáhla se po telefonu. I přesto, že jsem její nemusela, měla jsem její číslo uložené z doby, kdy byla ještě v týmu.

„Zavolej nejdřív Liamovi, bude to chtít vědět,“ řekla Becca, jak vstávala z postele a odcházela z pokoje, aby mi poskytla soukromí.  Pokynula jsem jí, že to bude jen vteřinka. Ukázala mi sprosté gesto. Becca se prostě nikdy nezmění. Myslela jsem, že bude Liam možná ještě na tréninku, ale když hovor hned přijal, udělalo se mi špatně od žaludku. Blbost, chystala jsem se mu nechat vágní zprávu o tom, že se chci dostat z háčku… teď budu muset být upřímná.

„Ahoj miláčku, právě odcházím z tréninku. Co se děje?“ Jeho hlas byl klidný a téměř vymazal veškerou mou zlost, kterou mi způsobila Tara. Ale jen téměř.

„Ahoj. Myslím, že bych měla zavolat Taře, jestli by se se mnou nechtěla sejít na kafe nebo tak něco…“ Na lince bylo ticho. Jediné, co bylo slyšet, bylo cinkání Liamových klíčů od auta.

„Proč to chceš udělat?“

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se své myšlenky dostat do souvislých vět. „Vzhledem k tomu, že tam venku proti mně vede nepřátelskou kampaň, možná kdybychom se setkaly a promluvily si, mohly by se mezi námi některé věci vyřešit. Očividně nereagovala na mé rodiče, ale snad bych mohla zjistit, proč to dělá.“

„Proto, aby si získala pozornost, Kinsley. Chce se dostat do povědomí a ty to víš. Nemůže se zviditelnit sama, tak do toho zatahuje tebe.“

Povzdechla jsem si. „No, já si pořád myslím, že by to mohlo pomoct.“

Než odpověděl, slyšela jsem startování auta. „Nebudu ti bránit, ale byl bych rád, kdyby ses s ní setkala během dne a někde na rušném místě.“

„Ona není vrah, Liame.“

„Možná ne, ale prokazatelně to nemá v hlavě v pořádku a já bych byl raději, kdybych se nemusel bát o tvou bezpečnost,“ povzdechl si. „Pořád si myslím, že je to špatný nápad…“

Přecházela jsem po koberci ve svém pokoji a vymýšlela plán. „Dobře. Slibuji, že tě o tom budu informovat. Dobře?“

„Fajn. Zavolej mi později. Přál bych si, abys byla u mě doma, až tam přijdu.“

Usmála jsem se. „Já vím, ale s Beccou jsme si slíbily, že budeme dnes spolu. Ale zítra, jsem celá tvoje,“ slíbila jsem.

„Dobře, miluju tě. Hodně štěstí,“ řekl, než zavěsil. Mé srdce se třepotalo tak, jak to dělalo pokaždé, když ta slova vyslovil. Počítala jsem to. Bylo to už po desáté, co mi to řekl a stále mi připadalo, že to není skutečné.

Další telefonát tak snadný nebude. Listovala jsem kontakty, až jsem se dostala k „T“. Tara byla první a já stiskla „volat“ dřív, než jsem si to mohla rozmyslet. Každé zazvonění, které se z mobilu ozvalo, zdálo se nekonečné a mě napadlo, jestli to vůbec zvedne.

Pak se ozvalo klepnutí přijatého hovoru.

„Kinsley Bryantová.“ Protáhla mé jméno, jako by to byla nějaká nechutnost, přilepená k její botě.

„Taro. Ahoj. Máš chvilku, abychom si promluvily?“

Přehnaně vzdychla. „Ani ne, ale teď poslouchám, tak o co jde?“

Zůstaň v klidu.Zůstaň v klidu. „Dobře, no vlastně volám, abych zjistila, jestli bys zítra nezašla na kávu.“

„Proč bych to sakra dělala? Nechala jsi mě vykopnout z týmu, protože jsi nedokázala udržet hormony pod pokličkou.“

Dobře. Takže jí nikdo netransplantoval novou osobnost od té doby, co jsme spolu mluvily naposled. Průšvih.

„Taro, myslím, že obě víme, že se se mnou chceš setkat, stejně jako se já musím setkat s tebou. Mysli na ty fotky. Vyfotí nás spolu. Sedneme si venku, aby měli dobré záběry našich tváří.“

Byla jsem mrcha, ale to jsme v tuhle chvíli byly obě.

„Myslíš, že jsi tak horké zboží Kinsley? Zítra se s tebou sejdu, ale jen proto, že chci vidět ten tvůj hloupý výraz, který jsi měla i minule.“

„Fajn. Napiš mi kde. Sejdeme se kolem třetí.“ Pak jsem zavěsila dřív, než mohla protestovat.

Hloupý výraz? Zarazila jsem se a na okamžik si uvědomila, co jsem právě udělala a okamžitě jsem toho litovala.

„Becco!“ Zavolala jsem a o vteřinu později jsem slyšela její kroky na chodbě. Když se otevřely dveře, s vážným výrazem jsem se k ní otočila. „Zítra ve tři mám schůzku s ďáblem.“

Becca přimhouřila oči, kývla, a pak vešla do mého pokoje. „No, myslím, že bude lepší dokoukat zbytek dílu „Hry o trůny“ večer. Jen pro případ, že bys to nezvládla.“

***

Centrum LA druhý den bylo rušné, takže jsem musela zaparkovat o pěkných pár ulic dál. Kavárna, kterou Tara vybrala, byla téměř prázdná, takže když jsem vstoupila do venkovního posezení, okamžitě jsem uviděla Tařiny blonďaté vlasy.

Žertovala jsem, když jsem zmínila venkovní posezení, aby nás mohli paparazzi vyfotit, ale ona si zřejmě nechtěla nechat ujít tak skvělou příležitost. O to víc jsem byla ráda, že mi Becca pomohla navlnit moje lesklé hnědé vlasy. Vybraly jsme pro mě bavlněné šaty, které jsem doplnila lehkým, letním šátkem a mým oblíbeným párem bot. Pro jednou snad nebudu na fotkách vypadat, jako když mě fotí unavenou a neupravenou po tréninku.

„Ahoj Taro.“ Usmála jsem se na ní, když jsem přišla blíž. Probírala se svým iPhonem, jestli o sobě na Googlu něco nenajde, takže mě neviděla přicházet. Když uslyšela můj hlas, nastražila uši a zvedla ke mně zlý pohled. Tara byla hlavním důvodem, proč byste neměli soudit knihu podle obalu. Vypadala jako krásná a poslušná. Ale její sladké rysy maskovaly šílenství pod nimi. Nedokázala jsem říct, jestli se už taková narodila nebo to přišlo postupně.

„Ahoj Kinsley. Posaď se prosím.“

Domnívala jsem se, že se k sobě budeme chovat zdvořile.

„Stíníš mi slunce a já se budu opalovat, než to budeme mít za sebou.“ Nebo ne tak úplně.

„Jasně,“ řekla jsem a sedla si na křesílko naproti jejímu. Kabelku jsem si položila na klín. Vytáhla jsem mobil a cítila jsem se proti ní jako řečník. Když nedbale sklonila telefon, začala jsem.

„Jak se máš, Taro?“ Zeptala jsem se.

„Neplácej nesmysly. Co chceš?“

Opravdu mi to neulehčuje. Založila jsem si ruce na klíně. „Chci se omluvit za to, jak jsem se chovala. Nikdy jsem neměla chodit s Liamem, když byl náš trenér a raději jsem zvolila jednání, které vedlo k tomu, že jsi skončila v týmu.“

Moje omluva byla zřejmě to poslední, co čekala, protože se jí tvář zkřivila pobaveným úsměvem.

„Ach, prosím tě. S Liamem jsme mohly randit všechny. Ty jsi jen byla první, která mu roztáhla nohy, takže si nemyslím, že jsi bůhví jak skvělá. Jen se domníváš, že jsi lepší, protože tě pustil do domu a ty teď máš dojem, že jsi jeho přítelkyně.“

Obočí jsem měla udiveně zvednuté až k vlasům. No myslím, že mě přešla naivní představa toho, že si spolu v klidu domluvíme.

Dobře tedy. Byl čas na plán B.

„No, pokud na mě kvůli tomu nejsi naštvaná, tak jsem trochu zmatená, proč proti mně pořád ponoukáš novináře? Viděla jsem několik tvých komentářů, kterými se zaměřuješ přímo na mě.“

Obrátila oči v sloup a zaklonila se na židli, jako by jí naše konverzace nudila.

„Dělám to, co musím, abych se udržela v povědomí veřejnosti. S tím pitomým fotbalem jsem si dala pauzu, abych teď měla víc času věnovat se mé kariéře.“

„Tvojí kariéře?“ Zeptala jsem se a snažila se udržet lehký tón.

„Modeling a herectví,“ odpověděla dutě jako bych byla naprostý idiot, že se musím ptát.

„Ach, to je úžasné. Myslím, že ti to půjde skvěle.“ A vlastně jsem to myslela vážně. Jaká jiná osoba byla lepší pro obsazování darebaček do filmů, než člověk, který takový byl i ve skutečném životě?

„Díky, ale tvůj názor mě nezajímá.“

Přikývla jsem a přesunula svůj pohled na chvíli na ulici. Mou pozornost upoutal záblesk objektivu a připomněl mi můj úkol.

„Takže, pokud se teď zaměřuješ na svou kariéru, možná bychom mohly dospět k dohodě…“ začala jsem.

„A jaká by to dohoda měla být?“ Naklonila obočí a nevěřícně se na mě dívala.

„Musíš přestat s proslavováním sebe sama na úkor toho, že mě zničíš. Příběh bude blednout a nakonec to lidi nebude zajímat. Nemluvě o tom, že si lidé uvědomí, že jsem vlastně velmi nudná a bude jim úplně jedno, co budu jíst k večeři nebo jaké piju kafe. Nebude to trvat věčně, takže není žádný důvod prodlužovat nevyhnutelné.“

Přes rty se jí rozšířil hříšný úsměv. „Kinsley. Krása svobody projevu v této zemi má to kouzlo, že mohu říct, co chci a kdy chci. Pokud budu chtít, můžu o tobě vykládat novinářům lži, protože skutečně seru na tebe a Liama. Postarám se o to, aby to bylo velké. Takže celá tahle konverzace je jen obrovská ztráta času. Ve skutečnosti si myslím, že až budu mluvit s novináři, poskytne mi to ještě víc uspokojení, protože vím, jak tě to trápí. Upřímně Kinsley, až neskutečně mi to usnadňuješ.“

Připouštím, že malá část mého já doufala, že Tara přijde k rozumu a změní své způsoby. Zbylými 99% jsem byla opravdu pyšná na plán, který jsem vymyslela a spustila hned od prvního okamžiku naší schůzky.

Natáhla jsem se na stůl pro svůj telefon a naklonila ho tak, že Tara viděla na displej a uviděla na obrazovce, že je spuštěné nahrávání. Pak jsem se na ní sebejistě usmála.

„Víš Taro, ty si myslíš, kdoví jak nejsi chytrá, ale to, co děláš je v rozporu se zákonem.“

„Oh, prosím tě, ráda bych viděla, jak s tímhle zkoušíš uspět před soudem.“

Zasmála jsem se a uviděla, jak se v její dokonalé fasádě začínají objevovat trhliny. „Ne, nemám v plánu tě žalovat. Nejde mi o peníze. To na čem mi záleží, je veřejné mínění. Víš, včera jsem se setkala s právníkem a podala proti tobě soudní zákaz. Nastínila jsem mu všechny skutečnosti a šikanu, a pak jsem nechala svědčit některé spoluhráčky a trenérku Davisovou, které můj příběh potvrdily.“

To byla úplná blbost, ale ona na to skočila. Maska jí s obrovskou trhlinou praskla.

„Ale stejně jsem si myslela, že ti to nebude stačit Taro, protože přiznejme si to, jsi ta nejpsychotičtější mrcha, jakou jsem kdy potkala. Tak jsem domluvila naše setkání na dnešek, abych mohla zaznamenat tvé přiznání, že mluvíš s médii, aby ses sama zviditelnila.“

Ušklíbla se. „Jen jestli, Kinsley. Myslíš si, že mě vyšachuješ, ale nemáš ponětí, s kým máš co do činění.“

„Nikdo nemá rád tyrany Taro a teď mám důkaz. Takže pokud budeš chtít vychrlit tisku ještě něco o mně, zveřejním ten rozhovor a uvidíme, co se Amerika rozhodne udělat.“

„Budou předpokládat, že je falešný,“ protestovala a stále opírala o svou vlastní sebejistotu.

„Možná, že ano, ale tvůj hlas je zcela nezaměnitelný. A víš, co je na médiích legrační? Chtějí ten nejzajímavější příběh. Takže co je lepší, než pravdivý příběh, který je také zajímavý? Tak který titulek myslíš, že prodá víc časopisů? Titulek: „Kinsley Bryantová na fotbalovém tréninku“ … nebo „Bláznivá ex-členka týmu ULA stalkuje a obtěžuje Americká zlatíčka“?

Ani zdaleka jsem nebyla Americké zlatíčko, ale to ona nemusela vědět.

Nastala pauza a já věděla, že jsem jí konečně dostala. Zatímco tam tak seděla, Tara byla stále poměrně inteligentní a poznala, že jsem jí dostala.

„Stačí mi přijít s něčím dvakrát tak velkým. Odhalím další podrobnosti o tobě a Liamovi,“ řekla a chopila se poslední naděje.

„To bys mohla nebo bys mohla celý tenhle nesmysl okamžitě ukončit. Ještě bys mohla odejít s trochou důstojnosti a zapomenout, že tu nahrávku vůbec mám,“ řekla jsem a schovala telefon zpět do kabelky.

„Jsi stejná mrcha jako já,“ vyštěkla a prudce vstala. Její kovová židle na betonu zaskřípala.

„Možná jsem. Nebo možná tasím drápy jen v případě, že mě někdo zažene do kouta,“ navrhla jsem s klidným tónem. Neměla jsem tušení, jakou cestu si vybere, ale měla jsem dobrý pocit, že k ní moje řeč pronikla.

Než odešla, široce se na mě usmála, z čehož se mohli paparazzi zbláznit.

Ještě chvíli jsem tam seděla a probírala si znovu těch několik minut v hlavě, než jsem zavolala Becce.

„Kinsley! Jak to šlo? Jsi naživu nebo mi voláš z druhé strany?“ Zeptala se Becca, jakmile zdvihla telefon.

Hodila jsem hlavou a rozesmála se lehčí, když jsem teď skoncovala s tou mrchou.

„Opravdu si myslím, že teď už přestane, Becs. Snad to ta idiotka nechá být a zapomene na to.“

„Taky doufám.“

Podívala jsem se na hodinky. „Hele, zavolám ti zpátky, až přijedu k Liamovi. Brzy mu bude končit trénink a já na něj chci počkat doma.“

„Proč?“

„To nechceš vědět,“ zasmála jsem se.

„Ach můj bože, eh. Chystáš se na něj čekat nahá v posteli nebo tak něco?“

„Becco! Přestaň! Musíme mít nějaké hranice,“ se smíchem jsem vstala a popadla svou peněženku.

Na druhé straně linky se Becca nemohla přestat chichotat. „Dej mi vědět, jak ti to jde.“ Pak si to rozmyslela. „Na druhou stranu, raději mi o tom nic neříkej.“

„Ha ha. Uvidíme se na tréninku.“

„Měj se, Kins.“

Zavěsila jsem a v okamžiku mě oslnil blesk fotoaparátu. Zamrkala jsem a snažila se odehnat bílé tečky v zorném poli, a pak jsem vzhlédla a uviděla muže stojícího přímo před mým stolem. Obyčejně si paparazzi drželi uctivý odstup, ale tenhle chlap se těmi pravidly očividně neřídil. Měl dlouhé vlasy, které mu částečně zakrývaly divoké oči. Viděla jsem, jak mu po čele stéká pot, když se ke mně naklonil.

Málem jsem otevřela pusu, abych mu něco řekla, ale už jsem stála, tak jsem se rozhodla nechat to být a myslela na to, abych se dostala k autu. Otočila jsem se na podpatku směrem k východu, ale ten chlap mě předběhl. Šel vedle mě, neustále cvakal spouští, takže jsem musela zvednout ruku, abych mu zablokovala výhled.

„Prosím, přestaňte. Jste příliš blízko… to je směšné.“

„Jen dělám svou práci,“ pokrčil rameny a pokračoval v chůzi přede mnou a blesky jeho foťáku mě na okamžik oslepovaly. Nenáviděla jsem, že jsem musela zaparkovat tak daleko. Zkřížila jsem ruce a držela hlavu dole, ale to ho neodradilo. Jakmile jsme vyšli z kavárny, začal mi pokládat otázky.

„Chodíte s Liamem Wilderem?“ - „Už jste s ním spala?“

„Nebudu na vaše otázky odpovídat,“ odpověděla jsem a snažila se proklouznout kolem něj, ale byl neúprosný.

„Líbil se vám, už když jste se potkali a on byl váš trenér?“ – „Připravil vás o panenství?“

„Musíte mě nechat na pokoji!“ Zařvala jsem a přidala do kroku. Jeho otázky byly kruté a hrubé. Dělala se mi husí kůže, tak jsem kolem sebe ruce sevřela ještě pevněji. Muž běžel za mnou a já si najednou uvědomila jeho divoké pohyby. Ten chlap evidentně v něčem jel nebo je slušně opilý. Žádný normální člověk by se takhle nechoval.

Chytil mě za paži a já ztratila rovnováhu a spadla na záda a udeřila se do hlavy. Neměla bych s poraněním hlavy vstávat, ale moje instinkty převzaly vedení nad mým tělem a já věděla, že tam nemůžu jen tak ležet. Ten muž se ke mně znovu přibližoval, tak jsem sáhla po svém telefonu a snažila se ignorovat krev na mých rukou.

„Zavolám 911, jestli mě nenecháte být,“ křičela jsem roztřeseným hlasem a jeho tmavé oči se setkaly s mými.

„Hej! Nechte jí na pokoji!“ Zakřičel na něj sladký hlas. Zamrkala jsem a snažila se podívat, čí hlas to byl. Z nedalekého obchodu vyšla právě skupina žen, které nejspíš prošly kompletní proměnou. Jedna z nich už měla v ruce telefon.

„Zavolám policii,“ řekla mu. Muž okamžitě schoval foťák do batohu a proběhl kolem mě.

„Zlatíčko jste v pořádku?“ Zeptala se mě jedna žena a otočila se ke mně se žalostným výrazem ve tváři. Snažila jsem se odpovědět, ale místo toho jsem jen přikývla. Po tvářích mi proudily potoky slz. Žena, která se spojila s policií, jim popisovala vzhled člověka, zatímco ostatní ženy se shlukly kolem mě a poplácávaly mě po zádech. Uklidnily mě natolik, že jsem mohla důstojníkovi odpovídat v celých větách. Když měl vše, co potřeboval, poděkovala jsem ženám za jejich pomoc a protestovala jsem, když se mě snažily doprovodit k autu. V západním LA bylo stále ještě dost denního světla a nikdo jiný se tam, oslněný blesky foťáku a dezorientovaný nepohyboval.

Když jsem seděla ve svém autě, zavolala jsem Liamovi a znovu mi vyhrkly slzy.

„Kins, dobré zprávy. Odešel jsem z tréninku trochu dřív. Už jsem se osprchoval a teď jedu domů.“

Popotáhla jsem do telefonu a snažila se uklidnit natolik, abych s ním mohla mluvit.

„Kinsley? Zlato? Co se děje?“ V jeho hlase se odrážel strach a naléhavost, čím déle mi slzy bránily, abych mu odpověděla.

„Kinsley… Jsi v pořádku? Jsi zraněná?“

„Liame,“ začala jsem, přičemž jsem se zhluboka nadechla. „Šla jsem do auta a byl tam chlap, který se mě snažil vyfotit. Honil mě a shodil na zem a praštila se do hlavy…“

„Co? Kde jsi?“

„Není to tak špatné.“ Sáhla jsem dozadu a sáhla si na zátylek. Neuvědomila jsem si, že mi krvácí až na krk.

„No, myslím, že to možná je špatné. Já nevím.“

„Kinsley, kde jsi?“ Zeptal se znovu ostře.

„Západní LA, poblíž Sunsetu.“

„Jsi v bezpečí?“

„Sedím v autě se zamčenými dveřmi.“

„Nehýbej se. Přijdu si pro tebe. Mám volat záchranku?“

„Ne! Ne jsem v pořádku. Už jsem mluvila s policií. Jenom… mě to vyděsilo.“

„Dobře. Jsi v pořádku. Zůstaň mi na telefonu. Jsem u tebe za pět minut.“

Naklonila jsem hlavu a opřela jí o opěradlo a zavřela oči a nechala zvuk jeho dechu uklidnit můj nepravidelný srdeční tep.