Status - 2. kapitola

Překlad: Jilyan

FilmováHvězda@VaughnAsher

#VěciNaKteréNemůžeteZapomenout

„Mluv se mnou, Rayi. Jak to, že nikdo nestopuje to auto? Jak to, že paparazzi nesledují to auto?“

„Ujely jim na Stripu, V. Ta šílená fotbalová manželka si prorazila cestu skrze dopravu a ujela. Pak je ztratili.“

„Je to auto z půjčovny? Poznačil si někdo značku?“

„Nemyslím si, že je z půjčovny, mělo dočasnou značku přilepenou na zadním okně. Ale odstín je tak tmavý, že ho nikdo nemohl přečíst. Nechal jsem zprávu Johnnymu Blazenovi, ale ještě mi neodpověděl.“

Kurva. Otřu si rukou obličej a jen tak stál uprostřed mé hotelové ložnice. „Musíme najít Grace, Rayi. Než to udělají média. Nemyslím si, že vědí o nic víc, než co právě vysílají, ale Conner řekl, že je toho na jejím příběhu víc a cokoliv to je, nechci, aby to Grace viděla v televizi než ji najdeme.“

„Rozumím, šéfe.“ Řekl Ray ve svém jsem-tu-abych-to-napravil hlase. „Bez ohledu na tom, komu to auto patří, musí mít GPS a asi je napojen na soukromý bezpečnostní systém, který má přístup k lokaci vozidla. Takže budu pořád zkoušet Blazena a uvidím, jestli můžeme zjistit z databáze hotelu, který pokoj je jeho.“

„OK, díky.“ Zavěsil jsem, přešel k posteli a posadil se.

Mé holé nohy si nemohly pomoct a oceňovaly jemnou ovčí kůži koberce a to mně rozesmálo. Grace ho sem včera v noci přinesla, aby to byla první věc, kterou ucítí až vstane do nového dne. Ohnul jsem se a zvedl prázdnou láhev od šampaňského. Včera v noci jsme vypili hodně šampaňského.

Copak si vážně nic nepamatuje?

Bože, to mně zabíjí. Vážně, vím, že jsme oba byli v tom okamžiku naprosto ožralí, ale sakra, netušil jsem, že byla až tak ožralá. Nikdy bych to neudělal proti její vůli. To by bylo prostě špatné.

A pokud si vážně nepamatuje, je tu šance, že by si každou chvílí mohla vzpomenut. Co když se jí vybaví paměť a my nebudeme spolu, abychom to mohli probrat?

A kurva. Oběma pěstmi si sevřu vlasy. „Kurva! Proč se to muselo stát zrovna teď? Právě teď.“

Zapnu televizi a přepnu na zprávy. Během dne je to většinou bulvár a teď jsou Bellagio, Grace Kinsella, Vaughn Asher, Johnny Blazen a Kristi, snoubenka hlavní zprávou dne.

A pak se objeví fotka Daisy Bryndle. Grace ve věku třinácti let. Místo činu v jejím domě, farma uprostřed ničeho. Letáky se zmizelým dítětem, které kolovaly po celé zemi, když po ní pátrali. Jako po podezřelé z vraždy i jako po uneseném dítěti.

Úřady byly tak zmatené, snažily s případ racionálně vyřešit, Grace byla dokonce na seznamu FBI Nejvíce hledaných lidí. Byla z něj stažena čtyřicet osm hodin poté, ale na tom nezáleželo. Třináctiletá dívka byla na seznamu Nejhledanějších lidí FBI. Ale někoho na ten seznam dát museli, aspoň myslím. Neměli jiné podezřelé než Grace, ačkoliv bylo vysoce nepravděpodobné, že by ty vraždy byla schopná spáchat sama.

Obrazovka přepne k naší hádce před hotelem. Můžu říct, že je mimo. Její oči jsou šílené a kmitají jí všude po okolí. Snaží se pobrat tu scénu. Snaží se pochopit, že život, který si vybudovala, bez ohledu na to, jak falešný byl, skončil.

Chci to přestat sledovat, když se scéna opakuje pořád dokola, ale nemůžu. Jen chci vidět její tvář. Jen chci mít možnost vidět její tvář a nemám žádné její fotky.

Počkat. Natáhnu se pro telefon na nočním stolku a otevřu složku s mými videi.

Zeširoka se usměji, když zmáčknu play. Jsme na ní my dva, hádáme se na pláži tu první noc, co jsme se potkali. Má asi jen 15 sekund, ale přehrávám si ho pořád dokola.. Protože i kdyyž je naštvaná, není smutná. Není vystrašená. Je energetická a živá. Je plná boje a nároků.

Ta nahrávka, kterou pouští, ta z venku Bellagia, to vůbec není Grace.

To je Daisy Bryndle.

Vystrašená, poražená, ztracená Daisy Bryndle.

Dveře zazvoní a já vyjdu do předsíně a otevřu je. „Felicity, díky Bohu.“ Vejde dovnitř, aniž by cokoliv řekla a posadí se na gauč. Vytáhne svůj laptop a položí ho na konferenční stolek.

„Conner je na cestě. Chystá věci pro tu záležitost s Trayem.“

„Řekl ti, co se stalo Grace?“

„Ne všechno, řekl, že něco z toho ti musí říct osobně. A jen tě chci upozornit, V. Ujisti se, že na to chceš přijít takhle. Protože jak budeš vědět, nemůžeš zapomenout. Nemůžeš zapomenout, rozumíš?“

„Musím to vědět,“ řekl jsem rychle. „Musím to vědět hned.“

„Proč?“ zeptá se Felicity, úsečně. „Proč to potřebuješ vědět? Protože jestli to změní tvůj názor na ni, pak ti doporučuji, aby ses na to vykašlal. A když už jsi u toho, vykašli se na ni. Protože tato holka právě teď potřebuje zvítězit. Vážně potřebuje výhru. Potřebuje někoho, kdo jí bude stát po boku, protože tohle bude...“ Felicity se odmlčí, její oči prohledávají mé.

„Co? Jaké to bude?“

„Nechutné. Hnusné. Odporné. Protivné. Přestane to být o tom, kdo zabil její rodinu a místo toho to bude o něčem úplně jiném. O něčem mnohem, mnohem horším.“

Posadím se na gauči naproti Felicity a pozoruji ji. „Ty ze všech lidí, Felicity, bys mně měla znát líp.“

Přikývne a ztěžka polkne. „Já vím, V. Znám tě líp, ale jen se potřebuji ujistit. Protože Grace tě bude potřebovat. Bude tě potřebovat tak, jak jsem tě potřebovala já. A nikdy to nepřizná, víš?“

„Jako sis to taky nikdy nechtěla přiznat.“

Felicity přikývne. „Jo. Protože tohle je soukromé. A vážně ti to nechci ukázat, ale vždycky jsem věděla, že jsi dobrák, Vaughne. Vím, že máš reputaci na hovno a taky vím, že sis ji zasloužil. Ale ti lidi, kteří vidí tuhle tvou stránku, ti jsou outsideři. My, kteří tě známe víme, že je velký rozdíl mezi mužem a hercem.“

„Felicity, slibuji ti. Nemám v úmyslu odejít jen proto, co zjistím. Slibuji.“

Zhluboka vydechne a pak vytáhne složku. Policejní zprávu. „Tohle je její kriminální záznam. Všechny veřejné záznamy, zapečetěné, samozřejmě, jelikož požádala soud, aby to na její osmnácté narozeniny udělal. Policejní zpráva, fotky z místa činu, které, povídám ti, nechceš vidět.“ Felicity má tvrdý pohled. „Vrah použil nůž. Tohle stačí. A všechny další věci, které patří do policejní složky. Tohle nebylo těžké získat, ale je tu zmíněno něco jiného, co není přístupné. Její zdravotní záznamy. Nemůžu je získat, Vaughne. Nemůžu. No, mohla bych, ale asi bych šla do vězení. Kromě toho, jedna věc je podívat se na její recept z lékárny, abych věděla, jestli je na prášcích. Jo, jsem děvka, že to pro tebe dělám. Ale to je nic oproti tomu, co by mohlo být v těchto ukrytích záznamech z jejích náctiletých let.“

Krev mi odteče z obličeje. Ruce mám studené, nohy se mi začínají třást a srdce se mi rozbuší. „Co se stalo?“

„Nebyla vrah. Právník o tom nějak FBI přesvědčil. Přiměli Daisy udělat jedno prohlášení. Jen jedno. Tohle byla jediná slova která řekla úřadům. Jediná. A řekla...“ Felicity vytáhne další stránku v počítači. Další dokument s názvem Svědectví svědka navrchu. Přiblíží ho, aby najela na podpis naspodu. Daisy Bryndle.

A pak sroluje na část, kde svědek napsal, co viděl. Je tam jen jedna věta a ta je, „Byla jsem unesena.“

Uvědomuji si, že zadržuji dech a když si přečtu tu větu, prudce vydechnu. „Jak dlouho byla pryč?“ zeptám se.

„Osm měsíců.“

Musím se posadit. „A co se jí během té doby stalo?“

„To nevědí.“

Musím se zhluboka nadechnout. „Kde je ten chlap, co ji unes?“

„To nevědí.“

Postavím se. „Takže je pořád venku?“

Felicity pokrčí rameny. „Nemám ponětí. Tohle jsou věci, které Grace nikdy nikomu neřekla, tedy pokud vím. Nejsou tu žádná prohlášení. Je tu zmínka o schůzkách s psychiatrem, ale to je vše. Jen zmínka. Všechny tyhle lékařské záznamy jsou uzavřeny s kýmkoliv, kdo se o ni tenkrát staral.“

„Je tu zmínka o jménu doktora?“ zeptám se.

„Odstraněno ze všech dokumentů.“

„No, pokud se k němu nemůžeme dostat, je šance, že ani nikdo jiný. Takže to je dobře, že“

Felicity znovu pokrčí rameny. „Pro dobro Grace, V, doufejme v to.“