HB - 18. kapitola

Překlad: Simča

Vivian

Mámin šatník byl zklamáním. Nevěděla jsem, co jsem očekávala, ale nic nefungovalo. Příliš formální, příliš nudný, příliš mámin styl.

Francine přiložila dlouhou skládanou sukni proti mému pasu. Bylo to příliš ona.

"Ne," řekla jsem odstrkujíc jí. Slevová sekce v zadní části obchodu, byla děs na konci dne, a my nic nenašly. "Příliš dlouhá."

"Máš tři hodiny," řekla projíždějíc ramínky. "No ták. Řekni mi svou představu, když si představíš samu sebe jít na rande."

"Sexy. Ne lacině. Ale chci vypadat…" Hodila jsem rukama kolem sebe a ztišila svůj hlas ke slovu, které mi jako jediné vyšlo na mysl. "Chutně."

Zvedla dokonale pěstěný obočí. Mé tváře zrudly.

"Co budete večer dělat?" Zeptala se.

"Nemám ponětí. Neřekl to. "

"Ale coříkáš ty?"

"Říkám, že budeme dělat zábavné věci. Všechny druhy zábavných věcí. "

Pohlédla na hodinky. "Jsme ve špatném obchodě."

Vzala mě za ruku a táhla mě ven ze sekce slev přes drahé věci, kolem značkové kosmetiky a obuvi, a ven na falešné nádvoří. Strom byl stále vedle Santovi vesnice, ale jiskra byla pryč díky pásce UPOZORNĚNÍ, která byla všude kolem něj. ŠtítkySLEVA byly přilepené na každé výloze.

"Kam jdeme?"

"Věříš mi?" Zavolala.

"Věřím. Většinou."

Neodpověděla, jak se proplétala davem přes kamenné dlažby, kolem fontány, kina, vysokých vitrín a malou cestičkou mezi nákupní pasáží a ulice. A cukrárny. Obchodem zakázkové obuvi. A…

"V žádném případě…" řekla jsem.

"Ale ano."

"Nemůžu," řekla jsem, když jsme byly u místa jejího určení. "Bude to očekávat. Nechci, aby to očekával. Tohle si vzít nemůžu."

"Ach, můžeš a vezmeš. Ne pro něj, a ne pro to, na co myslí. Ale pro tebe." Šťouchla do mě. "Protože není nic špatného na tom cítit se sexy, a tyhle věci ti pomůžou."

Vzala mě za loket a táhla mě do La Perly. Ruch a shon z pasáže byl vyřazen ve chvíli, kdy jsme vstoupily, a byly jsmepohlcenyvlnící se hudbou, temnými kouty, bodovými světly a dokonale naaranžovanými figurínami v podvazcích a punčochách.

Sevřela jsem tašku. "Nemůžu."

"Mohu vám pomoci něco najít?" Zeptal se prodavačka. Měla na sobě pánskou košili, která byla rozevřena a odhalovala krajkovou podprsenku s křišťálovým srdcem, které spojovalo košíčky.

"Ne," řekla jsem.

"Ano," řekla Francine. "Tady mojekamarádka má dnes rande s bohatým, pohledným a inteligentním mužem, s nímž má spoustu společného. Chce, aby to šlo dobře."

Dívka se usmála, oči se jí rozsvítily jako Vegas. "V to se zaměřujeme."

"Nechci, aby si myslel, že to dělám pro každého," řekla jsem.

"To si myslet nebude. Postaráme se o to. Máte nějaký rozpočet? "

"Sto?"

Prodavačka vypadala být nebojácná, ale Francine zvedla ruce. "Více."

"Francine!"

Vzala mě stranou, vedle podprsenky zdobené Swarovski krystalky. "Máš kreditní karty?"

"Jo, ale-"

"Máš na některé z nich zůstatek?"

"No, ne."

"Kdy sis naposled něco pro sebe koupila?"

"Nejsem stylistka. Jsem učitelka. Jsme notoricky na mizině."

"Jednou, Vivian. Jednoumůžeš pohnout zůstatkem na kartě, pro jednu věc,pro jednoho chlapa. Neříkám, abys to dělala pokaždé. Neříkám, abys zbankrotovala. Říkám, že možná by sis měla věřit. Věř, že utratíš tolik peněz jen jednou a není to jen tak pro nic za nic. Dopřej si stejně, jako ty dopřáváš všem ostatním. "

Rozhlédla jsem se po obchodě. Kdybych si měla dopřát, tak by to byly knihy a další věci pro děti. Ale díky té malé podprsence, vypadala prodavaččina hruď tak moc pěkně a taky figurína vedle mě s černými punčochy a podvazky, punčochy začínaly na horní části stehna, zvýrazňujíc nepatrný střed, kam chtěl strčit svůj jazyk… Otřásla jsem se.

"Chci punčochy, tyhle," řekla jsem. "A když si je vezmu, natáhnu na sebe šaty ze šatny mé mámy, i když jsou nudné."

"Perfektní. Čím nudnější, tím lepší. Zemře, když uvidí, co je pod nimi."

Naplnila jsem plíce se sebevědomím. "On může nebo nemusí, ale jsem si jistá, že já ano."

Francine si dala pěst před ústa, aby zakryla úsměv, ale nedokázala zastavit samu sebepředposkočením si "Pojďme!"

Odtáhla mě zpět k prodavačce a já jsem spolkla všechnu svou hanbu a následovala ji. Sama sobě jsem si dávala tunu smíšenýchsignálů o tom, co jsem očekávala od tohoto večera. Chudák. Pokud si myslel, že byl zmatený, měl by si vyzkoušet žít v mém mozku po dobu několika hodin.