FL - 8. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Ráno a většinu odpoledne sem strávila ve Starbucks psaním rodičům. I když mě to většinou odřízne od světa, dnes se do toho nemůžu dostat. Může to být i tím, že jsem seděla v kavárně u okna a měla perfektní výhled na parkoviště. Všimla jsem si sportovního stříbrného Lexu, parkujícího hned vedle mého auta, ale naštěstí ho řídila nějaká žena. Ale i tak mě to přimělo strnout na místě v šoku. A to je ten důvod proč nemůžu psát.

Zavřela jsem oči a poslouchala v autě zbytek písně “I’ll Be” od Edwina McCaina. Můj táta většinou mámě zpíval, když si myslel, že se nedívám. Pomalu si ji v kuchyni vtáhl do náruče, začal s ní tancovat a jemně zpívat slova písničky do ucha. Táta byl sladký a vím, že jsem si vždycky přála muže, jako byl on. Robustního chlapa s jemnou stránkou, který by jen tak bezdůvodně tancoval se svoji ženou. Díval se na ni, jako by pro něj byla celý svět. Ale po Danielovi a Blakeovi jsem uvažovala nad tím, že se stanu jeptiškou. Nebo bláznivou kočičí dámou, jakou byla naše nová sousedka, paní Adamsová. Znělo mi to dobře.

Jakmile Edwinův hlas i jeho saxofon utichli, otočila jsem auto a otevřela dveře. Krátký výkřik mi vyletěl z hrudi poté, co jsem se snažila rychle zabouchnout dveře a vyhnout se tak motorce, která mířila na dveře mého auta. Bohužel jsem měla už jednu nohu venku, takže jsem si jí přibouchla. Znovu jsem otevřela dveře, vyhýbající se motorce, která se jen tak tak vyhnula kolizi s mými dveřmi.

Řev motorky utichl, když se vedle mě zastavila. Řidič si sundal brýle. „Snažíte se dostat z auta?“

Když jsem pohlédla do jeho šedých, pronikavých očí, moje srdce se na chvíli zastavilo. Ale zlost pak převzala kontrolu. „Vždycky se motáte na parkovišti, když se někdo snaží otevřít dveře?“ Mnula jsem si nohu, která ještě teď bolela. Uvědomila jsem si, že mi ještě neodpověděl, zavřela jsem dveře, zamkla auto a čelila mu. Se zamračením jsem si vtáhla ret do pusy, když jsem si všimla, že se uculuje. „Jsem v pořádku, pokud tě to zajímá.“ Zpříma se posadil na motorce a zhluboka se nadechl.

„Promiň, že ses kvůli mně zranila. Jsem Kash, mimochodem.“

„Cash ….. Jako peníze, nebo Johnny?“

„Myslím, že bych byl v pohodě s Johnnym, ale mé jméno je s „K“.“

„Kash s „K“, rozumím. To je docela.....zajímavé jméno. Hodí se k tobě.“ Trhl hlavou dozadu. „Promiň.... co jsi to říkala?“

Udělala jsem pár kroku k bytu, než jsem se na něj otočila a začala ukazovat na jeho tělo, které bylo shrbené na motorce. Přemýšlela jsem jak ho popsat.

„Ty víš, celá ta tvoje „Bad boy“ póza, o kterou se snažíš. Tetování, kroužek ve rtu, Harley. Hodí se to k tvé přezdívce, dělá tě to..... Já nevím, děsivým nebo něco podobného, když jsi s „K“.   

Kash se nad tím zasmál, snažil se něco říct, ale to už jsem se otáčela a mířila zpátky do bytu. Měla jsem mizernou náladu a nechtěla se vypořádávat s někým, jako je on. Nezáleželo na tom, že moje srdce vynechalo pár úderu a v žaludku se mi třepotali motýli, když jsem ho spatřila. Už tak jsem měla problémy se dvěma, normálně vypadajícími chlapy, kteří se objevili v mém životě a Bad boy nebyl rozhodně v mé budoucnosti v plánu. Vlastně kluci obecně nezapadali do mé budoucnosti.

„Candice, jsem doma.“ Zavolala jsem a šla přes obývák přímo do svého pokoje, kde jsem se na posteli začala hrabat v kabelce.

„Panebože“ Kvílí za mnou a následuje mě do pokoje. „Musíš vidět ty chlapy, kteří se právě nastěhovali přímo proti nám.“

„Ne, díky.“ zamumlal jsem.

„Vážně, Rachel. Tihle chlapi jsou žhaví, tím myslím obrovsky žhaví! Mason a Logan, jsou to bratranci. Musíš se s nimi seznámit.“

„Jak jsem řekla....“ otočila jsem se k ní a zarazila se. „Candice, prosím, řekni mi, že ses s nimi ještě neseznámila.“

„To víš, že jo.“

„A to si měla na sobě tohle?“ Protočila oči a zkontrolovala se v zrcadle.

„Jasně, musím jim ukázat zboží, které bydlí přes chodbu.“

„Candice! Máš jen šortky a vršek od bikin. Chtěla jsi jít vůbec do bazénu?“

„Uh, ne. Ale stejně nezáleží na tom, jestli se s nimi chceš setkat nebo ne. Jdeme s nimi dnes večer na večeři.“ Popadla mou ruku a vtáhla mě do obýváku. Odhrnula závěs a přes žaluzie jsme se dívali přímo naproti. Vypadalo to stejně, tak jako vždycky.

„Ty možná s nimi jdeš na večeři, ale já ne. Kromě toho, můžeš mít oba dva jenom pro sebe.“ Odstoupila jsem od okna, mířící zpět do svého pokoje. Ještě jsem se na ní ohlídla a řekla: „Možná bys je měla varovat, že nejsi typ holky jen pro jednoho kluka.“

Odmávla mě, aniž by se přestala dívat z okna.

„Víš, že si dělám legraci, ale i tak......... měla bys je varovat.“

„Tak nenávistná“. Spustila rolety, zatáhla závěsy a zamířila do svého pokoje.

„To je jedno, budu mít štěstí, když si mě bude všímat aspoň jeden z nich potom, co se s tebou setkají. Půjdu se připravovat do ložnice, a ty se začni chystat. Odcházíme v sedm!“

„Já nejdu, Candice!“ Ale na tom nezáleželo, už se zavřela ve svém pokoji.

S povzdechem jsem se otočila a šla do koupelny. Svlíkla jsem si své pohodlné šaty, otočila se ke sprše a čekala, až místnost bude plná páry, než vejdu dovnitř. A ne, pořád nikam nejdu.

To je to, co jsem si namlouvala i o pětačtyřicet minut později, když jsem si nanášela make-up a dělala lokny na svých dlouhých vlasech. Stále nejdu. Jen se připravuji, jak budu sedět doma a vypadat hezky. Když byly vlasy hotové, make-up už po několikáté zkontrolovaný a moje oční stíny nanesené, začala jsem si čistit zuby. Stále rozhodnutá, že nikam nejdu, šla jsem ke svému šatníku vybrat si něco na sebe.

Candice vtrhla do mého pokoje, kde jsem stála jen ve spodním prádle, zírající do šatníku.

„Nemůžu uvěřit, že ještě nejsi oblečená. Říkala jsem ti, ať se připravíš. Budou tady tak do pěti minut.“

„Myslím, že je to znamení abych nešla.“ Naštvaně mě zatlačila ke skříni.

„Můžeš si namlouvat, že nejdeš a nadávat si jak chceš, ale i tak tě osobně vytáhnu z těchhle dveří ven.“

Protočila jsem oči a chtěla se jí zeptat, jak to, že je v pořádku nadávat před těmito kluky, ale ne před Blakem. Radši jsme mlčela. Nemluvili jsme o něm od té doby, co se toho odpoledne Candice vrátila se zmrzlinou a kafem. Bylo to snazší.

Za méně než dvě minuty mi Candice vybrala oblečení a položila ho na postel.

„Podpatky? To jsou ti chlapi tak vysocí? Mám něco přes metr osmdesát a tyhle podpatky by mi přidali dalších pět.“

„Jo, jsou obrovští. Obleč se, budou tu každou chvílí.“

„Ááá, jsi hrozná!“ Oblékla jsem si vybledlé úzké džíny, černé boty na podpatcích a volnější tričko. Takový ten druh košilky, podobný jako od Victoria Secret. Jakmile jsem byla hotová, Candice se postavila proti mně s hodnotícím výrazem. „Takže?“

„To není fér, nemohla bys mi půjčit tvé prsa aspoň na jednu noc?“

„No jasně..... nech mě si je jen sundat.“ řekla jsem s vážnou tváří. „Tak co, Candice.... vypadám dobře?“

„Ou jééé, vyjela bych po tobě!“ Odfrkla jsem si.

„Jsi nechutná.“

„Miluješ mě.“ Protočila jsem oči a šla se do koupelny navonět.

„Já vím.“

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Candice zavýskla, zatleskala a odešla z mého pokoje otevřít. Naposledy jsem se nadechla, vyšla z koupelny do obýváku a moje nohy o sebe zaškobrtly, zrovna když jsem je spatřila. Ruce mi vylétly ke zdi pro oporu. Oba muži stojící vedle Candice se po mě s vytřeštěnými očima natahovali. Jako kdyby mě z té dálky mohli chytit.

Ale nic se nestalo.

„Wow, hezky zahráno.“ Povzdechla si Candice a zakroutila hlavou.

Když jsem se narovnala, snažila jsem se dívat na zem, nebo kamkoliv jinam než na něj, ale samozřejmě jsem nakonec skončila uzamčená s jeho ocelovým pohledem. Náhlé uvědomění mu zablikalo v očích a začal se připitoměle usmívat.

„Kluci, tohle je moje spolubydlící a nejlepší kámoška Rachel. Rachel to jsou Mason a Logan.

Polykajíc poslední zbytky hrdosti jsem k nim došla, tentokrát bez jakéhokoliv incidentu a potřásla si s nimi rukou. Vypadali podobně. Oba vysocí, o trochu vyšší než já a to i s mými podpatky. Tmavé vlasy, jako kdyby právě vylezli z postele. Ten co stál blíž ke Candice, který se představil jako Mason, měl obrovské svaly, až to vypadalo, že se mu roztrhne košile. Mám-li být upřímná, bylo to trochu děsivé.  Na obou rukách měl tetování, sestupující dolů, zabijácký úsměv a dominující oči. Ale pak mě vtáhl do velkého, medvědího objetí, a všechny moje podivné myšlenky na něj se rozplynuly. Obrovský medvídek.

Zasmála jsem se, když mě pouštěl ze svého objetí a odstrčila se od něj. Podívala jsem se na kluka vedle něj.

„Líbí se mi jméno Logan, měl by si u toho zůstat. Zní to mnohem líp než Kash.“

Mason si odfrkl, Candice si zasténala do dlaní a pak na mě ukázala.

„Počkej, ty ho znáš?“

„Jo, dneska odpoledne se mě snažil připravit o moje dveře od auta.“ Kash....Logan, nebo jakkoliv se jmenoval, vtáhl svůj kroužek do úst a já jsem to v ten moment chtěla udělat za něj.

„Víš, taky bychom to mohli nazývat tak, že si mi chtěla rozbít motorku.“

„Jel jsi moc rychle a moc blízko, když jsem otevírala dveře.“

„Rychle? Zlatíčko tohle nebylo rychle. Už jsem se chystal parkovat, předtím, než jsi mi vrazila dveře do cesty.“

„Nechtěla jsem ti vrazit dveře do cesty. A neříkej mi zlatíčko. Vůbec mě neznáš.“

„Hm. Rach. Tak trochu jsi mu je do té cesty asi vrazila.“

„Candice!“ podívala jsem se na ní v šoku. Na čí straně vůbec je? „Tímhle mi vůbec nepomáháš.“

„Takže?“ ozval se hlasitě Mason a zatleskal. „Umírám hlady, jdeme?“

Než jsem stačila říct, že zůstávám doma a teď to myslím vážně, Candice mě popadla za ruku a táhla ke dveřím. „Jdeme.“

Když jsem se točila, čekajíc, až Logan opustí náš byt, abych mohla zamknout, našla jsem ho stát přímo proti mně. Ostře jsem se nadechla a sledovala jeho oči, které bloudily po mém těle nahoru a dolů. Když se jeho oči barvy tekuté oceli setkaly s mýma, přísahám, že se moje tělo zachvělo a naskočila mi husí kůže. Vrátil se mu ten jeho stupidní úsměv a já na něj přimhouřila oči, snažíc se ignorovat své bušící srdce.

Uklidni se Rachel. Je otravný, až to není hezké. Jeho oči nejsou omamné a jeho úsměv tě nenutí se rozsypat na malé kousíčky. Nechceš okusovat ten kroužek na jeho levém spodním rtu. Nechceš mu roztrhnout košili a dívat se na jeho dokonalou svalnatou hruď. A nechceš trávit hodiny studováním jeho tetovaných rukávů. Ne. Ani trochu.