FL - 32. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Rachel

Musela jsem se zhluboka nadechnout, než jsem otevřela dveře. Měla jsem pocit, jako by mě něco tížilo na hrudi, snažíc se ji rozdrtit a zlomit mé srdce ještě víc, než už bylo.

Zavolala jsem Kashovi a požádala ho, jestli se můžeme sejít v kavárně. Musela jsem to udělat na veřejnosti a to nejen proto, že se Blake dívá. Ale hlavně proto, že pokud se vrátím do našeho bytu, myslím si, že bych nebyla schopna to zvládnout, aniž bych mu padla do náruče a všechno mu řekla. Vím, že kdybych mu řekla co se děje, pomohl by mi. Ale musím Candcie a její rodiče udržet naživu a v bezpečí. Stejně tak, jako jsem to musela udělat pro Kashe.

Postavil se, u jednoho z venkovních stolů, u kterého předtím seděl, a jeho úsměv způsobil, že se tíha na mé hrudi zvětšila. Nemůžu to udělat. Nemůžu ho takhle zdrtit. Slzy, které se mi chtěly dostat ven jsem rychle zamrkala a snažila se je zadržet. Otáčejíc hlavu, abych nemohla vidět jeho tvář, jsem zahlédla místo, kde parkoval Blake. Díval se. Tak jak řekl, že bude.

„Ahoj, vyřídila sis ve škole všechny věci?“ Kash si mě přitáhl k hrudi, ale já se od něj odtlačila. „Rach, co se děje?“

„My, uh...my si mus.... potřebujeme si promluvit, Logane.“

Cukl hlavou, nechal mě se od něj vzdálit, ale stále měl své ruce na mých ramenou. Jeho obočí se zamračilo, když zkoumal mou tvář.

„Uhm...“

„Rachel, co se děje? Mluv se mnou. Stalo se něco s Candice? S Blakem?“

Rychle jsem se nadechla, zavrtěla hlavou, snažíc se udělat mezi námi ještě vetší prostor, ale jeho ruce zůstaly na stejném místě. „Ne, jich se to netýká.“ Bylo to všechno o nich „Podívej, Logane….“

„Proč mě do prdele teď nazýváš Loganem?“

„Omlouvám se, je mi líto, že ti tohle dělám…“ krátký vzlyk mi vyšel z krku. Snažíc se držet pohromadě jsem přemístila své ruce z jeho hrudi, chytla jsem svůj zásnubní prstýnek a pomalu si ho stahovala z prstu.

Kash vytřeštil oči a jeho tvář zbledla. „Rachel.“ zašeptal a slzy, které jsem zadržovala, se díky tomu jedinému slovu uvolnily a rozlily se po celé mé tváři.

„ .... ale nemůžu si tě vzít.“

„Co?“

„Nemiluju tě, Logane.“

Pohoršeně ode mě odstoupil a ze mě vyšel další vzlyk, když jsem k němu natáhla ruku s prstenem. „Ty… ty lžeš.“ Jeho oči byly skleněné. Podívala jsem se na své nohy.

„Proč tohle děláš?“

„Prosím, Logane, nedělej to ještě těžší než už to je. Jen si vezmi zpátky ten prsten. Nechci ho, nechci tebe.“ Při posledním slově jsem brečela a přistupujíc k němu blíž, přimáčkla jsem prsten proti jeho hrudi.

Jeho ruka obalila tu mou, ale já jsem pustila prsten do jeho dlaně a prudce trhla rukou pryč. „Zlato, ty… já nech… ještě včera jsi mě žádala, ať utečeme. Jestli je to kvůli tomu, že jsem řekl ne, tak pojď a uděláme to. Cokoliv chceš, uděláme to. Jestli nechceš svatbu s Candicinou rodinou a přáteli, vezmu si tě dnes. Ale nerozumím tomu! Byli jsme v pohodě, když jsem před pár hodinami odcházel s Masonem a teď chceš odvolat naše zasnoubení?“

Zrak se mi začal rozmazávat a já už nemohla udělat nic se slzami, které nešly zastavit. Přemýšlela jsem o Georgově autě, vybuchujíc přímo před mýma očima. Přemýšlela jsem o Blakeově výhrůžce, že nejdřív zabije jeho tetu a strýce. Pomalu jsem se nadechovala a vydechovala, když jsem se otočila a začala odcházet.

„Rachel!“ popadl mě za ruku a já se na něj otočila s hlasem, který, se blížil k hysterii.

„Nechci tě, Logane! Nikdy jsem tě nechtěla. Jak tomu nemůžeš rozumět? Byl jsi zábavný. To je všechno. Byl jsi nebezpečný, nový a to bylo to, co jsem v té době potřebovala. Ale byl jsi dobrý jen na určitý čas. Je mi líto, že jsem tě uvázala do celé té věci s manželstvím, ale aspoň tohle dělám předtím, než jsme si tím mohli projít.

Couvl, jako bych ho praštila a pustil mou ruku. Jediná slza spadla na jeho tvář, vrtěl hlavou pomalu nahoru a dolů a pokračoval ve svém ústupu.

Všechno ve mně křičelo, abych se mu vrhla zpátky do náruče a vzala zpět vše, co jsem řekla. Ale musela jsem udržet v bezpečí jedinou rodinu, kterou jsem měla. A i když tomu možná nerozumí, potřebovala jsem, aby on byl v bezpečí taky. Nutíc se odejít, sklonila jsem hlavu a rychle odcházela ke svému autu. Jakmile jsem byla uvnitř, řev jeho startující motorky, když odjížděl z parkoviště, do mě narazila plnou silou. Se vzlyky jsem se opřela o volant.

O hodinu později jsem byla stále na parkovišti.  Vzlyky ustávaly a jediné, co zbylo, byl stálý proud slz. Cítila jsem se prázdná. Nezáleželo na tom, že jsem mu právě zlomila srdce, nebo že jsem to udělala pro něj. Už si nikdy nebudu užívat jeho objetí, nebudu cítit jeho rty proti mým, nebo se budit s jeho potetovanými pažemi, obtočenými kolem mého pasu. Vědomí, že jsem právě přišla o nejdůležitější osobu v mém životě, mě zdrtilo. A nevěděla jsem jak se s tím vyrovnat.

Zazvonil mi mobil a já ho horečnatě hledala v kabelce, modlící se, aby to byl Kash.

Blake: Přestaň být kvůli tomu rozrušená, zlatíčko. Teď se vrať do bytu a zabal si, než se Candice vrátí zpátky.

Rachel: Nenávidím tě.

Blake: Zapracujeme na tom.

Blake: Jeď! Hned!

Hodila jsem mobil do jednoho držáku od nápoje, pomalu se připoutala bezpečnostním pásem, nastartovala motor a vycouvala z parkovacího místa. Slzy mi nepřestaly téct, až jsem měla chvilkama problémy sledovat silnici. O deset minut později jsem se dostala na místo. Dech se mi zadrhnul, když jsem uviděla Kashovu motorku a auto. Byl doma. Bude se snažit se mnou mluvit? Naděje ve mně vzrostla a modlila se, aby se snažil zjistit, co způsobilo tu náhlou změnu.

Sotva jsem dorazila na místo, mobil mi znovu zazvonil.

Blake: Můj člověk zrovna sleduje rodiče Candice. Ani na to nemysli.

Co to sakra? Jak sakra mohl vědět, na co myslím? Blake mě sledoval až k naší ulici a pak to otočil. Rychle jsem se rozhlížela, dokud mé oči nespatřily zelený Explorer. Takže tohle je ten muž, který mě sleduje? Narychlo jsem si otřela tváře, třikrát se zhluboka nadechla a vystoupila z auta, dávajíc Blakovému podivnému chlapovi svůj nejlepší oslňující výraz, než jsem se vydala do svého bytu.

I když jsem věděla, že jsem se snažila udržet Kashe co nejdál, stále bolelo, že se ani jednou nesnažil přijít, zatímco jsem balila. Věděla jsem, že ví, že jsem tady. Mason stál u okna a střílel po mě očima dýky, když jsem šla do bytu, takže nebylo pochyb, že o mě Kash ví.

Při táhání tašky do obýváku někdo zaklepal na dveře. Doširoka jsem otevřela dveře a vyšel ze mě malý zvuk překvapení. Instinktivně jsem začala zavírat dveře, když jsem za nimi zahlédla stát Blaka. Rukou držel dveře otevřené a zúžil na mě oči, když na nich ucítil tlak.

„Jestli tvůj výraz znamená něco jiného, než že vyzvedávám svoji holku, aby se mnou strávila víkend, tak se ti nebudou líbit následky.“

Okamžitě jsem přestala na dveře tlačit a ustoupila stranou, když vešel dovnitř. Ramena jsem měla shrbená, a jakmile se dveře zavřely, roztřeseně jsem se zeptala: „Jsou stále v pořádku? Candicini rodiče, jsou v pohodě… ano?“ Chtěla jsem se zmínit i o Elim, ale o tom dnes nemluvil a bála jsem se, pokud ho nadhodím, že bych tím dala Blakovi důvod ho nechat také pronásledovat.

„Pro teď. Napiš Candice zprávu, že se vrátíš v pondělí. A proboha Rachel, už si kurva pospěš. Ztrácíš čas a ona je už na cestě sem.“

Ruka mi ztuhla a rychle jsem v jedné z kuchyňských zásuvek pátrala po papíře a tužce. Pomalu jsem k němu vzhlédla. „Jak to víš?“

Blake se ušklíbl „Myslíš si, že mám někoho jen na sledování tebe a jejích rodičů, zlatíčko? To je roztomilé.“ Vyštěkl: „Pospěš si!“

„Jak ses vůbec k těmhle lidem dostal, Blaku? Tihle muži pro tebe pracují, ček-čekají až…. Jsi monstrum, uvědomuješ si to? Děláš tohle všechno kvůli mně, ale nikdy mě mít nebudeš! Proč tomu nerozumíš?!“

Přistoupil ke mně, táhl mě dál od pultu a strčil mě před lednici. Jednou rukou sevřel obě mé ruce a ramenem tvrdě zatlačil proti mému hrudníku. Zpříma se na několik tichých okamžiků díval do mých očí, pak mě pustil a sám našel tužku a papír. Položil je přede mne a naklonil se tak, aby mohl číst každé slovo, které jsem Candice napsala.

Když byl spokojen, popadl jednu mou ruku a vedl mě k tašce, kterou jsem upustila v obýváku, když jsem šla otevřít dveře. Poté co ji zvedl, přetáhl si popruh přes rameno, trhl se mnou k sobě a přejížděl rty po mém krku až k uchu.

„Můžu se vsadit, že budeme mít publikum, když mě sestřenice viděla vejít dovnitř. Až budeme odcházet, budeš mít ruku položenou kolem mě a budeš se o mě opírat. Nebudeš se dívat vystrašeně nebo naštvaně, a pokud se k tobě někdo přiblíží, nebudeš nic říkat. Chápeš to, Rachel?“

Poraženě jsem si povzdechla a hlavou jednou kývla, než mě popadl hrubě za bradu. Byla rozbolavělá už z rána, když se mě dotýkal a věděla jsem, že tam brzy budu mít modřiny.

„Teda, pokud nechceš jiné představení, podobné jako jsme měli dnes ráno.“ Odmlčel se a usmál se, když si všimnul, jak lapám po dechu. „Řekni, že mi rozumíš, a že budeš vypadat věrohodně.“ Blake mě políbil na rty a mumlal proti mým rtům. „Pokračuj, miláčku. Řekni to znova. Vím, že si myslíš, že jsem monstrum.“ Políbil mě ještě jednou, a přejel rty po mých, stále svírajíc mou bradu. „Ale jak jsem řekl, zapracujeme na tvých pocitech. Teď udělej, co jsem řekl.“

Přikývla jsem a zahnala slzy. Třásla jsem se tolik, že jsem si nebyla jistá, jestli stále stojím. Ale věděla jsem, že pokud bych upadla, tak by to Blakea naštvalo, nebo by mě odtáhl k autu sám. Dopřála jsem si další nádech, když jsem si uvědomila, že tohle dělám pro Jenkinsnovy a Kashe.

Když jsme vycházeli ven, držel mě Blake jednou rukou kolem pasu a já zamkla dveře. Zamířili jsme ven, ale Blake obtočil ruku kolem mých ramen, když jsme zaslechli, že se otevírají protější dveře. Kash vyšel ven se skleněnýma a červenýma očima, zaťatou čelistí a kousal si rty. Srdce se mi rozbíjelo na kousíčky, ale přinutila jsem svou ruku obtočit kolem Blakeova pasu a přilnula k němu.

Ve chvíli kdy nás Blake vedl k parkovišti, zaslechla jsem Kashův drsný hlas. „Co jsi jí to do prdele provedl? Nesnáší tě, bojí se tě! Co jsi jí udělal?“

Blake se nezastavil a dál mě vyprovázel ven. Ve snaze se neotočit a nepodívat se na muže, kterého jsem milovala, jsem sklopila hlavu dolů a tiše si povzdechla.

„Rachel, co na tebe má? Vím, že by sis tohle nevybrala.“

„Jestli nezavře hubu sám, zavřu mu ji brzo já sám.“ zašeptal mi Blake a pokračoval v chůzi.

„Přijdu na to.“ Řekl Kash s mírným zavrčením. „A jestli jí ublížíš, tak mi pomáhej bůh, Blaku Weste. Skončím s tvým životem!“

„Rachel.“ Řekl Blake, varujíc mě.

Podívala jsem se s hrozivým pohledem na Kashe, i když mě to zabíjelo. „Lo...“ Pročistila jsem si krk a zkusila to znovu. „Logane, copak to nevidíš? Lhala jsem ti.“

„Zlato…“

„Je mi líto, že tohle není to, co jsi chtěl….“

„Co já jsem chtěl? Rachel, ten chlap tě pronásleduje!“

Zavrtěla jsem hlavou a Blakovo sevření bylo teď bolestivější.“

„To nedělal.“ zašeptala jsem. „Vídám se s Blakem měsíce, Logane. Nikdy jsem ho nepřestala vídat.“ Otevřel pusu a rychle zavrtěl hlavou. „Přestaň. Kashi, pochop to…. Prosím.“ prosila jsem. Musím tenhle vztah ukončit hned. Dát mu čistou ránu. Ale část mě to nemohla vydržet, vidět ho takhle zraněného. Nemohla jsem vydržet, že si opravdu myslí, že jsem ho opustila kvůli Blakovi.

Mé oči ho prosily, aby pochopil co se děje, když se při mé poslední větě otřásl. Blakův stisk se ještě zpevnil a otočil nás směrem k autu.

„S mluvením jste skončili.“ řekl Blake a vedl mě k autu. „Jen pro případ, že bys udělala něco, co by mě naštvalo.“ Popadl mou tašku a hodil jí k sobě do auta. Věděla jsem, že nechat mě řídit byl test. Přinutila jsem se nezajet na nejbližší policejní stanici. Jen to pomyšlení by mohlo někomu ublížit. Nutíc se naposledy se nepodívat na Kashe, přejela jsem se svým autem na opačnou stranu a následovala Blakea k němu domů.