FL - 26. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Rachel

Sedíc na židli jsem si složila nohy pod sebe a sledovala tmavnoucí oblohu. Bylo to tady nádherné, takové ticho. Prostě perfektní. Na jedné straně byly vinice a na druhé Texaský venkov. Preferovala jsem venkov. Seděla jsem venku na terase a užívala si poslední noc na vinici, stejně jako ty první dvě. Milovala jsem poslouchat cikády, sledovat západ slunce a poté hvězdy na nebi.  Nemohla jsem se nabažit té atmosféry tady v Austinu. A byla jsem smutná, že se už zítra vracíme domů. Tahle improvizovaná cesta byla neuvěřitelná a já jsem za to Kashe milovala.

Ohlédla jsem se přes rameno a zahlédla ho skrz okno v kuchyni. Úsměv mi zatahal za rty. Byli jsme jako na líbánkách, což na nás narafičil Mason, a i když jsem věděla, že to byl jen vtip, pokaždé, kdy mě nazval manželkou, mě to zahřálo na těle a měla jsem chuť ho nazývat manželem. Moje racionální stránka mi říkala, že to je z čerstvé zamilovanosti. Bylo směšné si přát, aby to byla skutečnost. Upřímně…. Kdo někoho potká a o dva měsíce později může bez pochybností říct, že s tím člověkem chce strávit zbytek svého života?

Já.

Věděla jsem to ještě předtím, než jsme sem dorazili. Chci s ním strávit zbytek života. Ale tenhle víkend změnil i tohle. Není to už jen o tom, že to vím. Teď to můžu i vidět. Mohla jsem vidět náš společný život a je absurdní, že na tom nevidím nic špatného. I když se známe pouhé dva měsíce.

Vidíte? Jsem šílená. Je to jako zamilovanost čtrnáctiletého dítěte. Ne jednadvacetileté holky, které bylo ještě před dvěma měsíci jedno, jestli se někdy vdá. Moje racionální strana začala přemýšlet o procentech rozvodovosti, při tak rychlém manželství…. Ale potom jsem si vzpomněla na rodiče. Potkali se, vzali se do čtyř měsíců od seznámení a divoce se milovali až do konce. Bylo stále možné najít takový druh lásky?

Dveře se otevřely a vyšel z nich Kash se dvěma miskami těstovin. Jednu mi podal, přitáhl si židli blíž ke mně a posadil se naproti. Chytil oba mé kotníky do jedné ruky a vložil si je do klína, abych se cítila pohodlně.

„O čem jsi tak úpěnlivě přemýšlela, když jsem vcházel?“

Ehm… nic, co bych s tebou teď chtěla probírat. „Jsem smutná, že se už zítra vracíme. Bylo mi tady s tebou dobře.“

Tázavě nadzvedl obočí a rozžvýkával své jídlo, než ho mohl polknout a reagovat. „Takže za tu dobu co jsme tady ses měla se mnou jen dobře?“

Šťouchla jsem ho nohou do břicha a on se ušklíbl „Ne, bylo to tady krásné. Žádná práce, žádná Candice, žádné palačinky….“

„Miluješ palačinky, nelži.“

„Zřejmě ne tolik jako někdo jiný.“ Protočila jsem oči, zavrtala se víc do křesla a dala si další sousto těstovin.

Kash byl zticha po zbytek večeře, nepodíval se na mě, jen se díval na scénu před námi, na kterou jsem se dívala předtím, než přišel. Mohla jsem s ním sedět v tichu, nebo jen trávit hodiny v pokoji, kdy mi Kash hrál na kytaru, zatímco jsem psala do deníku rodičům. Ale tohle nebylo příjemné, byl vážný. Vím, že chtěl něco říct, ale taky jsem věděla, že to řekne, až bude připravený. Takže jsem dojedla večeři a čekala, až skončí. Někdy poté, co odložil mísu na terasu, se ke mně otočil a hloubka jeho šedých očí mě vyděsila.

„Chybí mi palačinky. Ale být s tebou ženatý mě bude chybět víc.“ Bez dalšího slova přesunul mé nohy na zem, popadl naše misky a políbil mě na čelo, předtím než se vrátil do vily.

Ztuhla jsem. Srdce se mi zastavilo a nebyla jsem si jistá jestli znovu buší nebo ne. Jak mohl říct něco tak nesmyslného jako palačinky a proměnit to v tak krásné prohlášení? Ale věděla jsem, že už mám svojí odpověď. Určitě je možné najít ještě takový druh lásky.

A já ji našla v něm.

Postavila jsem se a přešla na trávník, užívajíc si noc o něco déle, přemýšlejíc o jeho odhalení. Ani ne o dvě minuty později se jeho paže obtočily kolem mého pasu a jeho rty byly na mém rameni.

„Chci, abys byla mou manželkou, Rachel.“

Tělo mi zamrzlo, ale srdce zběsile bušilo. Co to řekl? „Myslela jsem, že jsem jí byla?“ řekla jsem popichujíc ho a lehce jsem se usmála.

„Ne, uh…. Nechci, aby to tady skončilo. Já…“ Povzdechl si a otočil mě čelem k sobě. Jeho oči zkoumaly ty mé a zavrtěl hlavou. „Chápu, že je to šílené. Ale chci tohle s tebou, chci to, co jsme spolu měli tenhle víkend. Nechci, aby to skončilo zítra, nikdy. Chci tě, navždycky.“

„Logane.....co?“

„Vezmi si mě.“

Otevřela jsem pusu a každá racionální myšlenka na mě křičela, ať mlčím, když jsem viděla tu lásku, vycházející z jeho očí. Hlava se mi na vteřinu záporně zavrtěla, než mi došlo, že to bylo špatným směrem a zběsile jsem kývala. „A-ano.“ Panebože, nemůžu ani přijít na slovo, které bych teď měla říct.

„Ano?“ zeptal se v šoku a sevřel má ramena ve svých rukou.

„Ano!“

Drtíc mé tělo svým, zachytil mé rty a skrz naše úsměvy mě políbil. „Chystáš se vzít si mě?“ zeptal se, poněkud bez dechu a tvrdě mě políbil. „Budeš mou manželkou?“ Proti jeho důrazným polibkům jsem nemohla odpovědět, tak jsem znovu kývla a on se usmál. „Tak strašně tě miluji.“

„Taky tě miluji, Logane.“

Rachel

Cítila jsem tělo, které vklouzlo za mě, a okamžitě jsem věděla, že to není Kash. Bylo příliš malé, určitě menší, než to moje. A v sekundě, kdy se její ruka mihla kolem mé, jsem věděla přesně, kdo to je. Poklepala jsem na její ruku.

„Už jsi vzhůru?“ Zeptala se Candice roztřeseným hlasem.

„Jo, jsem.“

„Nemůžu uvěřit, že už je to tady.“

„Já vím.“ Bylo devatenáctého srpna. Byla sobota. Ne, že by na dnu v týdnu záleželo, ale záleželo na tomhle určitém dnu. Každý rok. Čtvrté výročí úmrtí mých rodičů. Dál jsem se upřeně dívala na hodiny na mém budíku, sledovala, jak minuty ubíhají a tiše se zasmála. „Takže holky.“ řekla jsem, imitujíc hlas své mamky, „jak chcete, aby si vás nějací kluci všimli, když budete trávit celý víkend v posteli?“

Candicino tělo se za mnou otřásalo smíchem a šťastně si povzdychla. „Ale Rebeco, slunce ještě ani nevyšlo. Všichni roztomilí kluci ještě spí. Jdi pryč“ zakňučela Candice. Naznačila jsem, že odhrnuji závěsy tak, jak to dělávala máma a my si na to vždycky stěžovali. „Opravdu? Perfektní! Takže teď, než se vzbudí, můžeme dělat ty nepříjemné věci.“

Candice odhodila přikrývku a vylezla z postele. „Připravená na nepříjemné věci, Rach?“

„Sejdeme se ve tři!“

Vyskočila jsem z postele, vyčistila zuby, nastříkala na sebe deodorant a nasadila podprsenku. Byla to tradice. Každý víkend, trávený u mě, nás máma budila stejným způsobem. A i když jsme pokaždé věděli, co přijde, stěžovali jsme si na tohle její buzení každý víkend. Hluboko uvnitř věděla, že to vlastně milujeme. Šly jsme na snídani, totálně převálcované. Jediné, na co kladla důraz, bylo vzít si podprsenku, vyčistit si zuby a použít deodorant. Pokaždé jsme si k snídani objednaly to samé -  celozrnné keksy s omáčkou a šunkovo-sýrové omelety. Vše jsme si rozdělily, a když jsme měly plné břicho, odešly jsme na pedikúru. Moje mamka si vždy myslela, že máme pro kluky vypadat co nejlépe. Ale taky se tu a tam nechat trochu hýčkat. Což znamenalo, že vytáhnout naše zadky z postele před úsvitem, byl její způsob, jak nám to dopřát. Od té doby, každý rok na jejich výročí, Candice i já ctíme její památku.

Poté, co jsem si sundala košili, ve které jsem spala a oblíkla se, vběhla jsem do obýváku ve stejnou chvíli, kdy Candice vyšla ze svého pokoje. Nešikovně jsme se na sebe zazubily, Candice si mě stáhla do náruče a dlouze mě objala, než jsme odešly z bytu. Hořko-sladké vzpomínky… ale určitě ten nejlepší způsob jak začít den.

Vypnula jsem auto, otřela slzy z pod očí a snažila se přes můj záchvat smíchu popadnout dech. „Panebože, Candice. Na to jsem úplně zapomněla.“

„Ty jsi zapomněla na tohle? Jak? Vážně, tvůj táta byl nejvtipnější chlap, kterého znám.“ Otřela si slzu, která jí tekla po tváři, a vystoupily jsme z auta.

Po snídani a pedikúře jsme se vrátily do bytu, osprchovaly se a byly připravené na nový den. Procházely jsme venkovním obchoďákem, zvaným Doména. Sice jsme si tady nemohly nic dovolit, ale byla to další věc, kterou jsme dělaly s mojí mámou. Brávala nás na Rodeo Drive v Beverly Hills, podívat se tam jen tak pro zábavu. Nikdy jsme si tam nic nekoupily, jen jsme brouzdaly. A jelikož Rodeo Drive letos odsud bylo trochu daleko, drahé obchody v Doméně nám to vynahradily.

Jakmile jsme se dosyta nabrouzdaly, zašly jsme do kina na komedii a koupily tři největší kelímky. Ty jsme naplnily popcornem, jeden kelímek jsme položily mezi nás a ty další dva umístily z naší prázdné strany. Můj táta říkával, že je chlap, takže musí držet kelímek. Ale po pravdě chtěl jen pro sebe co nejvíc popcornu s extra máslem navíc. Nechali jsme ho myslet si, že nám to nedošlo. Jejich popcorn zůstal nedotčen, tak jak to bylo pokaždé devatenáctého srpna, poslední tři roky. A když si Candice všimla mé tváře, když jsem vyhazovala jejich popcorny do koše, okamžitě začala vyprávět nějakou veselou historku o mých rodičích a tak to dělala celou zpáteční cestu domů.

„Pamatuješ si, jak se nás tvůj táta snažil naučit klouzat se po podlaze jako Tom Cruis?“ (https://www.youtube.com/watch?v=ATTjGKJwhFI asi myslela tohle) řekla jsem, když jsme šly do našeho bytu.

Candice zvrátila hlavu a rozesmála se. „O bože, strávily jsme hodiny učením se, jak to udělat. Byly jsme od těch pádů tak otlučené. Neublížila sis při tom?“

„Vykloubila rameno.“

„No jo, jasně. Pořád jsem v tom docela dobrá. Kéž bychom měli dřevěnou podlahu u nás v bytě.“

Zasmála jsem se a hledala klíč k našim dveřím. „To jo… nedělala jsem to už roky.“ Stáhla jsem obočí, když Candice přešla k bytu Kashe a Masona. „Kam jdeš?“

„Uvidíme se zítra.“ usmála se na mě a oči se jí začaly zalévat slzami. Položila si ruku na srdce. „Miluju tě, Rach. Stýská se mi po nich.“

Chystala se mě opustit zrovna tuhle noc, kvůli Masonovi? „Taky tě miluju.“ Zašeptala jsem zpět, vešla do bytu a vykřikla, když jsem se otočila a našla tam stát Kashe. „To jako vážně? Měl bys nosit zasrané zvonečky na..... oh, tady to hezky voní.“

Zasmál se a přitáhl si mě blíž, šeptajíc proti mým rtům: „Ty moje Kyselko.“

Nepřesvědčivě jsem na něj zavrčela a on se usmál. Věděl, že nemůžu vystát tuhle přezdívku, ale myslím, že to je ten důvod, proč s ní pokračuje. Dávala bych přednost něčemu jako je snoubenka, ale za těch pár dní, co jsme zpátky, jsme to nikomu neřekli. Mluvili jsme o tom jen během nocí v posteli. Chce počkat, až budu mít prsten. Ale kus šperku pro mě nedělá rozdíl. Jen jsem si neuvědomovala, jak vyděšená bych byla, kdyby to Candice zjistila. Ani ne tak Candice, jako spíš její bratranec. A tak nějak jsem věděla, že když to budou vědět Jenkinsnovi, bude vědět i on. Setřásla jsem myšlenky na Blakea a soustředila se na svého snoubence, který mě nyní vedl do kuchyně.

„Jaký jsi měla dneska den?“

„Když to zvážím, tak docela dobrý. S Candice jsme odvedly dobrou, abychom je dnes v našich vzpomínkách přivedly zpět. Co to děláš?“

„Jídlo.“

Předstírala jsem vzrušení. „Moje oblíbené.“

S úsměvem se na mě otočil, dal jídlo do trouby, zapnul časovač a přitáhl si mě znovu do náruče. „Jsem rád, že byl pro tebe dnešek dobrý.“

„Já taky.“

Vytáhl z kapsy malý ovladač, zmáčknul tlačítko a kuchyni naplnily tóny známé písně. Úsměv se mi rozšířil, když jsem si vzpomněla, kdy mi to poprvé zpíval. „Omlouvám se, nechtěl jsem ti vzít vzpomínku na rodiče, když jsem ti tenkrát zpíval jejich píseň.“ Vzal jednu moji ruku, položil si ji k hrudi, druhou ovinul kolem mého pasu a pomalu s námi začal houpat dopředu a zpět.

Můj dech se zarazil v krku, když jsem snažila vyslovit jeho jméno, ale stěží ze mě vyšel nějaký zvuk. Oči se mi zalily slzami a přiložila jsem čelo k jeho hrudi, hned vedle našich spojených rukou.

„Takže nám chci udělat naše vlastní vzpomínky, zlato.“

Pomalu jsem kývla hlavou a pár mých slz spadlo na jeho košili, když mi jeho chraplavý hlas začal zpívat do ucha spolu s Brantleym Gilbertem. Hlavou mi prošly záblesky táty, zpívajíc “I’ll Be” mé mámě, vteřinu předtím, než jsem si uchovala tuto novou vzpomínku. Kash vzal mojí oblíbenou vzpomínku na mé rodiče a daroval mi naši vlastní verzi. A tak nějak, až je to nemožné, jsem se do něj zamilovala ještě víc, když zazpíval „Fall into me“.

( https://www.youtube.com/watch?v=bm1UtTmfTR8 tady si jí můžete poslechnout)

„I’ll be the love song, and I’ll love you right off your feet . . . Until you fall into me.“

Poté, co píseň skončila a začaly hrát jiné... Kash mě nepustil. Nemluvili jsme, ani jsme nepřestali tančit. Nebylo k tomu co říct. To co mi dal, bylo nádherné. Byl to perfektní způsob, jak zakončit tento den. A věděla jsem, že kdyby byl můj táta naživu, tak Logan Hendricks by od něj dostal schvalovací razítko.