FL - 23. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Další tři hodiny se táhly. Pokaždé, když se dveře otevřely, bála jsem se, že se Blake vrátil. A pokaždé, když jsem šla k baru se na mě Kash díval s dotčeným, naštvaným pohledem. Jak se mu podařilo nasadit oba dva výrazy najednou, to nevím. Ale stál si za svým. Čekal, až skončím a následoval mě domů na své motorce.

„Jsi připravená o tom teď mluvit?“ Zeptal se, když jsme šli k našim bytům.

„Ani ne, můžeme to nechat na zítra?“ Tělo jsem měla napjaté a z posledních několik hodin jsem byla schvácená. Byla jsem vyčerpaná a cítila se, jako bych se měla zhroutit a nevyjít celý den z postele. Všechno, co jsem chtěla, je si svléknout oblečení a smýt místo kde se mě Blake znovu dotknul.

„Ne, to nemůžeme. Protože jsem se musel dívat na to, jak se tě jiný chlap dotýká. Musel jsem tam sedět a sledovat, jak ti šeptá do ucha. A vyhýbáš se mi od té doby, co jsi ho viděla. Řekla jsi mi, že jste měli špatnou historii, ale tak to do prdele nevypadalo. Takže si o něm promluvíme hned.“ Řekl, když jsme vcházeli do dveří.

Vzhlédla jsem a viděla Candice stát v kuchyni. Pocítila jsem malé bodnutí zrady. Řekla Blakovi kde pracuji? Podívala se na nás a nadzvedla obočí.

„Přesně holka, kterou potřebuji vidět.“ Prohlásil Kash a hlasitě sprásknul ruce. „Co pro Rachel znamená Blake West?“

Do prdele.

Candice vytřeštila oči. „Můj bratranec? Je to její bývalý. Randili spolu před pár měs...“

„On není můj bývalý!“

Kash přimhouřil oči „Takže jsi pořád s ním? To je to co říkáš?“

„Ne!“

Candie něco vrátila do lednice a mířila ke dveřím. Mířila k bytu klukům a jen na nás mávla, když otevřela dveře. „Jdu se podívat, co dělá Mason.“

Obrátila jsem se ke svému pokoji a prakticky tam vběhla. Potřebovala jsem se dostat z těch šatů.

„Rachel, tohle s tebou nechci dělat. Řekni, kdo to je, nebo si budu myslet to co původně. Teď, když o tom přemýšlím, chovala ses divně, předtím než jsi ho uviděla. Bylo to proto, že on i já jsme byli ve stejné místnosti? Nechtěla jsi, abychom na sebe narazili?

„On nikdy nebyl můj přítel.“

„Tak co teda, Rachel? Nechováš se tak bezdůvodně. Jen tak bys mě neodstřihla. A on se tě dotýkal, Rach. Tak mi to vysvětli.“

Přestaň mi připomínat, že se mě dotýkal! Rychle jsem si sundala triko a kalhoty a hodila je do koše v koupelně. Zapnula jsem sprchu a začala si svlékat spodní prádlo.

„Tak to je.“ řekl suše a posmíval se, když jsem neodpověděla. „ Takže takhle to budeš dělat? Jen mě ignorovat? Nemohla jsi mi o něm aspoň slušně říct? Rozejít se se mnou jako normální člověk?“

„Já se s tebou nerozcházím.“ prakticky jsem vykřikla a pokusila se vstoupit do sprchy, ale Kash mě chytil za ruku a já se k němu otočila. „ Kdo si myslíš, že to je, Kashi? Co si do prdele myslíš, že pro mě znamená?“

„Kromě toho že je bratranec Candice, nevím! Chci vysvětlit to, co jsem viděl.“ Natáhl ruku a snažil se vypnout sprchu, ale já ho přes ni plácla.

„Ne! Musím se umýt, prosím.“

„Můžeš se osprchovat, až si promluvíme.“

„Přemýšlej o tom.“ Zakřičela jsem a otočila se na něj. „Vypadá to, že jsem si užívala ho vidět? Ani se na něj nemůžu podívat. Přemýšlej o tom, když Candice řekla, že jsem s ním randila. Popřemýšlej o tom!“ Pára naplnila malou koupelnu a znovu jsem se snažila vejít do sprchy. Jen ho musím ze sebe smýt. „Prosím nech mě se umýt.“ Brečela jsem.

„Umýt.“ zašeptal to slovo a v náhlém pochopení a vydechl. „Ach můj bože, Rach.“

„Nenávidím ho Kashi. Nenávidím ho vším, co je ve mně. Neslyšela jsem, ani ho neviděla. Bylo to brzo! Snažil se mě zničit. A dnes.... viděl nás se líbat. Začal mi psát. Řekl, že jsem zapomněla, komu patřím.“

Kashova ruka klesla z mé paže a já vykřikla úlevou, když mé tělo přišlo pod sprchu. Popadla jsem houbu, polila jí gelem a začala se drhnout. Sahala jsem po dalším mýdle, když mě Kash chytil za zápěstí. Podívala jsem se na něj a viděla jeho zděšený výraz.

„Zlato prosím, ne… Neříkej mi, že tam byl a já jsem nic neudělal“

Začala se mi třást brada a zamrkala jsem, abych zahnala slzy, přes které jsem neviděla.

Kashova tvář ztratila barvu a svěsil ramena. „Zkurvysyn. Říkala jsi že pracuje na UT, já myslel.... myslel jsem že je profesor. Čekal jsem nějakého starého nemocného bastarda… Ne, tohle.“

Zavrtěla jsem hlavou a rychle se znovu začala drhnout.  „Dělá tam osobního trenéra. Je mu jen dvacet šest.“

Jeho tělo se zakymácelo, oči měl dokořán. „A je to Candicin bratranec? Její zatracený bratranec tě znásilnil?!“

Vzlyky naplnily koupelnu a já se bez přestávky drhla. „To je důvod proč mi nevěřila.“ vysvětlila jsem, když jsem se mohla nadechnout. „Byla tak naštvaná. Řekla, že jsem ho obvinila jen proto, že jsem s ním nechtěla randit.“

„Co to do prdele? Jak si mohla mys...“

„Je to její rodina. Miluje ho. Chápu to.“

„Tady není co chápat. Tady není žádná výjimka. Rachel, omlouvám se, já se .... omlouvám.“ Vzal mi houbu z ruky a hodil jí do vany. Zachytával rukama vodu a snažil se mi smýt pěnu z těla. Vypnul vodu, když všechna pěna zmizela. „Nemusíš se umývat, zlato. Nejsi špinavá. Jsi v pohodě.“ Přetáhl kolem mě velký ručník a přitáhnul si mě blíž, když jsem se třásla. „Jsi v pořádku. Omlouvám se, že mi to nedošlo. Omlouvám se, že jsem byla na tebe naštvaný.“

Přitiskla jsem mu tvář k hrudi a nechalo ho vést mě do pokoje. Na chvilku mě pustil, aby zhasnul světla, rychle se svléknul do boxerek a vrátil se ke mně. Popadl přikrývku, nechal mě odhodit mokrý ručník na zem a zabalil mě do přikrývky. Vylezla jsem na postel za ním a on se pod prostěradlem dostal co nejblíž a přitáhl si mě těsně k sobě. Paže utáhnul kolem mého třesoucího se těla. „Mám tě.“ zašeptal nad mojí hlavou. „Jsi v bezpečí.“

Oči se mi zavřely a mé tělo u něj uvolnilo. Zaměřila jsem se pouze na jeho ruce, obalené kolem mě, zvuk jeho dechu a uklidňujících slov. Na ničem jiném nezáleželo. Tak dlouho, dokud jsem byla v jeho náruči.

Kash

Nohy mi zpomalily, otočil jsem se proti větru a úplně se zastavil, jakmile jsem ho zahlídnul.

„Co to sakra...“ vydechl jsem a šel k němu blíž. „Můžu ti nějak pomoct?“

Muž, dívající se do oken holek sebou cukl a otočil se ke mně. „Omlouvám se, ty tady bydlíš?“

Uh, to tedy ne. To já tady pokládám otázky. „Můžu se zeptat proč jsi koukal do toho okna?“

„Snažil jsem se zjistit, jestli je to správný byt.“

„Stejná otázka, jiná odpověď, nebo volám policii.“ Už byli upozorněni, ale to je formalita a raději bych se tady nechoval jako policajt.

Zasmál se a natáhl ke mně ruku. „Ne. Já se omlouvám. Nechtěl jsem tě vystrašit. Jsem tu, abych navštívil svoji dceru. Chci ji překvapit, ale neotevírá dveře. Jen jsem se ujišťoval, jestli jsem ve správném bytě.“

„A proč jste jí nezavolal? Kdo je Vaše dcera?“

„Oh, pravděpodobně bydlíte někde kolem, takže jí asi budete znát. Rachel Masters?“

Kdo do prdele je tenhle chlap? Pořád jsem měl vážnou tvář, ale měl jsem chuť ho zatáhnout ke mně do bytu a vyslechnout ho. „Slyšel jsem o ní. Nejsem si jistý, který byt je její. A abych byl upřímný, nemám dobrý pocit z toho, že chodíte kolem a díváte se do oken. Takže dokud se tady Vaše dcera neobjeví a neukáže Vám, kde přesně je její byt, měl byste odejít. Nebo zavolám policii. A můžu Vás ujistit o tom, že to bude trvat jen pár vteřin, než se sem dostanou.“

Jeho mobil začal zvonit a viděl jsem, že ho zvedl s velkým nadšením. „Ahoj zlatíčko, copak děláš?“ Poukázal na mobil a naznačil ústy slovo dcera. „Oh, jsi venku s Candice? To je skvělé. Kdy se vrátíte? Uhm. Uhm.... dobře, tak se tam sejdeme. Dobře, taky tě miluji.“

To ten blbec zapomněl, že mi zrovna říkal, že ji chtěl překvapit?

Zavěsil, vložil si mobil zpátky do kapsy a zamířil k parkovišti. „Právě snídá s kamarádkou. Mířím za nimi.“

„To udělejte.“ Usmál jsem se a sledoval ho jít k parkovišti. Když se dostal ke svému tmavě zelenému Exploreru, čekal jsem, až odjede, než jsem vešel do dveří. Mason tam stál se založenýma rukama a zuřivým výrazem. 

„Ten zasraný haj….“

„Počkej.“ Zasyčel jsem a hledal tužku a papír. Bože, proč nikdy nemůžu najít obě věci naráz? Vzdal jsem to, popadl krabici od cereálií a napsal si poznávací značku, model auta, a každý detail, který jsem si pamatoval o tom křápu. Jakmile jsem byl hotov, otočil jsem se k Masonovi. „Slyšel jsi to?“

„Jo. A měli jsme podobný rozhovor, když jsem se vrátil z práce.“

„Do prdele.“ Rychle jsem otevřel dveře do mé ložnice, vstoupil dovnitř a vydechl vzduch, o kterém jsem ani nevěděl, že jsem ho zadržoval. Ulevilo se mi, když mé oči přistály na mé spící dívce. Díky bohu, že jsme oba šli minulou noc do mého bytu. Už teď jsem nenáviděl to, že tu byla sama, zatímco jsme byli já a Mason pryč. A zešílel bych, kdyby byla u sebe doma a ten chlap by se snažil najít cestu dovnitř.

Přiložil jsem jí rty na vršek hlavy, popadl její telefon a vrátil se do obývacího pokoje, tiše za sebou zavírajíc dveře. Nebyl jsem blbý. Věděl jsem, že mu Rachel nevolala, ať to byl kdokoliv. Ale musím vědět, jestli se ji někdo snažil kontaktovat. Sedíc na pohovce, procházel jsem její hovory a zprávy, zatímco Mason hlídal u okna. Nenašel jsem nic neobyčejného. Šel jsem k pultu a popadl krabici od cereálií. 

Detektiv Ryder se ozval ihned, na což jsem ho informoval o autě a celé situaci s tím mužem. Řekl jsem mu, aby mi poslal e-mail, jakmile něco zjistí. Když jsem zavěsil, otočil jsem se k Masonovi.

„Kdo si myslíš, že to byl?“ zeptal se Mason.

„Nemám zdání, ale je nedbalý. I kdybych nevěděl, že je otec Rachel mrtvý, tak by mi přišel podezřelý. Ve svém příběhu si moc protiřečil. A ať je to kdokoliv, evidentně neví, že je Candice během týdne na táboře.

„Jo, taky jsem si toho všiml.“ povzdechl si a hrubě si prohrábl vlasy. „Musíme si na něj dávat pozor. Řekl jsem mu, ať odejde a ani ne do dvaceti minut byl zpět, zkoušel dveře a díval se do oken.“

„On zkoušel.....“ Zastavil jsem se, nabral dech a ztišil svůj hlas. „On zkoušel dveře?“

„Jo. Snažil jsem se ti dovolat, ale nechal sis tu mobil. A jakmile jsem začal volat policii, tak ses  objevil.“

Rukou jsem si přejel přes obličej, podíval se na zavřené dveře ložnice a na několik vteřin se zamyslel. „Pokud ho zatkneme, lidé kolem nás budou vědět, co jsme zač. Rachel bude vědět co jsme. Nemůžu ji postavit do téhle pozice.“

„Souhlasím. Čím hlouběji se do tohohle případu dostáváme, tím víc s tebou souhlasím. Musíme zůstat v utajení, jak jen to je možné. Včetně jednání na oddělení.“

Přikývl jsem. „Takže, když se objeví.… Zavoláme policii, nebo ho budeme sledovat a tím se odhalíme?“

„Já nevím, chlape.“ Mase si sedl na protější pohovku a povzdechl si. „Kdybys nevěděl, kdo žije v tom bytě, co by jsi dělal?“

„Zavolal bych na dispečink jestli neví kdo to je..… A kdyby se vrátil, tak bych ho zatkl, nebo zavolal policii, aby to udělali oni.“

„Ale jelikož se jedná o Rachel a Candice?“

„Chci vědět kdo to je, jelikož tvrdí že je Rachelin otec. A chci vědět proč.“

Neodpověděl a na chvíli jsme se jen oba dívali z okna. „Pokud ho zatkneme, uvidíme, jestli nás Ryder nechá ho vyslechnout. Nebo se přinejmenším budeme dívat skrz kamery, kdyby ho vyslýchal někdo jiný.“

„Víš, že nás nenechá. Bude chtít vědět, proč se o něj tak zajímáme. Stejně tak, jako Rachel nezná část mého života.… tak ta část nebude znát ji. Musím se ujistit, že tyhle dvě strany se nikdy nesrazí.“

„Dobře, chápu tě. Tak se na to podívejme. I kdyby se vrátil během víkendu, budeme sledovat vše co dělá a pak se rozhodneme.“

„To zní dobře.“ Zvedl jsem se z pohovky, šel ke dveřím a podíval se na parkoviště. Místo, kde parkoval ten Explorer bylo stále prázdné. Ani známka po jeho přítomnosti. Ale potom, co čekal jen dvacet minut, když ho Mason konfrontoval, sázel jsem, že teď počká mnohem déle, když už se setkal s námi oběma. „Dám si sprchu, hlídej to tam.“

Zazvonil mi telefon. Zkontroloval jsem e-mail, přeposlal ho Masonovi a přečetl si vše o našem Peeping Tomovi (film Šmírák z roku 1960).

„Marvin Cross, 183cm, 86 kg, běloch, černé vlasy, hnědé oči. Narodil se v šedesátém devátém, obyvatel Texasu, žádné předchozí bydliště. Zasraně úžasný. Nikdy předtím jsem ho v baru neviděl. Buď pro někoho Rachel kontroloval, nebo jí zná přes školu.“

„Kdybys minulý týden nepotkal toho bastarda, co ji znásilnil, byl by tenhle první, o kom bych si myslel, že to udělal.“

„Já taky... Teď otevřeme okna a necháme zatažené žaluzie, jen s malými mezerami. Slunce bude svítit přímo do oken, ale neměl by nás vidět. Chci ho ale slyšet. Kdokoliv mu volal, hrál to spolu s ním, co se týče těch kravin o ní a Candice, a že jsou spolu. Pokud bude telefonovat, chci vědět co řekne.“

Jakmile jsme skončili s přípravou oken, dveře ložnice se otevřely. Otočil jsem se a usmíval na nejkrásnější holku, kterou jsem kdy viděl. „Dobré ráno, zlato.“

Usmála se a vyšla ven z místnosti.

„Spala jsi dobře?“ Zeptal jsem se proti jejím vlasům, když mi vešla do náruče.

„Hmmm-mmm. To už sis byl zaběhat?“

„Jo, potřebuji sprchu. Chceš se přidat?“

Vykoukla zpoza mě na Masona, pak zpět na mě a začervenala se, když jemně přikývla. Zatlačil jsem ji zpět do mého pokoje a jakmile byla zády ke mně, hodil jsem její mobil k Masonovi, takže se nemohla ptát, proč jsem ho měl u sebe. Podíval jsem se na něj ve chvíli, kdy na mě kývl.

Cokoliv tenhle Marvin dělal, zjistíme to. Jen musím najít způsob, jak udržet Rachel mimo byt, zatímco ho budeme sledovat.