FL - 20. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Kash

Koutky mých úst sebou cukly při zvuky Rachelina smíchu. Miloval jsem to. Hlavně pomyšlení, že se teď směje mnohem víc, než když jsme se poprvé setkali. Neslýchal jsem ho tak často.

„Ty vole, aspoň mi řekni, že jsi něco pochytil.“ Zjišťoval druhý barman, Bryce, když skončil s přípravou nápojů.

„O čem to mluvíš?“

„O tobě a tvému neustále zasranému, směšnému usmívání, když je tady s tebou.“ Trhl hlavou směrem ke stolům a já pohlédl na Rachel. Moje oči se zúžily, když chlap u stolu po ní chňapnul. „Tohle. To je to o čem mluvím. Říkáte, že jste jen přátelé, ale ona se na tebe pořád dívá…. A ty se chováš jako majetnický přítel, když se na ní podívá jiný chlap. A abych byl upřímný, tak je nechutné to, co máte mezi sebou. Tak proč nepřiznáš, že spolu spíte?“

Odtrhl jsem oči od toho kreténa, který teď byl na židli otočený tak, že se na ní mohl dívat, když procházela kolem stolu. Podíval jsem se na Bryce. „Protože nespíme.“

„Kecy.“

„Nazývej to, jak chceš. Je to ta nejúžasnější holka, kterou znám, ale teď, vše co je..... Je moje nejlepší kamarádka.“

Jsem so Rachel zamilovaný. O tom není žádných pochyb. A i když mám silný pocit, že cítí něco podobného, není na to ještě připravená. To, co se stalo po našem polibku je důkaz. Nejsem připravený na vztah, dokud před ní toho tolik skrývám. Ale to mě nezastaví. Chci, aby byla moje, jen jsem se bál znovu na ni tlačit. I když jsem nesnášel, že to nemám pod kontrolou, musel jsem nechat rozhodnutí na ní.

Věci byly jiné, od té doby, co jsem jí zpíval tu písničku, ale něco se změnilo. Pořád byla mrcha a já miloval jí tenhle její postoj předhazovat, ale nechtěl jsem to jinak. Rachel byla jednoduše ta nejhezčí holka, kterou jsem kdy viděl, a to bylo to, co původně upoutalo mou pozornost. Ale bylo to její chování, na čem jsem závislý. Ve snaze dát jí potřebný čas jsem se vrátil tam, kde jsme vždycky byli. Tam kde jsem jí nepolíbil, nezpíval pro ni písničku a neřekl jí, co pro mě znamená. Posledních pár týdnů, i přes všechno hašteření, bylo pouze o přátelství. A těmi jsme byli. No, víc než kdy jindy. Bylo stálé a nedělalo to věci trapnými. Bylo to skoro, jako bychom si oba byli neustále vědomi své fyzické přitažlivosti. A nebudu lhát. Zasraně jsem to miloval. Způsob, jakým vydechla pokaždé, když jsem jí něco zašeptal, jak jí naskočila husí kůže pokaždé, když jsem se odtahoval, potom co jsem jí políbil na čelo a jak se pokaždé snažila ke mně přiblížit, aniž by si to uvědomovala.

„Kashi.“

Soustředil jsem se znovu na Bryce a viděl, jak krotí hlavou s jednou rukou nataženou ke mně. „Začni obsluhovat, chlape.“

Můj výraz byl kamenný, když jsem začal točit pivo pro štamgasta, který vešel dovnitř.

„Myslím to vážně. Posloucháš se vůbec? Je úžasná a je tvoje nejlepší kámoška? Vole. Já jen chci, abys přiznal, že s ní šukáš a neměníš se v kuře.“

Hodil jsem po něm jednu z utěrek. „Přijď si za mnou popovídat, až se zamiluješ a nebudeš šukat s polovinou Texasu.“

Bryce vytřeštil oči a jeho čelist poklesla. „Ty jsi zamilovaný do Rachel? A to s ní nechodíš anebo nespíš?“

„Bryci!“

Oba jsme se podívali na zrzku, která zavolala jeho jméno. Její výraz dal teď nový význam výrazu, že pohled může zabíjet. Zasmál jsem se, když Bryce zasténal, prošel kolem mě a řekl: „Co jsem říkal…“

„Nazdárek, zlatíčko.“ řekl Bryce hladce. Říká všem holkám zlatíčko, protože si většinu z nich nepamatuje jmény a bojí se, aby je nezaměnil.

„Nezlatíčkuj na mě. Kdo byla ta mrcha, která mě zrovna vyhodila z tvého bytu?“

„Záleží na tom, jak vypadala? Ale vsadil bych se, že to byla moje sestra, nebo uklízečka.“

Zrzka se naklonila na bok, jednu ruku mu položila na hruď a tou druhou se opřela o bar. „Tvůj byt vypadá pořád jako skládka. Nemáš žádnou uklízečku. A z toho, co na mě křičela, to rozhodně není tvoje sestra. Takže mi do prdele řekni, kdo to je a jak to, že má klíč od tvého bytu?“

Všichni zákazníci u baru byli v pohodě a servírky taky neměli žádné objednávky, takže jsem Bryce poklepal na rameno a tiše řekl: „Vezmi ji a odejdi s ní dřív, než způsobí větší drama, nebo to udělám já.“ Přikývl a já odešel na toalety.

Když jsem se vracel halou do restaurace, mohl jsem slyšet zrzku, co jí vychází z pusy a z toho zvuku jsem usoudil, že už na Bryce nekřičí. Zasténal jsem a zrychlil svůj krok. Bryce musí přestat říkat jeho šoustačkám, kde pracuje a neměl by všem dávat svůj klíč od bytu.

„… Ujišťuji tě, že pro něj nic neznamenáš. Za to já ano, mrcho. Tak si to hned vyjasníme. Nedívej se na něj! Nemáš žádný důvod se na něj dívat!“ Bože, bože ten její hlas je jako nehty na tabuli. „Utíkej ty malá….“

„Um ne, máš pět vteřin, abys ze mě sundala ty své pracky.“

Do prdele. Poznal bych zvuk Kalifornské mrchy kdekoliv. Vyšel jsem zpoza rohu a viděl, jak Rachel vysílá varovné pohledy směrem k zrzce. Vzala čtyři půllitry piva z baru, podívala se na Bryce a předtím, než odešla zpátky do restaurace, si něco zamumlala.

Zrzka zalapala po dechu a couvla. „Jak jsi mi to řekla?“

Rachel se na ni nepodívala, jen udělala další dva kroky ke stolům. Ale zrzka jí popadla za tričko a stáhla jí k sobě, až Rachel dopadla na zadek. Většina piva se rozlila po ní nebo po podlaze.

„Děláš si ze mě srandu?“ Rachel vstala a narovnala se. Když se snažila posbírat většinu půllitrů ze země, zrzka ji tvrdě udeřila do tváře a já jsem zbytek cesty k nim prakticky běžel.

Zrzky paže byly připravené na odplatu. Ale Rachel tam jen stála a zírala na ni. Vzal jsem obě zrzčiny ruce dohromady a dal jsem jí je za záda, takže jsem je mohl držet jen jednou rukou. Později jsem si uvědomil, že jsem díky tomuhle pohybu pravděpodobně vypadal jako to co jsem, ale většina lidí byla v tu chvíli soustředěná na Rachel.

„Nech mě být, kreténe!“

„Jedině pokud s tím skončíš, jinak to pro tebe bude mnohem horší. Navrhuji, abys odsud do prdele vypadla.“ Zavrčel jsem, tlačil ji kolem Rachel, ale zastavil jsem se, abych mohl pohladit Rachel po červené tváři. „Jsi v pořádku, zlato?“

„V pohodě.“ Blýskla po mě úsměvem, otočila se a položila půllitry na bar.

Vedl jsem zrzku dál od restaurace a oken, než jsem ji začal uvolňovat sevření a natáhl k ní ruku. „Klíče od Brycova bytu!“

„Proč? Ne!“

„Dámo…“ Nechal jsem můj obličej ztuhnout a přistoupil k ní „Chystám se to říct jenom jednou. Znovu už se k tomuhle místu nepřiblížíš. Nebudeš kontaktovat Bryce, a jestli ještě někdy sáhneš na tu holku? Tak přísahám, že proti tobě vznesu obvinění za napadení.“ Vytřeštila oči a obličej jí zbledl. Oh, tak tenhle pohled znám. „Podle tvého výrazu se vsadím, že už nějaké takové obvinění máš, takže vím, že už uděláš, co jsem řekl. Teď, dej mi ten zatracený klíč a odejdi.“

Rychle si olízla rty a podívala se na stranu, když začala prohledávat kabelku, až našla své klíče. Ruka se jí třásla, když mi je předávala. Zajímalo by mě, za co přesně byla obviněna. Bryce by měl vážně zvýšit standarty.

Vběhl jsem zpět do restaurace a našel Bryce, jak čistí podlahu. Zíral jsem na něj, když jsem mrsknul klíče na bar, přímo před ním. „Promluvíme si později. Kde je Rachel?“

„Rod si ji odvedl do své kanceláře. Hele chlape, omlouvám se. Nevěděl jsem, že udělá tohle.“

„Do prdele dospěj už, Bryce. Jsi dobrý chlap, ale bude ti třicet a pořád děláš ty samé sračky, jako lidi na střední a vysoké. Chovej se zatraceně podle svého věku. Sežeň si přítelkyni a usaď se.“ Nečekal jsem na jeho reakci. Právě jsem se vracel do kanceláře a usmál se, když jsem slyšel Rachel.

„Jsem v pohodě, jenom to uklidím a všichni se přes to dostaneme.“

„Rachel, cítil bych se líp, kdyby sis na zbytek noci vzala volno.“

„Souhlasím s Rodem.“ Rachel se na mě ušklíbla a já se na ni zakřenil. „Máš už jenom pár hodin do konce směny, jdi domů.“

Rod ukázal na mě „Bylas přehlasovaná. Jdi domů. Je mi líto, co se stalo dneska večer.“

Rozzlobila se a rychle odešla z kanceláře. Vzal jsem jí za rameno a přitáhl si ji zpět, když jsme vyšli na chodbu. „Jsem v pohodě, Kashi. Oba dva jste směšní.“

„Já vím, že jsi.“ řekl jsem jemně a hladil ji po tváři. Trhla sebou, když jsem se dotkl jejího červeného otisku. „Ale máš otisk ruky na tváři a jsi politá pivem. A přísahám bohu, jestli se tě ještě někdo dotkne, nebo se na tebe podívá, nebudu schopný se zastavit, abych je uškrtil.

Její modré oči změkly a na chvíli se opřela do mé ruky. „Byla to vlastně docela impozantní facka. Šokovalo mě to.“

Úšklebek mě zatáhl na puse a rty jsem jí přejel přes čelo. „Můžu říct, že na tebe jsem pyšný za to, že jsi na to nereagovala. Způsobilo by to více potíží, a jelikož tu pracuješ, nedopadlo by to dobře. Jak jsi ji vlastně nazvala?“

„Dvou dolarovou děvkou.“

Bože ta je roztomilá. „A to se naštvala? To je pro ni kompliment.“

„Opravdu?“ Rachel mě šťouchla do břicha. „Vrať se do práce. Uvidíme se zítra.“

„Spi sladce, Kyselko.“