FL - 10. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Kash

„Co si ksakru myslíš?“

„Uh.... to že je sexy, a já si potřebuji vrznout.“ Mason se na mě podíval, jakoby to byla samozřejmost.

„Myslíš si, že je opravdu dobrý nápad se s někým zaplést uprostřed případu?“

Povzdychl si a sesunul se po zdi k zemi. „Nemůžeš popřít, že tenhle případ se kompletně liší od těch předchozích. Jediný důvod, proč nemůžeme říct našim rodinám, kde jsme, je kvůli prozrazení. Ale je to jiné, jelikož jsme teď něco jako detektivové.“

„Jo, ale stále jsme v utajení.“

„Jasně Kashi. A ty si myslíš, že detektivové nemají vztahy nebo rodiny?“

Zasténal jsem a projel si rukou vlasy. Nechápal to „Ovšem že mají vztahy a rodiny. Oni si je můžou dovolit. „Tohle…“ a ukázal jsem na náš prázdný byt, „není náš život. My tu nezačínáme od začátku. Jsme tu, abychom našli sériového vraha a zůstali v utajení. Všechno ostatní je jen divadlo. V minutě, kdy na to zapomeneme, to může být minuta, kdy James Camden položí své pracky na další holku, která skončí mrtvá. To bys chtěl?“

„Co to do prdele Kashi? To víš, že ne. Ježíši, není to tak, že bych si jí chtěl vzít. A potom, co mi včera říkala, Candice není ten typ holky alá věrnost. Nemám strach z toho, že by se chtěla vázat. Takže místo toho, abys na mě házel tyhle sračky, měl by sis začít dělat obavy z toho, že jsi nemohl spustit své oči z Rachel.

Můj pohled rychle zamířil směrem z okna, které mi dávalo pěkný výhled na protější byt holek. „Je sexy, žaluj mě, ale nedovolím, aby stála v cestě tomu, kvůli čemu jsme tady.“

„Výborně.“ Vstal a před cestou ke dveřím se protáhl. „Taky nenechám Candice stát mi v cestě. Ale jelikož nemůžeme až do pondělka nic dělat, můžeš si být jistý, že využiju víkend ve svůj prospěch. Měj se.“

„Už jsi zapomněl na to, že nemáme nábytek?“

„Zeptej se Rachel, jestli by s tebou něco nevybrala. Jsem si jistý, že to ráda udělá.“ Zakmital s obočím a já zasténal.

V momentě, kdy otočil klikou, přimáčkl jsem dveře a promluvil na něj s nízkým hlasem. „To co děláme, jde s námi. Není tady žádná možnost rodiny nebo vztahu, Masone. Kolik hlasových zpráv ti už tvoje máma nechala?“ Mason zaskřípal zuby, ale zůstal zticha. „Jsme pryč jen dva dny a už šílí, protože i když jsme jim nic neřekli, oni vědí, co děláme, a jsou posraný strachy. Nesnášíš, že tohle děláš rodinně, nebo sestře. Opravdu chceš do takového života přivést přítelkyni nebo manželku? Opustit je na měsíce, roky, bez toho aby věděli, kde jsme, vypořádávajíc se s drogovými dealery. Opravdu tohle pro někoho chceš?“

Jeho pohled ztvrdnul a přimhouřil na mě oči. „Ne, to bych nechtěl. A ať by se stalo v protějším bytě cokoliv,“ ukázal na dveře, „nikdy bych to nechal zajít tak daleko. A i kdyby. Odešel bych z utajení, pokud bych to bral s někým vážně. Nemůžeš to dělat do konce života, Kashi. A jak jsem řekl, já nejsem ten, o kterého by sis měl dělat starosti. To, jak ses včera díval na Rachel...... Nikdy jsem tě neviděl se na někoho dívat tak, jako na ní. Dokonce ani na Megan. Takže přestaň mi tady kázat a soustřeď se na sebe.

S Megan jsem chodil celou střední školu, několik let na vysoké a taky během akademie. Když jsme s Masonem přešli do utajení, řekl jsem jí tolik, kolik jsem mohl. Ale jí to nestačilo. Zasnoubila se s nějakým chlapem, kterého poznala ve škole dřív, než skončila má první mise v utajení. Mason věděl, že jsem se s ní chystal oženit. Ale to, že jsem jí opustil, mě donutilo vidět to ze širší perspektivy. Byl jsem za ní šťastný, zasloužila si muže, se kterým mohla počítat s večeří. A já takový muž nebyl.

„Jak jsem řekl. Rachel je sexy. A jakýkoliv chlap s fungujícím ptákem nemůže být schopný se nezastavit, aniž by se na ní nepodíval. Ale ať si myslíš, že se mezi námi děje cokoliv, jsi na omylu. Je to prvotřídní mrcha.“ Mason si odfrkl.

„Jasně Kashi. Ty ses na ni jen nedíval. Ty jsi ji zkoumal, jako kdyby ses ji snažil rozluštit. Znám tě líp než kdokoli jiný a když říkám, že je tu někdo v nebezpečí ze ztráty kontroly, jsi to ty. Udělej mi laskavost, brácho. Vrzni si nebo něco. Dej se dohromady a potom se můžeme začít soustředit na případ.“ S tím otevřel dveře a plný energie přešel chodbu.

Dveře holek se otevřely a jako pokaždé v poslední době, jsem si připadal jako bych dostal ránu do břicha. Všechen vzduch mi unikl v jednom rychlém výdechu. Rachel opravdu byla nejkrásnější holka, kterou jsem viděl. O tom nebylo žádných pochyb. S jejími černými vlasy, očima tak modrýma, až jsem se snažil zjistit, jestli nosí barevné čočky – což mimochodem nenosila, a tak jemným úsměvem, až jsem padal do kolen, nebylo těžké poznat, že se na ní nedokážu přestat dívat. A ty nohy. Moje oči cestovali dolů až k její bosým nohou. Pustila Masona dovnitř a já si nevědomky sál svůj piercing v puse. Bože, ty nohy byly tak zatraceně dlouhé a perfektní.... A mířily ke mně.

Oči mi prudce vystřelily nahoru. Ohlédla se na své dveře, které se právě zabouchly, než se setkala s mým pohledem.

„Dobré ráno Kashi.“

„Dobré ráno.“

„Mason mi říkal, že ode mě potřebuješ pomoc.“ Ou ne, řekl jí, že si potřebuji vrznout? Já ho zabiju! Otevřel jsem pusu a mluvil nízkým tónem. „Od tebe nic nepotřebuji.“ Hlavně ne sex z lítosti.

Její modré oči se rozšířily a zhoupla se na patách. „Wow, ehm.... Zaznamenáno. Připomeň mi, že za tebou nemám chodit, pokud se něco rozbije nebo budeme něco potřebovat přesunout. Hezký den.“ Přísahám, že zamumlala „debile“, když se otočila a odcházela ke svým dveřím, do kterých narazila, když se je snažila otevřít.

„Co to ksak.....to teda ne. Candice! Otevři dveře!“ Zabušila na dveře. „Candice Marie Jenkinsnová! Jsem v pyžamu a nemám kabelku, mobil nebo klíče. Otevři ty zatracený dveře! Slyším, jak se vy dva smějete.“ Kdybych nebyl tak nasraný na Masona, že mi poslal Rachel, smál bych se taky.

„Přísahám, jestli neotevřeš ty zasraný dveře a nepustíš mě dovnitř, stane se ze mě Kalifornská mrcha, která ti půjde po prdeli!“ Ok, teď jsem se smál taky.

Dveře vedle nás se otevřely a muž ve středních letech se díval střídavě na mně a Rachel. V ruce držel mobil a nemohl se rozhodnout, jestli zavolá policii nebo ne.

„Zabiju tě!“ Zaklela a pokračovala v bouchání. Soused se podíval na telefon a zasténal. Odstrčil jsem se ode zdi, přešel k ní, popadl ji kolem boku a vzal jí sebou.

„Pusť mě Kashi! Candice otevři ty dveře!“

„Uklidni se, děsíš sousedy.“

„To mě nezajímá! Nechci být vyhozena z pokoje a trávit čas s tebou. Jsi nezdvořilý, víš to?“ Nemohl jsem si pomoct a zasmál jsem se na ní. „Já jsem nezdvořilý? Pokud mě tak nesnášíš, tak jsi neměla souhlasit s nabídkou, že mi pomůžeš.“ Kývl jsem a povzbudivě se usmál na zmateného souseda, který se vracel do svého bytu s větším klidem.

„Promiň, že se snažím být milá. To je to co lidi dělají, pomáhají si navzájem, obzvlášť když jste nový.... Do prdele, kde máte nábytek? Rozhlédla se po našem obývacím pokoji, který byl z většiny prázdný, s výjimkou dvou krabic, které Mason přinesl.

„My...“

„To je to o čem Mason mluvil. Říkal, že pochopím, až to uvidím.“ 

Počkej, cože? „O čem to mluvíš?“

„Mason řekl, že potřebuješ mojí pomoc, a když jsem se zeptala s čím, odpověděl, že to uvidím hned, jakmile vstoupím do bytu.“ To mě poser.

„Do prdele Rachel ehm.....“

„Kdy vám přivezou všechen nábytek? Začala chodit po bytě a její oči se rozšiřovaly s každou prázdnou místností. „Spali jste tady včera večer?“

„Uh, jo. Dobrá zpráva je to, že podlaha je docela pohodlná. Takže tak.“

„A ta špatná?“

„Nic nám nepřivezou, všechny věci si budeme muset koupit. Zhluboka jsem se nadechl a vychrlil ze sebe. „A začínám mít ponětí, kvůli čemu tě sem Mason poslal.“ Pomalu pokyvovala hlavou, ale pak se zarazila.

„Začínáš? O čem jsi myslel, že jsme se předtím bavili?“

„Hm...  Tak, šla bys se mnou koupit nějaký nábytek?“ Poškrábal jsem se nervózně vzadu na krku a ona na mě přimhouřila oči.

„Ne! Nešla bych s tebou nakupovat, Kashi. To jsi snad zapomněl na to, že jsi řekl, že se mnou nechceš mít ni společného?“

„Já... to bylo nedorozumění. Myslel jsem, že ty......že Mason.....na tom nezáleží. Jak jsem říkal, nedorozumění. Jestli se mnou nechceš jít, tak fajn. Můžeš zůstat tady, ale očividně budeš muset sedět na zemi.“

„Jaký nedorozumění? Co sis myslel, že se děje?“ Zasténal jsem a popadl klíčky. „Zapomeň na to Rachel.“

„Ne, zasloužím si to vědět, byl jsi tak hrubý, když jsem ti nabízela pomoc.“ Pohodil jsem rukou a zavrčel na ní.

„Myslel jsem, že tě Mason poslal, abychom spolu šukali a myslel jsem si, že jsi souhlasila.“

Místo toho, aby se mi vysmála jako každý normální člověk, její tvrdohlavý výraz odpadl a všechny druhy barev ji prolétly přes obličej. Její pusa se otevřela, ale rychle ji zase sklapla a zkousla si ret. „Já nechci.... Já nechci mít s tebou sex.“ zašeptala a odvracela se, až narazila do zdi.

„Oukej, Rachel, to je v pohodě.“ Mluvil jsem s ní jako s vyděšenou obětí. Co se s ní dělo? „To je dobrý vědět, nechci mít s tebou sex, a to je důvod, proč jsem se předtím choval jako kretén.“

To byla lež. Dokonce jsem o ní včera v noci snil a probudil se s bolestivou erekcí, o kterou jsem se musel ve sprše postarat. Celou dobu s myšlenkou Rachel v mé hlavě. A lhal jsem předtím i Masonovi. Rachel nebyla mrcha, i když včera ukázala jednu ze svých stránek při setkání a večer v restauraci. Ale nemělo to trvání déle než pár minut, než jsem si uvědomil, že to byl její štít. Takhle se chránila. Co skrývá, to nevím, ale bylo očividné, že jsem se to včera v noci snažil zjistit. Ale něco tam bylo a z nějakého důvodu jsem chtěl zjistit co to je a ochránit jí předtím.

A to bylo nebezpečné.

Myslel jsem vážně, když jsem Masonovi říkal, aby zůstal soustředěný. Ale on do mě viděl i přes ty mé kecy. Musel jsem to někomu říct, aby mi to nepřerostlo přes hlavu. Začít si cokoliv s Rachel by byl špatný nápad. To ale neznamená, že nemůžu mít bezvýznamný sex. Mason i já jsme si dříve museli párkrát vyrazit s různými grupami, abychom se dostali mezi určitou skupinu lidí. Že jsme byli paranoidní, jestli jsme pořád čistí, když jsme šli s takovými holkami, to je slabé slovo. Ale od doby, kdy mi Rachel doslova vpadla do cesty, nebylo pochyb, že na ní něco bylo. Slovo bezvýznamný neexistuje, u holek jako je ona.

Rachel se dvakrát zhluboka nadechla předtím, než otevřela oči. Ale nepodívala se na mě.

„Rachel?“

„Co?“ Odsekla. Nasadila svůj štít.

„Jsi v pořádku, nechceš jídlo nebo pití? Nic takového tu nemám, ale můžu ho někde sehnat.“

„Jsem v pohodě.“ Ještě jednou se zhluboka nadechla a přinutila se na mě podívat.

„Řekni mi, proč sis myslel, že tohle byl důvod, kvůli kterému mě za tebou Mason poslal?“

„Prostě jsme o tom spolu mluvili.“

„Vy jste se bavili o sexu se mnou?“

„Ne! Ježíši, ne. My jsme jen...“ Zasténal jsem. „Zrovna se chystal jít za Candice a řekl mi, že si potřebuji vrznout. Toť vše. Pak ses objevila a řekla to, co si řekla...... a já si myslel... Na tom nezáleží.“

„Ok, hele můžeme už jít z tvého bytu? Pomůžu ti vybrat nějaký nábytek a tak. Zrovna teď se s tebou tady uvnitř necítím dobře.“ Její hruď se začala rychle zvedat a klesat a já na ní jen zíral.

Vyděsil jsem jí? Bojí se mě! Tak to je v prdeli. Celou dobu nemyslím na nic jiného, než jak jí poznám ve všech směrech a já jí zatraceně děsil. Skvělý. „Jo jdeme.“