Enforce - 31. kapitola 2/2

Překlad: Mili

"Trace, jdi dovnitř." Vyštěkl jsem.

"Ale..."

Sevřel jsem jí ruku a stiskl. "Trace, potřebuju, abys mě právě teď poslechla. Vezmi si toto." Podal jsem jí svou černou vstupní kartu. "Nejdi pomalu. Utíkej, až ti bude hořet za patami. Běž do budovy, vběhni do výtahu, proběhni zatracenou chodbou a zamkni si dveře od pokoje, dokud tam nedojdu za tebou. Rozumíš mi?"

Oči se jí rozšířily strachem. Jednou zakývala, když jsem jí zmáčkl ruku a schoval do ní kartu. "Utíkej."

Pekelně rychle se rozběhla ke kolejím.

Jakmile doběhla do budovy, otočila se zrovna ve chvíli, kdy Frank vyšel z auta. Několik mužů blokovalo perfektní výhled na jeho obličej. Vyrazili směrem k ní.

Sáhl jsem pro zbraň. Oddělal bych každého z nich, kdybych musel.

Místo toho Trace za sebou zavřela dveře. Hodná holka.

Vteřiny ubíhaly jako ve zpomaleném filmu, když se ti chlapi otočili a vykročili ke mně. Zakoulel jsem očima a zkřížil paže. Můžou mě zastrašovat, jak chtějí.

Ale něco mi udělat?

To by si podepsali vlastní rozsudek smrti.

Takže když mě obkroužili, zasmál jsem se.

Do doby, než Frank Alfero vstoupil do kruhu a namířil mi na hlavu svou pětačtyřicítku. "Synu, potřebujeme si promluvit."

"Očividně." Zakoulel jsem očima. "Chceš to udělat tady? Na otevřeném prostranství? Kde nás může kdokoliv vidět a slyšet?"

"Tušil jsem, že tě odněkud znám." Ignoroval mou otázku, poškrábal se hlavní na spánku a pak na mě znovu namířil. Jeho bílý plnovous byl krátce střižený a hnědé oči měl plné zloby. "Věděl jsem to ve chvíli, kdy jsi otevřel tu svou zatracenou pusu."

"Tak ty jsi věděl, kdo jsem..." Zakýval jsem. "A i tak jsi tady nechal svoji vnučku? Zbláznil ses?"

"Je to bezpečné."

"Je to území Abandonato." Odplivl jsem. "A co jsem naposledy slyšel, chtěl jsi mou hlavu. Takže tvá vnučka? Flirtující s nepřítelem? Není to zrovna nejmoudřejší krok, starý muži. A touto dobou..." Zkontroloval jsem své rolexky. "... hádám, že už na ni Tony vydoloval i tu poslední špetku informace. Ksakru, vsadím se, že ví dokonce číslo její podprsenky. Jestli jsi ji sem poslal, abys nám tu s ní mával jak s mrkvičkou, tak jsi udělal moc dobrou práci." Dvakrát jsem zatleskal. "Ale dovol, ať ti řeknu jednu věc... ona není můj nepřítel. Nikdy nebude můj nepřítel a budu ji ochraňovat do poslední kapky své krve, i kdyby to mělo znamenat, že ji budu ochraňovat od jejího vlastního dědy. A teď mi jdi z očí, než ti skutečně dám důvod mě střelit."

Muži kolem si začali šeptat.

Frank zvedl ruku nahoru. "Fajn, ale to není konec."

"Ne..." Zavrtěl jsem hlavou. "... ale radši mi věř, že já budu ten, kdo to ukončí. Teď posaď svůj zadek zpátky do auta a neopovažuj se mi tu ukazovat, dokud si nepromluvíš s Trace a neřekneš jí pravdu - ne tvou verzi, ale úplnou pravdu - a pak si ty a já? Můžeme promluvit. Potom můžeme mít tuhle konverzaci. Potom to uděláme správným způsobem."

Frankovy oči na krátkou chvilku zableskly, než snížil svou zbraň. "Vždycky jsem tě měl rád víc než tvého otce."

"To slýchávám často." Zanadával jsem. "A teď vypadni z mého pozemku."

Zasmál se a odvolal své psy.

Zatímco já čekal, až se můj tep vrátí do normálu.

Když auta odjela, rychle jsem vytočil Tracino číslo. Potřeboval jsem slyšet její hlas. Netušil jsem, že budu mít problémy najít svůj vlastní. Když řekla haló, tak udýchaně a sexy, ztratil jsem souvislé myšlenky. Jen jsem dýchal do sluchátka a následně jsem zatraceně zavěsil, jako bych byl na střední škole a neměl zkušenost s voláním s dívkou.

Se smíchem jsem zakroutil hlavou a napsal smsku Chasovi.

Nixon: Frank se dostavil.

Chase: Skvělý. Přinesl něco z Wyomingu? Krávy? Pušky? Střelil tě?

Nixon: Žádný krávy, ale mířil na mě pistolí. Já na něho řval.

Chase: Jsem si jistý, že to udělalo dobrý dojem.

Nixon: Jen to dej vědět Texovi.

Chase: A Phoenixovi?

Nixon: Je mimo. Odpadlík.

Chase: Do prdele.

Nixon: Tak to vyřiď, já ji jdu zkontrolovat.

Rychle jsem strčil mobil do kapsy a mířil jsem do Tracina pokoje. Sakra, jak často tam chodím? Třikrát denně? Musíme si promluvit - ne že by mi to vadilo. Jen jsem doufal, že to nevadí jí.

Zaklepal jsem na dveře a čekal.

Zrovna, když se otevřely dveře, zazvonil mi telefon. Rychle jsem se na něho podíval.

Phoenix. Parchant.

A pak do mé náruče padla Trace.

Ve skutečnosti byla k mé hrudi doslova přilepená, nohy a ruce obalené kolem mého těla, jako by to byla chapadla.

Ksakru, budu ji muset děsit mnohem častěji, jestli budu dostávat takovouto reakci. Představte si, co by se stalo, kdybych předstíral svou vlastní smrt? Morbidní myšlenka.

Pomalu jsem opětoval objetí a pevně ji držel, bradu jsem si položil na vršek její hlavy.

Oči Mo tančily vzrušením. Jasně. Vypadalo to, jako by její dvojče zjistilo, že má srdce. K popukání.

Trace trochu zavýskla a plácla mě do hrudníku. "Strašně jsi mě vyděsil, do háje."

Zakřenil jsem se. "Umíš fakt rychle běhat, farmářská holko. Naučili tě to ve Wyomingu?" Mrkl jsem a prošel kolem ní, abych mohl obejmout Mo a zašeptat jí do ucha. "Jsem v pořádku. Je to dobrý. Neboj se." Okamžitě se uvolnila.

"Něco se s tebou stalo." Trace bouchla dveřmi a zkřížila paže na prsou.

"Jako bych to neříkala," zamumlala Mo. "A co to do háje, Nixone? Nemůžeš takovým způsobem děsit moji spolubydlící. Myslela jsem, že dostane infarkt a řekne svýmu dědovi, že byla svědkem tvé vraždy."

"Věř mi, její děda by sotva přišel, aby mě zachránil." Odfrkl jsem. Ksakru, ten chlap mi ještě před pěti minutami mířil zbraní na hlavu. Můžu jistě říct, že kdybych byl poslední chlap na zemi a zároveň jeho jediná naděje na přežití, stejně by zmáčkl kohoutek a ještě by se u toho křenil.

"Hej!" Ozvala se Trace. "Ani ho neznáš! Je to dobrý muž." Jo a já jsem Santa Claus.

"Řekl jsem snad, že je špatný?" Zvedl jsem ruce nahoru. "Jen jsem řekl, že by mě sotva přišel zachránit."

"Kdybych ho o to požádala, tak by to udělal." Argumentovala a potřásla přitom hlavou, jako by chtěla dodat 'A basta.'

Zasmál jsem se. "Tvoje naivita je rozčilující a šokující zároveň."

Zaťala pěsti.

Zatraceně, byla nádherná, když se zlobila. Žil jsem jejími reakcemi skoro tak, jako jsem žíznil po jejím doteku.

"Měli bysme se podívat na nějaký film," řekl jsem, natáhl se na Tracinu postel a dal si ruce za hlavu.

"Ona nechce," zafňukala Mo.

"Kdo byli ti chlápci?" Zeptala se Trace.

Ignoroval jsem její otázku a doufal, že zapomene na to, že se zeptala. "Viděla mě ksakru, jak jsem dneska večer dal nakládačku dvěma blbečkům. Měla by se podívat na něco vtipného."

Mo zakývala. "Něco sentimentálního a možná trochu čokolády?"

"Haló!" Zamávala Trace s rukama ve vzduchu. "Jsem přímo tady."

Zamával jsem jí a uculil se jejímu podráždění.

"Nixone." Zasyčela Trace. "Kdo byli ti chlápci a proč jsem musela utíkat?"

"Chlapi z práce." Pokrčil jsem rameny. Z takového druhu práce, ze které se člověk nevrací domů živý. "Měli jenom pár otázek ohledně toho, co se stalo dneska večer. Jen jsem nechtěl, abys tam zůstávala, kdyby se věci vymkly kontrole a čím míň lidí ví o tom, co se stalo, tím líp."

Přimhouřila oči, mohl bych přísahat, že její mozek zrovna pracoval rychlostí kilometru v hodině, ale věděl jsem, že její myšlenky nepůjdou ve směru mafie nebo toho, že její děda je jedním z jejích vůdců.

"Fajn. Budeme se dívat na stupidní film," zabručela.

"Úžasný."

Mo mi hodila DVD. Strčil jsem ho do počítače a pak se znovu natáhnul na postel.

Trace vzala polštář a praštila mě s ním po hlavě.

"Za co to sakra bylo?"

"Uklouzl." Pokrčila nevinně rameny a očima se mi vysmívala. Neměla ani ponětí, jak blízko jsem byl ke ztrátě kontroly.

Za dvě sekundy bych mohl zadek své sestry prostrčit dveřmi tohoto pokoje.

O sekundu později bych na ty samé dveře natiskl Trace.

Za další půl sekundu - čas akorát tak na to, abych z ní strhl košili s vytrženými knoflíky a ponořil svůj jazyk do té její lahodné pusy. Jo, Trace. Ještě jednou mě bouchni a uvidíš, co se stane. Zatraceně tě vyzývám.

"Prý uklouzl..." Zaremcal jsem.

"Děti!" Zazpívala Mo. "Chovejte se slušně nebo vám nedám křupky."

"Ona si začala - "

"Nixone Anthony - "

Trace se zasmála a štípla mě do ruky. "Ona tě teď naprosto okřikla prostředním jménem."

"Trace..." Mo ji varovala pohledem a zle se na mě podívala. Nemohl jsem sedět takhle blízko ní, dotýkat se jí, škádlit ji - a nemoct ji ochutnat. Moje tělo mi to nedovolovalo.

Trace se začervenala a odsedla si, co nejdál mohla. Sakra, bylo to, jako bychom každý seděli v jiné zemi.

Během pár minut přišli Tex s Chasem. Tex si sedl vedle Mo a Chase se podíval na volné místo uprostřed postele a zabral ho. Zmetek.

Přísahám, že jestli se jeho noha dostane jen o trochu blíž k její, tak ho úplnou náhodou říznu do stehenní tepny a budu se s prominutím chválit až do nebes.

Okej, fajn. Jsem dramatický.

Ale stejně.

A dokonce jsem mu poslal varovnou smsku.

Telefon mi okamžitě zavibroval s jeho odpovědí.

Chase: Kdo najde, ten bere.

Odpověděl jsem fotkou posledního chlápka, ze kterého jsem vymlátil duši a on se z toho mínil smíchy posrat. S tím jsem úplně nepočítal.

Trace začala brzy klesat hlava únavou, tak jsem využil příležitosti, abych si ji vzal k sobě. Její dech se prohluboval, když jí hlava padla na můj hrudník.

Chase podrážděně zakoulel očima.

První kolo: Nixon.

O pár hodin později otevřela oči - a přistihla mě, jak na ni zírám. Abych byl fér, byl jsem připravený odejít hned, jak se probudila. Neměl jsem v plánu na ni civět, zatímco spala.

Ne že bych o tom nepřemýšlel.

"Snažíš se mi přivést noční můru?" Zašeptala nevrlým hlasem a svými prsty se mi zabodávala do paže.

"Ne." Dvakrát jsem polkl, než jsem byl vůbec schopný zbavit se chrapotu v mém hlase.

Její hebké hnědé vlasy jí spadly do obličeje a já je chtěl odhrnout z cesty a políbit její nevrlou pusu. Bez přemýšlení jsem ji otočil a přitiskl si ji zády k sobě.

Kolikrát jsem tohle udělal s nějakou holkou?

Nulakrát.

Ale teď to bylo jedenkrát.

A líbilo se mi to.

Až moc.

Přitulila se ke mně.

Do prdele, asi umřu.

Mé tělo okamžitě odpovědělo. Cítil jsem, jak mi krev valí i ušima, když každý můj nerv žadonil, abych si ji vzal.

Hluboce jsem zasténal. "To mi moc nepomáhá, Trace."

"Oh."

Odsunul jsem její vlasy na stranu a políbil ji na odhalený krk, když jsem vnořil pravou ruku pod její tričko. Mo a Chase byli hned vedle. Neplánoval jsem na ni nic zkoušet. Jen jsem jí chtěl být na blízku a chtěl jsem na sobě cítit její pokožku, i když by to mělo být úplně nevinné.

Prsty jsem spočinul na jejím bříšku.

"Nixone - "

"Prosím..." Zašeptal jsem jí do ucha. "... jen se tě chci dotýkat."

Přikývla a brzy nás oba pohltil spánek.

Byla to ta nejlepší noc, kterou jsem kdy zažil.