Enforce - 30. kapitola

Překlad: Mili

Sexy sny a za úkol hlídání dětí. Okamžitě mě zastřelte.

Chase

Měl jsem sny o ní, ne nic hrozného, jako že bych ji využil, jí se to líbilo a potom by se transformovala do obrazu mé poslední expřítelkyně, načež by se objevila kráva a všechno to sledovala - Ne, nic takového. Jen jsem snil o jejím úsměvu, což mi ale připadlo stejně tak strašný.

Já jsem nesníval o holčičích úsměvech.

Sníval jsem o jiných věcech - částech ženského těla a jiné... obrázky. Nemohl jsem ji dostat z hlavy, možná protože jsem přemýšlel o tom, jak dlouho byli s Nixonem venku.

Promnul jsem si rukama tvář a vydal ze sebe pár nadávek, pak jsem se rozhodl běžet do nejbližšího Starbucks. Potřeboval jsem vypadnout.

Zazvonila mi smska.

Nixon: Potřebuju, abys sledoval na Trace.

Odfrkl jsem si a odepsal.

Chase: Uvědomuješ si, jak strašně to zní?

Nixon: Ona je Alfero.

Svatá krávo! Málem mi telefon upadl na zem. Srdce mi bilo tak hlasitě a rychle, až jsem se bál, že dostanu infarkt. Ani jsem nevěděl, co napsat zpátky, jak odpovědět. Vím, že Nixon ztratí hlavu. Konec konců, ona byla jeho nejlepší kamarádka, když byli malí. Vedle mě a kluků bude svým způsobem zaujatý, aby ji ochránil. Poté, co její rodiče zemřeli, si myslel, že umře taky, vypadalo to, že už nikdy nebude jako dřív.

Chase: Víš to jistě?

Nixon: Krev jsem jí ještě nevzal...

Zavrčel jsem.

Chase: Ublížíš jí a střelím tě.

Nixon: Nikdy bych jí neublížil.

Na to už je pozdě, ale když to říká. Skvělý, takže já se zamilovával do jeho nejlepší kamarádky z dětství, do jeho dávno ztracené spřízněné duše a největšího nepřítele naší rodiny. Mohl by se můj den vyvíjet líp?

Nixon: Prostě jdi do jejího pokoje, ujisti se, že si udělá své úkoly a dej mi vědět, až bude hotová. A máš u mě vroubek, ale hádám, že větší vroubek bude mít Phoenix.

Chase: Phoenix?

Nixon: Ona v Timově posteli? Nevíš o tom nic?

Sakra. To není nic, co by se řešilo ve zprávách. S nadávkou jsem vytočil jeho číslo. Zvedl to na první zazvonění.

"Wow, to musí být špatné, když mě v podstatě poctíváš svým hlasem, bratranče."

"Polib si." Zakoulel jsem očima. "A jsem zrovna tak vinen jako Phoenix. Říkal, že od tebe dostal zprávu, aby se Trace udělala obvyklá věc, kterou vždycky děláme studentům, co chceme, aby odsud vypadli, tak radši, než aby si ji celou vzal do spárů sám, jsem ji vzal já a - "

"Prosím tě, řekni mi, že tys ji tam nenarafičil. Prosím tě, řekni mi, že se ve skutečnosti zachovala jako opilá studentka a náhodou sama sebe přistihla v posteli fotbalisty."

"Nixone." Pokrčil jsem obočí. "Člověče, tys nám to řekl. Nebo teda jsi to řekl Phoenixovi."

Nixon začal křičet tak nahlas, až jsem si musel telefon odstrčil od ucha. Když se konečně uklidnil, nemluvil ani v celých větách; z jazyka mu ve vlnách prýštil mix italštiny a angličtiny. "Co to s tebou kurva je?"

"Hodně věcí," zamumlal jsem. "Podívej, neměl jsem žádný důvod mu nevěřit a už jsme to dřív dělali. Víš stejně dobře jako já, že nepatří do našeho světa."

"To neznamená, že musíme zničit každou špetku její důstojnosti, abychom ji od toho drželi dál, Chasi."

"Nixone - "

"Ne... tvůj trest je, že ji budeš hlídat. Žádné stížnosti a přísahám na všechno, co je svaté, že jestli se jí dotkneš - i jen náhodou - uříznu ti ruce."

"Co když upadne?"

"Tak kurva raději doufej, že upadne na kmen od nějakýho stromu než do tvé náruče. Myslím to vážně, Chasi. Ještě jsme neskončili. Později večer si to vyřídím s Phoenixem. Namiř si to prostě do jejího pokoje, buď hodný a snaž se s ní mluvit jen, když bude oblečená."

"Jo." Kousl jsem se do spodního rtu. "Nixone, upřímně jsem nic nevěděl. Je mi to líto, chlape. Víš, že bych jí nikdy záměrně neublížil."

Na druhé straně si těžce povzdechl. "Někdy si přeju, abys to udělal... přeju si, abys byl ten typ chlapa, co se bude držet dál, ale to není ve tvé povaze. Nejsi takový. Máš ji rád."

Bylo to konstatování, ne otázka.

"Ty taky."

Ještě větší ticho.

"Jenom prostě..." Zanadával znovu. "... buď hodný a napiš mi, až bude hotová."

"Jasně."

Zavěsil a já zíral dobré další tři minuty na zeď mého pokoje, než jsem se konečně vydal k holčičím kolejím. Jak jsem se do háje mohl chovat normálně, když vím, že Nixon... zaprvé: ztrácí kontrolu, a zadruhé: bojuje většinu času se svými vlastními city. A zatřetí: já to mám úplně stejně.

Zaklepal jsem na dveře.

Trace je otevřela a její hnědé oči se na zlomek sekundy rozšířily, než jí červeň zaplavila líce. Sakra, bylo tak špatné mít naději, že na ni můžu mít takový efekt? Protože ona definitivně měla takový efekt na mě.

Její bohaté hnědé vlasy jí lehce sklouzly za ramena, její plné rty se zkroutily do stydlivého úsměvu a mě zajímalo, kolik chlapů se těch rtů dotklo. Dotkl se jich Nixon? Parchant. Zabil bych ho holýma rukama. Zrovna jsem chtěl něco říct, když Mo zavolala mé jméno.

"Ahoj, Mo," zavolal jsem zpátky a mrkl na Trace. "Ahoj, Trace."

Zkřížila ruce na prsou. "Poslal tě Nixon?"

"Jop."

"Zůstaneš tady?"

"Jop."

"Řekneš taky něco jiného než jop?"

Položil jsem ruku na rám dveří a naklonil se. Kdybych zašel o trochu dál, políbil bych ji. "Moc toho nenamluvím. Jsem spíš ten typ, co jde na věc."

"To se vsadím, že jsi." Zakývala a široce se zasmála, jako bych nebyl smrtelně vážný v tom, že bych si ji vzal o nejbližší zeď. "Prosím, pojď dovnitř a chovej se jako doma v našem roztomilém vězení."

"Není to vězení." Mo zakoulela očima. "Nixon jen chce, abys byla v bezpečí, a i když bych pravděpodobně mohla nakopnout pár zadků na našem patře, byly bychom rozcupované, kdyby se fotbalový tým rozhodl nakopat nám prdel."

Jo, fakt dobrý, Mo. Máme zbraně a nože, ale jistěže můžem nakráčet vpřed a říct, jak jsme vyděšený z toho prťavého fotbalového týmu a z jejich malých mužských orgánů.

"A proč by nám nakopávali prdel?" Zeptala se Trace, přerušujíc tichou bitvu mezi mnou a Mo.

"Protože jsi nablýskaná nová věcička, tak kdo by si s tebou nechtěl pohrát?" Pokrčil jsem rameny. "Vím, že kdybych já měl šanci - "

"Myslím, že můžu bezpečně říct, že vím, jak by ta věta skončila." Zvedla ruku.

"Fakt, jo?" Svalil jsem se na její postel a dal ruce za hlavu. "A jak teda?"

"S těmi mými novými lesklými botkami ve tvém zadku." Usmála se sladce.

"Hernajs." Potřeboval jsem se tam upravit už jen po pěti minutách v jejích přítomnosti. To musí být rekord. Zatracený Nixon.

"Co?" Vytáhla notebook.

Povzdechl jsem si. "Nixon je šťastný hajzl."

"Eh? Proč?" Ta holka buď neměla ani šajnu nebo byla hloupá.

Je fakt, že jsem nikdy nepotkal holku, která by si byla takhle nejistá ohledně toho, jaký efekt má na mužský druh. Jako by neměla ani páru, že je krásná. Žádný zatracený ponětí, že ztrácím rozum už jen pouhým pohledem na ni. Ale nebylo to jen tohle. Byla jedním z těch lidí, kteří vás donutili... cítit. Jo, já cítil, když jsem jí byl poblíž a jako emočně vyhladovělý šílenec jsem se plazil zpátky, abych dostal víc, protože v našem světě bylo vzácné cítit - cokoliv. Možná taky proto byl Nixon okouzlen. Možná jeho okouzlení bylo jen fyzické, zatímco moje? Bylo to jiné, protože ona byla jiná. Do pekla, ano, chtěl jsem ji, ale taky jsem jenom chtěl si vedle ní sednout a vymáchat se v její vlídnosti. Možná by tím všechny ty špatné dny mohly přestat být tak špatné.

Setřásl jsem myšlenky z hlavy a zakřenil se. "Nikdy jsem nebyl dobrý v tom, abych držel ruce dál."

Mo najednou ožila. "Chasi, nech toho. To je, jako by sis přál zemřít, prostě... toho nech."

Jo, dostal jsem tu zprávu nahlas a jasně.

"Nebudeš vždycky kolem, Mo." Odsekl jsem.

"Ne, ale pokud se dotkneš toho, co patří ďáblovi, tak pravděpodobně prokleje tvoji duši, jenom ti to říkám. A jestli chceš po absolvování být částí byznysu, budeš se muset chovat slušně."

Zaklel jsem. Měla pravdu.

"Tak jo, to byla teda divná konverzace. Já jdu dělat domácí úkol." Trace se k nám otočila zády, což bylo dobře, protože jsem Mo pusou gestikuloval mrcho, zatímco mi ukazovala prostředníček a koulela očima.

Trace tiše pracovala na svém domácím úkolu, když jsem zavřel oči, ne opravdovým spánkem, ale potřeboval jsem jim dát trochu odpočinku, protože při každém jejím pohybu bloumaly jejím směrem.

Vidíte? Ztrácím rozum.

Trvalo to skoro tři hodiny. Poslal jsem rychlou zprávu Nixonovi, abych mu dal vědět, že je bezpečné ji navštívit, protože za chvilku bude s úkolem hotová. A když jsem konečně podléhal dřímotě, přistála blízko mého rodinného klenotu kniha a málem mě tím vykastrovala.

"Do háje! Za co jsi mi to udělala?"

"Z legrace. Byla to legrace. Jsem hotová, můžeš jít. Celý svůj domácí úkol jsem díky tobě dokončila v míru."

Přešla ke dveřím a otevřela je. Ukázala do ne-tak-docela-prázdné chodby a pořád zírala na mě.

Zasmál jsem se, ale ani se nepohnul. Nixon držel ruku pro zaklepání a na jeho tváři se odrážel zmatek.

Trace dupla nohou. "Chasi! Myslím to vážně, nemusíš tu zůstávat - "

"Jenom dělá to, co jsem mu řekl," řekl Nixon mezi dveřmi. "Hotová se svými úkoly?"

Podívala se na mě a pak vykulila oči, jako by se jí v té její pěkné hlavince rozsvítila žárovka.

Chvilku nato začalo vzduchem lítat její oblečení a já zíral na její prdelku vystrčenou nahoru, když se hrabala v malém šatníku. Psychotický zlom? Kvůli Nixonovi? Nebylo by to poprvé.

"Mo, tvoje kámoška se oficiálně zbláznila," zašeptal jsem pod vousy.

"Trace." Nixon přišel za ní a položil ruce na její boky.

Do háje s ním.

"Trace."

Trhl jsem sebou, jak svými rty přejel po jejím uchu. Když jsem se podíval na Mo, jenom pokrčila rameny ve stylu 'Jsem ti to říkala.'

"Co to děláš?" Zeptal se a svým tělem mi zakrýval výhled na její tělo.

Svěsila hlavu. "Hledám skryté kamery."

"Za jakého chlapa mě považuješ?" Otočil ji dokola a chytl ji za ramena.

"Za takového chlapa, který nosí zbraně a posílá svého přítele, aby mi dělal chůvu v mém vlastním pokoji. Takového chlapa, který se tu zázrakem objeví ve chvíli, kdy jsem dodělala svůj úkol. Takového chlapa."

Nixon vyprskl smíchy. "Wow, někdy jsi na mě až příliš." Sáhl do zadní kapsy.

Ustoupila, jako by se bála, že na ni vytáhne pistoli. Musel jsem uznat, že ta myšlenka se zrodila záslužně. Co udělá malá Alfero? Spustí něco? Sakra, v jejích žilách proudila Frankova krev. Ten parchant byl děsivý, když měl dobrý den. Nedokázal jsem si představit, jaký mohl být, když by měl špatný.

"Viděla jsi někdy něco takového?" Zamával před ní svým mobilem. "Chase mi napsal před deseti minutami, že s tím budeš každou chvíli hotová."

"On spal. On - "

"Má slabý spánek a měl přísné instrukce, aby mi řekl, kdy budeš končit."

"Proč?" Zkřížila paže. "Abys mohl poslat další hlídku? Kdo to bude tentokrát? Tex? Phoenix?"

Při jméně Phoenix se Nixon celý napnul. Ach, ten postoj jsem dobře znal. Phoenix si bude muset vykopat vlastní hrob, což znamenalo, že jsem nejspíš stejně vinen a s největší pravděpodobností ze mě budou později večer taky vymlácený všechny sračky. Skvělý.

"Jsi teda hotová?"

"Ano, ale - "

"Díky, Chasi. Uvidíme se později." Nixon ji vystrčil z pokoje tak rychle, že jsem ani neměl čas se rozloučit. Dveře se za nimi zabouchly a ti dva nás s Mo ponechali tichu.

"Takže..." Zkřížila ruce na prsou. "...vyklop to."

"Vyklopit?" Zakuckal jsem se smíchy. "Ach, roztomilý. Chceš drby. Můžem udělat popcorn. PS. děje se něco velkého v Texasu, protože jsem slyšel, že když ty a Tex - "

Hodila mi polštář do tváře a pak - bože, na mou duši, vytáhla jeden ze svých nožů a zamávala s ním přede mnou.

Zasténal jsem. Ta holka byla šílenec, co se týká nožů, a pekelně mnohem lepší než většina mužů, které znám. "Fajn, slož ho dolů."

Zakřenila se, schovala tu věc zpátky pod polštář a opřela se o zeď. Její nahá chodidla visela ven z postele. "Víš, o co tady jde?"

"No..." Napodobil jsem její pohyby a opřel se hlavou o protější zeď. "... tvoje spolubydlící je legenda."

"Legenda?"

"Joo... ona je Alfero."

Mo vykulila oči. "Nekecej."

"Nebudu." Vyslal jsem k ní posměšný pohled. "Jsem si docela jistý, že to znamená, že je vnučka pana Franka Alfera... víš, který, ten, ze kterého se chlapi dokážou posrat? Ten Frank."

"Je v důchodu."

"Ha!" Vyštěkl jsem smíchy. "Je až moc aktivní. Šéf nikdy nejde do důchodu, víš to, Mo. Jít do důchodu znamená, že dostaneš kulku do hlavy a hodí tě do svěcený vody."

"Tak..." Vydechla. "... ona ví, kdo je?"

"O tom pochybuju, to by musela být nejlepší herečka na planetě. Vidělas, jak se červená? K takové reakci se nemůžeš jen tak donutit." Olízl jsem si rty a přál si, abych takhle lízal ty její.

"No... to je pro tebe na hovno."

"Eh?"

"Máš ji rád, Nixon ji má rád. Uvědomuješ si, že v tom malém scénáři nemáš ani z pekla šanci, že se umístíš nahoře?"

"Ach, Mo, to je v pohodě. Nepotřebuju být pořád nahoře. Můžu nechat holku udělat nějakou práci..."

Zakoulela očima. "Nechutný. Jsi můj bratranec. Chovej se dospěle. A víš, že je to pravda... teď, když ji má zpátky."

"Změnil se... ona se změnila," bránil jsem se. "A je to velká holka. Jestli ho chce, fajn, ale neznamená to, že dám svou kůži lacino. On je pro ni ten nejhorší typ člověka."

"Cože?" Odfrkla Mo. "A ty jsi ten nejlepší?"

"Já nejsem šéf." Pokrčil jsem rameny. "Na mou hlavu není vypsaná odměna. Jsem mnohem normálnější, než kdy Nixon bude. Takže jo, jsem ten nejlepší a vždycky se o ni dokážu postarat."

Mo se zamračila a podívala se z okna. "Měl bys to říct Texovi a Phoenixovi."

"To není moje práce." Vysoukal jsem se z postele a stoupnul si. "Nixon se s tím vypořádá. Pro teď půjdu do svého pokoje, vyspím se z vůně té krásné holky a budu se modlit za to, aby se Nixon probudil znetvořený z nedostatku sexu."

"Wow, jsi tak dobrý přítel." Zasmála se Mo.

"Ten nejlepší." Rozevřel jsem náruč.

Se zakoulením očí se zvedla z postele a přitiskla se ke mně.

"Mám tě rád, Mo."

"Já tě mám taky ráda, Chasi."