Enforce - 22. kapitola

Překlad: Mili

Doufám, že si užíváte čtení, holky moje♥  ;).

Mám ovšem malinkatou připomínku - ačkoliv nechci být otravná, dotěrná nebo vlezlá ani si nechci nic vynucovat, a mluvím myslím za všechny překladatelky - všimla jsem si, že nějak ubývají komentáře - všeobecně u všech knih, co tak koukám; zatímco ještě nedávno to lítalo kolem stovky, tak teď je to kolem padesátky :(... Je to hnací síla všech překladatelek a není žádné lážo plážo trávit nad tím x hodin a skládat to do srozumitelných vět, tak snad ty počty nebudou ještě víc klesat, bylo by to mrzuté :(. Netýká se to samozřejmě pravidelných věrných komentátorek - všechny vás známe a všímáme si, jak jste úžasné :*.

Možná začnu přemýšlet nad tím, že budu posílat knihy těm, co znám z pravidelných komentů, protože si to zaslouží víc než ty, které komentují až poslední kapitolu/epilog, ne že bych vydírala :D, ale strávila jsem dnes sedm hodin nad třemi kapitolami a jsem v rauši, tak jsem se musela podělit o své myšlenky ;).

Bod zvratu

Chase

Dny byly horší... protože jsme pořád nemohli donutit De Lange ke spolupráci a chytli jsme dva Alferovy muže v kampusu. Poslali jsme je zpátky s obrovskými modřinami - ve snaze poslat zprávu - ale kdo ví, jestli dorazila.

Nixon a já jsme začínali svolávat porady na akademické půdě, to bylo něco, co jsme nikdy předtím nedělali. I Phoenix byl podrážděný, protože to bralo hodně času našeho běžného života. Ale novinka! Takovou příležitost už jsme nedostávali, zvláště ne teď, když byl Nixon oficiálně šéf. Jeho normální život byl u konce, takže v rámci naší jednoty byl ten náš taky.

Tex trávil každou volnou chvilku s Mo, aby ulevil tomu takzvanému napětí, že je černá ovce Abandonatovic dramatu.

Phoenix trávil dny pitím - hodně. Byl dvakrát vyhozený ze třídy, protože se v ní ukázal úplně namol. Bylo to mimo charakter, i pro něho, ale Nixon mi řekl, ať to nechám být. Tak jsem nechal.

A já? No... Snažil jsem se nesledovat tu novou holku.

Nixon plul na stejné lodi. Mezi námi děvčaty, ta holka měla určitě víc bodyguardů než prezident. Nixon se vždycky ptal ochranky na její harmonogram. Byla šťastná? Jedla? Nespadla a neodřela si koleno? Rozčilovalo by mě to, kdyby mě to samotného nezajímalo.

Co k čertu bylo na té dívce, že jsme kvůli ní oba ztráceli rozum? Možná to byl její duch nebo možná jen byly naše životy tak ubohé, že všechno, za co stál, byla vlídnost neznámého člověka, abychom se cítili jako lidé.

"Vyučování," zavrčel Nixon, když se podíval na svůj mobil. Vypadal hrozně, jako by nespal celé dny. Na druhou stranu, kdybych chladnokrevně zabil svého otce, taky bych nesnil o jednorožcích.

Tex a Phoenix odešli někam na druhou stranu areálu, zatímco já s Nixonem jsem šel chodbou obchodní budovy. Lidé se začali zatraceně rozdělovat jako Rudé moře, když nás zahlédli, bylo to otravný. Chtěl jsem obyčejný život, ne že bych ho někdy zažil. Ale představuju si, že by to mohlo být úžasný, že bych mohl lízat zmrzlinu bez toho, aniž bych se obával, že mi někdo ustřelí hlavu, nebo vejít do třídy a být ten, kdo narazí a je šikanován, než aby to bylo naopak.

Vyšel ze mě žalostný povzdech, zrovna když se Nixon prudce zastavil. Znal jsem ten pohled. Byl to jeden z těch, kterým se dívá na lidi, než je zabije.

"Nixone?"

"Děvko, děvko, děvko!" Skandování bylo hlasitější, když jsme vyšli za roh. Asi tak sto studentů stálo kolem dívky, krčící se na zemi. Všude kolem se válely skořápky od vajíček, spolu s kondomy a něčím, co vypadalo jako ledová voda. Zatřepal jsem hlavou v odporu, připravený jim říct, ať tu dívku nechají na pokoji, s klasickým doprovodným proslovem "Vyvolení si s tou veteší poradí."

A pak jsem viděl tmavě hnědé vlasy.

Široké nevinné oči se snažily odmrkat vodu, která jí padala dolů po její dokonalé tváři. Byl jsem připravený se na každého z nich vtrhnout ve stylu Rockyho, když Nixon lehce zakroutil hlavou a postoupil dopředu.

"Jsi nicka. Rozumíš?" Nějaká ďábelská děvka plivala nenávistným tónem. "Nepatříš sem. Řekni to."

Trace neznatelně zakroutila hlavou.

Ta psychotička zatahala Trace silně za vlasy a té ze rtů unikl výkřik. "Řekni to!"

"Já - " Zatřepala hlavou a pak zvedla bradu. " - já sem patřím."

Polovina skupiny propukla v smích, zatímco druhá zalapala po dechu pobouřením, a mně se chtělo zakoulet očima a vytáhnout zbraň.

"Nech ji na pokoji." Nixon vystoupil vpřed.

Holka, co Trace držela za vlasy, si odfrkla. "A kdo ty si myslíš, že - " Odvrátila pohled od Trace a ve vteřině, když viděla, že je to Nixon, zbledla. "Dělala jsem to kvůli tobě, Nixone, kvůli tobě! Nemůže tě takhle znevažovat. Nemůže - "

"Přestaň mluvit." Nixon mi ji hodil a ušklíbl se. "Postarej se o to, jo?"

Ta holka se v mé náruči zatraceně třásla a musel jsem přiznat, že se mi líbilo, že se bála, protože jsem byl na nejlepší cestě z pekla něco mnohem horšího.

Všichni kolem mě čekali.

Popadl jsem tu holku za paži a prakticky jsem ji vláčel chodbou. Zbytek studentů nás následoval, protože, hej, kdo nemá rád show zdarma? Do háje, nechystal jsem se té dívce ublížit. Nemlátím holky. To nebyla moje specialita. Nikdy bych dívku neuhodil, pokud bych neměl jinou možnost, můj život nebo její.

"Takže..." Jemně jsem ji od sebe odstrčil. "... jak se jmenuješ?"

"B-Brit." Objala si pažemi břicho.

"Kolik ti je let, Brit?"

"Dvacet."

"Hlavní obor?" Povzdechl jsem si a dal ruce do kapes, zatímco se kolem mě rozhostilo ticho.

Modré oči jí zablikaly nejistotou; odhodila si pramen rudých vlasů za rameno. "Obchod."

"Otcovo jméno?"

Lidé hvízdli.

Stiskla rty k sobě.

"Otcovo jméno? Nenuť mě to zopakovat, Brit."

"Arnold."

"Ach..." Luskl jsem prsty. "Ben Arnold, demokrat. Byl před pár lety zvolen do sněmovny poslanců. Miluje golf, má psa jménem... Henry a zlatou rybičku jménem Stu. Po dvaceti letech manželství podvádí svou ženu se striptérkou a byl chycen za zpronevěru peněz státu Iowa, ale nedostal pokutu ani nešel do vězení. Starý dobrý Ben." Zasmál jsem se. "Miluje svou holčičku. Opravdu ano. Konec konců, to byl jeho argument, 'Nedělej to mé rodině.' Povzdechl jsem si. "Je to prostě špatný."

"Cc-cože?" Lapala po dechu Brit a slzy jí padaly po tvářích. "Co tím myslíš?"

"Vězení... není pro lidi se slabým srdcem." Vydechl jsem. "Rozumíš, co ti tady říkám?"

Brit zakroutila hlavou.

Vytáhl jsem mobil a zahoupal s ním před jejím obličejem. "Jedno moje zavolání a tvůj otec bude za mřížemi tak rychle, že ani nestačíš říct sbohem. Jedno zavolání, Brit, a vycucnu z tvého ubohého života jakoukoliv možnou budoucnost. Až s tebou skončím, budeš šťastná, když budeš moct makat jako prostitutka. Protože, přiznejme si to, i prostitutky musí mít nějaké vzdělání, že?"

Lidé kolem mě si začali šeptat.

"Takže, co se stane..." Odkašlal jsem si a přistoupil k ní tak blízko, že mohla cítit teplo mého těla. "Promluvíš ještě jednou k Trace? Zvednu telefon a zavolám. Budeš o ní mluvit a uslyším o tom od nějakého z tvých hnusných přátel? Zvednu telefon a zavolám. Tatíček půjde do vězení, všechny rodinné prachy vám vezmou a, protože miluju, když lidé moc trpí,  řeknu celému zkurvenému světu o tom malém... problému tvojí matky. Rozumíš mi?"

Její rty se chvěly a slzy ji začaly kaskádovitě padat po jejích plných tvářích.

"Skvělé." Usmál jsem se a otočil. "Je tady někdo jiný, kdo chce dneska pokoušet svůj osud nebo je vám to všem jasný?"

Nikdo nic neřekl.

"Úžasný. Tak vypadněte zpátky do tříd, volte dobrá rozhodnutí, neberte drogy a - Go Eagles!"

Poslal jsem Nixonovi rychlou zprávu, aby věděl, že je situace vyřešená, i když jsem na něho byl trochu naštvaný. On byl hrdina, zatímco já se musel postarat o špinavou práci. To sice byla má obvyklá práce, ale poprvé... úplně poprvé, jsem chtěl být Nixon. Chtěl jsem být chlap, který se stará o byznys, ne ten druhý ve velení. Co jsem dělal, bylo důležité - věděl jsem to, on to věděl. Sakra, každý to věděl. Ale chtěl jsem víc než důležitost. Chtěl jsem taky tu dívku a já si teď začínal konečně uvědomovat, že ji mít nebudu, ne když ji chce Nixon, ne když po ní Nixon touží. Protože já byl ten druhý. Ne první. Vždycky druhý. A svého šéfa jsem poslouchal víc než cokoliv. Krev je přednější, před holkama, před životem, před smrtí. Byl jsem v tom, dokud nedojdu do posmrtného života. A sralo mě, že zatímco jsem se utápěl v sebelítosti, Nixon držel v náruči dívku našich snů a utíral jí slzy.