Enforce - 15. kapitola

Překlad: Mili

Výkřiky jsou mojí symfonií.

Phoenix

Pil jsem víc než obvykle. Sakra, ale nebyl to ani ten večírek, co vylákalo ven zvíře ve mně. Byla to ta poslední holka.

Z těch čtyř to byla ta, která nebrečela.

Ona se jen... na mě dívala, jako by mě litovala, jako by vůbec nebyla zbavována ctnosti, když jsem s ní měl sex. Samozřejmě, byla povolná. Zdrogovali jsme je s Molly tak, aby jim bylo jedno, že mnou byly zneužívány.

Ale ona nereagovala na drogy tak jako ty ostatní dívky. Ty byly jenom šťastné, že mohly roztáhnout nohy - zvracel jsem ten večer jenom dvakrát.

Ale ta poslední dívka. Dívala se na mě, jako by mě doopravdy viděla, jako by mě chtěla zachránit od sebe samého, i když jsem byl ten, kdo jí ničil život. Nedávalo to smysl. Jenže v mém životě nic nedávalo smysl. Všichni byli venku a bavili se, měli další skvělý den v jejich životech, a já byl tady... ubohý a nasraný, protože mi Nixon do tváře vmetl mou minulost.

Tu samou minulost, za kterou jsem se styděl. To už mě rovnou mohl označkovat a každému mě ukázat. Nikdy nebudu dost dobrý.

Ovšem, ta holka od krav byla dobrá.

Ale jeho nejlepší přítel už od dětství? Najednou jsem nebyl.

Vím, že musím udělat něco, abych si to sám sobě dokázal, ale nevěděl jsem, co bych mohl udělat, aby se všechno zlepšilo.

Do mysli se mi vloudil obrázek obličeje té dívky.

A udělalo se mi špatně.

A potom jsem uviděl, jak do dveří vešla Trace s Mo.

Zaměřil jsem na ni pozornost.

Byla pěkná, nevinná, ten typ dívky, kterou by můj otec strašně rád prodal za nejvyšší nabídku - ale taky byla extrémně mimo limit.

Proč? Proč jsem žárlil na holku?

Proč záleželo na tom, že jí Nixon věnuje pozornost?

A proč záleželo na tom, že se kvůli ní už tak hroutící se přátelství s klukama rozpadá v prach?

Cítil jsem, že něco přijde, ale než jsem to mohl zastavit, už jsem to sledoval z povzdálí.

Bez přemýšlení jsem sáhl do kapsy a vytáhl malou tabletku. Rozdrtil jsem ji mezi prsty, nasypal do kelímku a čekal.

Musel jsem mu to dokázat... zase.

Dokázat všem, že za to stojím.

Nebo skončím přesně jak můj otec.

A já bych radši zabil každého na této zatracené škole než mít takovou budoucnost.

Tak jsem čekal ve stínu a každou minutu mi bylo hůř, protože se moje svědomí rozhodlo vrátit se v plné síle.

Zasloužila si štěstí.

A já se chystám dát jí hnus.

Udělám to místo Nixona.

Bylo to sobecké. Jenže já nikdy neslíbil, že budu jiný než sobecký. Bylo to všechno, co mi zbylo... moje já.

A co na tom bylo zkurveně nejhorší?

Že když jsem se podíval do zrcadla... jedinou věc, kterou jsem viděl, byly jeho oči, jeho vlasy, jeho rysy. A nenáviděl jsem se za to čím dál víc.