D+C - 13. kapitola

Překlad: Simča

"Život musí skončit, řekla. Láska ne. "

-MitchAlbom

DECLAN

Dva týdny.

Myslíte si, že bych se už mohl přes to dostat. Přesní, ale jakmile jste věděli, jaké to je být opravdu šťastný, cítit pocit, jako byste stáli přímo vedle slunce, aniž byste se spálili, tak jak se někdo může vrátit být v temnotě?

"Declane?"

Podíval jsem se na Evelyn. Ona a všichni na mě zírali. Připadalo mi to jako první noc, kdy jsem sem přišel žít. Všichni kolem mě chodili po špičkách.

"Jsi v pořádku?" Zeptala se mě laskavě.

"Je v pořádku," odpověděl Sedric, když se zařízl do svého steaku.

"Raději bych to slyšela od něho." Zlostně se na něj podívala. Byla jediná, komu to u něj procházelo.

"Jsem v pořádku," opakoval jsem.

"Vidíš?" Žvýkal Sedric. "Dej mi vědět, až bude pryč."

"Samozřejmě." Přikývl jsem, když jsem položil svou vidličku. "Můžu odejít-?"

"PaneCallahane?" Náš majordomus vstoupil do jídelny se založenýma rukama za zády.

"Co se děje, Samueli?" Sedric odložil vidličku.

"Je tu žena pro panaDeclana," řekl při pohledu na mě. "SlečnaCoraline Wilsonová."

Vstal jsem tak rychle, že židle padla na zem. Byl jsem už ze dveří vědom si, že Samuel by ji nepustil dovnitř bez povolení. Déšť mi prosakoval šaty, ale bylo mi to jedno. Stála a zírala na dům pod zeleným deštníkem, oblečená v broskvovýchkrajkových šatech. Taxi stálo hned za ní.

"Coro?" Přivedl jsem na sebe její pozornost, když jsem se postavil před ní.

Zvedla deštník výš pro nás oba, abych se pod něj postavil.

"Ahoj." Usmála se.

"Nerozumím?" Bál jsem se být příliš šťastný.

Vytáhla pas a podala mi jej.

"Řekl jsi mi, abych se bavila, ale nevím, jak bez tebe, takže budeš muset pokračovat mě to učit. Taky chci známky."

Vzal jsem od ní pas. Ale ona si muselabýt jistá.

"Coraline, nemohu změnit, kdo jsem a co dělám-"

"Vím. Udělám, co všichni ostatní a podívám se jinam. Je to dost dobré?"

Vše, co jsem mohl udělat, bylo přikývnout, když jsem ji uchopil po stranách obličeje a políbil ji tak, jak jsem snil poslední dva týdny. Líbala mě zpátky, ale jen krátce, než jsem se odtáhl. Všiml jsem si, že jedno z jejích oči vypadalo trochu otekle. Jak jsem jemně otřel svůj palec proti němu, trhla sebou.

"Zničíš mi make-up," řekla tiše.

"Co se ti stalo?" Zeptal jsem se a snažil se před ní zůstat v klidu.

"Jsem v pořádku-"

"Coraline, že jsi tu, znamená, že jsi moje. Nyní jsi součástí mé rodiny. Neschováváme před sebou naši bolest."

Vzdychla. "Otis a já jsme se pohádali, když odešel s Imani."

"Je tu všechno v pořádku?"

Otočil jsem se, Sedric stál u dveří s rukama v kapsách, jak jeho tvrdý pohled sklouzl mezi nás.

Vzal jsem jak deštník, tak její ruku, než jsem ji vedl nahoru po schodech.

"Tati, to je moje přítelkyně, Coraline Wilsonová."

Pozvedl obočí, když ustoupil stranou. "Vítejte v Callahan panství, slečno Wilsonová."

"Děkuji, pane." Vešla dovnitř.

Evelyn, Neal, Olivie a Liam všichni stáli před velkým schodištěm a čekali, dokudSedric znovu

nepromluví.

"Slečno Wilsonová, toto je moje žena, Evelyn, jsem si jist, že si ji pamatujete z kostela," prohlásil, jak Evelyn vykročila kupředu.

"Samozřejmě, že si mě pamatuje!" Řekla mu, když objala Coraline. "Vítej drahá. Vypadáš krásně."

"Děkuji, madam-"

"Jen Evelyn, byli jsme uprostřed večeře. Jedla jsi?"

"Ještě ne."

Evelyn se zamračila. "V tomto domě, Coraline, vždy večeříme společně. Kdybych je nepřinutila, cpali by se hranolky a hamburgery, než by zemřeli na infarkt. Pojďme."

Coralinese na mě podívala a já na ni kývl, když mířila do jídelny. Olivie políbila Neala na tvář, než se otočila a následovala je, takže jen muži byli v přední části domu.

Sedricsi stoupl předemě. "Teď už je tvoje. Víš, co to znamená? "

Usmál jsem se, když jsem přikývl. "Chránit ji, žít a zemřít pro ni."

"Později ať radši neuslyším, že jsi do toho vlítnul až moc brzy," zamumlal mi a stiskl rameno a zamířil zpátky do jídelny.

"Tati," zavolal jsem a on ztuhl, než se otočil čelem ke mně. "Otis ze SevenBloods, ji udeřil. Co můžuudělat?"Věděl jsem, že už měl plán pro SevenBloods.

"Po večeři ty a tví bratři, spolu se zbytkem klanu, navštívíteSouthbend. Víš, co se má stát s panem Emersonem,"uvedl.

"Konečně něco, v čem jsem dobrý," řekl Liam, když položil ruku kolem mých ramen. "Opravdu mi už leze na nervy tahle celá sračka se zamilovanýma hrdličkama. Je to jako dívat se na opakováníRomea a Julie."

"Nezemřou na konci?" Zeptal seNeal.

Liam protočil oči. "Nezemřeme všichni na konci?"

"No, zatímco vy dva blábolíte, půjdu se najíst." Vstoupil jsem do jídelny, jakslužebná umístila talíř

před Coraline, která bylausazená hned vedle mě.

Posadil jsem se a ona na mě pohlédla.

Vzal jsem ji za ruku a políbil ji. "Jsem rád, že jsi tady."

"Já taky."

"Takže, Coraline, kam jsi chodila do školy?" Zeptala se Evelyn. Byl jsem si jistý, že už znala odpověď,

Sedric si ji s největší pravděpodobností rozsáhle ověřil, ale byl jsem rád, že se snažila, aby se Coralineuvolnila.

Nebylo jí to zcela příjemné, ale věděl jsem, že to brzy přejde. Byl to jen začátek.

***

Ležela ve středu mé postele, a chtěl jsem se na ni dívat, dokud by nevyšlo slunce. Pohybujíc se k její straně, jsem ji políbil na tvář, jak jsem seděl na kraji postele.

"PS – Miluji tě," zašeptala, oči sotva otevřené.

"PPS-Miluji tě víc."

"Kam jdeš?" Posadila se.

"Pochůzka pro mého strýce." Nechtěl jsem jí už lhát.

Otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale než stačila, zavřela je a lehla si.

"Co se stane s panem Pierrem?"

"Zpráva bude říkat, že brzdy na autě nebyly funkční, a že pan Pierre utrpěl na srdeční infarkt, když se pokoušel ti pomoci se dostat ven. Nikdo se nebude vyptávat. "

"Dobře. Prosím, dávej na sebe venku pozor,"zašeptala.

"Vždy," slíbil jsem, když jsem ji znovu políbil na tvář. "Vrátím se před východem slunce."

"Budu tady." Zívla.

Neměla ponětí, jak úžasné bylo to vědět.

Vystupujíc z mého pokoje, strýc tam stál a už čekal.

"Jsme dobří katolíci. Nemůžeme ji tu nechatžít, aniž by za tebe nebyla provdaná," řekl a podal mi malou krabičku.

Otevřel jsem ji a uviděl diamant ve tvaru dešťové kapky zasazenýv prstenu z bílého zlata.

"Byl tvé matky."

"Děkuji."

Jednoduše si ho vzal zpátky a prudce zavřel.

"Nemáš nejdříve něco udělat? Nejdřív se soustřeď na tohle. Bereš Liama."

"Uvidíme se, až se vrátím," řekl jsem, už vykračujíc směrem k zadní části domu.

Když jsem se tam dostal, již čtyři velké černé džípy čekaly. Liam mi hodil rukavice a masku, když jsem vyskočil do zadní části jednoho z džípů.

Nasazujíc si masku kolem úst, nikdo nepromluvil, když jsme vyjeli. Nasadil jsem si rukavice a AK-47 mi byla podána. Zkontroloval jsem náboje.

Vytáhl jsem svůj druhý telefon a poslal jsem masovou textovku obsahující fotografii Otise. Chtěl jsem ho živého, abych mohl zabít toho hajzla sám. Muži vedle mě byli oblečeni celí v černé a kývli na mě.

Southbend byla posraná díra Chicaga, rozkradnuta auta podél ulicích a jediní lidé, kteří byli venku, byli narkomani, pasáci, prostitutkya lidé, kteří ještě nevěděli, kam se přidat. Policie to už v podstatě vzdala. Což znamenalo, že dům by mohl lehnout popelem, než by se někdo ukázal.

SevenBloodsto tu vedli a sami se jmenovali na krále. Možná, že právě proto zapomněli, kdo zasraněvlastnil toto město.

Patrick, který byl v hlavním autě, zaparkoval a vypnul všechna světla. Ostatní tři džípy ho kopírovaly. Vyšel jsem ven a zíral na starý, zchátralý dům se zabedněnými okny a zrezivělými domovními dveřmi.

Šel jsem po opotřebovaných, dřevěných schodech azazvonil na zvonek a byl poněkud překvapen, že fungoval.

"Kdo to kurva je?" Vykřikl někdo, než otevřel dveře. Stál ve starých džínách, které visely z jeho pasu a bílém nátělníku.

"Je Otis doma?" Zeptal jsem se laskavě, když jsem zvedl pistoli v ruce.

Jeho oči se rozšířily, když se snažil utéct směrem dozadu, ale dvakrát jsem ho střelil před tím, než mohl utéct.

Dvě nahé ženy s křikem utekly z kuchyně.

"Otisi!" Zařval jsem, jak se objímaly.

"Nahoře!"

Muži za mnou je zastřelil, když jsem šelnahoru. Jeden z jeho mužů přišel na mě s nožem. Vyhýbajíc se mu, jsem ho popadl za ruku a zkroutil mu ji za zády, jak jsem ho střelil přímo do žaludku.

"Pistolevyhraje nad nožem," řekl jsem mu, jak jsem kopl do prvních dveří. Muž uvnitř sáhl po zbrani, ale střelil jsem ho do ruky a pak do hlavy.

Když jsem se otočil, Otis stál za mnou s pistolí u mé hlavy. Stáhl jsem dolů masku, aby mohl vidět mou tvář a já upustil svou zbraň. Usmál se.

"Nemáš ponětí-"

Než stačil domluvit, zkroutil jsem mu ruku a popadl pistoli. Používajíc její zadní stranu, jsem ho udeřil do obličeje stejně tak silně, jak jsem si představoval, že udeřil on jí. Zavrávoral a narazil do zdi.

Vystřelil jsem mu na kolena a šel dolů, křičel jako zkurvená svině, kterou i byl. "První lekce, pokud budeš střílet. Střílej. Nemluv o tom."

Popadl jsem ho za límec a táhnulho na okraj schodiště, než jsem ho skopnul dolů. Dvakrát se svalil před tím, než dopadl na mrtvého zmrda u vchodových dveří. Zvedl jsem svou zbraň a šel jsem dolů, jak Eric a další z našich mužů ho táhli ven. Viděl jsem kouř a slyšel střelbu přicházejíc od ostatních domů kolem nás, a když jsem se podíval nahoru, viděl jsem, že noční obloha bylazbarvená s oranžovou září ohňů.

"To je zkurvysyn, který ublížil dívce mého bratra," řekl Liam mužům, kteří kroužili kolem nás. Liam se ohlédl na Otise, který byl nucen stát na svých dvou nohách i přes kulky v jeho čéškách. "A co dělámelidem, kteří ubližují našim ženám?"

Podal jsem pistole Patrickovi a muži mu sundali kalhoty dolů, jak jsem šel k němu.

"Děláme z nich ženy," odpověděl jsem, když mi podal ostří.

"Ne!" Zápasil, jak jsem k němu došel a zadíval se mu do očí.

"Cítil ses jako velký muž, když jsi ji udeřil?" Zeptal jsem se ho těsně předtím, než jsem se zařízl.

Křičel tak hlasitě, že jsem si byl jistý, že jeho hlas dvakrát prasknul, jak krev tekla.

"Druhá lekce, dotkni se toho, co je moje, budeš krvácet."

Upustil jsem penis a varlata k zemi, pustili ho a omdlel hned vedle nich.

"OTISI!" Imani vyběhla z domu směrem k němu, ale já ji chytil a držel ji zpátky, když ho polili benzínem. "Přestaňte! Prosím, přestaňte!"

Nepřestanou.

Liam upustil zápalku a vykřikla, jak se proti mně třásla.

"Tohle. To je to, co se stane, když přivřeš oči na svou rodinu,"zasyčel jsem na ni, jak jsem ji přinutil

sledovat ho hořet.

Padla dopředu a plakala.

"Co uděláme s ní?" Zeptal se mě Liam. "Táta chtěl celé tohle místo vyčištěné."

"Sama a dobrovolně se zapíše do psychiatrické léčebny v North Mount," řekl jsem mu.

"Nikdo se dobrovolněnezapíše do North Mount," odpověděl.

"Buď to, nebo WestRidge." Aspoň bude mít pohodlí v North Mount.

Přikývl a ona bojovala, když ji muži chytili.

"Jdi domů. Měli byste strávit první noc v panství spolu."

"Děkuju."

"Za málo," zamumlal, když odcházel.

Byl to romantik; Nevím, proč se to snažil popřít.