WEH - kapitola 41 - EPILOG

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Kapitola 41

Ten

Když jsem zaparkoval u našeho bytu, bloncka seděla zhroucená na sedadle. Doufal jsem, že bude doma, aby se o ni postaral, protože mě takové věci děsí.

Vypadala tak vystrašená a malá, bezmocná a rvalo mě to na kusy. Nesnášel jsem, že pro ni nemůžu nic udělat a chtěl jsem být kdekoli jinde. Hamova žena už ve mně vyvolala příliš vzpomínek na někoho jiného, někoho úžasného, kdo byl zraněný. Na někoho, komu jsem taky nemohl pomoci.

Polkl jsem, zavrtěl hlavou a snažil se na to nemyslet. Mohl bych k nám bloncku přinést, ale nechtěl jsem ji vyděsit v případě, že bych ji probudil svým dotykem. Tak jsem ji šťouchl do kolene a ona se pohnula.

„Můžeš pořád chodit?“

Protřela si ospalé oči a kývla. Beze slova šla k našim dveřím. Když jsem je odemkl a pustil ji před sebou, zarazila se a vypadala ustaraně, když vešla dovnitř.

„Hamiltone?“ zavolala, když byla vevnitř.

Žádná odpověď.

Kurva.

Přísahám, že se bloncce ulevilo. „M-můžu se osprchovat?“ řekne tiše, až si přeju, abych Belchera několikrát praštil, než jsem ho pustil.

Znala to tady, tak jsem jen ukázal na chodbu. „Dám ti něco, do čeho se můžeš převléknout.“

Když spěchala pryč a držela si tričko, šel jsem do Hamova pokoje a našel jí tričko a šortky. Voda už tekla, když jsem otevřel dveře a položil oblečení na kraj umyvadla. Pak jsem odešel do jiného pokoje a přecházel po něm.

Napsal jsem Hamovi, abych mu řekl, že musí přijít domů, ale nic nenapsal – opravdu si myslí, že jsem měl něco s blonckou. Idiot.

Určitě s ní nebudu jednat v takovém stavu, tak napíšu další SOS zprávu. Napíšu jen: Potřebuju tě. U mě doma. Teď.

O 30 sekund později odepíše: Budu tam za pět minut.

Nemůžu si pomoci a zakřením se. Ale, kurva, je dobré vědět, že ke mně může přijít uprostřed noci, jen tak a bez otázek.

Věřím jí a Caroline zaklepe na naše dveře o pět minut později.

Tak moc jsem ji chtěl vidět, že mě zajímalo, jestli jí budu muset zavolat, protože pro bloncku bude v této chvíli právě tou nejlepší, nebo taky pro mě. Ach, no. Už je to jedno. Je tady a oba s blonckou z ní dostaneme hezkou a zdravou dávku.

Otevřu dveře a uleví se mi, že ji vidím. Sakra, proč mám vždycky pocit, jako bych zadržoval dech, dokud ji neuvidím znova?

Je ospalá. Ani se neobtěžovala si učesat vlasy, nebo si je stáhnout do culíku. Zdá se, jako by jí nějaký zkurvysyn celou noc držel za vlasy. Tričko, které má na sobě, je velké a vypadá jako něco, co sebrala bratrovi a rozhodně v tom ráda spala. Kalhoty má flanelové. Začnu slintat. Chci, aby si se mnou vlezla do postele – do mojí postele – a tulila se se mnou. dobře, možná něco víc, než jen tulila, ale přežil bych chvíli i to tulení.

Ježíši, proč musí vypadat tak dobře?

„Co to, kurva, máš na sobě?“ chci vědět a ujistím se, že to řeknu hnusně. Nemůže vědět, jak moc miluju, když takto vypadá.

Zamračí se na mě a vejde dovnitř. „Pyžamo. Víš, lidi to nosí v noci, když spí.“

Odfrknu si. „Žádné nenosím.“

Odfrkne si a zúží na mě oči. „To sedí.“

„Vážně.“ Ukážu na její oblečení. „Kde je těsné oblečení, které nosí běhny? Co když to bylo zavolání kvůli kořisti? Prosím, bože, alespoň mi řekni, že máš sladěnou podprsenku a kalhotky.“

„Nemám sladěnou podprsenku a kalhotky.  A vím, že to takový hovor nebyl.“ Suše se na mě podívá. „Neměla jsem důvod, abych se tak oblékla.“

Poškrábu se na hlavě a jsem zmatený. „Tak proč si, sakra, myslíš, že jsem ti zavolal?“

„Asi jsi jednu ze svých děvek přidusil, nebo jsi udělal něco ujetého a hrozného a potřebuješ pomoc, aby ses zbavil těla.“ Zívne a rozhlédne se okolo. „Takže, kde je?“

Dívám se na ni dotčeně. „Opravdu bys mi pomohla pohřbít tělo?“ To bylo tak kurevsky milé. Pokud mi někdy Gamble dá souhlas být s jeho sestrou, budu hned u ní. „Nemám tam žádnou mrtvolu.“

Zamračí se a vypadá zmateně. „Takže, když tam není mrtvá šlapka, kterou chceš pohřbít, tak proč jsi mi zavolal?“

Dveře od koupelny se otevřou. Caroline zvedne zvědavě obočí, takže nakloním hlavu tím směrem. „Pro ni,“ řekl jsem.

Caroline jde ke dveřím – bože, líbí se mi, jak jde – a civí tam, když vyjde bloncka v Hamově oblečení a váhavě na nás kývne. Je tak bledá, že si hned každý musí všimnout její rudé modřiny na tváři.

Zakleju si pro sebe a sevřu ruce do pěstí.

Caroline si zakryje pusu. „Ach můj bože. Zoey?“

Obě k sobě běží a pevně se objímají. Za jiných okolností abych byl nadšený a dychtivý, že bych udělal komentář o trojce. Ale pak bloncka zničila erotickou náladu tím, že začala brečet a vzlykat.

Kurva. Chudák holka.

Caroline se na mě krutě podívala. „Kdo to udělal?“

„Caine zkurvený Belcher,“ řekl jsem. „Měl ruku na jejích kalhotách, když jsem tam vpadl. On by…víš, udělal tu věc na Z, kdybych tam nepřišel.“

Bloncka se zachvěje a udělá se jí zle. Zašklebím se, protože na to musela vzpomínat. Víc se tiskne k Caroline a ta ji hladí po vlasech a mumlá něco do ucha, než znova vzhlédne.

„Belcher,“ zopakuje. „Ten samý, který všem posílal Aspeniny nahé fotky?“

Byl to jen jeden nahý obrázek, ale zvednu zaujatě obočí. „Dobrá připomínka.“

„Ten bastard,“ procedí mezi zuby a zdá se, že je připravená najít Belchera a zavraždit ho vlastníma rukama. Pak se zamračí a rozhlédne okolo. „Kde je Quinn?“

Když bloncka brečí ještě víc při připomínce jeho jména, zamračím se na Caroline, než řeknu: „Kurva, dobrá otázka.“

„Nechápu to.“

Zamračí se, je zmatená, a tak jí rychle řeknu o tom, když nás Quinn viděl vycházet z pokoje a vypadalo to, jako kdybychom šukali.

„… a pak odešel, hloupá bloncka za ním běžela, aby mu řekla, co se stalo; chtěla, aby jí věřil, tak za ním běžela, nic mu neřekla, nechal ji tam a odešel…znova.“

„Hej, neříkej, že je hloupá,“ zamračí se Caroline a obejme bloncku ještě pevněji. „Byla skoro znásilněná. Myslím, že v tu chvíli nepřemýšlela.“

Dobře, možná měla pravdu. Zakleju si pro sebe a projedu prsty vlasy.

Caroline si povzdychne, vytáhne jednou rukou telefon a dál drží bloncku.

„Dobrý nápad,“ řeknu a lusknu prsty. „Budeš volat Hamovi. Možná ti to zvedne. Ignoruje všechny moje hovory.“

„Nevolám Quinnovi. Volám Noelovi.“

Zamračím se. Nenávidím, že tady budou oba společně. Musím se chovat slušně, až tady Gamble bude a bude sledovat každý můj pohyb, který u jeho sestry udělám.

„A Asherovi,“ dodá a zamračím se ještě víc.

„Hartovi? Proč, kurva, voláš Hartovi?“ Jak blízcí si jsou? Pokud nedodržel mou žádost, aby se od ní držel dál, rozmlátím mu ksicht. Tak to bude.

„Budeš potřebovat víc, než dva lidi, abys zadržel Quinna, až to zjistí. On Belchera rovnou zabije.“

Zasměju se, když uvnitř trochu žárlím. „Ach a ty si myslíš, že Hart má svaly na to, aby ho pomohl udržet? Je to zkurvený zpěvák.“

„Umí dobře mluvit. Možná přivede Quinna k rozumu, než toho udělá příliš.“

Podle mého názoru potřebuje Quinn někomu vážně ublížit. A nemůžu zapomenout na to, když se brečící bloncka snažila ze sebe shodit Belchera. Doufám, že mu Ham rozmlátí ten zkurvený ksicht.

Ale řekl jsem Caroline: „Hej, taky umím dobře mluvit. Přemluvil jsem tvého bratra víckrát, než bych spočítal.“

Převrátí oči a otevře pusu, aby odpověděla, ale Zoey zvedne hlavu. „Můžu dnes zůstat u tebe?“ zeptá se Caroline.

„Nemůžu se vrátit k Coře. Ne po tom, co udělala.“

Caroline se na mě podívá. „Počkat. Co Cora udělala?“

Zamračím se, zavrtím hlavou a nevím, co se děje. Jsem zvědavý, přijdu k ní blíž a mám špatný pocit, že je v tom, co se stalo bloncce, Cora zapletená mnohem víc a že si nepohrála jen s telefony.

„Ona…“ na tváři má další slzu. Utře si ji a popotáhne. „Ona ho požádala, aby…řekla mu, že s ním chci být. To proto byl v tom pokoji, aby on…on…“

„Počkej, kurva, chvíli,“ řeknu trochu chraplavěji, než jsem chtěl, protože sebou bloncka trhne. „Říkáš, že ta zkurvená mrcha řekla Belcherovi, aby tě znásilnil?“

Kývne a zuřím. „Jo, nebo alespoň…něco takového. Zavolala ho tam a ona…věděla, co se mi pokusí udělat.“

Sevřu ruce do pěstí. „Zabiju ji. Já tu zkurvenou – „

„Nemůžeš. Ona – „

„Je mi jedno, jak je kurva nemocná. Žádný takový krutý člověk si nezaslouží žít. A ty jí svou ledvinu nedáš. Absolutně to zamítám. Ne po tomhle.“

„Počkat, co?“ vloží se do toho Caroline.

„Prostě…“ povzdychnu si, chytnu ji za paži a vedu ke dveřím. „Vezmi bloncku k sobě, dobře. My se postaráme o Belchera a tu zkurvenou mrchu.“

„Ale – „

Když je postrkuju na chodbu, zamávám jim na rozloučenou. Musím najít svého spolubydlícího a bezcenné lidi, které musíme zničit.

Ale bloncka se zastaví a podívá na mě velkýma zelenýma a vystrašenýma očima. „Řekneš mu to, že? Řekneš mu všechno.“

„Musí to vědět.“ Pokrčím provinile rameny poté, co to řeknu.

Kývne a tak trochu se cítím hrozně za to, že vypadá tak smutně. „Jen…“ znova se na mě smutně podívá. „Prosím, řekni mu, že mě to mrzí. Že mě mrzí, že jsem mu to neřekla dřív.“

Kapitola 42

Quinn

Noel, Asher a Ten na mě čekají, když vejdu do bytu.

Ten okamžitě začne. „Chlape, opravdu si nemyslíš, že bych s ní šukal, že?“

Svěsím ramena a opřu se zády o dveře, když je zavřu. Zavřu oči a sevřu ruce do pěstí. Takže o tomhle to všechno je. Debilní vměšování kamarádů do toho, abych odpustil Tenovi…znova.

„Řekl jsem Zoey, že jí věřím,“ řeknu vážně, i když už nevím, čemu mám věřit. Prostě vím, že nemám věřit ani vlastním instinktům.

Myslel jsem si, že je Cora věrná, že mě miluje a chce, abych ji požádal o ruku. Ale podívejte se, jak to dopadlo. Pak jsem si myslel, že je Zoey nevinná, nemůže mě zradit, ale to, co jsem viděl dnes večer, byl úplný opak. Pořád o ní nechci smýšlet špatně, ale…bože. Upřímně nevím, co si mám myslet.

„Vím, že jste spolu nic nedělali,“ řeknu.

Řeknu to, protože chci, aby mě nechal být. Už tak jsem se cítil dost zle. Chyběla mi Zoey. Milionkrát jsem si říkal, jestli si máme dát pauzu, nebo ne. Možná když ji přinutím k tomu, aby mi řekla, proč byla v tom pokoji s Tenem, který neměl tričko a proč vypadala tak, jako kdyby ji někdo líbal, mohli bychom to smazat a byl by konec. Společně bychom to překonali. U Cory jsem si dal podmínku, že se mě nebude na nic ptát a bude respektovat mé soukromí.

„No, tak trochu se zdá, že si myslíš opak,“ řekne Noel. „Proč by ses jinak rozcházel se Zoey?“

Otevřu oči a hledím na ně. Jak to ví? „Nerozešel jsem se s ní,“ vyhrknu, i když…sakra, možná to tak trochu bylo. Jen jsem věděl, že potřebuju prostor. Potřebuju si vyčistit hlavu a nechci, aby Zoey musela vidět, jaký jsem kvůli tomu, co mi provedla Cora. Ale musel jsem ji odstrčit, že? Musel jsem ji o to požádat…když jsem je viděl s Tenem.

„Bloncka si je, kurevsky, jistá, že ses s ní rozešel,“ řekne Ten.

„Tvoje holka ti neřekla detaily o tom, co se opravdu stalo,“ dodá tiše Asher.

Podívám se na něj a zamračím. Co o tom věděl?

Noel zvedne obočí. „Už jsi od ní slyšel, co se opravdu stalo?“

Ano.

Ale zavrtím hlavou.

Ten zavrčí a napochoduje si to ke mně. „No, špatně. Jen jsi jí nadal. Zkurvená Děvka, tvoje debilní ex zjistila, že s Blonckou šukáš a přemluvila Belchera, aby ji na dnešní párty osahával.“

Mrknu, to jsem nečekal. Vůbec ne. Ani jsem to nejdříve nedokázal zpracovat. Takže zavrtím hlavou. „Co?“

„Jo.“ Řekne Ten. „Děvka mu řekla něco o tom, že chce Bloncka vyzkoušet všechny její chlapy, že chce taky vyzkoušet Belchera, ale nechala s ním Bloncku samotnou. Belcher ji ale nechtěl jen vyděsit, snažil se ji, kurva, znásilnit, když jsem tam přišel.“

„Co?“ řeknu tentokrát hlasitěji. Tentokrát to sotva začínám chápat, ale ještě se mi jeho slova nezačaly ozývat v hlavě. Ustoupím ode dveří a jsem připravený mu ublížit, pokud si dělá srandu.

„Měla roztrhané oblečení, protože se ji Caine Belcher snažil znásilnit a já jsem na sobě neměl tričko, protože jsem si ho sundal a nabídl jí ho, protože její bylo roztržené, ale ona se jen snažila, abys to pochopil.“

„Ty…“ Ten by mohl vytáhnout nůž, bodnout mě do břicha a nemyslím si, že by mě to překvapilo, nebo zničilo tak moc, jako toto. Vlastně bych byl raději, kdyby mě bodl. Tak by Zoey nemusela –

Vidím rudě.  Každá buňka v mém těle zuří. Blechera jsem ve své hlavě zabil už 50x během jednoho úderu srdce a pak zabiju Coru.

„Kde je ona?“ slyším se vydechnout. Cítím, že svírám ruce do pěstí, ale vůbec se necítím spojený se svým tělem, jako bych byl spíše někdo, kdo to vše sleduje.

„Cora, nebo Zoey?“ zeptá se Noel.

Chci říct Zoey, ale řeknu: „Obě.“

„Caroline vzala Zoey k sobě domů. Cora…“ Ten pokrčí rameny. „Kdo ví?“

„Nejdříve půjdu k ní.“ Vím, kde bydlí. Pak zjistím, kde bydlí Belcher a taky ho chytnu. Poté…nevím. Chci jít za Zoey, ale způsobil jsem to já. Kdybychom se nedali dohromady, nestalo by se jí to.

Někdo jí ublížil kvůli mně a pak jsem jí ublížil ještě víc, když jsem se k ní otočil zády.

Cítím se provinile a jsem zlostí bez sebe, když jdu ke dveřím. Jak se mohli opovážit ublížit Zoey kvůli mně?

„Ehm…než odejdeš.“ Zašklebí se Ten a zvedne ruku, aby mě zastavil.

Zastavím se a hledím na něj. „Nemysli si, že mě zastavíš.“

„Chlape, nebudeme tě zastavovat.“

„Pomůžeme ti,“ dodá Asher. „Zoey je příliš milá na to, aby se k ní tak chovali.“

Kývnu, ale Ten má pořád zvednutou ruku. „Přísahám, že se ti nesnažím vymluvit, abys šel za tou děvkou, ale, ehm…měl bys o Coře něco vědět, než tam půjdeš.“

Samozřejmě, že bych měl. Cora měla příliš mnoho tajemství. Asi jich měla tolik, že ani ona sama neví, kdo je opravdová Cora Wilderová.

„Tak trochu je nemocná.“ Ten se znova zašklebí a pokrčí rameny. „Tak docela dost nemocná. Jako…ona umírá.“

Hledím na něj a čekám, co řekne, ale když nic jiného neřekne, mrknu. „Promiň?“

„Dobře, no…“ zvedne ruce a vím, že mi to chce říct celé. „Nikdy jsem jí nevěřil, že? Správně. Takže poté, co jste si poprvé zašukali, a ona mi řekla, že neví, jestli se uvidíte znova, jsem si nebyl jistý, jestli jí mám věřit. Nemohl jsem se zeptat tebe, nebo bys mě podezíral a zjistil pravdu, tak jsem ji začal, já nevím, pronásledovat a doufal jsem, že ji nachytám s nějakým debilem. Pak bych ti mohl říct, jak je nevěrná, ale byla příliš opatrná, aby byla přistižena. Ohledně léčebného centra nebyla tak opatrná, když tam chodila třikrát týdně.“

„Léčebné centrum?“ zavrtím zmateně hlavou.

„Co? Je drogově závislá?“ zeptá se Noel, když je tak zmatený jako já.

Ten se na nás oba podívá. „Selhávají jí ledviny.“

Couvnu, to jsem vůbec nečekal. Vlastně to byla poslední věc, kterou bych si představoval. Věděl jsem, že není úplně zdravá a něco se děje, ale myslel jsem si to samé co Noel, že si něco způsobuje a pak je nemocná.

„Ale…nemůže…co?“ couvnu ještě o pár kroků.

 Ten kývne a pokračuje. „Je to tak zlé, že chodí na dialýzy třikrát za týden.“

„Konečné stadium,“ zamumlám. Vrtím hlavou a klesám níž, dokud nesedím na pohovce. „To je…to není možné. Věděl bych to. Jak to, že jsem něco takového nezjistil? A p-p-proč by…“

Věděl jsem, že se s ní něco děje a že přede mnou něco tají. Zakryju si pusu a podívám se na svého spolubydlícího.

„Proč by mi to neřekla?“ myslím si, že utajování toho všeho pro mě bylo spíš urážkou, než uvědoměním, že mě povedla.

Ten si povzdychne a projede prsty vlasy. „Asi by to dokázal pochopit jen sobecký člověk, proč to chtěla utajit, ale chápu to.“

„Tak prosím,“ vyhrknu. „Vysvětli mi to.“ Protože já to vůbec nechápu. Nechápu vůbec nic. Cora Wilderová, která se mnou začala chodit před měsíci, není vůbec jako CoraWilderová, která opravdu existuje. Jak mohla skrývat něco takového tak dlouho? A proč?

Je sociopat, připomenu si. Ale sociopat se selhávajícími ledvinami?

Chytnu se za hlavu oběma rukama, protože jo, šíleně mi buší spánky.

„Nevolnost a nemoc jsou hrozné,“ řekne Ten. „Hloupí a nedbalí lidé jako já, jako Děvka, se dívají na lidi s rakovinou a smrtelnou chorobou s odporem. Jsou slabí, nechutní a měli by být skrývaní před společností. Když zjistila, že je jedním z nich…“ Zasmál se a zavrtěl hlavou: „Popírala to, chlape. Nechtěla, aby ostatní věděli, že není perfektní. Chce zůstat zkurvenou včelí královnou. Nechce mít vadu, protože by ji pak nikdo neuctíval. Proto to skrývala.“

„I přede mnou?“ musím se zeptat. Je mi zle od žaludku. Ten se možná zařadil do stejné kategorie jako ona, ale věděl jsem, že tam nepatří. Nedíval se na ostatní takovým způsobem a je jedno, jak moc chtěl, aby nás o tom přesvědčil.

Zatváří se soucitně a ví, že jsem měl pravdu. Cora by neměla soucit. Ale Ten ano. „Zvláště před tebou,“ řekne.

Kývnu a vydechnu. „A Zoey?“ zeptám se chraplavě, protože mě bolí víc to, že to přede mnou tajila. A vím, že to musela vědět.

„Daruje jí ledvinu při transplantaci,“ řekne Ten tiše.

Zavřu oči a svěsím hlavu. „Samozřejmě, že to udělá.“ Nečekal bych od ní nic jiného. A páni, když na to myslím, je to důvod, proč ji sem Cora přivedla. Jsem si jistý, že se Zoey sama nabídla k transplantaci; asi si myslela, že to byl její nápad. Ale Cora to celé vymyslela, protože Zoey znala a věděla, že se Zoey nabídne.

Jak to Cora řekla? Zoey pro mě udělá cokoli, protože jsem pro ni jako, já nevím, bůh.

Teď mi to všechno dávalo smysl. Celou dobu se Zoey cítila v mé blízkosti provinile, protože nemohla vyzradit Cořino tajemství, protože by to zničilo můj vztah s ní a podívejme se na to…kdybych věděl, že si Cora prochází něčím takovým, nikdy bych ji neopustil, i když je to bezcenná děvka. Nedokázal bych být tak krutý. A Zoey to věděla, protože by udělala to samé, kdyby byla na mém místě.

Cora měla pravdu; Zoey a já jsme stejní.

Vstanu.

Všichni kluci se na mě podívají a vyskočí, jako kdyby čekali, že začnu běsnit a něco roztrhám, nebo rozbiju.

„Takže, co budeš dělat?“ zeptá se Noel.

„Půjdu tam a vezmu Zoeyiny věci. Může Coře darovat ledvinu, ale neznamená to, že s ní musí žít ještě další den. Dostanu ji co nejdál od té šílené a ulhané mrchy, jak to jen bude možné.“

„Chlape, nemyslíš si, že se to pořád chystá udělat, že?“ zeptá se mě Ten zvědavě. „I po dnešní noci?“

Kývnu. „Ano. Udělá to.“ Protože bych to udělal, kdybych byl na jejím místě. „Jdete se mnou, nebo ne? Asi budeme muset jet vícekrát, abychom vzali všechny věci.“

Zoey

„To byl Noel.“

Řekne Aspen z druhého pokoje a musím se posadit. Caroline mě zachumlala v posteli už před půl hodinou. Pak se vedle mě posadila a pustila na laptopu film. Byla to nějaká romantická komedie z 80. let. Ale dnes je mi jedno, jestli Baby zůstane v koutě, nebo ne. Nedokážu se na nic soustředit, jen na zvonící telefon, nebo když se Aspen objeví ve dveřích, aby mávla na Caroline a tiše si promluvily.

Odhodím deku a spěchám ke dveřím, abych je slyšela.

„Už je Quinn konečně doma?“ zeptá se Caroline.

Zavřu oči, zadržím dech a čekám, co Aspen řekne.

„Jo. A jdou k Coře, aby – „

„Ne!“ křičím a vtrhnu za nimi. „To nemůže.“

Quinn Coře ublíží.

„Zoey!“ Aspen si položí ruku na srdce. „Vyděsila jsi mě. Nemyslela jsem si, že – „

„Musíme ho zastavit.“ Chytnu Caroline za ruku a začnu ji tahat pryč. „Nemůže se Cory dotknout. Nemůže jí ublížit.“

„Zo – „ snaží se mě uklidnit, ale nefunguje to.

„Musíme jít.“

Tak jdeme. Aspen zůstane doma s mladšími bratry. Ale Caroline mě k Coře zaveze.

„Tam je Orenovo auto,“ zamumlá, když zastavíme v garáži.

„A Quinnovo,“ řeknu. Kroutím si ruce a doufám, že neudělal nic, čeho by mohl litovat, protože kdyby věděl o Coře, litoval by toho. Ale myslím si, že Ten mu to řekl.

Když běžíme k hlavním dveřím, Henry nám je otevře. „Dobrý večer, slečno Blakelandová,“ řekne rozjařeně. „Dnes je u vás určitě velká návštěva.“

Myslí tím asi Tena a Quinna, možná i Noela a Ashera. Nemám ponětí, jestli tam ještě někdo je, dokud nevtrhnu hlavními dveřmi dovnitř s Caroline v patách.

Ale pak spatřím někoho, koho jsem nečekala. „Pane Wildere?“

Co tady dělá Cořin otec?

Všichni jsou zticha a on vypadá velice smutně. Cora se mračí u dveří a má založené ruce na hrudníku – má na sobě moje tričko na spaní? – když Quinn sedí na gauči s rukama v dlaních. Asher, Noel a Ten stojí okolo něj. Ti tři se na mě dívají se smutným výrazem.

„O co jde?“ zeptám se a jsem si jistá, že Quinn zná pravdu. Pokud mu to Ten neřekl, Cořin otec to udělal určitě.

Musel mě teď nenávidět.

Ale pak se na mě podívá a nevidím nenávist. Jen zoufalství. „Neví to,“ řekne, ale neříká to mě. Mluví na ostatní. „Někdo jí to musíte říct.“

Počkat. Co? Už jsem o Coře věděla. Nemusel o tom mluvit; musel vědět, že jsem tady kvůli jejím nefungujícím ledvinám.

Takže o čem to mluví?

Udělám krok dozadu, narazím do Caroline a ta mě pevně chytne za ruku.

Otočím se k Coře a jejímu otci, když vrtím hlavou. „Co mi máte říct?“

Cora si odfrkne a převrátí oči. „Nudím se. Jdu do postele.“

Otočí se, Quinn vstane a zastoupí jí cestu. „Nikam nejdeš.“

Z jeho tvrdého pohledu a naštvaného hlasu nadskočím. Nikdy jsem ho neviděla tak rozzuřeného.

Ale ani Cora. Protože poslechne a váhavě se vrátí.

„Řekni. To.“ Nařídí jí Quinn.

Ale pan Wilder zvedne ruku a zašklebí se. „Cor – „

Cora ho ignoruje, podívá se na mě a ušklíbne se. „Před devíti měsíci, než ses narodila, můj otec šukal s tvou matkou.“

Kapitola 43

Quinn

O půl hodiny dříve

U vchodu do domu nás přivítal Henry. Kývl jsem na něj a uvědomil si, že je to asi naposledy, co ho vidím, protože až bude mít Zoey věci jinde, nikdy se tady nechci vrátit.

„Dobrý večer, pane Hamiltone. Už jste našel slečnu Zoey?“

„Jo,“ zamumlám, když okolo něj projdu. A udělal jsem obrovskou chybu, když jsem ji zranil a odešel.

Henry se zvědavě dívá na Noela, Ashera a Tena, když jdou za mnou, ale nic na to neřekne.

Když jsme všichni čtyři namačkaní ve výtahu a čekáme, až přijedeme do osmého podlaží, Noel se na mě podívá. „Takže, co jí chceš říct?“

Nechci Coře říkat vůbec nic. Nechci se na ni ani dívat, ale vím, že se do Zoeyina pokoje nebudu moci dostat bez toho, abych kolem ní prošel.

„Nevím,“ přiznám se.

„No, já vím, co jí chci říct,“ začne Ten, ale zvednu ruku a varuju ho pohledem.

„Postarám se o ni. Neřekneš jí ani jedno zatracené slovo.“

Ten otevře pusu, aby se hádal, ale pak výtah cinkne, zastaví se a pozve nás do osmého podlaží. Ignoruju ho i s ostatními, když jdeme k 8E. Pak se zastavím před dveřmi Cořina bytu a přejedu si dlaněmi po obličeji, než zaklepu. Tentokrát vyhraju, i když pořád nemám ponětí, co řeknu.

Pořád jí chci ublížit, sevřít jí ruce okolo krku a udusit ji. Ale budu civilní. Nebo se o to alespoň pokusím.

Cora otevře dveře v Zoeyině tričku, které jí vždycky sklouzávalo z jednoho ramene a odhalovalo krásnou pokožku. Zavrčím na ni. A vyhodím slušné chování z okna. Když ji vidím v Zoeyině tričku, znova jsem zlostí bez sebe. A taky si vzpomenu na film Spolubydlící[1]. Když mě spatří, hned zvedne hrudník, aby ukázala, že nemá podprsenku, odfrknu si.

„Jsi tak patetická,“ nemůžu si pomoci.

Vytřeští oči, ale Ten za mnou vybuchne. „Co se ti, kurva, stalo s obličejem?“

Cora se na něj zamračí. „To není tvoje věc.“ Pak na mě mrkne. „Co tady děláš?“

Stydí se za modřinu. Najednou si uvědomím, jak ji dostala. „To ti udělala Zoey. Že?“

Když se Cora zamračí, vím, že je to pravda.

„Sakra,“ zamumlá Ten, jako kdyby byl ohromený. Pak mě žduchne do zad. „Bloncka umí udělat lepšího monokla, než ty, Hame.“

Ignoruju ho. Cora se na mě dívá mrazivým pohledem a ustoupí dozadu. Neumím si představit, co provedla milé pacifistce Zoey, aby jí to udělala. „Jdu si pro její věci,“ řeknu. „Páni.“

Když udělám krok dopředu, uhne mi z cesty a zaječí. Ale o chvíli později jdou Noel, Ten a Asher za mnou a Cora popotáhne, jako kdyby jí to vůbec nevadilo, i když vidím, jak je vyděšená. Není si jistá, jak moc na mě může tlačit. Zoey jí musela opravdu otřást, když se bránila; nebyla si jistá, jestli to neudělám taky.

„Měla jsem vědět, že ti se slzami v očích řekne to, co se stalo, takže s ní soucítíš,“ zamumlá.

„Ty bys měla vědět, že mi řekla pravdu,“ hádám se, než projdu kolem ní.

„Hej!“ chytí mě za ruku. „Neřekla jsem, že můžeš jít dál.“

Setřesu ji. „Tak mě zastav.“

Neudělala to. Popotáhla, když za mnou Ten, Noel a Asher šli taky.

Když jsem ji viděl v Zoeyině oblečení, připravil jsem se na to, že byla v Zoeyině pokoji, ale pořád jsem nečekal to, co uvidím. Šokovaně jsem otevřel pusu, když jsem se zarazil v otevřených dveřích.

Všechno Zoeyino oblečení bylo vytahané ze skříně a šuplíků. Bylo rozstříhané nůžkami, rozřezané a některé roztržené. I povlečení a polštáře. Ale z čeho se mi udělalo zle, bylo při pohledu na polici s knihami. Všechny sešity s příběhy, které napsala, byly rozházené po pokoji, rozervané a vypadalo to tady, jako kdyby někdo rozházel konfety.

„Ne.“ Položím si ruku na srdce a je mi líto Zoeyiny ztráty, protože si už nikdy nebudu moci přečíst její krásná slova.

„Kurva,“ zakleje Noel za mnou.

Ten mě obejde. „Co to, kurva?“ zvedne jediný sešit, který je v celku. Když se na mě podívá, polknu.

„Její příběhy,“ řeknu. „Napsala je sama.“

„Sakra. Jaké zkurvené monstrum by to udělalo?“ řekne překvapeně Asher, otočím se a Cora v tu chvíli narovná ramena a je rozhořčená.

„No, co jsi čekal od holky, když ji její kluk podvedl se spolubydlící?“

„Ty…mrcho.“ Bez přemýšlení jdu k ní. Chci ji chytit okolo krku a ona začne couvat ke zdi, než si uvědomím, co se děje. Zastavím se, než na ni zaútočím. Zuřím tak moc, až se mi třesou ruce, když je sevřu do pěstí a spustím je k bokům. Skoro jsem praštil ženu…ve zlosti.

Můj bože, co se to se mnou děje?

„Proč!“ vrčím jí do tváře. „Jak jsi jí to mohla udělat? Byla tady, aby ti zachránila tvůj bezcenný život!“

I když jsem si byl jistý, že jí neublížím, vyděsil jsem své kamarády. Něčí ruce mě chytily za ramena a strhly dozadu.

Nechám se jimi odtáhnout a jsem rád, že by mě zastavili, protože se stydím, že jsem to skoro udělal. Cora zaskuhrá a začne brečet, když klesne na podlahu a zakryje si pusu třesoucíma se rukama. Chci si odfrknout, když si hraje na nevinnou a zneužitou, ale cítím se provinile, že jsem se tak choval. Chytnu se za vlasy a zatahám za ně.

„Zasloužila si to,“ brečí Cora. „Byl jsi můj. Jak se opovažovala se tě dotknout, když jsi byl můj?“

Pak se má zlost vrátila. „Ne, nebyl. Skončili jsme a mimochodem, nikdy jsem nebyl tvůj, když jsi měla tolik bokovek.“

„Ale koupil jsi mi prsten. Chtěl sis mě vzít.“

„Cože?“ vyhrkne Ten.

Ignoruju ho. Vrtím hlavou a převrátím oči: „Proč vůbec mluvíš o té žádosti, když jsi nebyla věrná a nikdy to neplánovala?“

Cora se na mě podívá z podlahy, ale její pohled je tak nenávistný. „Proč myslíš? Už znáš pravdu. Milovaná kamarádka Zoey ti řekla, že tady je, aby mi zachránila život, tak víš, že umírám. Jen jsem chtěla vyzkoušet všechno, když můžu. Chtěla jsem chodit na divoké párty, zažít vysokoškolský život a chtěla jsem vědět, jaké by to bylo plánovat svou vlastní perfektní svatbu.“

Zavrtím hlavou. Páni. Myslela to úplně vážně. „A myslela sis, že můžeš mít obojí?“

Zvedne jedno rameno, opře se o zeď a zvedne se. „Proč ne? Měla jsem všechna práva na to, abych si užívala život naplno.“

„Ne,“ nesouhlasím s ní. „Ne, když to ublížilo jiným.“

„Asi to dokazuje, jak jsme jiní. Když něco chci, jdu si za tím.“

„Vlastně to ukazuje, jaké mám štěstí, že jsem konečně volný.“

Zavrtí hlavou. „Myslíš si, že se ti Zoey odvděčí tak moc, jako já, to si nalháváš.“

„Jo, hm, hm. Tak si to nalhávám. Cokoli.“ Už to s ní chci skončit.

Otočím se pryč a vidím, že mí kamarádi už sbalili pár krabic Zoeyiných zničených věcí. Nesou je ven a trochu se mi uleví. Jsem tak rád, že jsou tady, abych mohl být klidný, tak pokračuju v tom, proč jsem tady přišel.

Vezmu si od Ashera krabici, vrátím se na chodbu a projdu okolo rudé a prskající Cory, která nevěří tomu, že ji ignoruju.

Dám si krabici pod paži, už jdu ke dveřím, otevřu je a zarazím se, když skoro vrazím do muže stojícího za nimi s rukou zvednutou k tomu, aby zaklepal. Má asi okolo 45, pískové vlasy s šedinami, je vyšší, hubenější a má zelené, zelené oči…jako –

„Vole, je to Zoeyin táta?“ zeptá se Asher, který stojí za mnou.

Mrknu. Hodně se Zoey podobá. Má stejnou bradu, oči a dokonce i tváře.

Je to tak jasné. Chci mu ublížit, protože trápil Zoey po celý život. Byl to osud.

Podívám se na vyděšenou Coru, která se objímá, jako kdyby jí byla zima…nebo jako kdyby věděla, že se jí všechny lži vrátí a kousnou ji do zadku.

„Je?“ zeptám se.

Ale návštěvník šokovaně zopakuje: „Zoey?“ Rozhlédne se okolo, dokud nespatří Coru. „Coro, o čem to mluví?“ Okamžitě je rozzuřený. „Ach, bože. Řekni mi, že jsi to neudělala.“

„Neudělala co?“ zeptám se zmateně. Kdo to byl?

Ale Cora na něj jen hledí. „Nabídla se sama!“ brečí.

„Jak by mohla vědět, co se s tebou děje?“ vybuchne a projde okolo mě, jako kdybych mu neblokoval cestu, a vejde do bytu, jako kdyby mu to tady patřilo. „Nezakázal jsem ti, aby ji kontaktovala po maturitě, když jsem tě poslal pryč?“

Cora pokrčí rameny a zatváří se kajícně. „Ups,“ řekne.

„Sakra, Coro. Jak jsi mě mohla tak zneužít? A neříkej mi, že jsi jen byla zvědavá na to, jaká je. Měla jsi na to tři roky, abys ji poznala. Znám jen jediný důvod, proč je tady, protože jsi věděla, že bude moci být dárce a nepředstírej, že to tak není. Jak jsi mohla? S tvou matkou jsme tě tady poslali, protože tady mají nejlepší centrum v zemi. Dokonce jsem najal sestru, aby ti pomáhala. Zatahali jsme za nitky, aby bylo tvoje jméno výš na seznamu dárců. Proč ses musela hnát za Zoey a dotáhnout ji sem? Už si prošla dost věcmi kvůli nám.“

„Hej.“ Postavím se mezi ně, abych si získal jejich pozornost. „O čem to mluvíte?“ obvykle se nepletu do cizích rozhovorů, ale dnes se nebudu chovat jako obvykle. „O čem to mluví, Coro? A kdo to je?“

Muž na mě mrkne, jako kdyby si vzpomněl, že jsem tady taky. Pak si všimne Ashera, Noela a na Tena se zamračí. Otočí se znova na mě, protože jsem na něj promluvil a řekne: „Myslím, že lepší otázkou je, kdo jste vy? Jsem její otec, a pokud jste to byl vy, kdo jí udělal ten monokl, ujišťuju vás, že toho budete litovat.“

„Neudělal…“ Počkat. Co? Cořin otec? To jsem nečekal, i když to dávalo smysl, protože s ní mluvil tak autoritativně. Ale vypadal spíš jako Zoey, než Cora.

„Jsem Quinn Hamilton,“ řeknu. Nikdy jsem nepoznal jejího otce, nemluvil jsem s ním po telefonu, ale chodil jsem s ní tak dlouho, že určitě zná moje jméno.

Nepoznal. Cora se neobtěžovala říct svému vlastnímu otci jméno kluka, se kterým chodí.

Otočí se k Coře, aby mu to vysvětlila, tak se na ni taky otočím.

Ušklíbne se, když se na mě podívá. „Překvapení. Šukal jsi sestry.“

„Co?“ řekne pan Wilder ve stejnou chvíli jako já. Podíváme se na sebe. Pak se podíváme na ni, aby to objasnila.

„Zoey ti to neřekla?“ zeptá se mě.

„Neřekla mi co?“ zavrčím, protože nemám co jiného říct. To nemůže být pravda. Protože Zoey a Cora nejsou…nemůžou být…sestry.

Ne. Prostě…ne.

„Vole, sestry?“ zašeptá Ten Noelovi ohromeně. „Nikdy jsem sestry neměl.“

Otočím se na něj a zařvu: „Nejsou sestry!“

„Ale ano, jsme.“ Cora se ušklíbne a žaludek se mi přetočí. „Nevlastní sestry, mimochodem. Drahý tatínek ho nedokázal udržet v kalhotách. A když se kolem něj Zoeyina matka začala natřásat…no, víš, co se stane, když nepoužiješ ochranu.“

„Coro,“ varuje ji otec.

„Co?“ hnusně se na něj dívá a otočí se ke mně. „Jsem překvapená, že ti to Zoey nikdy neřekla, Quinne. Zdála se být jako typ, který neudrží tajemství.“

„Drahý bože,“ zamumlá pan Wilder a vypadá, jako kdyby se mu udělalo zle, couvá ke zdi a opře se o ni. „Ví to? Jak dlouho to Zoey ví?“

 Ptal se Cory, ale odpověděl jsem já. „Neví to.“ Nemohla.

Spatřím blízký gauč, posadím se na něj a odložím krabici se Zoeyinými věcmi na podlahu. Alespoň dva lidi mě drží za ramena, když zabořím hlavu do dlaní.

Co se to, sakra, děje? Zoey a Cora jsou sestry?

Když se otevřou hlavní dveře, nemusím se ani dívat, kdo to je. Cítím její přítomnost. A pak slyším hlas, který miluju. S úlevou si povzdychnu, protože je blízko, když zároveň ztuhnu. Nemá ponětí, do čeho to přišla a nemám ji jak varovat, nepůjde to nijak snadno.

„Pane Wildere?“ řekne překvapeně. „O co jde?“

Jen když ji slyším říct jeho jméno tímto tónem, musím to vědět. Podívám se na ni a vím, že Cora znova lhala.

„Neví to,“ řeknu a podívám se jí do očí. „Někdo jí to musí říct.“

Vím, že já to nebudu. Zavřu oči, protože se jí do nich nemůžu podívat, složil bych se, nebo něco rozbil…nebo někomu ublížil.

Ale taky si ji chci přitáhnout do náručí, odnést pryč z tohoto bytu a od utrpení, které ji tady čeká. Znova se k ní bojím přiblížit. Jsem příliš rozzuřený, abych jí byl nablízku. Co když jí připomenu jejího otce – ehm, muže, který ji vychovával jako otec – který ji děsil?

Cora se z toho snaží vykroutit, tak zavrčím: „Řekni jí to.“

Pan Wilder hrůzou zbledne. Není na to připravený, ale Cora už si povzdychne a zamumlá: „Před devíti měsíci, než ses narodila, můj otec šukal s tvou matkou.“

Zoey je překvapená, ale vidím, že to pořád nechápe. Mrká a vrtí hlavou. „Co?“

Ale pak ji Caroline, která s ní přišla, chytí za ruku a zalapá po dechu. „Ach můj bože.“

Zoey se na ni zmateně podívá. „Co?“

Caroline ukáže na pana Wildera. „Cořin otec vypadá přesně jako…ty.“

Zoey se podívá na pana Wildera, který couvá, dokud nenarazí do zdi. Zbledne a vrtí hlavou. „Počkat. Co?“ rozhlédne se okolo, ale když se na mě podívá, sevřu ruku do pěsti a strčím si ji do pusy. Nenávidím, že vypadá tak bezradně.

Pořád chci jít za ní, ale nejsem si jistý, jestli mě přijme. Rozešel jsem se s ní poté, co byla skoro znásilněná. Má veškeré právo mě nenávidět. A taky si vzpomenu na to, že jsem skoro uškrtil Coru. Jsem pro Zoey příliš násilnický. Příliš se podobám muži, který ji vychovával.

Uhne pohledem a zadívá se na Coru a jejího otce. „To…není možné…Můj otec je Ernest K. Blakeland.“

Pan Wilder sklopí zrak, ale Cora si odfrkne. „Ne. Ernest K. Blakeland si jednoduše vzal tvou děvku matku. Věděl, že dítě není jeho, ale nemohl si vybít svou zlost na tvé matce, protože umřela po tvém porodu, takže jsi zůstala a mohl si ji vybít na tobě.“

„Ne,“ zašeptá Zoey, ale podle vyděšeného výrazu vím, že tomu věří. Vrtí hlavou. „Proč jsi mi to předtím nikdy neřekla?“

Cora zakloní hlavu a zasměje se. „Říct ti co? Že náš otec měl příliš nasrané v gatích, aby řekl, že jsi jeho a přišel o všechny peníze, protože je má v Blakelandově bance? Byl by zničen, kdyby někdo zjistil, kdo byl dárce spermatu. A je jedno, že určitě věděl o tvém bití. Nemohl riskovat své vklady. Teď…buďme upřímní. Kdybych ti o něm řekla a viděla jsi, jak moc se stará o svou záchranu a ne tvou, nikdy bys nesouhlasila, že mi dáš svou ledvinu. Že?“

Zoey se chytne za břicho, posune blíž k Caroline a ta ji drží oběma rukama. „Ale…ale…proč jsi mi to neřekla předtím? Než jsi věděla o tvé nemoci?“

Cora pokrčí rameny. „Nebyla to moje věc. Líbilo se mi, že nevíš pravdu.“

Zoey vzlykne. Podívá se na svého biologického otce, který vrtí hlavou a tváří se provinile. „Zoey,“ začne provinile.

Ale ona zvedne ruku. „Ne, nemusíte nic říkat. Chápu to perfektně. Jste jen egoistický a sebestředný, jako ona. A víte co? Jsem ráda, že jste to nikdy neřekl. Myslím, že jsem raději byla vychovávaná někým, kdo mě bil, než abych byla vychovaná jako ona.“

Cora si odfrkne a založí ruce na hrudníku. „Takže to znamená, že mi tu ledvinu nedáš, že?“

Zoey se zatváří poraženě. Ale i přes novinky, které ji srazily k zemi, se narovná a zvedne bradu. „Samozřejmě, že ti ji dám. Řekla jsem to. Nejsem jako ty a jsem upřímná v tom, co říkám.“

Podívá se mi do očí. Povzbudivě přikývnu a jsem na ni ještě pyšnější, než kdy jindy. Nebyl jsem si jistý, jestli budu v této chvíli lepším člověkem a pomůžu osobě, která mi tak ublížila, a ublížila i nám. Ale miloval jsem její nesobecké srdce.

Ve tváři má bolestný výraz, když se na mě dál dívá. Otočí se k Caroline. „Skončila jsem tady.“ Jde ke dveřím, ale všimne si něčeho v krabici, kterou má Asher v náručí.

Zarazí se a začne natahovat ruku k jednomu sešitu.

„Nedělej to – „ jdu k ní, ale už si uvědomila, jak jsou všechny rozervané. Zalapá po dechu a přitiskne si ruku k hrudníku. Když se jí do očí nahrnou slzy, nedokážu zvládnout její bolest. „Zoey.“ Položím jí ruku na rameno, ale otočí se a uteče z bytu s Caroline v závěsu.

Lituju toho, zalapám po dechu a pomalu se otočím k Wilderovým, kteří zničili mou Zoey. Cořin otec toho lituje, ale Cora zvedne bradu a opovažuje se mi něco říct.

„Pokud se mnou, nebo jí budeš mluvit znova – „

„S tím si nemusíte dělat starosti,“ řekne její otec a zúží oči na Coru. „Až proběhne transplantace, vrátí se domů…“ Cora otevře pusu, aby se hádala, ale její otec mluví dál: „…pokud nechce přijít o peníze.“ Když zalapá po dechu, podívá se jí do očí. „Pamatuješ si to, Coro. Nemůžeš ovládat svěřenecký fond, dokud ti nebude 30.“

„Bastarde.“ V očích má slzy. „Zoey měla pravdu. Myslím, že bych raději byla vychovávaná někým, kdo by mě týral“ dopáleně jde pryč do svého pokoje, kde za sebou práskne dveřmi.

Její otec se podívá na nás, jež jsme tady zbyli. Hnusně se na něj dívám, když si odkašle. „Potřebujete, kluci, pomoci s odnesením krabic?“ zeptá se.

Kapitola 44

Quinn

Nevím, jak to Ten udělal, ale našel Blecherův byt ještě před rozbřeskem. Bylo něco po druhé ráno, ale bylo mi to jedno. Nebudu spát, dokud ten bastard nezaplatí za to, co provedl.

Odešel z párty a bydlel v domě bratrstva. Když jsme ho našli, měl ruku pod sukní nějaké holky. Ten mi řekl pár dalších detailů a rozzuřil mě ještě víc tím, když mi řekl, kde měl ruku na Zoey.

Když jsme vtrhli do pokoje, vyndal ruku z pod její sukně. Holka vypadala dost opile, ale chichotala se, tak ji alespoň do ničeho nenutil. A byl jsem ještě naštvanější. Proč se snažil nutit do něčeho Zoey?

„Čau Belchere, vidíme se znova.“ Ten se na něj křenil a smál. „Hádej co? Našel jsem jejího přítele, kterého jsi tak hledal. Pamatuješ si Quinna Hamiltona, že?“

Belcher vytřeštil oči, když jsem se hnal k němu. Snažil se vylézt z postele, ale zamotal se do prostěradel a spadl zády na podlahu. Pomohl jsem mu nahoru a zvedl ho do vzduchu.

„Nevěděl jsem to. Nevěděl,“ vzlyká a zvedne ruce. „Přísahám bohu, nevěděl jsem, že je tvoje.“

„Tak sis myslel, že ji můžeš líbat, když se tě snažila odstrčit, tak jsi ji uhodil a strkal jí zkurvenou ruku do kalhot?“ chytnu ho za zápěstí. „Touto rukou?“

Křičí, když mu praštím rukou do zdi a pak křičí ještě víc, když mu do ní praštím hlavou. Pamatuju si, že Zoey měla v Cořině bytě modřinu na tváři, tak se ujistím, že jich Belcher bude mít na své tváři mnohem víc. Ten mi řekl, že ležel mezi jejíma nohama a nemyslel jsem si, že jen jedna rána do jeho ptáka bude stačit. Vůbec ne. Tak jsem ho tam několikrát kopnul kolenem, než jsem ho praštil pěstí do břicha. Tehdy převrátil oči, svezl se na zem a naposledy jsem ho praštil do brady.

Ale nestačilo mi to. Chtěl jsem ho zmlátit mnohem víc. Chtěl jsem mu mnohem víc ublížit. Hleděl jsem na jeho nehybné tělo, které mi spadlo k nohám, klouby mě bolely a toužil jsem po další krvi a víc zlomeném nosu.

Krev mi rychle prudila celým tělem, otočil jsem se k Asherovi, Noelovi a Tenovi, kteří tam je tak stáli a spokojeně to sledovali. „Nestačilo to,“ zavrčím.

Noel chápavě kývne.

Vezmou mě do univerzitní posilovny, kde ze sebe dostanu všechen adrenalin. Zvedám činky, běžím kolečka, buším do pytle, ale jsem příliš rozpálený na to, abych přestal, a chci do něčeho praštit…chci někoho praštit.

Chvíli se mnou Noel a Ten cvičí a neřeknou ani slovo. Asher se o to ani nepokouší. Posadí se na podlahu, vytáhne telefon a začne hrát nějakou hru.

Jsem pořád rozpálený, když Noel zvedne ruku a prosí mě, abychom přestali. Opře se o běžící pás a ztěžka dýchá. Ten se sveze na žíněnky, rychle usne, ale Asher dál hraje na telefonu.

„Chlape, musíš přestat, nebo se zhroutíš.“

Vůbec jsem k tomu neměl blízko. Ale posadil jsem se vedle něj a přál si…nevím co. Chtěl jsem vidět Zoey. Jen to by mě v tuto chvíli uklidnilo, kdyby mě vtáhla do svého náručí a já bych jí zabořil hlavu do vlasů. Potřebuju si k jejím vlasům přičichnout, cítit její teplý dech na krku a cítit pod prsty její hebkou pokožku.

Ale poté, co jsem provedl Belcherovi a co jsem mohl udělat Coře, jsem pořád rozzuřený a chci to ze sebe dostat, tak se bojím být v její blízkosti. Co když ji vyděsím? Co když si bude myslet, že jsem jako Ernest K. Blakeland?

Kromě toho mě nenávidí za to, že jsem od ní odešel. Tak moc se stydím; ani jsem nevěděl, kde bych měl s omluvami začít.

„Proč nemůžu pořád přestat myslet na to, že někomu ublížím?“ nechtěl jsem to říct nahlas.

Noel pořád ztěžka dýchal na to, aby mě slyšel, ale Asher se na mě podíval.

Nakonec odložil telefon, vyskočil na nohy a vypadal úplně v pohodě. Zvedne se a jde k nám. „Hamiltone,“ řekne, povzdychne si a rozvalí se. „Nejsi jako tvůj otec.“

Zvednu obočí. „Co?“

Ukáže na má odhalená záda, už před hodinou jsem si sundal tričko. „Tvoje záda. Máš tam hodně jizev. Byl jsi v dětství hodně bit, že? No, můj otec mě taky bil.“

Nečekal jsem to, ale vrtím hlavou. „Ne. To udělala moje máma. Svého otce jsem nikdy nepoznal.“ Máma asi ani nevěděla, kdo to je.

Asher na mě mávne lhostejně rukou. „Máma, táta, kdokoli. Pointa je v tom samém. Nejsi jako ona. Nejsme jako oni. Není v tobě matčina násilnická stránka a to, čím sis dneska prošel, s ní nemá nic společného. Všechno jsi to udělal, abys ochránil někoho, koho miluješ, pomstil se za svou holku a ne protože jsi naštvaný debil, který si chce vybít zlost na první osobě, která mu přijde do cesty.“

Ještě víc se bojím. „Ale co když si Zoey myslí, že takový jsem? Otec ji taky bil. Co když uslyší, co jsem udělal, a bude si myslet, že jsem jako on?“

Asher vrtí hlavou. „Nebude. Věř mi. Zoey si myslí, že jsi pověsil na oblohu měsíc. Miluje tě.“

Zachvěju se, protože se brzy složím. „Chci ji vidět,“ přiznám. Pořád jsem si říkal, že se musím držet dál. Dokonce i hnusné věci, které se jí staly, se udály kvůli mně. Ale nemůžu si pomoci. Musím ji vidět. „Vím, že bych neměl. Asi mě nenávidí, ale prostě…musím ji vidět.“

Noel kývne, plácne mě po zádech a zasténá, když se postaví. „Vezmu tě tam.“

Asher jde domů, ale Ten a Noel mě vezmou k Noelovi domů. Najdeme Zoey stulenou v Carolinině posteli s hlavou v jejím klíně, když se unavená Caroline opírá o čelo postele a jen ji sleduje spát v pozici plodu, jako kdyby se snažila utéct před nočními můrami. Pak zafňuká a začne ve spánku brečet.

Po tvářích jí stékají slzy. Hrudník jako by mi hořel. Caroline jí zamumlám několik slov, aby ji uklidnila a Zoey se zklidní, ale já ne. Vzlyknu a podívám se na Noela a Tena, kteří stojí vedle mě.

Ten je dost silný, aby se dokázal držet od Caroline dál, i když ji tak moc chce. Věděl, že pro ni není dobrý, jako já nejsem pro Zoey. Cora je její sestra a vždycky bude moje první přítelkyně, bude to mezi námi. Nechtěl jsem, aby Zoey zažila takové drama. Způsobil jsem jí to sám.

Ale je jedno, jak moc jsem si říkal, že se musím držet dál a nechat ji žít, nemohl jsem. Zoey mě naučila, jaká je opravdová láska a nevzdám se toho. Možná ji přiměju, aby mi odpustila.

Jdu k ní, vlezu si do postele a přitáhnu si ji do náručí.

Caroline se na mě unaveně a vděčně usměje, když vyleze z postele a obejme Noela. Pak odejdou všichni tři pryč.

Zoey se pohne, přitiskne ke mně a položí mi hlavu na srdce. „Quinne,“ zamumlá ospale.

Políbím ji do vlasů a hladím po zádech. „Jsem tady.“

„Miluju tě,“ zamumlá ospale. Nevím, jestli pořád spí, když to říká, nebo ví, že je vedle mě. Ale i tak mě ta slova uklidní.

„Taky tě miluju. S každým úderem svého srdce jsem tvůj, Zoey Alaino Blakelandová. A za všechno se moc omlouvám.“

Oči se jí zatřepotají, než se na mě podívá. „Nemusíš se za nic omlouvat.“

„Ano, musím. Odešel jsem od tebe, když jsem neměl. Odešel jsem a neuvědomil si, co hrozného se ti stalo.“

„Zmlátil jsi Belchera?“ zeptá se.

Pohladím ji na modřině na tváři. „Jo. Vadí ti to?“

Zavrtí hlavou. „Ne. Jsem…jsem ráda. Děkuju ti. Nemám…nemám ho ráda.“

Zakřením se a přitisknu čelo na její. „Ani já ne.“

„Bude ho to nějakou chvíli bolet?“

„Jo,“ řeknu. „Bude.“

Položí mi ruku na tvář. „Děkuju ti.“

Zavřu oči a nadechnu se její úžasné vůně. „Znamená to, že mě bereš zpátky?“

„Pokud mě pořád chceš.“

Lehce ji políbím na rty. „Vždycky jsem tě chtěl, a vždycky tě chtít budu.“

Zoey

Probudila jsem se v Quinnově posteli. Ucítila jsem jeho vůni z polštářů, prostěradel a musela jsem se usmát.

Skoro jsem usnula v jeho náručí v Carolinině posteli, když se odnikud ozval Tenův hlas: „No, zvedni se a vezmi ji k nám. Jsem kurevsky unavený. Jdeme domů.“

Quinnův hlas zněl pobaveně, když mu odpověď zaduněla hrudníkem a řekl to rovnou do mého ucha. „Neříkáš teď, náhodou, že u nás zůstane?“

Ten zmateně a trochu uraženě odpoví: „Proč bych jí v tom bránil? Je tvoje první opravdová přítelkyně. Byl bych zkurvený debil a idiot, kdybych bránil tvé přítelkyni k nám chodit.“

Quinn se zasměje, než mě zvedne do náručí. Zavřu oči, obejmu ho okolo krku a přitisknu se k němu.

A teď jsem tady, položil mě na matraci, vlezl si se mnou pod deku a držel mě v náručí po celou noc.

Protáhnu se, rozhlédnu okolo, vůbec se nechci pohnout, ale chci najít Quinna. Posadím se, shodím si deku z klína, než si upravím Quinnovo tričko, ve kterém jsem spala po celou noc. Když se chci postavit, dveře ložnice se najednou otevřou. Dovnitř nakoukne Quinn.

„Ahoj,“ řeknu a celá se rozzářím.

Vejde dovnitř a nese mi sklenici džusu. „Ahoj. Jsi vzhůru.“

Když kývnu, podá mi sklenici. „Tady máš. Přinesl jsem ti něco na pití. Ten řekl, že se postará o snídani.“

Zarazím se, než se napiju a překvapeně se na něj podívám. „Ten vaří?“

Quinn se usměje, až se mu na tváři objeví ďolíček. „Ne. Ale šel ji koupit. Přijde s koblihami.“

„Ach.“ Vypiju sklenici, než ji položím na noční stolek. „Koblihy budou skvělé.“ Položím si ruce do klína a dívám se na něj. Vím, o kolika věcech si musíme promluvit a najednou si nejsem jistá, kde bych měla začít. „Takže…“

Posadí se vedle mě a položí mi ruku na nahé koleno. „Jak je ti?“ Jeho hlas mnou projede jako modlitba.

Podívám se na něj. Vypadá ustaraně, až je mi úzko.

Zavrtím hlavou. „Nevím,“ řeknu upřímně.

Pobaveně se na mě usměje. „Jo. Cítím to samé.“

Šílím z něj, že je tak slušný. Musím vědět, jak moc je naštvaný.

„Jsi naštvaný, že jsem ti to nikdy neřekla?“ vyhrknu a kousnu se do rtu. „Myslím to o Coře.“

Roztřeseně vydechne, hladí mě na koleni a pak pokračuje rukou výš na stehno a do klína k mé ruce, za kterou mě pevně chytne.

Jeho hlas je tichý, vůbec ne naštvaný a zamumlá: „Jednou jsi mi řekla: Nebylo to tvoje tajemství?“

Zamračím se a zavrtím hlavou. „Ale toto…ovlivnilo nás to. Tebe a mě. Nepustil bys ji k vodě, kdybys zjistil, že je nemocná, že?“

Najednou se zatváří provinile, když se mi podívá do očí. „Nevím. Asi ne. Ale mé city k tobě jsou dost silné. Upřímně nevím, jak dlouho bych to mohl popírat a zůstávat s ní. Držet se od tebe dál.“

Kývnu a narovnám se. Je hezké to od něj slyšet, ale…“ Popíral bys to navěky,“ odpovím jistě. „Protože takový jsi. Jsi dobrý a čestný muž, který si zaslouží jen vlastní štěstí.“ Usměju se na něj a chci, aby věděl, jak moc ho za to respektuju. „Nikdy bychom se nedali dohromady, kdybych ti už dávno řekla pravdu.“

Usměje se. Místo aby vypadal zničeně. „Ptáš se na to, jestli lituju, že jsme se dali dohromady?“

„Ne.“ Okamžitě vrtím hlavou, ale pak pevně zavřu oči. „Nevím. Nevím, jestli bych tvou odpověď zvládla, kdybych se na to zeptala.“

Přisune se blíž. Cítím, jak jeho teplo prosakuje do mého těla a jeho teplý dech na tváři, když skloní hlavu, aby mi to pošeptal do ucha: „Nelituju. Vůbec nelituju toho, že jsem s tebou.“ Políbí mě na čelo.

No, měla jsem pravdu. Nezvládla bych jeho odpověď, i když to byla ta, kterou jsem chtěla slyšet. Pocítila jsem vinu, touhu a lásku. Svěsila jsem ramena a okamžitě začala brečet.

„Ale jsem její sestra. Její sestra.“ Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Quinn mě vezme do svého medvědího objetí a přitisknu se mu na hrudník. „Je mi to jedno.“ Položí mi dlaň na tvář a zvedne hlavu, abych mu ji položila na srdce a poslouchala rytmické bušení, když mi slzy stékaly po tvářích.

Obejmu ho okolo pasu, pevně jej chytnu za tričko a on mě nechává vybrečet. Jeho teplo je tak známé. Využiju toho, nadechnu se jeho kořeněné vůně a zapamatovávám si údery jeho srdce a teplo. Miluju, když ho objímám.

Zaplete mi prsty do vlasů a odhrne pramínky z tváří. „Už je ti lépe?“

Kývnu, ale nechci, aby mě pustil. „Ano. Děkuju ti.“ Podívám se na něj, usměju se přes slzy v očích a vím, že si od něj nezasloužím tolik lásky.

Ale i tak mi ji stále dává.

„Mám tady něco pro tebe.“ Posune se, sleduju ho, jak se nakloní přes postel a zvedne něco z podlahy. Když vytáhne známý sešit a otevřu pusu.

„Jak…?“

„Ten jsem si od tebe půjčil, pamatuješ?“ podá mi krátký příběh, který jsem napsala do tenkého sešitu.

Okamžitě si ho vezmu.

Smutně se na mě usměje. „A tady…“ podá mi malou flešku. „Trvalo mi dlouho to dát dohromady. Chtěl jsem, abys měla i elektronickou verzi. Pořád jsem se bál, že by je zničil požár, nebo voda, ale nikdy jsem si nemyslel, že by jedním z nich mohl být hurikán Cora…no…vím, že to nestačí, aby ti to nahradilo tvou ztrátu, ale…tady to máš.“

Nedokážu to přijmout; začnu brečet ještě víc. „Děkuju ti,“ vzlyknu.

Ten nejmilejší muž na zemi sedí vedle mě, nechává mě brečet do trička, které mi půjčil, a já jsem mu jen ublížila.

„Tak moc, moc tě miluju,“ mumlám, když řvu a objímám svůj sešit.

Trochu se zasměje. „Chystal jsem se ti to říct.“ Vezme si mě do klína a obejme silnými pažemi. „Víš, jak šťastný jsem, že ses objevila v mém životě? Jako bych do té doby opravdu nežil.“

Zmateně zavrtím hlavou. „Ale já…“

Políbí mě a utiší. „Vím, že toho proti nám stojí hodně, ale je mi to jedno. Když budeš po mém boku a přijmeš mě, zvládnu všechno.“

Tak moc ho miluju. „To já taky.“

Zakření se, až se mu na tváři objeví ďolíček. „To mi stačí. Zvládneme to, Zoey. Ty a já.“

Kapitola 45

Zoey

Stojím na fotbalovém stadionu ESU, kde Quinn hraje mistrovský šampionát, a křičím se zbytkem fanoušků, když Ten chytí přihrávku od Noela, blíží se k touchdownu a snaží se zvýšit skóre nad našimi soupeři.

„Vyhrajeme, vyhrajeme, vyhrajeme!“ křičí Caroline, když mi tiskne ruku, skáče vedle mě a křičí.

Do konce zápasu pořád zbývají ještě 4 minuty. Cokoli se ještě může stát. Ale jo, mám pocit, že vyhrajeme.

„Jeď, Ellamore,“ křičím. Naše hlasy se mísí s tisíci křičících fanoušků, ale je nám to jedno. Křičíme tak ještě hlasitěji.

„Počkat? Proč Noel stojí?“ řekne zmateně Aspen, která sedí vedle Caroline „Neměl by jít na hřiště vykopávač?“

„Ach, sakra,“ zamumlá za námi Mason. „Půjdou na dvoubodový conversion[2].“

„Je to zlé?“ zeptá se Reese a chytne ho pevně za ruku, jako kdyby si myslela, že to tak je.

„Ne tak moc. Je to riskantnější,“ odpoví Pick a hladí Evu po ramenou.

Rozhlédnu se okolo a zakřením se, protože cítím naději. Je hezké tady s nimi být. Přestěhovala jsem se k Tenovi a Quinnovi, začala s Quinnem otevřeně chodit a oni mě bez výčitek přijali, i když věděli, kdo je moje sestra a co udělala. Poprvé v mém životě jsem ráda, že jsem někde přijata. Mám kamarády.

Asher se ke mně nakloní blíž a zamumlá mi do ucha: „Co je to dvoubodový conversion?“

Zasměju se, začnu ukazovat na jiné hráče a vysvětlovat mu to, ale Noel už hodil míč a hra začala. Zapomenu na vysvětlování a sleduju, jak nahraje Quinnovi a Quinn se řítí na linii obránců. Zadržím dech a čekám se 7 000 dalšími lidmi, abych viděla, jestli překročí čáru a získá další dva body.

Když rozhodčí natáhne ruce, nezískali jsme dva body, Caroline se chytne za hlavu a zaskuhrá: „Ne!“

Aspen a dva mladší bratři projeví svou nelibost stejně hlučně.

„To je v pořádku,“ ujišťuju je. „Je to v pořádku. Pořád je to vyrovnané.“

Pořád máme čas na získání dalších bodů, i když má míč druhý tým. Můžeme je zadržet, aby neskórovali, jít do prodloužení a vyhrát.

Ale pořád zbývá 3,5 minuty, takže si nedělám starosti. Za 3,5 minuty se toho může stát hodně.

Všichni hráči kromě jednoho stojí a klusají, aby se vyměnili.

„Někdo je zraněný,“ řekne Eva. „Kdo je zraněný?“

Je to určitě jeden z našich hráčů, už podle barev. Okamžitě hledám Quinnovo číslo. Když ho spatřím vedle Tena, s úlevou vydechnu…dokud neslyším vyděšenou Aspen: „Kde je Noel? Nikde ho nevidím.“

„Byl zraněný,“ řekne Caroline a je najednou bledá.

Chytnu ji za ruku a stisknu.

Aspen zalapá po dechu a okamžitě si zakryje pusu rukama. „Ach, bože. Ach, bože. Ach, bože.“

Reese a Eva ji hladí po ramenou, když Noelův bratr ukáže na Noela, který se skloní a trenér mu pomáhá nahoru.

„Ach, díky bohu,“ vydechne Aspen.

Ale vidím, že Noel není úplně v pořádku. Nohy má v pořádku, protože stojí a všichni mu tleskají, když se belhá pryč, ale zdá se, že má něco s rameny.

ESU brání protihráčům, ale nestačí jim zabránit ve field goal [3]a získání tří bodů. Quinn  a Ten jsou natření na bílo – oba jsou obránci – jsou u Noela, který sedí na lavičce a má okolo sebe ošetřovatele.

Když je čas se znova vrátit na hřiště, Noel, vedoucí zadák, se k nim nepřidá. Do konce zápasu zbývá 1 minuta a 48 sekund a zastoupí ho náhradník. Quinn.

„Ach můj bože,“ zamumlám, když si zakryju pusu a žaludek se mi okamžitě převrátí. Výhra teď leží na ramenou mého přítele.

Aspen zazvoní telefon. Podívá se na zprávu. „Je to od Noela. Ach bože. Říká, že má asi zlomenou klíční kost. Berou ho do nemocnice.“

„No, tak jdeme,“ řekne Caroline. „Můžeme se s ním sejít tam.“

Noelova rodina i s Evou, Masonem a Reese si vezmou věci. „Zoey?“ zeptá se Caroline a tiše se ptá, jestli půjdu.

Ale zavrtím hlavou. Quinn právě nastoupil na místo zadáka v tu nejvíc klíčovou dobu. Nemůžu ho tady nechat.

„Já…zůstanu.“

Asher mě vezme za ruku. „Zůstanu tady s ní a přivedu ji, až zápas skončí.“

Caroline kývne, pak je pryč a spěchá za svou rodinou.

Podívám se na Ashera. Povzbudivě se na mě usměje. „Vím o fotbalu prd, ale vidím, že tvůj přítel sedí na elektrickém křesle, co?“

„Správně,“ řeknu.

Chytač se snažil o další bod, ale zvládl to jen na 15 jardovou čáru. Koušu si nehty, když je okolo Quinna chumel a ukazuje spoluhráčům další plán.

„Ale daří se mu dobře,“ řekne Asher. „Je skvělý.“ Protože byl skvělý ve všem.

Asher mi stiskne ruku. „Ano, to je,“ souhlasí.

Pevně ho chytnu za ruku a hra začne. Míč letí na Quinna. Hráč z defenzivní lajny běží do prostoru, helma mu zvoní, vycpávky na ramenou nadskakují a zadržím dech. Když je linebacker [4]volný a napadne ho, zaječím a vím, že ho shodí. Ale Quinn se otočí, uhne a hledá spoluhráče.

Ten se uvolní a běží za ním. Když má volné ruce, Quinn se ožene a hodí mu míč jako Hail Mary[5]. Míč perfektně dopadl Tenovi do náručí a začala jsem křičet a skákat. Ten si ho pevně přitiskl k hrudníku a běžel 10 jardů, než byl napaden, ale skákala jsem a křičela. Skočila jsem na Ashera a objímala ho, než jsem se začala smát a křičela ještě víc. Poté jsme nebyli příliš daleko na field goal[6]. A teď zbývá jen 38 sekund a už nemáme oddechový čas.

Quinn běží pro míč, ale zůstaly nám už jen dva pokusy, abychom zvládli 10 jardů, než bude konec.

„Zvládneš to. Zvládneš to. Zvládneš to,“ křičím, když tleskne rukama a dostane se z chumlu. Měl by sebou hodit – nemáme čas na další pokusy. Všichni to ví. Takže obrana pokryje všechny příjemce. Quinn se podívá na Tena. Ale Ten má okolo sebe dva obránce, kteří ho drží. Takže Quinn hledá dalšího příjemce, ale on spadne.

Nikdo nemá možnost hod chytit.

Obrana se k němu blíží. Quinn uhne jednomu, který se ho snaží podkosit a najde díru, kudy začne běžet. Ach bože, zvládne to.

Obvykle hrál na konci, takže věděl, jak běžet s míčem. A to taky udělal. Prošel chumlem, ale safety [7]se k němu rozeběhne a chytil by ho, kdyby se odnikud neobjevil Ten a nezablokoval ho. Pak zvládne dát touchdown a dostaneme se do divizního národního šampionátu.

Tentokrát křičí i Asher a skáče se mnou. Tančíme v kruhu a řveme jako i zbytek fanoušků ESU. Náš tým bude hrát v národním šampionátu už druhý rok za sebou.

„Pojďme se podívat, jestli jej zastihneme.“ Asher mě vezme za ruku a snaží se nás protlačit davem, ale nemáme se ke Quinnovi na hřiště jak dostat.

Tak čekáme venku u bran, kudy projde i tým. Tlačí se na nás víc lidí, kteří na ně čekají. Když k nám jdou Ten i Quinn s helmami v rukách a zpocené vlasy se jim lepí na čela, vítězně se kření a dav začne řvát.

Nějaká fanynka položí Quinnovi ruku na tvář a snaží se jej políbit, ale okamžitě se odtáhne a zamračí na ni. Nemůžu na něj být pyšnější; neviním ji, že byla tak nadšená a chtěla z něj mít alespoň kousek. A když si utře pusu, rozhlédne se okolo a uvidí mě – jen mě – no…fanynky se o něj můžou snažit, jak chtějí. Vím, že se o ně nezajímá.

Tento muž je celý můj.

Začne se usmívat ještě víc. Řekne moje jméno, nebo ho možná křičí, ale neslyším ho. Když se snaží dostat ke mně, dav ho plácá po ramenou, najednou je tady a s vycpávkami vypadá ještě větší.

Zvedne mě a točí se se mnou v kruhu, než mě tvrdě políbí na ústa. „Vyhráli jsme.“

Směju se a pohladím ho po tváři a ďolíčku. „Viděla jsem to.“

„Bloncko!“ Ten mě vytrhne z Quinnova objetí a pevně mě obejme. „Viděla jsi to? Jsme kurva úžasní.“

Rozhlédne se okolo, jako kdyby hledal někoho dalšího. Ale když vidí jen mě a Ashera, výraz mu poklesne. „Kde jsou ostatní?“

„Jeli do nemocnice za Noelem.“

Quinn kývne a vezme mě za ruku. „Dej nám chvilku, abychom se převlékli, a pojedeme tam.“

Vrátím se k Asherovi a Ten s Quinnem jdou i se zbytkem týmu do šaten.

O půl hodiny později vejdeme do Noelova nemocničního pokoje, kde už jsou všichni ostatní okolo jeho postele. Zarazíme se, když ho vidíme vzlykat na Aspenině rameni.

„Omlouvám se,“ říká jí. „Tak moc mě to mrzí.“

„Za co se omlouváš, zlato?“ hladí ho po tváři. „Hrál jsi úžasně. Jsem na tebe tak pyšná.“

„Prohrál jsem zápas a už nebudu moci hrát jako profík. Jak vás budu podporovat bez výhledu na budoucnost?“

„Taky budeš mít budoucnost,“ zamračí se Aspen. „Jsi chytrý, úžasný a talentovaný. Budeš moci dělat cokoli v rámci profesionálního fotbalu, když budeš chtít. A neopovažuj se starat o peníze. Máme jeden druhého a můžeme pracovat. Kromě toho…“ obejme ho. „Bála jsem se toho, že půjdeš do profesionálů. Byl bys pryč z města, měl okolo sebe nádherné ženy, z celé země a ty by se ti snažily dostat do kalhot.“

„Jsi šílená?“ zaskřehotá. „Nikdy bych tě nepodvedl.“

Když si ji přitáhne do objetí a políbí ji na zavřené oči a pusu, odkašlu si: „Dnes jste neprohráli.“

Caroline zalapá po dechu. „Co? Vyhráli jsme?“ Noel se s Aspen přestanou objímat a překvapeně na nás hledí.

Když vejdu s Quinnem, Tenem a Asherem do pokoje, Ten ukáže palcem přes rameno na Quinna. „Pan náhradní zadák prolomil obrannou linii, běžel 45 jardů a dal touchdown. Budeme v národním šampionátu. Zase.“

„Budeme…sakra,“ vydechne Noel. Začne se usmívat, než kývne na Quinna. „Zvládl jsi to, Hamiltone. Věděl jsem to.“

„Omlouvám se,“ přeruší nás cizí hlas, s Quinnem od sebe odskočíme a podíváme se na muže v obleku, který stojí ve dveřích. „Je tady Noel Gamble?“

„Doktore Frenetti?“ zalapá Aspen. Odtrhne se od Noela a zamračí se na toho muže. „Co tady děláte?“

Zamračí se na ni. „Aspen,“ odsekne a pak se podívá na Noela, který leží bledý na zpocený na posteli s rukou v sádře. „Přišel jsem se podívat, jestli je to pravda. Máte zlomenou klíční kost?“

Noel kývne. „Jo.“ Zúží na něj oči. „Ale nějak nevidím, že byste měl starost.“

Doktor Frenetti má ruce za zády. „Když jsme spolu posledně mluvili, dohodli jsme se, pane Gamble.“

Noel se zamračí a rozhlédne po pokoji. Vypadá zmateně a tak víme, že netuší, o čem to mluví. Podívá se na staršího muže. „A udělal jsem, co jsem měl. Zůstal jsem v týmu a dostal nás tak daleko.“

Doktor Frenetti zklamaně sevře rty a vrtí hlavou. „Souhlasil jsem s tím, že ji neodhalím,“ odmlčí se a znechuceně se na Aspen podívá: „když vyhrajete národní šampionát. Toto…“ ukáže na Noelovo zranění: „…není lepší, než to, kde jsme byli minulý rok.“

Noel vrtí hlavou. „Ne.“ Podívá se na Aspen a vypadá zoufale. Jde k němu a on ji okamžitě vezme za ruku. „To nemůžete. Ona…už jste ji vyhodil. Už je pryč celé měsíce. Jak můžete…není moje vina, že mi nějaký debil zlomil klíční kost.“

„A není moje vina, že jste porušil slovo. Pošlu to ráno do novin.“

„Co?“ vykřiknou Noel a Aspen.

Caroline mává rukama. „Počkat. Co? Potrestáte ji, protože se zamilovala do mého bratra? Jaký debil – „

Ten k ní běží a umlčí ji dlaní. „Je to velmi mocný debil, drahoušku,“ řekne jí tiše, aby to slyšel jen Quinn, Caroline a já. „Aspenin bývalý šéf ji může zničit jen tím, že to řekne těm správným uším.“

„Potrestám ji,“ řekne doktor Frenetti: „protože porušila univerzitní pravidla a spala s – „

„Ach, podívejme se, kolik je hodin!“ řekne Reese, když připlácne ruce Coltonovi na uši a Eva se snaží zacpat ty Brandtovy. „Je čas, abychom vzali nezletilé z pokoje.“

Ale Noelovi bratři to neberou v potaz. Sundají jim ruce. „Nikam nejdu,“ řekne Brandt a dívá se na Noela a doktora Frenettiho. „Chci vědět, o co jde. Co udělala Aspen tak zlého?“

Polknu, vezmu Quinna za ruku a dělám si starosti o Gamblovu rodinu. Podívám se na něj a proplete naše prsty. Pak udělá krok dopředu a zvedne ruku, aby si získal pozornost ostatních.

„Aspen neudělala nic špatného,“ řekne Brandtovi, než se otočí k doktoru Frenettimu. „A tento muž neudělá nic, aby jí ublížil, protože Noel dodržel slovo. Národní šampionát je za dva týdny a i tak vyhrajeme zápas, ať bude hrát, nebo ne.“

„A kdo si myslíte, že jste?“ zeptá se doktor Frenetti, když se na Quinna vážně dívá.

Postavím se vedle Quinna, pevně mu stisknu ruku a pyšně se na něj usměju. „Je to Quinn Hamilton.“

Doktor vytřeští oči. „Q-Quinn Hamilton, zástupce zadáka, který právě – „

„Pro nás vyhrál divizní šampionát?“ řekne Ten a ušklíbne se. „Jo, to je on. A já jsem Oren Tenning, mimochodem. A kurva, určitě vás nenecháme vyloučit našeho Gambla. Nároční šampionát je v kapse a vyhrajeme.“

„Měl byste se vrátit tam, odkud jste přišel,“ řekne Quinn. „Protože Noel si jde tvrdě za svým a my taky.“

Aspenin bývalý šéf neví, co na to říct. Chvíli koktá a dívá se na Tena, Quinna a Noela, než řekne: „Raději byste měli šampionát vyhrát, nebo tu děvku smetu.“

„Jak jste ji právě nazval?“

Asher, Pick, Mason a Quinn se ženou k posteli, aby udrželi Noela a nevrhl se na doktora Frenettiho, když Ten rozhodí ruce a pevně se na něj usměje. „Je dobře, že to víme, ale raději byste měl odejít.“

Násilím vytlačí doktora Frenettiho z pokoje. Nestará se o to, že jeho nejlepší kamarád vyšiluje v posteli a Aspen brečí. Místo toho jde k Asherovi a vezme ho za ramena. „Harte, pro lásku boží, už začni něco zpívat.“

Asher se na něj podívá, jako kdyby byl šílený. „Co?“

„Dnešek je dobrý den. Právě jsme vyhráli největší šampionát roku, Gamble neodejde a jeho žena se vyhnula velkému skandálu. Takže proč jsou všichni tak rozrušení? Měli bychom slavit. Tak ať už párty začne s tím tvým úžasným hlasem, ze kterého holkám padají kalhotky, a něco zazpívej.“

Asher zavrtí hlavou, ale po chvíli začne zpívat. Když si Noel uvědomí, že je to písnička od Boba Marleyho „Vše bude v pořádku[8]“, odfrkne si a hodí po Asherovi polštář.

„Debile.“ Ale je jasné, že měl Ten pravdu – písnička Noela opravdu uklidnila.

Asher si přitiskne polštář k hrudníku. Pak jde k Aspen, klekne si před ni, zpívá jí zbytek písničky a mává nad hlavou polštářem.

Když se podívám na Tena, který stojí vedle mě, usmívá se na něj a šťouchne mě loktem. „Bylo to neobvyklé, ale funguje to.“

Zakření se a je na sebe pyšný. Pak se zamračí a zavrtí hlavou. „Pokud mě znova pohladíš po hlavě a řekneš mi, že jsem hodný kluk, kopnu Hama do koulí, aby tě nemohl potěšit celý týden.“

„Udělej to, Zoey,“ řekne Pick a kření se. „Hamilton má i tak jazyk, se kterým tě může potěšit.“

Zasténám a schovám si hořící tváře do dlaní. Tato skupinka je sprostší, než které jsem kdy byla součástí, ale i tak miluju, že s nimi jsem.

„Hej, nechte ji být,“ řekne Quinn, jde ke mně a obejme mě zezadu okolo pasu. „Nikdo mi nebude bránit v tom, abych ji jakkoli potěšil.“

„Ach. Jste spolu tak roztomilí.“ Reese šťouchne Evu a dál kýve hlavou, když Asher zpívá. „Neříkala jsem ti, že skončí spolu už první den, co jsem ji potkala?“

Eva Reese obejme a houpou se spolu. „Řekla jsi to, drahoušku. Pravda.“

Podívám se na Quinna a on na mě. Začneme se křenit, protože jsme si oba uvědomili, že jsme to tak nějak věděli. Prostě máme být spolu. Když jsou naši kamarádi šílení a dělají kraviny, nakloníme se k sobě a políbíme.

Epilog

Quinn

Jsem unavený z čekání, dělám si strašné starosti, posunu se na sedadle, protože mám ztuhlý zadek a podívám se na hodinky. Vidím nové tetování, jsem tím zase ohromený a upřímně mám božské tetování.

Nechal jsem si vytetovat znak národního šampionátu, když mě najednou Ten šťouchne loktem.

„Pořád si myslím, že šílíš, protože sis nechal udělat to tetování. Víš to, že?“

Zakřením se a zavrtím hlavou. „Jen jsem jednal podle tradice. Všichni jste si ho minulý rok před velkým zápasem nechali udělat, tak jsem to udělal tento rok.“

„Jo, a pokud budeme dodržovat tradici, tak prohrajeme i letos.“

„Ale neprohrajeme.“ Vyhrajeme šampionát a doktor Frenetti bude mlčet o vztahu Noela a Aspen.

Ten si odfrkne. „Jo, budeme mít štěstí, pokud neprohrajeme.“

Pokrčím rameny. „Tento rok máme k výhře důvod.“

„Sakra, že jsme měli důvod vyhrát i minulý rok, ale nedokázali jsme si ho vytáhnout ze zadku.“

„Tento rok máme lepší důvod.“

Ten o tom přemýšlí, než kývne. „Jo,“ souhlasí. „Gamble a jeho žena nepotřebují mezinárodní skandál. To je jasné. A co je to s těmi zatracenými židlemi v čekárně? Schválně chtějí, aby ti ztuhnul zadek, když na nich sedíš?“

Usměju se. „Nemusel jsi tady čekat se mnou.“

Ten se podívá pryč a něco si pro sebe zamumlá. Šťouchnu jej kolenem, abych mu svým způsobem poděkoval, že je tady se mnou. Je Štědrý večer, všichni kamarádi jsou doma s rodinami a slaví prázdniny.

A já sedím tady, protože toto datum vybrala Cora, aby dostala ledvinu. Znova si dělám starosti. Operace trvá už dvě hodiny. Kolik času ještě potřebují, aby trápili Zoey?

„Myslíš si, že je vše v pořádku?“ zeptám se tiše, když se rozhlédnu po místnosti, kde sedí pan Wilder se ženou – Cořinou matkou – a čekáme na novinky.

„Bloncka?“ zeptá se Ten a odfrkne si. „Sakra, jo, je v pořádku. Bůh nedovolí, aby se jeho andělům něco stalo.“

Překvapeně se na něj podívám, protože to nezní jako něco, co by řekl právě on. Ale pak vidím, jak mu nadšeně září oči a uvědomím si, že si dělá taky starosti.

On a Zoey se sblížili od chvíle, co se k nám nastěhovala před dvěma měsíci. Vždycky si najde způsob, jak ji přemluvit k tomu, aby mu vyprala prádlo, nebo uvařila jeho oblíbenou snídani a ona nejen že toleruje jeho vulgární slova, ale zdá se, že to zbožňuje a ráda ho hýčká. Chovají se jako…sourozenci.

Jsem prostě rád, že spolu tak dobře vycházejí, protože pro mě jsou to ti nejbližší členové rodiny, které mám. Zoey je moje druhá a lepší půlka a z Tena se stal mnohem lepší kamarád, než jsem si myslel.

Než můžu odpovědět na Tenův neobvykle milý komentář, objeví se Zoeyin chirurg. Setkal jsem se s ním předtím, když jí dával anestezii. Pamatuje si mě a jde rovnou k nám. „Její operace šla skvěle.“

Uleví se mi a Ten mě poplácá po koleni. Cořin otec se na druhé straně místnosti postaví, jako kdyby se chtěl protáhnout, ale vím, že to chce taky slyšet. Zúžím na něj oči a dál poslouchám doktorský žargon, dokud neřekne, že ji můžeme jít navštívit do jejího pokoje a být tam s ní, dokud se neprobere.

Čekáme přes půl hodiny, než nás k ní pustí. Je ospalá a tvář má trochu opuchlou a bledou, ale její úsměv je pro mě vším.

„Ahoj, ty.“ Řekne chraplavě, sotva to zašeptá, ale je mi to jedno. Je naživu a usmívá se.

„Ahoj, ty.“ Vezmu ji za ruku a posadím se vedle ní. „Jak se cítíš?“

„Je mi zima.“ Začne se jí třást brada, takže jí jde Ten pro deku.

Přikryje jí ramena. „Už je to lepší?“

Zavře oči, kývne a povzdychne si. „Ano. Děkuju ti.“

Políbím ji na čelo a začnu hladit po vlasech. „Doktoři řekli, že sis vedla skvěle. Málo jsi krvácela a neobjevily se žádné komplikace.“

„Žádné slovo o Coře?“ zeptá se, řasy se jí zatřepotají a otevře oči.

Zavrtím hlavou. Nestaral jsem se o to, co se stalo s Corou, nebo jak její operace pokračovala, ale pak…asi jsem nechtěl, aby se plýtvalo Zoeyinou ledvinou a aby ji Cořino tělo odmítlo. Tak jsem se asi trochu staral.

„Ne. Ještě jsme nic neslyšeli.“

Zoey kývla a podívala se na druhou stranu postele, kde byl stál náš spolubydlící s rukama v kapsách.

„Tene,“ řekne a pomalu k němu natahuje ruku.

Chytne ji za ni. „Ahoj, bloncko. Jsem rád, že jsi neumřela. Z Hama by byla asi osina v zadku, kdyby se to stalo.“

Hrudník se jí zachvěje, když se tiše zasměje. „Umím si to představit.“ Její úsměv se změní na zbožňující. „Asi mi nikdy neřekneš Zoey, že?“

Ten pokrčí rameny. „Asi ne.“ Vypadá tak zarmouceně, jak jsem ho ještě někdy neviděl. Podívá se pryč a zamumlá něco jako: „To bylo jméno mé sestry.“

Zoey se přestane usmívat. „Bylo?“ zopakuje.

Odkašle si a podívá se jí do očí, než přikývne. „Jo. Bylo.“ Zašklebí se a zavrtí hlavou. Pak se skloní a políbí ji na čelo. „Radši bych měl jít. Musím zařídit něco zkurveně rodinného, takže bych měl jít a přetrpět to, než skončí prázdniny. Prostě…prostě se o sebe postarej, jo? A ujisti se, že se o tebe postará i tento debil.“

„Dobře.“ Zoey ho pustí a sleduje ho odejít z místnosti. Pak se na mě ustaraně podívá. „Věděl jsi, že měl sestru jménem Zoey, která zemřela?“

Zavrtím hlavou a jsem stejně šokovaný, jako ona. „Neměl jsem ponětí, že měl vůbec nějakou sestru.“ A už vůbec ne, že se jmenovala Zoey, nebo že zemřela.

„Chudák Ten. Zajímá mě, jak se mnou vůbec mohl mluvit.“

Usměju se. „Snadno. Jak by s tebou někdo nemluvil? Jsi zatracený anděl.“

Odfrkne si a převrátí oči, ale usměje se, protože tak moc tu větu miluje. „Miluju tě,“ zašeptá.

Políbím ji na ruku. „Ne tak moc, jako já miluju tebe. Jsem rád, že ses rozhodla přijít do Ellamore, abys darovala jednu ledvinu, protože tě to přivedlo ke mně.“

„Víš co,“ zamumlá: „Já taky. Díky bohu, že je moje nevlastní sestra ďábel a záludná čarodějnice, jinak bychom se nikdy nesetkali.“

Společně se zasmějeme. Našli jsme způsob, jak se smát a zlehčit tu chladnou a temnou pravdu: Cora je ďábel a Zoey s ní bude navždy spojená.

Zoey se zatřepotají řasy a vím, že si potřebuje odpočinout. Chci jí říct, aby se vyspala, když na ni budu dohlížet, ale někdo tiše zaklepe na rám dveří.

Je to Cořin otec. Narovnám se a ztuhnu, ale Zoey mě stisknutím ruky varuje, že se mám chovat slušně.

„Ahoj,“ řekne jednoduše, nevítá ho, ale taky mu nedá studenou sprchu.

„Ahoj.“ Jeho pohled zjihne, když se na ni podívá a váhavě vejde do pokoje. „Takže vidím, že jsi to zvládla a jsi v pořádku.“

Zoey kývne. „Jak se má Cora?“

Cukne rty, jako by se zašklebil a trochu usmál. „Zvládla to skvěle. Její tělo přijalo ledvinu.“

Zoey se uvolní. „Dobře.“

Její biologický otec uhne pohledem a odkašle si. „Jen jsem ti chtěl říct, jak moc mě mrzí…to všechno.“ Když se svýma zelenýma očima podívá do jejích, chytne mě ještě pevněji za ruku. „Kdybych věděl, co Cora provádí, zastavil bych to už dávno. Ujišťuju tě, že tě nebude znova obtěžovat…“ Podívá se na mě. „A ani tebe. Vždycky byla strašně odhodlaná a chtěla vše dělat po svém. Jako její matka. Byla to výzva udržet ji v lajně. A…“ povzdychne si, podívá se na své ruce a dotkne se snubního prstenu, než pokračuje. „Asi jsem jí neměl dovolit, aby se s tebou na střední škole kontaktovala. Věděl jsem, že se tě bude snažit kontrolovat. Dělá to se všemi. Ale…“ Trochu pokrčí rameny. „Asi jsem na tebe byl taky zvědavý. Prosím, věř mi, když ti říkám, že si s ní už nikdy nemusíš dělat starosti. Pokud na něco slyší a respektuje to, jsou to peníze. A já na její peníze dohlížím, tak ji od tebe udržím.“

„Děkuju ti,“ řekne Zoey.

„A ohledně…ohledně Ernesta.“ Zavrtí hlavou a zahanbeně uhne pohledem. „Roky mě trápilo, jak se k tobě choval. Ale moje manželství a – „

„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ přeruší ho Zoey a zašklebí se, protože je asi unavená na to, aby vytáhla něco ošklivého. Chci ho poslat pryč z  pokoje, ale pevně mě chytne za ruku, tak zůstanu.

„Nejsem na sebe pyšný. Udělal jsem tolik špatných rozhodnutí.“ Ve tváři má tolik emocí. „Ale Cora se mýlila, když ti řekla, že tvoje matka a já jsme měli jen krátký románek. Tvoje matka byla…“ Když vidím jeho zahloubaný pohled, odkašle si. „Byla tak dobrý člověk; tak moc mi ji připomínáš. Možná kdyby žila…“ Zavrtí hlavou a odkašle si. „Vím, že je příliš pozdě tě ochránit před tím, co ti Ernest provedl za celé roky, ale můžu ti pomoci jej od tebe držet dál. Šel jsem za soukromým detektivem, kterého najal, aby tě našel a zaplatil jsem mu dvojnásob, aby tě nikdy nenašel.“

Podívám se na Zoey tak vyděšeně, jako ona na mě. „Já…cením si toho.“

Pan Wilder kývne. Zhluboka se nadechne a uhne pohledem. „No…řekl bych ti, že mi můžeš zavolat, když budeš potřebovat, ale chápu, pokud se mnou nebudeš chtít udržovat kontakt.“ Otočí se ke mně a zachraptí: „Postarej se o mou malou holčičku,“ pak se otočí a spěchá pryč.

„Páni,“ řekne Zoey, když se jí do očí nahrnou slzy. „To byl můj otec. Můj opravdový otec.“ Podívá se na mě a vím, že ho bude chtít znova kontaktovat. Chce mít s otcem opravdový vztah. „Myslím, že by mě mohl milovat.“

Nakloním se a opřu čelo o její. „Samozřejmě, že bude. Je nemožné tě nemilovat.“

„Ach, říkáš to jen protože…protože…“ zamračí se a snaží se přijít na nějaký důvod.

Usměju se. „Protože jsem měl milion a jeden důvod, proč se do tebe nezamilovat, ale udělal jsem to.“

„Udělal, že?“ Vděčně se na mě podívá, než zavře oči. „Krásný Štědrý den, Quinne. Nevím, co se od teď stane, ale vím, že se o vše s tebou podělím a už chci začít.“

„Amen,“ zamumlám. „Když tě mám ve svém životě, už se na vše těším.“

Konec

---

[1] Film Spolubydlící - http://www.csfd.cz/film/8179-spolubydlici/

[2]Conversion -  2 body - tým má jeden pokus (down) na rozehrání normální akce a skórování touchdownu

[3] Field goal - 3 body - kop ze země, do brankové konstrukce (háčka), provedený kdekoliv ze hřiště

[4] Linebacker - Linebacker se nachází pár yardů za defenzivní lajnou, je to jeden z nejflexibilnějších a atleticky nejvybavenějších hráčů obrany každého týmu, který umí rozdávat tvrdé rány a zastavovat soupeře.

[5]Je to velmi dlouhá přihrávka s malou šancí na úspěch, zejména u konce hry. Termín vznikl v roce 1975 při hře mezi Dallasem a Minnesotou, když zadák o svém míči prohlásil – zavřel jsem oči a řekl si zdrávas Maria.

[6] Field Goal – gól ze hřiště, který se počítá za 3 body

[7]Safety - Součástí každé obrany jsou dva safety, Strong Safety (SS) a Free Safety (FS), kteří se nacházejí za Defenzivní lajnou a Linebackery. Safety tvoří spolu s Cornerbacky tzv. secondary („druhou vlnu“ obrany).

[8] Bob Marley – Everything´s Gonna Be Allright - https://www.youtube.com/watch?v=mACqcZZwG0k