Unforgiven - 17. kapitola

Překlad: Peťa

Teď

Zvonící telefon ji vylekal ze soustředění. Bylo pondělní ráno dva dny po tom, co její mamka odjela do Memphisu a aniž by se podívala, věděla, že je to ona.

„Ahoj, mami.“

„Ahoj, miláčku. Jak se máš?“

„Oh, já nevím. Prima, hádám.“

„Víš, že můžeš kdykoli přijet do Memphisu. V bytě mám pro tebe pokoj.“

„Já vím.“

„Okay, jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“

„Jsem.“ Rychle přerušily spojení a Bailey se vrátila k prohledávání novin před sebou. Sekce hledající výpomoc byla smutně krátká a ona ztrácela naději.

Noviny byly roztažené na kuchyňském stole a jeden roh držel její hrnek kafe. Bylo to trochu směšné, že Bailey pila kávu, když v její chatce bylo přes 100 stupňů. Její elektřina byla odpojená a jako šílená se snažila přijít na to, co by mohla zastavit, aby získala dost peněz, aby jí ji zpátky připojili. Jak se sakra bude živit, dokud nebude schopna získat příjem, se stávalo zoufalou starostí. Zastavilo ji to před tím, aby neběžela do nejbližšího obchodu pro největší kafe, které by jí její sklenice na drobné koupila? Sakra, že ne.

Vedro bylo dusivé a potila se. Měla na sobě volné letní šaty. Představa, že by si na zpocenou kůži oblíkla podprsenku a spodní prádlo, ji přinutila se otřepat, takže pod baby-doll letními šaty (pozn. šaty bez rukávů/krátkými rukávy, které končí nad koleny, volné a s pásem pod prsy), které byly díky tenoučkému bílému materiálu prakticky průhledné, byla bez.

Další přerušení přišlo, když jí někdo zaklepal na dveře. Přes otevřená okna slyšela zastavení auta, ale ignorovala to, protože se nechtěla pohnout. Pokaždé, co se pohnula, pod šaty jí stekl po kůži pot. Když otevřela dveře, stál před ní Darren. Měl na sobě kostkované kapsáčové kraťasy a neformální tričko a vůbec nevypadal, že by se máčel ve vlastním potu. Bailey se najednou cítila trochu rozpačitě. Nečekal, až ho pozve dál, než se přesunul kolem ní a do jejího malého vchodu.

„Ježíši, Bailey. Víš, že bys tady mohla umřít na vyčerpání z horka.“ Neřekla nic. Nechystala se přiznat, že si nemohla dovolit mít puštěnou elektřinu. „Proč sakra nemáš puštěnou klimu?“

„Ona ne… funguje.“ Otočila se, aby odešla a zamrzla v půli kroku, když uslyšela dobře rozpoznatelný zvuk přepnutí vypínače. Pomalu se obrátila k němu, tváře jí hořely rozpaky. Jeho oči se do ní propalovaly, ale nic neřekl. Neobtěžovala se s tím, že by se to pokoušela vysvětlit nebo vymýšlet výmluvy. V tu chvíli jí byl jazyk v cestě a stejně nemohla mluvit. Prostě byla příliš v rozpacích. Raději, než aby s ním komunikovala, vrátila se do kuchyně a on šel za ní. Bailey klesla na židli u stolu a rychle zavřela noviny, ale ne před tím, než zachytila Darrena, jak na ně hledí.

Sledovala, jak se přesunul k pultu a prohledával zásuvky, dokud nenašel žínku. Napustil ji pod kohoutkem na studenou vodu. Byla trochu ohromená a neměla tušení, co má v úmyslu dělat kromě toho, že by pro ni umyl nádobí a to určitě nečekala. Když k ní šel zpátky, jen zírala.

„Vstaň.“ Přistoupil k ní, když vstala a na moment položil žínku na stůl, než se natáhl k jejímu krku. Ucukla a on to udělal. „Uklidni se, Bailey. Neublížím ti.“ Jeho hlas byl tichý a ona měla náhlé bodnutí viny. Zněl dotčeně. Jeho ruce podebraly vzadu její dlouhé vlasy a přišpendlily je k jejímu temeni. „Drž si vlasy nahoře.“ Její ruka neobratně zápolila s tou jeho, když ji nahrazovala, aby udržela vlasy na místě. Celou dobu ji sledoval, klidný a soustředěný.

Byla tak zaměřená na jeho oči, že skoro prošvihla pohled na to, jak rukou znovu popadl žínku. Složil ji nadvakrát, než jí ji přehodil vzadu kolem krku. Povzdechla, než se mohla zarazit, jak chlad vody ulevil agónii z parného horka. Nechala oči, aby se zavřely a uvolnila se proti tlaku jeho ruky. Její povzdech nebyl jedinou nevítanou reakcí, kterou mu poskytla. Tiše zasténala, když jeho ruka sevřela a masírovala chladnou žínkou její kůži a její oči se okamžitě bleskově otevřely, aby ho viděla, jak ji sleduje. Jeho volná ruka se přesunula, aby jí sevřela pas. Jeho prsty jemně stiskly a v rozkroku se jí usadil horký tekutý žár.

Přejel jí žínkou kolem krku dopředu na její hruď a všude, kde se její kůže dotkl mokrý materiál, okamžitě se to utišilo. Pohyboval se pomalu, jemně laskal její vystavenou klíční kost. Skoro znovu nechala svoje oči, aby se zavřely, ale pak náhle přestal, a když se mu podívala do očí, viděla, že přes její letní šaty studuje její jako kamínky tvrdé bradavky. Nebyly tam žádné rozpaky, když jeho oči znovu našly ty její. Studoval ji klidně, jako by, to že byl nachytán, jak jí zírá na kozy, pro něj nic neznamenalo.

„Mám návrh.“ Naklonila hlavu do strany. „Macy potřebuje domácího opatrovníka (pozn. house sitter – prostě někoho na hlídání). Já potřebuju domácího opatrovníka. Mí sousedi tráví s Macy hodně času, ale na dalších několik měsíců jedou zpátky domů do Louisiany, aby viděli své čerstvé vnouče, a Macy není zvyklá být doma sama, když jsem v nemocnici. Taky bych mohl využít nějakou pomoc kolem domu. Uklízení, vaření, praní.“ Na moment se zdál nejistý, ale pak se natáhl pro její ruku, popadl ji a dal jí do ní mokrou žínku. „Deset dolarů na hodinu? Je to lepší, než jakákoli nástupní pozice, kterou tady v okolí najdeš. Třicet až čtyřicet hodin týdně.“

Chvíli jen zírala. Po straně krku jí stekl pot a jeho oči bleskly k cestičce, po které tekl. Natáhl se a setřel vlhkost z její klíční kosti. Pak se jeho oči posunuly níž k jejím stále tvrdým bradavkám. „Úchvatné, že tvoje bradavky dokážou tak ztvrdnout v tomto parném horku. Kdybych to nevěděl o něco líp, myslel bych si, že jsi vzrušená. Je to tím, Bailey? Přemýšlíš o tom, jak mě šukáš?“ Klidně čekal na její reakci a její srdce uhánělo. Užíval si její nepohodlí. „Neboj se. Nenajímám tě, abys byla sexuální otrok. Jen abys byla moje hospodyně. Dokážu si sehnat sex sám.“ Pak když se otřel kolem ní, pohlédl znovu dolů na vršek stolu k novinám. „Z toho, jak to vypadá, nejsi v pozici, abys mě odmítla. Můžeš přijít ke mně domů zítra ráno? V šest patnáct? Služba mi začíná v sedm.“

„Ano.“ Její hlas vyšel jako šepot.

Znovu se od ní odvrátil a zamířil k jejím předním dveřím. Neřekl nic, když odcházel a ani ona neměla odvahu, aby něco řekla. Znovu klesla na svou židli u stolu a odstrčila noviny. Zírala na vršek stolu a vypnula. Bude pracovat pro tohoto muže. Bude se mu zodpovídat na denní bázi, do určité míry bude zabalená v jeho životě. Bylo to hrozné nad tím uvažovat… taky to bylo fascinující. Ani ještě nepřišla na to, proč ji požádal, aby zůstala v Savoy, a teď měla novou hádanku. Proč by sakra tenhle chlap chtěl, aby pro něj pracovala?

Najednou se spustil její přehrávač, vyřvával místní rádiovou stanici, kterou poslouchala, než jí vypadla elektřina. Taky se rozsvítilo skoro každé světlo v domě a vykřikla překvapením, když její dům znovu ožil. Už byla na nohou. V šoku vystřelila ze židle a pak se začala rozhlížet kolem, zhasínala světla a nakonec ztišila přehrávač. Když se podívala ven, byl tam a opíral se o bok svého auta. Otevřela dveře a vstoupila ven na verandu.

„Darrene“-

„Uvidíme se zítra ráno.“ Vlezl do auta, aniž by ji to nechal doříct a pak byl pryč.