TYL - 1. kapitola

Překlad: Verča

Ahojky! Tak začínáme. J Užijte si první kapitolu, snad se vám bude líbit. Mockrát děkuji za komentáře u závěrečné kapitoly druhého dílu.

                                                                                                                                                   Verča

ČÁST 1

MAYFIELDOVO REALITY se nacházejí v šestnáctém patře Trump Tower v jedné z nejoblíbenějších obchodních čtvrtí New Yorku. Stála jsem před velkými okny své nové kanceláře a pozorovala rušnou ulici pode mnou. Procházely se tam stovky lidí. Dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu a pořád dokola. Cítila jsem jejich příval vzrušení, hrůzy, stresu a jejich nejistotu, zda se jejich den promění v epizodu komedie, tragédie nebo něco mezi tím. Líbila se mi představa, že následují jejich sny. Přesně taková jsem kdysi bývala. Od té doby co mě Jett Mayfield najal, jsem vstoupila do víru chaosu. Setkala jsem se s mužem mých snů ve městě snů. New York je město, které nikdy nespí, byl to můj domov; Jett byl můj muž, se kterým jsem chtěla být a i když se zdálo, že je všechno perfektní, cítila jsem, že mi něco chybí: odpovědi na mé otázky ohledně Lucazzoneho panství, které jsem měla zdědit. Ale slíbila jsem Jettovi, že s ním zůstanu v New Yorku, protože to byl jediný způsob, jak mě mohl chránit před těmi, kteří po mě šli; stejně jsem ale necítila klid.

Měkké zaklepání na dveře mě přinutilo ohlédnout se. O vteřinu později se objevila ve dveřích Emmiina hlava. Její opatrný pohled mi řekl, že ještě úplně nestrávila fakt, že jsem byla povýšena z pouhého pomocníka na vyšší pozici. Byly jsme blízko tomu stát se přítelkyněmi, když jsem začala pracovat pro Mayfieldovo reality. Teď se ode mě držela dál, což jsem připisovala mému pracovnímu postavení. V posledních dvou týdnech se na mě dívala s podezřením, její přátelskost byla nahrazena špatně maskovanou arogancí.

„Doufám, že tě nevyrušuji v něčem důležitém, Brooke?“ Její hlas byl chladný a sarkastický stejně jako její pohled. Držela v rukách obrovskou kytici růží ozdobenou perlami, které se táhly mezi sametovými okvětními lístky. Zírala jsem na nádhernou vínovou barvu okvětních lístků.

Položila růže na můj stůl. „Pan Mayfield mě požádal, abych ti je osobně předala.“

Kladla důraz na „osobně“, jako by to slovo samo o sobě mělo tajný význam.

Cítila jsem, jak se červenám, když jsem zaslechla Jettovo jméno.

Napadlo mě, kdyby tak věděla, že jsem randila s CEO^[1] Mayfieldovo realit. Jako by vycítila mé myšlenky, otočila se, její modré oči pronikly skrze mne s pohrdáním a něčím jiným.

Závistí.

Čistou, neředěnou závistí.

V duchu jsem zasténala. Samozřejmě, že to Emma věděla. Nebyla hloupá, stejně jako zbytek lidí ve společnosti. V posledních dvou týdnech, jsme se s Jettem snažili, aby náš vztah v práci byl na profesionální úrovni, ale samozřejmě tu byly nepatrné náznaky, které nás prozrazovaly: způsob, jakým se dotýkal mých zad, když mě vedl ven z místnosti, nebo jak konečky prstů přejížděl přes mou ruku, když se snažil dostat mou pozornost při jednání. Nebo to bylo také tím, že jsme u sebe seděli příliš blízko.

„Díky,“ řekla jsem a sledovala, jak odchází. Dveře se za ní zavřely a já byla opět sama. Vytáhla jsem kartu zastrčenou mezi růžemi, otevřela ji a přečetla si ji.

Pro mou krásnou těhotnou přítelkyni,

Jett.

PS: Díky za včerejší divokou jízdu.

Usmála jsem se a otočila kartičku.

Jsem v mé kanceláři. Musíme si projít dohodu.

Přijď ke mně, pokud nejsi příliš zaneprázdněná.

Od chvíle, kdy jsem nastoupila na toto místo, Jett mě zapojoval do různých obchodů společnosti, říkal mi, že věří mému úsudku. Naučila jsem se vstupy a výstupy firmy, projekty ve kterých byli zapojeni špičkoví klienti. Takže, samozřejmě, když se mě Jett zeptal jestli chci jít do nové dohody, byla jsem připravena chopit se příležitosti. Byla to pro mě vlastně i taková výmluva, jak ho vidět.

Byly to hodiny, co jsem ho naposled viděla, a už mi chyběl jako blázen. Vylovila jsem zrcátko a rtěnku z kabelky, opravila si můj make-up a zastrčila si pár zbloudilých pramenů z mého obličeje za uši. Spokojena s výsledkem jsem popadla smartphone a složky a opustila svou kancelář. Složka obsahovala celý můj výzkum, poznámky o starých i současných obchodech, moje plány a denní seznam úkolů, v případě, že by Jett neměl nic. Žaludek se mi zkroutil do uzlů a kolena se mi začala třást obavami, když jsem zaklepala na dveře.

„Jo,“ zavolal jeho hlubokým hlasem, prozrazující jeho podráždění, obsahující vždy jen v práci. Musela jsem si na to zvyknout.

Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř, lapajíc po dechu. Seděl ve svém koženém křesle a jeho tmavé vlasy mu rámovaly tvář, papíry v rukách mu zakrývaly jeho zelené oči. Jeho sako bylo nedbale hozeno na židli pro návštěvu a rukávy bílé košile měl vyhrnuté, odhalující tak jeho silné předloktí. Košile přiléhala k jeho široké hrudi.

Sexy.

Vypadal jako ten typ člověka, kterým můžete být posedlá. Nikdy jsem nepoznala význam slova „sexy“, dokud jsem nepotkala Jetta Mayfielda.

Jen při pohledu na něj, jsem se musela nutit abych se neusmívala.

„Zavři dveře.“

Následovala jsem jeho příkaz. „Děkuji za květiny. Jsou nádherné.“ Krok za krokem jsem se k němu blížila a položila složku na jeho stůl. Mlčel a tak jsem pokračovala. „S Conton realitami jsem hotová. Všechno je ve složce, připravené k podpisu.“ Ukázala jsem na ní a čekala, až se podívá dovnitř. Jett složil papíry na stůl a konečně se na mě podíval. Jeho výraz byl jako obvykle nečitelný, ale bylo tu něco v jeho očích. Pozoroval mě při jakémkoliv pohybu, což mě znervózňovalo.

Jak můžu zůstat v pohodě, když mé srdce vlaje v mé hrudi a nebyla jsem si jistá, zda mu mám skočit do náručí nebo odejít?

„Nic konkrétního o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ Pobídla jsem ho.

Jettův pohled na mě zůstal přilepený.

Nečitelný.

Klidný.

Pomalu obešel jeho stůl, jeho výška mě zastrašovala a vzrušovala. Jeho rty se zkroutily do oslnivého úsměvu. Jeho zelené oči jiskřily, připomínajíc temnotu divokého lesa. Mohla bych do nich hledět navždy a ztratit sama sebe v jejich hlubinách.

„Co pro mě ještě máš?“ Jeho hluboký hlas nebyl nic víc než šepot, hladící mou mysl jako hedvábí. Prsty sevřel mou bradu a přinutil mě k němu vzhlédnout. Zhluboka jsem se nadechla, byla jsem uchvácená jeho blízkostí. Palcem přejížděl přes mou bradu, zatímco jeho druhá ruka se přestěhovala k mým bokům. Jeho tělo se pohybovalo proti mému přišpendlujíc mě k zavřeným dveřím. „Doufám, že je to zajímavější než všechny způsoby, kterými bych tě chtěl šukat.“

Dělal zase tu sexy věc, aniž by se snažil.

„Vše co pro tebe mám je v té složce,“ zašeptala jsem, ponížená náhlým vzrušením. Mé tělo bylo jako tlačítko  - stačilo jen stisknout a horko se šířilo dál. Každá buňka mého těla ho chtěla a protestovala, když se můj mozek snažil udržet na uzdě tu kaskádu chtíče, který se ve mně budoval.

„Jsi si jistá? Protože si myslím, že ještě něco chybí.“ Jeho ruka cestovala na jih, okolo mého břicha.

„Vzpomínám si na dohodu,“ zašeptal mi Jett do ucha. Pak jsem jeho rty ucítila na mém krku, kousal ho, okusoval. Jeho ruce podebraly můj zadek. „Nebo bych měl říct sázku? Chci si nárokovat svou cenu.“

Mé tváře plály.

Pane Bože!

Úplně jsem zapomněla.

Ta hra.

Jett oddaloval nevyhnutelné.

„Mluvíš o naší dohodě?“ Odstrčila jsem ho, ale neustoupil. Jeho horký dech hladil mojí kůži, jak sledoval obrysy mých prsou přes tenkou látku košile. Ústa měl tak blízko mým rtům. Cítila jsem slabé aroma kávy, máty a jeho omamné vůně.

„Mluvím o naší sázce, Brooke. Ten, kdo vyhraje, dostane to, co chtěl, a právě teď bych tě chtěl zkrotit.“

Zaplavilo mě vzrušení.

„Nemůžeš mě zkrotit, protože zkrocení, by znamenalo, že jsem se vzdala, a pokud vím, ještě jsi nevyhrál,“ zašeptala jsem. „Pokud jsi připraven prohrát, vyzívám tě dnes po práci. I když randíme, nehodlám tě nechat vyhrát.“

„Ne pro práci…. chci to teď.“ Tiše se mi zasmál do ucha. „Nechal jsem to připravit venku. Venku, kde si mohu být jistý, že nepodvádíš.“

Plácla jsem ho přes ruku s předstíranou zlostí. Ignorovala jsem náhlé nutkání přejet mu konečky prstů přes jeho strniště. „Nikdy nepodvádím.“

„Já vím.“ Zamrkal. „Ale nejsem si jistý u sebe.“

Zvedla jsem obočí a jeho úsměv se rozšířil. Věděl jak se cítím ohledně podvádění.

„Mluvím o hře, Brooke.“ Zasmál se nad mým zamračením a odhalil tak dokonale bílé zuby. „Budu podvádět… abys vyhrála, bejby.“

Znovu jsem se zamračila. „Ne, žádné podvádění, Jette.“

Nevšímal si mého prohlášení. Jeho zuby mě škrabaly na citlivém místě za uchem a pak se přesunul na krk. Dusila jsem v sobě nízký sten, čekajíc několik vteřin, že přijde nějaká odpověď, tak jsem dodala: „Myslím to vážně, Jette. Pokud budeš nějakým způsobem podvádět, budu naštvaná. Chci abys ukázal to nejlepší, protože to stejně nebude stačit. Pořád vyhraju.“

„Jasně.“ Zasmál se a jeho ruku zastrčil pod mou košili.

„Vážně?“ Zastavila jsem ho v pohybu předtím, než se dostane k mé podprsence. „Ještě jsi nevyhrál.“

„Jen jsem ti chtěl ukázat malou ochutnávku.“ Jett sesunul ruku a ušklíbl se. „Nejdřív hra. Připravena?“

„Víc, než si myslíš.“ Střelila jsem po něm svůj největší sebejistý úsměv. „Řekni kdy a kde, budu tam.“

„Pak si vezměte svoje věci, slečno Stewartová. Protože to uděláme teď.“ Zvedl svoje sako a černou koženou tašku z gauče a vyvedl mě z jeho kanceláře.

Během několika minut jsme vstoupili do studeného odpoledního vzduchu. Návštěvníci a spolupracovníci byli shromážděni ve skupinách, když jsme šli okolo nich.

Usmála jsem se, ale nedávala jsem jim žádnou pozornost, protože jsem nemohla spustit oči od jediné osoby, na které mi záleželo.

„Kam jedeme?“ Zeptala jsem se Jetta, když mě zavedl k čekajícímu taxíku a předal řidiči neznámou adresu.

„To je překvapení. Jako vždycky.“

Ušklíbla jsem se nad jeho tajemným úsměvem.

Pane Bože. Nenáviděla jsem překvapení.

^[1] výkonný ředitel