TB - 5. kapitola

Překlad: Niki

Tak na rozloučenou posílám ještě jednu slovní přestřelku v letadle a užívejte nadcházející víkend!

Ta ženská byla zřejmě duševně nemocná a říkala si o potíže. Kdo si něco takového uchovává v hlavě? Samozřejmě, že nevěděl, co dělat s jazykem! Bylo mu dvanáct! Jakýkoliv kluk by byl zneklidněný, zejména s Kacey jako s líbacím partnerem!

Byly to její copánky. Bože, ale měla ty nejdelší copánky, delší než jakákoliv holčička, co kdy viděl. Přirozeně jí za ně zatahal vždy, kdy se naskytla příležitost a pak v záchvatu zoufalství na ni házel kameny, když ho už nenaháněla.

Zřejmě v nouzi pro pozornost, šel do polibku a byl příjemně překvapený, když otevřela ústa, aby na něj zakřičela, aby přestal a jeho jazyk vklouzl dovnitř.

Rád si myslel, že to bylo čistě instinktivní, ale Kacey zničila tu myšlenku v minutě, kdy si z něj začala dělat legraci.

Jako by mohla ukazovat prstem, ta holka doslova odřízla veškerý přísun krve do jeho levé paže.

„Kacey, myslíš, že to zvládneš?“ Zeptal se a snažil se vypáčit paži ze sevření smrti. Pořád ji držel za druhou ruku a věděl, že by bylo hloupý nechat ji jít.

Hlavně proto, že držet ji za ruku byl tak dobrý pocit.

A nelhal o tom, že má krásné ruce.

Byl by blázen, kdyby ji nechal jít.

Znovu.

Sakra, potřeboval si zapíchat. Při rychlosti, jakou postupuje, se vezmou do konce víkendu. Pitomě sentimentální Jake by potřeboval pěstí do ksichtu.

„Čtyřicet pět minut,“ skandovala Kacey. „Jen čtyřicet pět minut!“ Z jejích rtů přišel maniakální smích. „Tím myslím, můžu dělat cokoli během pětačtyřiceti minut, správně? Správně?“

Zřejmě to nebyla řečnická otázka. „Ehm, správně. Jsem si jistý, že to zvládneš, Kace.“

„Kdyby objednal drink, uklidním se.“ Přikývla, jak letadlo začalo vzlétávat.

Loučíc se nejen s jeho zdravím rozumem, ale i s veškerou krví, která v současné době kvůli Kacey odtékala z jeho paže, Jake sebou trhl a snažil se zjistit, co za nesmysly bude chrlit tentokrát.

„Kdyby ti kdo objednal drink?“

„Ten chlap, co si mluví do saka. Kdyby objednal drink, nebyl by to terorista, a když ne, budeš muset zachránit letadlo, pokud bude padat.“

„Je tu velmi mnoho věcí, které jsou s touhle větou špatně. Za prvé, jak může něco dokázat to, když bude pít alkohol? Za druhé, proč bych musel zachránit letadlo?“

Kacey protočila oči, konečně uvolnila sevření jeho paže. Díky Bohu. „Jak já to vidím, bude chtít mít čistou hlavu, jestliže má kolem mávat pistolí.“ No skvělý, nejenže právě Kacey řekla terorista v letadle, ale i slovo pistole. Srát na to. Pokud by byl v letadle letecký dozor, hodil by ji pod autobus. Bez zaváhání.

„A co já, že všechny zachráním?“ Jake se modlil, aby si letuška pospíšila s nápojovým servisem. Při tempu, na které se chystá, bude totálně ožralej v době, kdy přistanou.

Kacey mu věnovala pohled čisté hlouposti. „Jsi chlap. To je to, co chlapi dělají.“

„Zachraňují úplné cizince?“ Mávl na obsluhu letadla. Vážně, co jí to sakra bralo tak dlouho?

„Jo, no, ne. Tím myslím….“ Kacey pustila jeho paži už úplně. „….To je to, co ty děláš. Napravuješ věci.“

„Ne všechny věci.“ Tato věta zůstala viset ve vzduchu, díky čemuž se Jake cítil napjatěji, jestliže to bylo vůbec možné.

Po několika minutách ticha, ve kterých Jake uvažoval, že ovládne letadlo, jestli by to znamenalo, že Kacey znovu promluví, letuška tlačila uličkou vozík.

„Co byste vy dva rádi?“ Podala Jakeovi ubrousky a dala každému balíček preclíků.

Kacey otevřela ústa, aby promluvila, ale Jake ji poplácal po ruce dřív, než ze sebe dostala slovo. „Rádi bychom dvě mini lahve vodky.“ Kacey ho šťouchla do ruky. „Tak čtyři, díky.“

Kacey protočila oči poté, co před ní položil skleničku s ledem a nalil do ní dvě lahvičky. „Vypij to.“

„Nepotřebuju alkohol. Jsem v pohodě!“

„Říká holka, která právě obvinila duchovního, že je terorista.“ Jake ukázal na muže, kterého právě obvinila. Sako měl nyní dole, takže vykoukl velmi viditelný kolárek, ukazujíc jeho profesi.

Kacey zaklela.

„Hej, teď!“ Jake ji šťouchl loktem. „Jsme v Boží přítomnosti. Teď to vypij.“

„Uvědomuješ si, že jsi použil Boha a pití v jedný větě, že jo?“ Zabručela Kacey, házejíc do sebe čirou tekutinu. „Sakra! Chutná to jak sr - "

„Cukr!“ Přerušil ji Jake se smíchem a kašlem. Kněz se otočil a věnoval jim zvláštní pohled, než se podíval do svého časopisu.

„Nemyslím si, že ti ještě věřím.“ Jake vypil vodku tak rychle, jak jen to bylo možné.

„Co tím myslíš?“ Zaskřehotala Kacey.

„Nemůžeš dělat nic během pětačtyřiceti minut. Je to už deset a já jsem připravený seskočit padákem z týhle věci.“

„Buď rád, že se mnou nejsi zasnoubený opravdu.“ Kacey mrkla a položila si hlavu zpět na sedadlo.

„Oh věř mi, že jsem.“ Jakeův tón byl nepatrně zlý, ale byl to jediný způsob, jak udržet ty myšlenky z jeho hlavy. Musel zůstat od Kacey co nejdál, jak jen to bylo možné a jediný způsob, jak by to mohl udělat, bylo, být kompletním kreténem. Při nejmenším by pak jeho srdce nemělo být v nebezpečí, že ho ztratí po druhé a mohl by jí snad udržet netknutou.