TB - 17. kapitola

Překlad: Niki

Jake je sledoval mizet. No, vlastně pozoroval Kacey. Jeho bratr mohl jít do pekla za to všechno, o co se staral.

Co tu vlastně dělal? Nebyl to jeho středoškolský sraz.

Právě když byl připravený jít za nimi, žhavá blondýna ho zatahala za košili a usmála se na něj, to by změnil názor. „Jsou zvěsti pravdivé?“

„Zvěsti?“ Věnoval ji oslnivý úsměv.

„Že holky brečí, když je necháváš v posteli, protože tě tak moc chtějí.“ Snažila se být sexy, ale upřímně, v minutě, kdy společně řekla brečí a postel, ztratil veškerý svůj sexuální apetit v jednom obrovském přívalu.

Kacey.

Bože, byl blbej.

Měl se omluvit.

Nebo alespoň něco udělat, něco jiného, než tam sedět s hlavou v dlaních, připravený propuknout v pláč kvůli zničení nejdůležitějšího přátelství jeho existence.

To ho zničilo.

Většina lidí mluví o tom, že sešli z cesty, jak je jejich volby nakonec přivedly k tomu, jakými lidmi byli, jaké to bylo pomalé a fádní oproti tomu, jaké byli jejich životy teď.

Ale s Jakem to bylo jiné. Znal přesný čas. Tři hodiny ráno. Znal přesné datum. Třetího února. Znal všechno.

Způsob, jakým místnost voněla po kokosu od jedné ze směšných svíček Kacey z Bath & Body Works.[1] Pocit z jejího Jersey povlečení na jeho nohou.

Její hebká pokožka pod jeho rukou.

Ano, znal přesný okamžik, kdy hazardoval a přišel o všechno, co mu bylo drahé.

Byl to ten samý den, kdy se rozhodl, že to už nemůže dělat. A křižovatka se objevila v ten den. Mohl si vybrat být dobrým chlapem, který jde za holkou a omlouvá se, žije bezpečným životem s dvou a půl ročním dítětem a domem s laťkovým plotem.

Nebo si mohl vybrat být blbec.

Volba, kterou udělal, byla jasná, ale cítil se v pasti a sám, a nepomáhalo, že mu jeho přátelé řekli, že nejjednodušší způsob, jak se dostat přes holku je dostat novou. Takže to dělal, znovu a znovu, dokud nebyl tak otupělý a znechucený sám sebou, že už ani nechtěl žít.

Nakonec, bolest zmizela, když Kacey začala svůj vlastní život.

Bylo pro něj jednodušší ignorovat, že se to kdy stalo. Předstírat, že na tom opravdu nezáleželo. Ale záleželo. Oh, jak záleželo.

Kacey nevěděla.

Jak by mohla?

Bylo to jeho poprvé, stejně jako její. Nikdy neřekl živé duši, že zůstal panicem během střední. I když bylo snadné to udržet v tajnosti; holky ho chtěly tak moc, že lhaly o jeho dovednostech v ložnici. Je pravda, že nikdy nebyl andílek, ale vždycky věděl, že chtěl svoje poprvé s někým speciálním, s dívkou, na které mu opravdu záleží. Myslel si, že miluje Kacey, ale ona měla způsob, jak přimět chlapa, aby se cítil něčím víc, než byl, a pro Jakea to bylo těžké. Věděl, že chce dát Kacey víc, než by mohl. Chtěl zasít svůj divoký oves, dělat chyby, bláznit, být slavný. Kacey by byla šťastná z předčasného ukončení školy a kdyby měli hned děti.

Nic nepřinutí chlápka utíkat rychleji, než vědět, že by mohl mít to všechno a ztratit to všechno s jedinou ženou.

Upřímně ho to k smrti vyděsilo.

Co kdyby? Co kdyby se omluvil? Miloval by ji, jak by si zasloužila? V jeho mysli by jí pořád ničil. Bylo jednoduší být tím, kým byl.

Což byl důvod, proč, když mu žhavá blondýna strčila ruku za poutko u pásku a zašeptala mu do ucha něco nemravného, odešel s ní. Nestaral se, že si lidi šeptají za jeho zády, že podvádí a nestaral se, když si sundala svůj top v autě, že to co dělal, byla pěkná hloupost.

Jen chtěl být volný, žít. Oddělit se od kluka, kterým byl před tak dávnou dobou.

---

[1] http://www.bathandbodyworks.com/home/index.jsp