TB - 15. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

No, co tady k tomu říct? Narozeninový dárek pro Neila od Sophie na tři… Hodně divoký, vášnivý, nespoutaný… Takže doporučuji nečíst v práci, kde hrozí, že se Vám někdo nakoukne přes rameno a budete to pak horko těžko vysvětlovat, co to čtete… P.S: Nekončící noční můra pro mě, protože to bylo nekonečné…                                                                                              Sinnel

Když jsem Neila přesvědčila o tom, že umírám na svou kocovinu – z mé strany to vyžadovalo jen otřesně minimální část herectví – získala jsem čas na to, abych se vytratila a podnikla správné přípravy. Chtěla jsem se osprchovat, vzít si prášek, oholit se a vyparádit se než bude čas k odchodu. A protože jsem se chtěla dostat do správného myšlení, tak jsem vytáhla svůj obojek. Skutečně vypadal mnohem víc jako platinový šperk s diamanty, než jako skutečný BDSM obojek, ale pro hru bylo důležité to, co znamenal pro mě. Ať už byl funkční nebo ne, pro mě znamenal přepnutí do submisivního režimu. Zatímco jsem si myla vlasy a holila si nohy, položila jsem si ho vedle vany a možná jsem se i trochu sama rozehřívala. Nemohla jsem si pomoc. To očekávání mě zabíjelo. Věděla jsem, že Neil bude dnešní noc zbožňovat.

Při pomyšlení na to, jak moc jsem to chtěla taky, jsem se cítila trochu provinile, protože tohle měl být dárek pro něj.

Pečlivě jsem si vybrala šaty. I když se mi nepodařilo najít nic, co by přesně odpovídalo šatům, které jsem tu noc před víc než rokem měla na sobě, nakonec jsem našla jedny, které byly stejně krátké jako ty původní šaty, které mi koupil v Paříži, vrstvy jemného černého šifonu, které spadaly dolů do sukně jako okvětní lístky. Dva proužky, které stěží něco skrývaly, přidržovaly hluboce vykrojený živůtek. Váhala jsem s tím, abych si je znovu oblékla, protože když jsem je tenkrát měla poprvé na sobě, Neil je málem zničil, když mě šukal proti zdi. Přišlo mi, že je tu dost vysoká pravděpodobnost, že se situace dnes večer bude vyvíjet podobným směrem.

Zlehka jsem si nalíčila oči. Známkou toho, že se ta hra dobře odehrává, alespoň pro mě, bylo to, že jsem minimálně jednou brečela. I když jsem oceňovala estetické slzavé potůčky řasenky jako další znak submise, nebyla to žádná legrace, když mi zůstávala v očích. Použila jsem světle krémové stíny, které jsem si střídmě nanesla na oční víčka a jako zlatý hřeb jsem si vykreslila elegantní oční linky. Použila jsem pouze jednu vrstvu voděodolné řasenky. Následně jsem několikrát zamrkala řasami, abych se ujistila, že se mi nikde její zbytky neobtisknou a nakonec jsem použila lesk na rty v neutrální barvě.

„Víš, ještě jsi mi neřekla, kam jedeme,“ řekl Neil, když se vynořil ze sprchy. Obvykle, když jsem se oblékala, mě přehnaně chválil. Dneska jeho úzkost z tajemství a z překvapení převažovala, což jsem přispívalo k mojí horkosti.

„Poskytnu ti nápovědu,“ řekla jsem, zatímco jsem si odhrnula vlasy na stranu, abych si mohla připevnit náušnice. „Jsem příšerná přítelkyně, která nepodpoří tvoje stravovací návyky. Jdeme na sushi.“

Sushi jsem neměla už celé věky a Emma se mi svěřila, že restaurace, kam jsem se chystala Neila vzít, byla v době, než jsem se s ním setkala, jednou z jeho oblíbených. Když pak byl nemocný, vyhýbal se sushi i sashimi, stejně tak jako nejedl živočišné produkty. Dokonce ani nejedl syrovou zeleninu, protože představovala velkou hrozbu pro jeho imunitní systém.

„Pak budu velice špatný přítel, a nechám se zlákat.“ Úkosem se na mě podíval, když se natáhl po svém kartáčku na zuby. „Vypadáš k pomilování.“

„K pomilování?“ Našpulila jsem rty a přitiskla prsa k sobě. „Chtěla jsem vypadat „pro Neila se kterým jdu do restaurace tak sexy“.“

„Jsi velice blízko, tak že ti ho dám.“ Mrkl na mě a já vylítla z koupelny, abych si mohla vzít svůj obojek z místa, kam jsem si ho schovala. Ukryla jsem ho do kabelky a pak vklouzla do těch nejvyšších sexy bot na podpatcích, které jsem vlastnila.

V osm jsme zamířili k autu. Neil v černém obleku, bílé košili a úzké černé kravatě vypadal fantasticky. Když jsme z bytu vycházeli, zkontrolovala jsem vzhled nás obou v pozlaceném zrcadle v hale. Dohromady jsme vypadali tak zatraceně dobře, až jsem začínala pochybovat, zda se nám skutečně podaří dorazit do restaurace bez toho, abychom ze sebe vzájemně nestrhali oblečení.

„Kam přesně jedeme? Už to napětí nedokážu vydržet.“ Přidržel mi dvířka a opřel se o ně, aby se na mě mohl podívat do auta.

Na prstech jsem odškrtávala svou odpověď. „Řekla jsem ti. Jedeme na sushi. Pak budeme dělat něco velkolepého a romantického. A pak něco naprosto necudného.“

„Takže, potom něco jako jakákoli jiná schůzka?“ zeptal se s úšklebkem a já se jen usmála, protože jsem věděla přesně, co bude následovat.

Zajistila jsem nám rezervaci – no, vydávala jsem se přitom za asistentku pana Elwooda, protože Sophie Scaife by jen tak nezískala stůl v Masa, v japonské restauraci, která se zaměřovala na fúze, a mimo jiné byla známá tím, že se jedná o jednu z nejdražších restaurací v New Yorku. Tohle místo bylo v Porteras naprostou legendou. Gabriella Winters tam jednou večeřela s Angelinou Jolie a já byla zoufalá touhou vyptat se, jaké bylo jídlo a dokonce i na to, jak to vypadalo zevnitř.

Teď jsem se tam chystala večeřet v soukromé jídelně. Byla jsem psychicky totálně hotová.

Když jsme vystupovali v Time Warner Center, to jediné, co Neil řekl, bylo: „Ach, tohle místo mám docela rád.“

No, nebyla to přesně ta reakce, kterou bych čekala. Ale, jak má člověk udělat dojem na biliardáře?

Moje mírné zklamání pominulo, když jsme skutečně vešli do restaurace. Měli jsme jeden z dvaceti šesti stolů v soukromém výklenku v odstínu bambusu. Uklidňující žluté světlo mi zvedlo náladu a zvýšilo chuť k jídlu. V okamžiku, kdy nám přinesli první chod – Masa nabízela pouze jediné menu – všechno uvnitř mě se sevřelo při pohledu na ginkgo ořechy a hlavičky krevet.

„Předpokládám, že bych se dneska večer tímhle neměl moc opít?“ zeptal se, když mu číšník nalil horké saké do skleničky velikosti náprstku.

Otevřela jsem kabelku, jen natolik, aby mohl pochopit, co je uvnitř. Můj obojek se na něj jen blýskl.

„Nemyslím, že by ses chtěl opít,“ řekla jsem tiše, protože tu byla podivná akustika. Tím, že tu bylo téměř ticho, jako by se můj hlas o to víc rozléhal. „Ne potom, co si tvoje játra užila včera v noci.“

Jídlo tu bylo neuvěřitelné. Už jsem jedla v pravděpodobně sedmdesáti procentech všech sushi restaurací v New Yorku, ale nikam bych se už znovu nevracela. Napadlo mě, že bychom se sem mohli pravidelně vracet, jenže pak jsem si uvědomila, že tahle myšlenka je extravagantně nepříčetná a spíš by se hodila pro zbohatlíka.

Jednou měsíčně. Maximálně. V opačném případě by to byla čirá dekadence.

Vzhledem k tomu, že Neil měl zvláštní talent k tomu, aby mi četl myšlenky, připomněl mi: „Nezačni příliš lpět na tomhle místě. Až se přestěhujeme, nedostaneme se sem příliš často.“

„Já vím.“

Poté, co se číšník vrátil s druhým chodem, Neil se mě tiše s náznakem nejistoty zeptal: „Ale i tak se chceš stále stěhovat?“

„No, já nevím,“ škádlila jsem ho, abych ho ujistila. Dovedla jsem si představit, že nákup domu za sedmdesát osm milionů dolarů nikomu neposkytuje potřebu ujištění. „Chci se probouzet každý den se svým úžasně sexy manželem a užívat si ráno sex s nádherným výhledem na oceán?“

„Ano, jen jsem se chtěl ujistit. O stěhování jsi moc nemluvila, kromě toho, že ti bude chybět bydlení ve městě. A o Vánocích, když jsi říkala, že nechceš žádné velké změny -“

„To bylo předtím, než jsem viděla ten nekonečný bazén,“ opravila jsem ho. „A když jsem doufala, že bych mohla pracovat ve městě. Teď mi to přijde omezující. Když chci jít na čerstvý vzduch, musím ho sdílet s osmi miliony dalších lidí. To už dál nechci. Jo, samozřejmě, že jsou věci, které v Sagaponacku nebudu moci mít. Ale není to tak daleko. A není to až tak velký risk, jako když jsem se stěhovala z Calumetu do New Yorku -“

„Není to tak velký risk, jako když jsi měla v plánu utéct do Tokia,“ vložil se mi do toho.

Nikdy jsem nechtěla vracet k té dospívající pošetilosti. „Touché. Ale to, co říkám, je to, že se nebojím vzít na sebe to riziko. Nebojím se do toho jít, protože vím, že když mi bude mizerně a budu nešťastná, ty se do toho vrhneš a dáš věci do pořádku. Stejně jako bych to udělala já pro tebe.“
„Spíš se mi líbí ta představa, jak se můžeš přetrhnout,“ řekl se smíchem. „Jsou nějaké hodiny, kde se to dá naučit?“

„Jsem si jistá, že jsou.“ Zvedla jsem svůj šálek se saké a zvedla ho jakoby v přípitku. „Ale garantuji ti, že v Sagaponacku je nevyučují.“

Asi v polovině jídla jsem začínala mít obavy, abychom se příliš nepřecpali, abychom až se dostaneme do hotelu, byli stále schopni pohybu. Pak jsem si všimla, že Neil od všeho, co nám bylo doručeno, snědl jen asi polovinu a vzpomněla jsem si na jeho prášky.

Ne, že bych objektivně nedokázala pochopit, že to není jeho chyba, že potřebuje nějakou pomoc, aby se mu postavil. Před pár měsíci skoro umřel. Doktor Grant nás varoval ohledně možných vedlejších účinků chemoterapie na sexuální život. A bez ohledu na tohle, Neilovi bylo padesát. Nebyl by jediným padesátníkem na světě, který potřebuje léky na podporu erekce, ale i tak to podivně zraňovalo moji hrdost, že já prostě nejsem… dost.

Setřásla jsem ten pocit ze sebe. Tohle se mnou nemá nic společného. Naprosto zřejmě mě Neil chtěl. Viděla jsem to v jeho očích pokaždé, když se na mě podíval. Bylo to ode mě prostě hloupé, abych se vinila za problém, který jsem nezpůsobila, nebo se cítila roztrpčeně, že je ochotný brát léky, aby mě mohl šukat. Ve skutečnosti, když na to takhle pohlédnu, jen tím dokazoval tím, jak moc mě chce.

Byl prostě velkolepým snoubencem.

Když nám pak přinesli malý, elegantně uspořádaný talíř s tenkými bílými proužky sashimi, málem jsem to do sebe hodila, než jsem uslyšela ve vysvětlení, co máme před sebou, slovo „fugu“.

„Fugu?“ Z obličeje mi zmizela všechna krev. „Nemůže nás to zabít?“

„Myslím, že by mohlo,“ řekl Neil a svými hůlkami zvedl jeden plátek. „Také by nás mohla zabít jízda v autě, létání v letadle – Bobby Darin zemřel, když si čistil zuby.“

„Uvědomuješ si s čím je tohle spojováno, že jo?“

Číšník při mých pochybnostech vypadal trochu naštvaně. „Šéfkuchař Masa je jedním z nejuznávanějších itamae na světě.“

„O tom nemůžu polemizovat,“ odvětila jsem s mírným smíchem a doufala, že tím zamaskuji svoje faux pas. Dokonce jsem ani nechtěla přemýšlet o tom, že bych byť jen zpochybňovala dovednosti šéfkuchaře, zvlášť když souhlasil, že nám připraví jídlo mimo běžnou otvírací dobu restaurace. „Všechno je vynikající.“

„Ano, všechno bylo naprosto fantastické,“ dodal Neil. „A vyřiďte Takayamovi mé pozdravy. Nechtěl jsem ho ignorovat.“

Teď se číšník laskavě usmál. „Máte romantický večer. Chápe to. I když pro kohokoli jiného…“

Neil se zasmál. „Slibuji, že toho privilegia nebudu zneužívat.“

Když číšník odešel, naklonila jsem hlavu a na hrudníku si složila ruce. „Je v tomhle městě někdo, koho neznáš?“

Zauvažoval. „Jay-Z a Beyoncé.“

Sakra.

Prohlížela jsem si ten potenciálně smrtící kousek ryby, který stále visel z Neilových hůlek. „Skutečně to chceš riskovat?“

„Ne tenhle kousek. Ten je pro tebe.“ Se zvednutým obočím a úšklebkem přede mě postavil výzvu, ale ještě ji musel dovést k dokonalosti. „Pokud se nebojíš?“
Naklonila jsem se přes stůl a otevřela ústa, aby mi do nich mohl opatrně umístit téměř průhledný plátek té ryby. Snažila jsem se o tom příliš nepřemýšlet, rozžvýkala jsem ho, polkla a pak se přímo na něj ušklíbla.

„Věděl jsem, že to uděláš,“ řekl se samolibým úsměvem, když nabral další kousek. Protože jsem zatím stále ještě nepřestala dýchat, předpokládala jsem, že bych mohla přežít, takže jsem si vzala další plátek.

„Věděl jsi, že bych to mohla udělat.“

Teplé světlo v jeho zelených očích zazářilo, když se podíval na talíř mezi námi. Teď zas a znova jsem ho viděla přesně tak, jako na začátku našeho vztahu, když jsem byla uchvácena jeho okouzlujícím vzhledem a charisma, až mě něco zabolelo na hrudi. Ne, že by teď byl méně pohledný nebo okouzlující, ale ten čas, který jsme spolu trávili, jsem začala brát jako samozřejmost.

Až do okamžiku, jako byl tenhle. A když se to stalo, bralo mi to dech.

Rty se mu zavlnily v sotva znatelném úsměvu. „Nemůžu tě donutit nic udělat, Sophie.“

Po večeři Neil podnikl poslední pokus vymámit ze mě své překvapení. Když nasedl do auta, zeptal se: „Neměla bys říct Tonymu, kam jedeme?“

„On ví, kam nás má zavést.“ Byl to úžasně samolibý pocit, že ho znovu překvapím.

„Víš, můj život byl minulý rok naplněn spoustou nejistoty,“ zažertoval, ale já věděla, že nenáviděl nedostatek kontroly. Užil si svou party, ale mohla jsem klidně říct, že iracionálně mu lezlo na mozek, abych to tak řekla, že nestál u kormidla.

„Bude to stát za to,“ slíbila jsem, naklonila se k němu a políbila ho na tvář.

Jízda z většiny proběhla v tichosti. Neil se díval z okénka a snažil se uhodnout, kam směřujeme. Příležitostně očima zamířil k mé kabelce, jako by mohl vidět ten obojek uvnitř. Já na svém sedadle prakticky nadskakovala. Byla jsem tak šťastná, že to neodhalil.

Už jsme prakticky stáli u chodníku, když mu to pomalu došlo.

„Sophie… to ne.“ Když vystoupil z auta, zůstal Neil stát před hlavním vchodem do budovy s očima navrch hlavy.

„Wow apartmá,“ řekla jsem v odpovědi na otázku, kterou nevyslovil nahlas. „Myslela jsem si, že by to pro tebe mohl být dobrý dárek k narozeninám.“ Zavěsila jsem se do jeho rámě a vedla ho dovnitř. V kabelce jsem měla připravený klíč, takže jsme zamířili rovnou k výtahům a vyjeli nahoru. Překvapilo mě, jak už jen to, že jsem byla zpátky v téhle budově, mi vrátilo všechny ty staré pocity závratného očekávání. Pamatovala jsem si každičký okamžik našeho prvního setkání, vybavila jsem si všechny živé detaily, pocit z jeho rukou, kterými přejížděl po každé křivce mého těla. Za tu dlouhou dobu jsme se nestali jinými lidmi, což mi přišlo obzvlášť důležité, když jsme otevřeli dveře a překročili práh apartmá.

W se pyšnil svými službami zákazníkům, kdy zdánlivě nic nebylo mimo mísu nebo nemožné, pokud jste zaměstnancům poskytli dost času a peněz, aby mohli váš plán zrealizovat. Té výhody jsem nyní plně využila, i když jsem si nebyla jistá, zda bych se mohla znovu někdy vydat na recepci a podívat se tam zaměstnancům z očí do očí, když personál v horní ložnici připravil můj výběr erotických pomůcek.

Skoro jsem tu místnost nepoznala – ta teplá záře, která tu teď panovala se tak moc lišila od světel města, který tento pokoj běžně osvětloval. Ale nic se tu nezměnilo, od akrylových uměleckých krytů světel, kouřově zbarvených stěn až k obrovským oknům, která dosahovala až k druhému podlaží loftu.

Zatímco se Neil v šoku rozhlížel po místnosti, přistoupila jsem k vestavěné hudební soupravě, abych k ní připojila svůj mobilní telefonu. Měla jsem v něm připravený playlist, takže ho stačilo jen zapnout a vzduchem se roznesla skladba „WillDo.“

Na tu píseň si vzpomněl, bylo to poznat podle toho, jak jeho tichá pobledlost začínala přecházet do tmavšího, mnohem soustředěnějšího mixu emocí, které pomalu proměňovaly rysy jeho obličeje do výrazu čistého chtíče a opojných vzpomínek. Když v tomhle pokoji naposledy slyšel tuhle píseň, bylo to tu první noc naší zakázané, nevázané schůzky. Jakmile prošel dveřmi, našel mě s rozevřenýma nohama, kdy jsem sama sebe vzrušovala prsty, zatímco jsem čekala, až dorazí na naši vášnivou schůzku přátel s benefity.

Pomalu jsem přistoupila k němu a sundávala si jedno ramínko ze svých ramen. „Víte, co bude nejlepší částí dnešní noci, Pane?“

Když jsem mu vstoupila do náruče, vklouzl mi rukou pod druhé ramínko a pomalu ho posunoval dolů k mému loktu a pak ještě níž. „Co bude tou nejlepší částí, Sophie?“

„Můžete dělat, cokoli chcete.“

Strhl mi ramínko dolů.

„Vždycky si dělám, cokoli chci,“ řekl nesouhlasným tónem. „Nebo ne?“

„Ano, Pane. Cokoli. Kdykoli,“ zašklebila jsem se.

Pomalu se sklonil. S tím nejjemnějším a nejměkčím tlakem mi přejel rty přes moje.

„Pak si musíme promluvit o našich hranicích,“ zašeptal mi do mých úst.

„Dobře.“ Vzala jsem ho za ruku a vedla ho k pohovce. „Promluvme si.“

„Jaké může být lepší místo, než to, na kterém jsme poprvé vedli jednu z těchto diskusí?“ zeptal se se zahloubanou poznámkou. „Můžu ti říct, jak moc jsem omráčený a jak se mě všechno tohle dotýká?“

„Můžete mi říct, cokoli chceš. Tohle je tvoje noc.“ Nahýma nohama jsem se mu otřela o klín. Pohledem zamířil dolů mezi moje stehna na místo, kde mi krátká sukně odhalovala jen malý trojúhelník kalhotek.

„Jestli budeš takhle sedět, nevím, zda se budu schopný soustředit.“ Loktem se opřel o opěradlo pohovky a hlavu si sklonil k ruce. „Takže začněme tím, co je a není na menu?“

Uvažovala jsem. Chtěla jsem říct „nic“, ale byly určité věci, které se mi skutečně nelíbily. „Žádné údery důtkami přímo na klitoris. Výprask kočičky pádlem je v pořádku, ale důtky zatraceně bolí.“
Přes ústa mu přejel drobný, pobavený úsměv. „Beru na vědomí.“
„Nebýt příliš tvrdý na vlasy. Prostě je možné pouze tlak zdůraznit, když budu na břiše. Můžeš za ně zatahat, to ano, ale ne mě za ně silně táhnout.“ Ještě chvíli jsem uvažovala. „Když mi dáš facku na tvář, ne pouze na stejnou stranu. Někdy to děláš, a pak mi to přijde nejen divné, ale začne to skutečně bolet. Kdyby po tom zůstaly stopy, vysvětlení by bylo trapné.“

„Ujednáno,“ přikývl. „A vyhneme se tomu i do budoucna.“

„To bylo to, co nedělat. Co ode mě dneska večer očekáváš?“ Tohle byla pro mě důležitá otázka. Potřebovala jsem vědět, jakou úroveň očekává. „Budeme hraví, budeme dělat něco lehkého...“

„Ale ne,“ řekl, a když pomalu vrtěl hlavou, zlomyslně zašilhal. „Ne, Sophie. Chci naprostou submisi.“

Otřásla jsem se a nemělo to nic společného s aktuální teplotou v místnosti. „Naprostou jako...“

„Naprostou. Nepohneš se, dokud ti neřeknu. Nepromluvíš, aniž bych tě o to požádal...“ Prsty pomalu kroužil po mém stehnu. „Neuděláš se, dokud ti to nedovolím.“

„Ale někdo musí mít na paměti fyzická omezení,“ připomněla jsem mu a setřásla jsem mu ruku ze svého stehna. „Nemůžeš vyšilovat s Hitachi na můj klitoris a přitom čekat, že se neudělám. Tohle by žádná duševní síla nezvládla zastavit.“

„Drahá, pokud bych na tebe použil Hitachi, věř mi, že bych tě nežádal, aby ses neudělala.“ Rukou mi zajel ke kolenu. „Jen aby mezi námi bylo jasno, rád bych na to dnešní noc šel… hodně tvrdě. Chci s tebou dělat to, o čem jsem jen snil, když jsme tu byli naposledy.“

„S tím jsem OK. Už dlouho jsi na mě nešel tvrdě. Myslela jsem, že jsi ze mě dostal strach.“ Snažila jsem se to říct hravě, ale jak srdce, tak žaludek mi poletovaly. Stále mě překvapovalo, jak moc mě chtěl. Jak moc mě chtěl už poprvé, když jsme byli spolu, i když jsme bez sebe strávili šest let.

Jednu ruku prudce vymrštil, popadl mě za čelist a naklonil se, aby mě políbil. Ten akt jemnosti byl neslučitelný s jeho hrubým držením. Pak mě pustil a slíbil: „Nikdy.“

Opatrně jsem si otřela spodní linii rtu pro případ, že by se mi rozmazal lesk, ale pak jsem si vzpomněla, že to je marné úsilí. Dneska večer budu mít všechen make-up tak jako tak naprosto rozmazaný.

„Chceš to probrat bod po bodu?“ zeptal se. „Neudělal bych nic, co by se dostalo do rozporu s tvými ustálenými tvrdými hranicemi.“

„Ne. Vždycky můžu použít svá slova a signály a co se týče tebe, máš nade mnou plnou kontrolu. Věřím ti.“

Beze slova se na mě díval a ve tváři se mu objevoval nerozšifrovatelný mix emocí. Když konečně promluvil, měl ochraptělý hlas, jako by mu sám nevěřil. „To je dar sám o sobě.“

„Nahoře jsou k dispozici hračky a další věci.“ Hlavou jsem ukázala k podkroví. „Půjdeme nahoru, nebo...“ Píseň skončila a místo ní začala nová. „Cola“ od Lany DelRey. Ten sexy neústupný tlukot jen zdůrazňoval napětí, které pulzovalo mezi námi. Když promluvil, byl to hlas mého Pána, ten temný tón, který se vždycky objevoval, když vklouzl do své role. Dominance a submise bylo trochu jako hraní určitých divadelních charakterů s výjimkou toho našeho, který byl tajně uvnitř nás.

Někdy jsem přemýšlela, zda v mém případě ta tajná verze nezobrazovala mou pravou identitu.

„Jsi připravena?“ Opřel se na pohovce, jedním loktem se opíral o pohozené polštáře, zatímco druhou měl nataženou na zadní hraně pohovky.

„Ach, ano, Pane.“

Když tam tak seděl v tom saku a kravatě, jednu nohu přes druhou a ve vlasech se mu objevovaly stříbrné prameny, vypadal zatraceně sexy. Ale ta jeho celková lehkost byla pouze vykalkulovaná fasáda.

Bradavky mi ztvrdly a v klitorisu mi najednou začalo silně pulzovat.

„Postav se.“

Udělala jsem to.

„Svlékni si šaty. Odshora dolů, pomalu, jedno ramínko po druhém.“

Vyklouzla jsem z jednoho ramínka, pak z druhého. Když jsem to dělala, dívala jsem se mu do očí.

„Oči dolů.“

Místo do jeho očí jsem sklopila zrak na jeho nohy, na to místo, kde se v rozkroku setkávaly.

Osvobodila jsem svou druhou paži a vršek postupně stahovala dolů, přes mou černou podprsenku bez ramínek.

„Pojď sem.“

Byla jsem od něj pouhý krok. Kdyby chtěl, mohl se po mě natáhnout. Počkal, až k němu přistoupím, už nemusel udělat nic jiného, než zvednout ruku, aby mě uchopil vepředu za podprsenku a serval mi ji níž. Tvrdě. Vsedě se narovnal a zavřenými ústy mi přejel po jedné bradavce. Bez přemýšlení jsem zvedla ruce k jeho vlasům. Pustil mě a odstrčil mě kousek dozadu.

„Nedal jsem ti povolení dotknout se mě,“ vynadal mi.

„Omlouvám se, Pane.“
„Tohle bylo tvoje úplně poslední varování, Sophie.“ Pokynul mi, abych o krok ustoupila. „Zbav se zbytku svého zatraceného oblečení.“

Rozepnula jsem si podprsenku a odhodila ji stranou. Vzpomněla jsem si, jak tu první noc, kterou jsme tu byli, jsme ze sebe strhali oblečení a roztrousili ho tu. Bylo to tak ohromující, aniž by byl tenkrát mým Domem. Když jsme se dostali sem, měl kolem sebe auru moci. Ten pocit byl trochu zastrašující. A teď, po tom, co všechno jsme si spolu prožili, byl prostě Neilem. Kromě okamžiků, kdy nade mnou převzal naprostou kontrolu a dokud jsem neupadla do pocitů potěšení nebo strachu při pouhém plnění a dodržování jeho příkazů. Pak se stal mým Pánem.

Srolovala jsem ze sebe šaty až dolů. Když jsem zahákla své palce za okraj svých černých, hedvábných tang, zastavil mě.

„Nech si je,“ přikázal mi drsným šepotem. „Dojdi si pro svůj obojek.“

Vytáhla jsem z kabelky svůj platinový obojek a přinesla mu ho. Uctivě jsem mu náhrdelník předložila na svých rukou v natažených dlaních.

„Na kolena,“ přikázal a ukázal na místo na podlaze před pohovkou. Klekla jsem si tam. Mezi jeho nohama jsem byla donucena mít kolena doširoka rozevřená. Pohled očí jsem stále držela dolů. Protože chtěl plnou submisi, bylo to, co by ode mě očekával.

„Zvedni si vlasy.“ Jeho hlas mě klamně hladil, byl tak něžný a milující, takže to jediné, co jsem chtěla, bylo potěšit ho, i když jsem věděla, jak lahodně krutý bude později. Vlasy jsem si shrnula do týlu a oběma rukama je zvedla, aby mi mohl můj obojek umístit kolem krku. Ten chladný dotek platiny na kůži, jeho známá tíha mi do třísel vyhnala do třísel další impulsy. Okamžitě jsem byla natěšena, naprosto pro něj připravena. Byl to nestydatý Pavlovův podmíněný reflex.

„Podívej se na mě,“ nařídil mi svým tichým, vážným hlasem. Zvedla jsem hlavu, a když jsme se setkali očima, zaklapl sponu. Mezi rty se mi chvěl vzduch a já nutila svoje oči, aby zůstaly otevřené, navzdory mé obrovské touze zavřít je a zasténat v odpírané extázi.

Polštářkem palce mě pohladil po tváři a pak mi jeho špičkou přejel po spodním rtu. Aniž by vyvinul sebemenší tlak, otevřela jsem ústa a jeho palec nasála dovnitř až po kloub.

Ucukl rukou. „Nedal jsem ti svolení.“

„Omlouvám se, Pane.“ Skutečně mi to bylo líto, nebyla to z mé strany jen tak nějaká hra naoko. Jednalo se o hlubší úroveň a já to chtěla dát najevo každou svou reakcí, že jsem si toho plně vědoma. Chtěla jsem ho potěšit.

Dneska v noci by následky měly být tvrdší. I když jsem zoufale toužila vědět, jaký by mohl být trest, pokud by na něj došlo, svědomitě jsem se ovládala. Ani jsem si nedovolila příliš těžce dýchat.

Vstal a odešel. Nechal mě tam, aniž by se mě obtěžoval říct, ať tu zůstanu, protože věděl, že to udělám.

„Při naší první společné noci tady,“ začal, zatímco líně přecházel kolem gauče, „jsem neměl žádnou představu, co bych měl očekávat, když jsem vešel těmito dveřmi. Myslel jsem si, že bys možná mohla mít nějaké sexy spodní prádlo nebo že bych tě mohl najít nahou ve své posteli. Další část mého já se obávala, že bys tu nemusela být. A přece, když jsem prošel těmito dveřmi a našel tu nádhernou, neuvěřitelně sexy ženu, která měla doširoka roztažené nohy a prsty uspokojovala svoji nádhernou kočičku.“

Jen při těch slovech se mi v mysli vykresloval ten obrázek.

„V životě existuje jen velice málo věcí, které mě překvapí,“ pokračoval a jen podle toho, odkud se ozýval jeho hlas, jsem měla povědomí, kde se právě nachází. „Ale ty… ty mě překvapuješ každý den.“

„Děkuji, Pane,“ zašeptala jsem a zavřela jsem oči. Zajímalo mě, kam tím směřuje. Vystavuje mě očekávání mého trestu, to bylo zřejmé. Nedokázala jsem však určit, zda má v plánu potrestat mě nebo mě tou možností trápit.

„Měl bych se dneska v noci těšit na překvapení, Sophie?“ zeptal se hlasem plným temných, nevyslovených slibů.

„Ř-řekla bych, že ano, Pane.“

„Jdu se podívat nahoru a zjistit, co jsi mi přinesla. Zůstaneš tu do té doby, dokud se nevrátím.“ Před tím, než jsem slyšela, jak vyšel těch několik schodů, které vedly do patra, na mě zavolal. „Víš, zatímco na mě budeš čekat, byl bych rád, kdybys počítala své nádechy.“

Nedokázala jsem si představit, proč to po mě chce, ale udělala jsem, o co mě požádal. Po desátém nádechu jsem si uvědomila, že dýchám stále hlouběji. Po dvacátém se díky tomuto dýchání dostala hloub i moje mysl. Po třicátém už jsem neklečela na koberci, ale byla jsem hluboko v sobě. I když bylo moje tělo napjaté očekáváním, v mysli jsem byla naprosto klidná. Čekala jsem. To byl můj jediný úkol. Pak jsem se dostala na padesát dechů, následně na stovku a při pomyšlení na další příkaz jsem byla téměř v euforii. Hrudník se mi zdvihal a klesal, prsty jsem měla sevřené a rytmicky jsem jimi pohybovala podél svých stehen. Mezi nohama mi stále více rozkvétala horká, těžká touha. Potřebovala jsem ho, potřebovala jsem jeho přísný, velící hlas, který jsem bez jakýchkoli otázek následovala.

Od té noci, kterou jsme prožili v této místnosti, jsme došli tak daleko. Nejen jako pár, ale i jako dom a subinka. Naše prohloubená intimita, která z těchto rolí vyplývala, zasáhla každou část našeho vztahu. Nebyla jsem si jistá, zda bychom bez tohoto aspektu, který nám oběma přišel tak přirozený, se dostali na stejnou úroveň vztahu, jako máme nyní. Nechal mě čekat, protože mohl. Ta naprostá a bezpodmínečná kontrola ho vzrušovala stejným způsobem, jako jsem já byla nadšená z toho, že se mu úplně poddám.

„Udělala jsi na mě dojem,“ řekl, když pomalu scházel dolů po schodech. Zaslechla jsem prásknutí kožených důtek o dlaň jeho ruky. Raději jsem měla důtky se silnějšími prameny. Měly těžší úder, který poskytoval jiný druh bolesti než tenké kožené pramínky nebo gumové provazce. Při pomyšlení na to utrpení, které přijde, mi vibrovala kůže. Milovala jsem to, nenáviděla jsem to, ale už bych nemohla bez toho žít, jakmile jsem to jednou vyzkoušela.

„Na všechny čtyři,“ nařídil. „Zadek vystrč nahoru.“

Sklouzla jsem do té polohy a při pocitu té chladné, vlhké látky, kterou jsem cítila na své broskvičce, jsem věděla, že moje černá tanga jsou už naprosto mokrá.

Při naší první společné noci stál Neil ani ne dvě stopy od místa, kde jsem teď klečela. Nyní přesně po šesti letech tady znovu Neil stojí a vdechuje vůni z mých černých kalhotek.

„Čím sis tenhle trest vysloužila?“ zeptal se a rukojetí důtek mi zajel do mých tang, aby mi je pevně přitáhl přes mé stydké pysky.
„Neměla jsem Vám bez Vašeho dovolení sát Váš palec, Pane.“ Hlas se mi zachvěl. Mým vlastním uším zněl naprosto jinak než normálně. Nebyla jsem zvyklá na to, že by byl můj hlas bez těžkého sarkasmu i bez jakékoli profesionality.

„Víš, co se teď chystám udělat?“zeptal se.

„Chystáte se mě zbičovat, Pane.“

„Pět ran. Počítej je.“

Než jsem se rozhodla, zda budu odvážná či nikoli, to rozhodnutí padlo samo v okamžiku, když mi bez dalšího varování na zadku přistála první rána. Zalapala jsem v šoku po dechu. „Jedna!“ Ta rána byla mnohem silnější, než jsem byla zvyklá. Předpokládala jsem, že přesně to měl Neil na mysli, když mi říkal, že by mě mohl překvapit.

Zavřela jsem oči a zaťala zuby proti bolesti, která měla přijít. Prameny důtek mi dopadly těsně pod křivku hýždí. Nedokázala jsem se ubránit výkřiku, který předcházel slovu „Dva,“ a ulevilo se mi, že jich mám dostat jen pět. V příštích pár dnech bych si neměla moc sedat.

Další rána mi dopadla na stehna s menší silou, aby se mi prameny neomotaly kolem nohou. Čtvrtá a pátá rána pak šla přes místa, na která dopadl už první ostrý úder, takže když jsem vyslovovala slovo „pět“, ten zvuk jsem svírala mezi vzlyky a lapáním po dechu.

Odložil důtky stranou a posadil se na pohovku. „Vstaň. Ohni se mi přes klín.“

Před sedmi lety, v nijak zvlášť impozantním hotelovém pokoji jsem mu ležela ohnutá přes klín, zatímco mě vyplácel. Bylo to na mou žádost a byla to ta nejneslušnější věc, kterou jsem v té době dokázala vymyslet. Byla jsem šťastná, že jsme znovu jeden druhého našli a mohli jsme prozkoumat tolik jiných špinavostí.

Dřív, než jsem si mohla kleknout na gauč vedle něho, popadl mě. Rukama mě držel na stehnech, držel mě tak, abych se nemohla pohnout a zíral na mě. Pod jeho sadistickým veselím byla skrytá pravá něha – oba jsme věděli, co ten druhý potřebuje, kdy z touhy a lásky jsme si byli ochotni tyto potřeby splnit.

„Ohneš se přese mě,“ řekl nakonec a stáhl si mě dolů skoro až nakonec, takže jsem mu trupem ležela na klíně, z jedné strany mi vlasy visely dolů až na podlahu a nohy byly na druhé straně zkřížené v kotnících. Už mě kdysi takhle svázal a moje tělo si od té doby tohle držení těla pamatovalo.

Palcem mi přejížděl po zadku, přesto ten jemný dotek byl stále dost intenzivní. Moje pohmožděná kůže mě bodala, jako bych tam měla tu největší spáleninu od sluníčka, kterou jsem kdy zažila. Prsty vklouzl do mé štěrbinky a hned zase ven, jako by tam zabrousil čirým omylem. Z toho doteku však bylo zřejmé, že to žádný omyl nebyl. Kalhotky jsem měla promočené. Tou látkou škubl.

„Tobě se to líbilo, že?“ zeptal se a zvýšil tlak svých prstů na můj klitoris.

„A-ano,“ koktala jsem. Celé tělo jsem měla lapené mezi bolavým potěšením a obyčejnou běžnou bolestí.

„Proč se ti to líbilo?“

Mohla jsem říct: „Protože jsem špinavá děvka“, ale kdybych ta slova vyslovila, jen by je otočil proti mně. Kromě toho to nebyla ta odpověď, kterou chtěl slyšet. „Protože Vás to potěšilo, Pane.“

Sklonil se a políbil jeden hořící pohmožděný pruh, který důtky zanechaly na mém zadku. „Hodná holka.“

Znovu zajel rukou do mě, třel mě v pevných kroužcích, škádlil mě, takže ostré potěšení začalo převažovat nad doznívající bolestí.

Vklouzl znovu pod proužek látky, prsty zakroužil pod mými stydkými pysky, a když vyjížděl z těch záhybů, nabral si moji vlhkost. Dvěma prsty ji držel, a za dlouhého povzdechu je vytáhl.

Pak mě jeho dlaň hlasitě plácla po mém hořícím zadku.

Byl tam cítit ten rozdíl mezi výpraskem za trest a naplácáním za odměnu. Možná jsem tomu dřív nevěřila, ale teď jsem to cítila. Když mě předtím vyplácel důtkami, udělal to proto, aby mě potrestal za to, že jsem se nechovala tak, jak ode mě dneska večer očekával. Teď mě odměňoval za všechno, co jsem udělala správně. Prostě to dopadlo tak, že mé představy, kdy myšlenky na zábavu a na trest byly u sebe tak zatraceně blízko.

Při dalším úderu mi ze rtů uniklo zasyčení. Jeho prsty byly stále ještě ve mně a já se kolem nich sevřela. Stále jsem musela bojovat sama se sebou, i když jsem se chtěla podat potěšení. Byl rozdíl mezi tím poddat se něčí vůli a oddat se potěšení. To druhé bylo snazší. V tuhle chvíli jsem se snažila udělat to první: přestat myslet na svou naléhavou potřebu kroutit se a maximalizovat ten kontakt. V mysli jsem se snažila vzdát se té nabídky. Ramena jsem měla celá ztuhlá napětím, abych dokázala zůstat v klidu.

Neil si toho všiml, vyndal ze mě své prsty a vytáhl si mě z klína do sedu. „Dej si pozor, ať si sama sobě neublížíš.“

Protáhla jsem si krk ze strany na stranu. „Omlouvám se, Pane. Nepřemýšlela jsem.“

„To jsem si myslel.“ Poplácal mě po kolenou a já se pohnula, abych vstala. On mě však jednoduše otočil na svých nohou, opřel si mě zády o hrudník. S malým dloubnutím mě posadil, rukama sevřel moje ramena a pevnými prsty hnětl mé svaly, až mě donutil sténat z naprosto jiných důvodů.

„Přemýšlela jsi nad tím, kdy by mohl dopadnout další úder,“ pokračoval, zatímco se ze mě díky jeho silným rukou stávalo poddajné želé. „Přemýšlela jsi o tom, kdy by ses mohla udělat.“

Přála jsem si, aby tohle nezmínil, protože jsem neměla žádnou představu, kdy by to mohlo být.

„Na co bys měla myslet?“ zeptal se, zatímco mě prsty masíroval zezadu od krku až dolů po obou stranách páteře.

„Měla bych myslet na to, jak Vás potěšit, Pane.“

Zachytil mezi zuby můj ušní lalůček a pak zamumlal. „Zbožňuji, jak to říkáš. Bez zaváhání. Bez jakéhokoli odporu nebo nejistoty. Podívej se na mě.“

Otočila jsem hlavou a ohlédla jsem se přes pravé rameno dozadu. Jeho ruka se mi sevřela kolem hrdla. Bylo to šílené, celou dobu jsem udržovala s Neilem oční kontakt. I tak, když jsme si aktivně hráli a jeho ruka mě sevřela kolem krku, nějak to dávalo větší smysl.

„Neměla bys myslet na nic jiného.“ Shrnul mi vlasy dozadu a prstem mi přejel podél křivky ucha. Zadíval se mě do očí a pak mě políbil s takovou naléhavostí, až mi z plic unikl všechen vzduch a já pod žebry cítila tu podivnou, napůl milostnou bolest pod žebry.

„Dívej se přímo před sebe,“ nařídil mi, stáhl se a já udělala, co mi řekl.

Jednou rukou mi sklouzl z hrudníku dolů k tangům a pod ně. Podívala jsem se dolů a jen z toho jsem se málem udělala. Pohled na Neilovu ruku v mých kalhotkách byl jednou z nejerotičtějších věcí, které jsem kdy viděla a spadala do první desítky věcí, které jsem zbožňovala sledovat. Asi někam mezi kachňátka a slovní spojení „Yoji Yamamoto nová kolekce.“
Samozřejmě k tomu pomohl i fakt, že ten obraz jsem měla spojený s některými svrchovaně příjemnými fyzickými pocity. Druhou rukou mě objal kolem hrudníku a jak mě tak držel v zajetí, prsty se dobýval k mému klitorisu.

Tělo se mi propnulo, tomuto instinktu nešlo odolat. Celý dnešní dlouhý den jsem byla tak rozrušená, že jsem se v jeho doteku ztratila.

„Můžeš se svíjet, jak chceš, ale nesmíš se udělat,“ varoval mě a já jeho horký dech cítila přímo u ucha. „Jsi moje, Sophie. Dneska v noci tě budu využívat, budu tě trestat, budu tě mučit, každým způsobem, který mě potěší. Proč to tak je?“

Navlhčila jsem si rty. Vzduch se mi v plicích chvěl. Pod náporem jeho dráždivých slov a svévolného doteku bylo těžké se soustředit. „Protože...“ Hlas se mi zlomil a já zalapala po dechu, jak jedním prstem dráždil můj klitoris.“

Rukou mě pevně stiskl kolem žeber a jeho druhá ruka v mých kalhotkách se uklidnila. „Řekni to.“

„Protože jsem Vaše, Pane.“

Jeho prsty opisovaly pevné, pomalé kroužky. Ruku vytáhl a já potlačila kňučivý protest. Pánovi by se nemuselo líbit, kdybych žádala o víc, než mi chce dát.

„Otevři ústa,“ nařídil mi, a když jsem to udělala, donutil mě prsty rty rozevřít víc. „Ochutnej svou chuť.“

Ty prsty jsem olízala dočista. Tohle byla jedna z mých oblíbených věcí, kterou jsem ráda dělala. Zvykla jsem si na mou pižmovou, mírně slanou chuť.

„Už jsi tohle dělala někdy dřív?“ zeptal se a prsty mi nejdřív jemně vtlačil hloub a pak mi je z úst povytáhl v nesnesitelném škádlení. Tohle bylo přesně to, co moje tělo potřebovalo.

Přikývla jsem.

„Kdy?“

Pomalu mi vytáhl prsty z úst a přejel mi jimi přes bradu až ke krku.

„Když jsem masturbovala, Pane. Jednou za čas ráda sama sebe ochutnám.“ Můj obličej plál červení. Jen tak z rozmaru ze mě dokázal vytáhnout mé tajemství.

„Když se sama sebe dotýkáš, myslíš přitom na mě?“ Odmlčel se, zatímco hřbetem prstů doputoval na kůži mezi mými ňadry.

„Ano, Pane.“ Na celém těle mi naskočila husí kůže.

„Pokaždé?“

„Pokaždé, Pane.“

Tvrdě mě štípl do bradavky. „Teď mi řekni pravdu.“

Bolestí jsem zalapala po dechu. „Ne pokaždé, Pane. Omlouvám se, Pane.“

V uklidňujících kroužcích mi konečky prstů přejel po místě, na kterém mě jen před okamžikem mučil. „Na koho myslíš?“

Bez váhání jsem mu to řekla. „Myslím na Emira. A myslím na další muže.“

„Pověz mi o tom.“

„O Emirovi, Pane?“ Jak mi Neil rukama zajel na prsa a pomalu prsty přejížděl po jejich citlivé spodní křivce, zrychleně jsem dýchala.“
„Pokud chceš začít tam.“ Sklonil hlavu a začal mi okusovat rameno. Páteří mi proběhlo mrazivé chvění.

Bylo těžké se při tom soustředit, ale možná by to mohlo hrát v můj prospěch. Slova ze mě sama plynula bez jakékoli vědomé struktury. „V poslední době jsem si představovala, co s tebou dělal, když jste byli spolu. O tom, jaké to pro tebe byly pocity. O tom, jak to muselo vypadat, představovala jsem si, jak vás dva v té místnosti sleduji.“

„Roztáhni nohy víc.“

Už jsem byla v jeho klíně rozkročená, ale roztáhla jsem je ještě víc, boky jsem posunula dopředu, aby měl k mému tělu lepší přístup.“

„Pokračuj,“ řekl a jednou rukou se začal věnovat mé broskvičce, hnětl mi ji přes moje mokré kalhotky.

„Myslím na to, jaké by to mohlo být s více muži najednou. Jejich ruce všude na mém těle, ruce na mých prsou, prsty v mojí kočičce, v mém zadku. Být použita pro jejich potěšení a zároveň přijímat v tom své potěšení.“

Zezadu se mi k zadku přes jeho kalhoty přitiskl jeho penis. Netřela jsem se o něj. Neměla jsem k tomu povolení.

„Je to něco, co bys ráda učinila realitou?“ zeptal se svým hlubokým hlasem. Tím, že jsem byla opřena o jeho hruď, jeho rezonování jsem cítila v zádech.

Vůně jeho kolínské útočila na mé smysly. „Ne, Pane. Je to jen fantazie. Chci jen Vás.“

„Nemusíš mě chtít.“ Hrubě mi sevřel pahorek. „Už tě mám.“

„Ano, Pane.“ Celou svou bytostí jsem byla zaměřena jen na něj. Neexistovalo nic kromě mého obrovského hladu, abych ho potěšila.

Kdybych ho mohla potěšit, potěšil by mě a ujistil by se, že mi to potěšení desetkrát vrací. Jeho ruka se pohnula až moc rychle, než abych mohla předvídat úder, který mi přistál na broskvičce a já vyjekla.

„Miluji každý zvuk, který tě donutím vydat.“ Sevřel mi rukou hrdlo a stisknul ty malé body pod mou čelistí, ale průdušnici jsem měla volnou. To by bylo až moc riskantní, těšilo ho způsobovat mi bolest, s radostí mě mučil, ale nikdy by mi ve skutečnosti neublížil. Znovu mi dal další ránu mezi nohy, dvě v rychlém sledu a stehna se mi zachvěla. Zvládla jsem jen fňukat. Pak mě pustil a stlačil k zemi, ale ne hrubě, prostě jen jako bych byla hračka, s kterou ho právě pro tuhle chvíli omrzelo si hrát. Moje celé tělo pulzovalo v touze po kontaktu s ním. Věděl naprosto přesně, jak to na mě zapůsobí a že mě to přiměje chtít ho ještě víc.

„Běž nahoru a počkej tam na mě.“

Začala jsem vstávat. Jednou botou z vynikající italské kůže mě přitiskl zpátky na koberec. „Tak ne. Chci tě vidět plazit se.“

Takže jsem se zvedla jen na ruce a kolena, vystrčila zadek a vlasy mi spadaly přes ramena. Věděla jsem, co viděl – můj pevný, kulatý zadek ve vzduchu a na něm černá tanga, která jen zdůrazňovala jeho křivky. Chtěl mě vidět plazit se, takže jsem to udělala. Přitisknutá ke koberci jsem se doplížila až ke schodišti. Dostat se v té pozici po schodech bylo trochu složitější. Naštěstí jsem slyšela, jak vstal a odešel k telefonu, takže neviděl mé rozpaky. Na vrcholu schodiště jsem se postavila a přešla do ložnice. On prostě řekl „nahoru“ a neřekl nic, abych vstala.

Ve zvukovém systému se ozvala hudba najednou hlasitěji. Nevěděla jsem, s kým to po telefonu dole mluvil, ale měla jsem podezření, že to má co do činění s úrovní hladiny hluku, kterou očekával. Když vešel po schodech nahoru, svlékl si sako a sundal si rozvázanou hedvábnou kravatu. Beze slova se sklonil a to černé hedvábí mi přetáhl přes obličej, tvrdě mi ho zasunul mezi rty a zuby a za hlavou zajistil.

Když jsem měla roubík, mým bezpečnostním signálem bylo třikrát rozevřít a sevřít prsty na ruce. Tím by se všechny akce zastavily, takže jsem nikdy nebyla nervózní z toho, že jsem měla zacpaná ústa. Naprosto ponižující pro mě však bylo to slintání při tom. Nemohla jsem si dočkat.

Popadl mě za vlasy, obtočil si je kolem pěsti a pak s malým „hmmm,“ změnil svůj plán podle limitů, které jsem předtím nastavila. Takže je pustil a sklonil se, aby si mě přehodil přes rameno.“

„Mmph!!“ Můj překvapený výkřik byl zkreslený roubíkem.“

„Po tom všem si ještě musím zacvičit,“ napomenul mě Neil, spíš jako můj snoubenec, než jako můj dom. Položil mě na postel a s lusknutím prsty mi nařídil: „Lež tam a ani se nehni.“

Na konci postele jsem nechala dvě kola černého jutového lana a pár nůžek na obvazy. Občas se mu líbilo přivázat mě a dneska v noci vypadalo to, že jsem byla prozíravá, když jsem na to byla připravena. Položil ruku nad provaz, a pak se přemístil k vibrátoru.

„Pro to, co se chystám dneska v noci dělat,“ začal, zatímco se pohnul, aby zapojil kabel do zásuvky, „Potřebuji, abys byla tak mokrá a otevřená, jak jen je to možné.“

Vrátil se k posteli ke třem dildům, které jsem přinesla. Jedno bylo ze zakřiveného skla s výstupky po celé délce, druhé sametově jemně bílé, s dvojsmyslnou špičkou a to hlavní, velké fialové monstrum, které bylo ještě větší než Neilův penis.

Zvedl to druhé a potěžkával ho v ruce. Dech si mi zadrhl. Položil ho zpět dolů. „Chci, aby sis na posteli klekla a kolena dala od sebe na šířku ramen.“

Už sebou nahoru přinesl důtky a spolu s černým koženým pádlem je dal na postel.

„Ruce za sebe.“

Ruce mi rád svazoval určitým specifickým způsobem, kdy nekladl takový důraz na lokty a ramena jako v případě některých vazeb. Svoje ohnuté paže jsem měla dole za zády a ruce mi pak přitáhl k protilehlému loktu. Vlezl si za mnou na postel a rychle mi upevnil jednu manžetu kolem předloktí a vedl ji volně k zápěstí, aby mi nepřerušil krevní oběh. Jinak mi ruce nechal volné.

„Jaký je to pocit, Sophie?“

Pohnula jsem hlavou a pak oběma rameny, hezky jedním po druhém. Pěkné a volné, jen drobné bodnutí v připomínce, že bych později mohla cítit bolestivé napětí. Snažila jsem se mu přes roubík říct „Perfektní, Pane“, ale přes spodní ret se mi přelil příval slin.

Usmál se sám pro sebe a přesunul se na konec postele. „A můžeš mi stále dávat signál? Jednou stiskni prsty, abys mi odpověděla.“

Stiskla jsem ruce v pěst. Když jsem byla svázána a měla jsem roubík, tři sevření ruky v pěst byl můj bezpečnostní signál.

„Dobře.“ Natáhl se po vibrátoru a pádlu, stál po mém boku a líně si palcem hrál s černým tlačítkem na vibrátoru. „Víš, komu jsem právě volal?“

Zavrtěla jsem hlavou a oči upírala na baňatou hlavičku té hůlky. Vypadala poměrně nevinně, ale po zapnutí se z ní stal jeden z nejmocnějších mučicích nástrojů v jeho sbírce.

„Volal jsem na recepci. Řekl jsem jim, že se pravděpodobně z tohohle pokoje může ozývat trochu víc hluku, když chytím svůj drift, a že jsme více než ochotni zaplatit hotelový účet za každého, komu by to mohlo vadit.“ Přejel po mých stehnech pádlem nahoru a dolů. „Takže tě můžu přinutit křičet tak hlasitě, jak mám rád.“

Zakňučela jsem a on mě uhodil pádlem těsně pod rozkrok. Zhluboka jsem dýchala nosem.

„Líbilo by se ti to, Sophie?“

Přikývla jsem.

Další plácnutí, těsně pod to předchozí. Nosem jsem vydala přidušený výkřik, nozdry se mi při dýchání namáhavě chvěly.

„Nezáleží na tom, co se ti líbí, že?“

Zavrtěla jsem hlavou, pevně k sobě tiskla zavřené oční víčka a připravovala se na další ránu, která však nepřišla.

Místo toho mi umístil studenou, umělohmotnou hůlku mezi nohy. Pustil pádlo, dva prsty mi strčil do úst kolem roubíku, nabral moje sliny a zatlačil mi je dozadu, takže jsem začala prskat a slintat o to víc. Pak použil ty mokré prsty, aby mi kolem hlavičky vibrátoru rozdělil stydké pysky a přitlačil mi ho přímo na klitoris. Chtěla jsem pohnout boky a vzpínat se vůči němu. Chtěla jsem to potěšení, které by mělo přijít v okamžiku, kdy se ty hluboké vibrace probudí k životu, ale věděla jsem, že bych za to potěšení zaplatila. Buď by mohlo být až příliš silné, nebo ne dost silné.

Znovu zvedl pádlo a přejel mi s ním po zadku. Tělo se mu napjalo a on zapnul vypínač.

Vibrátor měl dvě možnosti nastavení: vysoké, zběsilé vibrace, které mě ochromovaly a zároveň stejným okamžikem pálily a pak hlubší, pomalejší bzučení, které mě vždy rozdivočelo. Tentokrát vybral tu druhou možnost, a jak se mi svaly napjaly až k bodu bolesti přímo k vyvrcholení, zakňučela jsem do roubíku. Mé sílící výkřiky vyvrcholily do vysokého pronikavého zasténání, když na mě v šoku udeřil orgasmus. V okamžiku, kdy jsem se vzpamatovala a chtěla uniknout těm vibracím, mě tvrdě plácl pádlem po zadku a vytáhl vibrátor ven a vypnul ho.

Ty rozporuplné pocity mi do kůže vyslaly mrazení. Znovu mě udeřil na to samé pálící místo a roubík ztlumil mé zaklení.

Pustil vibrátor a sevřel mě za bradu. „Řekl jsem ti, že můžeš křičet. Ne klít. Jestli nedokážeš svoje špinavá ústa udržet pod kontrolou, místo roubíku ti je zaplním svým penisem.“

Při té představě se mi kolena změnila v želé a já zakolísala. V okamžiku mě podepřel paží kolem zad, aby mě přidržel a pak se znovu natáhl po vibrátoru. Přitiskl ho k mému oteklému, spokojenému klitorisu a řekl: „Teď to zopakujeme. Tři, dva, jedna -“

Zapnul spínač a já se otřásla, mlela boky a nebyla si jistá, zda se chci od toho nástroje dostat dál nebo se na něj naopak ještě víc nalepit. Bylo mi naprosto jedno, zda mě za pohyb potrestá. Chtěla jsem ho. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem, aby mě zatlačil na naprostou hranu. Mým konečným cílem se najednou stalo dostat se až k použití svého bezpečnostního slova. Chtěla jsem zajít tak daleko, až to budu muset sama zastavit, ačkoli mě Neil často varoval, že dostat se blízko je lepší než se dostat někam, kde už bych nemohla to vydržet. Ale jen tak myšlenka na extrém, myšlenka na to, že plně využije moji masochistickou stránku, stačilo, abych se dostala do dalšího, ještě silnějšího vyvrcholení. Při něm následovaly tři údery pádlem v rychlém sledu, až jsem vykřikla.

Vytáhl vibrátor ven a poskytl mi čas, abych se dostala zpátky na zem. Ten čas byl skoro ještě horší, protože další orgasmus bude muset znovu vyvstat od začátku, ne jen splynout s tím posledním. Všechny svaly jsem už měla neskutečně unavené a zítra ráno mě budou neskutečně bolet. Když pak znovu zapnul vibrátor a pomalu jím znovu přejížděl v líných kroužcích, můj pocit se měnil, jakákoli moje snaha odolat vibracím mi nepomohla. Tentokrát jsem křičela, křičela jsem zas a znovu, když udeřil pádlem na moje stehna. Dokonce ze mě ani nevytáhl vibrátor, takže jsem balancovala na hraně. Mísila se ve mně obrovská bolest s neskutečným potěšením. Nakonec vše vyvrcholilo a každičké mé nervové vlákno se svíjelo a kroutilo se v pohlcující křeči.

Už jsem se nezvládla udržet. Spadla jsem, Neil pustil pádlo a vibrátor, aby mě mohl zachytit. Šikovně rozvázal roubík a pak mi odhrnul zpocené prameny vlasů z tváře dozadu. Po krku mi stékaly kapky potu, dolů pod obojek a níž na hrudník. Sevřel mě v mokrém objetí kolem šíje a zaklonil mi hlavu dozadu. „Co se říká?“

„Děkuji Vám, Pane.“ Lapala jsem po dechu, hrdlo jsem měla ochraptělé. Oči jsem stále ještě měla zavřené, jak jsem si vychutnávala ten pocit, jako bych v těle neměla žádné kosti, jen úžasný mír.

„Vrať se na okamžik zpátky,“ jemně řekl a hladil mě prstem po tváři. „Pojď sem. Kde jsme?“

„Zelená, Pane.“ Nechtěla jsem přestat. Nikdy jsem nechtěla přestat se cítit přesně tak, jako jsem se cítila v tomhle okamžiku. Bylo by mi úplně jedno, i kdyby to trvalo celý týden.“

Posadil mě na ostře bílé peřiny a pak začal pracovat na uzlech, kterými jsem měla svázané zápěstí. Když mě rozvázal, pomohl mi narovnat ruce a jemně mi namasíroval bolavá ramena.

„Jak ti je?“

Pán se o mě tak dobře staral.

„Mnohem lépe, Pane. Děkuji Vám, Pane.“

Stáhl mi ruce dolů z náručí a pak mě vyzval, abych si znovu lehla. Jeden z polštářů mi dal pod boky. „Roztáhni nohy. Takhle.“

Když mi jeho ruka klouzala dolů přes břicho, a pak dolů mezi nohy, zachvěla jsem se. Konečky prstů mě bloudil mezi stydkými pysky a hladil mě tam.

Pak jedním prstem vklouzl do mě a já se kolem něj sevřela, ve směsici úlevy a frustrace. Potřebovala jsem víc než jen jeden jeho prst. Chtěla jsem se cítit plná.

„Ach...“ řekl měkce a hluboce. „Chceš víc.“

Stáhl se a natáhl se pro středně velký umělý penis. Dal mi ho mezi nohy a povrchem měkkého silikonu přejel nahoru a dolů po mojí štěrbince, aby ho navlhčil. Přinesla jsem i lubrikant, ale nebyla jsem si jistá, zda bude nezbytný. Už jsem celá tekla, moje kočička při prázdných stazích vydávala obscénní zvuky. Namáhavě jsem dýchala, skrz rty vydávala nesrozumitelné zvuky, téměř podobné vzlykům, ale zatím jsem nedosahovala té vysoké úrovně.

Pomalu do mě vsunul hlavu robertka, jen na palec nebo dva a škádlil mě jeho hlavičkou, kolem bodu G. Bylo skoro iritující, že moje tělo už bylo plně uspokojeno tou nadměrnou stimulací, ale proniknutí představovalo úlevu. Zatlačil hlouběji, kroutil svým zápěstím, když tu délku vytahoval v pomalém, měřitelném tempu.

Trošku jsem se zavrtěla. Nemohla jsem si pomoci.

„Pokud budeš chtít, můžeš se pohybovat.“
„Děkuji Vám, Pane,“ zafuněla jsem a zvedla boky. Díky tomu mi ze rtů uniklo další nelidské zasténání a já se v mysli dostala do transu.

Druhou ruku natáhl k mému krku a stiskl mi dva body pod bradou, až se mi začala točit hlava. Užívala jsem si tu majetnickost, simulované riziko i to, jak získal nezvratný důkaz, že mu naprosto věřím. Hlava mi plavala a všechny moje pocity se v mé broskvičce zintenzivnily. Pak už toho najednou bylo až moc a začínala jsem se ocitat v mlze. Stihla jsem ještě říct: „Dobře, žlutá na dušení.“

Neil ihned odtáhl svou ruku. „I když zbytek je v pohodě?“

 „Jo, zbytek ve v pořádku.“ Vděčně jsem se na něj usmála. Když stále udržoval robertkem hluboké tahy, zavřela jsem oči. Netrvalo dlouho a já jsem se vrátila do toho klidného a bezstarostného místa své naprosté submise. Moje nervy teď byly silnější než moje oslabené tělo a vysílaly impulzy do každičkého čtverečního centimetru mojí kůže, všechno směřovalo k mému pocitu potěšení.

Z mojí kočičky vytáhl robertka jednou, dvakrát, a zas a znovu. Vždycky mi ho úplně sebral, aby mi ho pak vrátil zpět. Díky tomu, že jsem měla oči stále pevně zavřené, jsem si nevšimla, že původního robertka nahradil jiným, mnohem větším, a když ho do mě vsunul, oči se mi doširoka rozevřely a moje tělo se mohutně roztřáslo. Tenhle vibrátor jsme už použili mnohokrát, dokonce Neil měl i jedno video, kdy ho sama na sobě používám, ale jeho velikost byla pokaždé ohromující. Neil byl velice dobře vyvinutý, ale tahle věc byla masivní.

Moje libido bylo naprosto bezohledné a chamtivé, bez ohledu na jakékoli následky. To byly ty chvíle, kdy se mohly naše hranice zamžít a proč byla naše vzájemná důvěra tak důležitá. Každý z nás měl své vlastní limity a on věděl, kde jsou ty moje. Nebyla tu žádná možnost, že by na ně byť třeba i úmyslně zapomněl a linie byly smazány.

Hranice bolesti však pro teď byla daleko, někde hodně v dálce, takže jakmile obrovský penis zarazil do mě a pohřbil ho ve mně tak hluboko, že jsem cítila jen drobný nepříjemný pocit ve svém už tak zničeném děložním čípku. Víc než bolestí jsem spíš zasténala obrovským potěšením.

Důtky si už dřív položil na konec postele, aby je měl snadno přístupné, takže teď je volnou rukou popadl, zatímco do mě stále nemilosrdně přirážel tou obrovskou hračkou. Byla jsem celá zpocená, napjatá a všechny svaly měla zapjaté vůči té plnosti, kterou jsem cítila dole v pánvi, neměla jsem šanci předjímat, že mě švihne důtkami. Neil jejich dopad nasměroval na spodní stranu jednoho mého prsa, jen špičkami provazců, takže jsem jejich dopad pocítila jako déšť jehel na kůži. Vykřikla jsem a prohnula jsem záda, byla jsem lapená mezi akutní a tupou bolestí. Bez ohledu na jeho příkazy jsem nedokázala v sobě zastavit reakci. Tohle už přešlo z hranice potěšení z poslušnosti, byl to obscénní hlad po degradaci.

„Jsi moje děvka, Sophie?“ Další úder důtek, tentokrát na druhém prsu.

Se vzlyknutím jsem zakřičela „Ano, Pane!“ a zaťala zuby, abych udržela další vzlyk v hrdle.

„Komu patříš?“

„Vám, Pane! Pouze Vám!“

Dal mi další polibek důtkami, a pak další. Možná jich mohlo být tak pět nebo šest. Jak následovaly v rychlém sledu, ztratila jsem se v tom pocitu. Každý kousek mého těla zpíval, všechny póry těla mi hořely. Roztáhla jsem nohy ještě víc, abych mohla pojmout ten umělý penis hlouběji a sevřela jsem v rukách silně peřinu. Přes mou silně katolickou výchovu mi vždycky vadily příběhy mučedníků o tom, jak byli obdařeni svatou extází. Teď jsem konečně pochopila jejich vyobrazení, kde měli tváře zkroucené v blaženém výrazu, zatímco byli bičovaní. Protože pokud přijímáte bolest ze svobodné vůle a lásky, bolest se stává láskou.

Nevím, jak dlouho jsem zpracovávala pocity po posledním dotyku důtek. Přišlo mi to jako hrozně dlouhá doba, ale po celou tu dobu ve mně pohyboval robertkem dlouhými tahy v tom samém tempu, kterým se pohybovalo moje bezduché tělo. Když jsem se pak začala vracet k sobě, vyndal ze mě to dildo. „Otevři oči.“

Udělala jsem to a setkala se s jeho pohledem, právě když klečel vedle mě a tu kravatu, kterou předtím použil jako můj roubík, měl obtočenou kolem ruky. Teď mi tím hedvábím pomalu, opatrně setřel slzy a pot z kůže na prsou.

Kravatu si následně sundal z ruky a hodil ji na moje chvějící se břicho. „Jaké máš pocity?“

„Bolest, Pane,“ supěla jsem. „A žízeň.“

Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. „Zůstaň tu.“

„Ano, Pane.“
Znovu jsem zavřela oči a zpomalila dýchání. V přestávce mezi dalším vzrušením jsem se snažila trochu vzpamatovat. Doufala jsem, že pro tuhle noc se mnou stále ještě není hotový.

Když se vrátil se sklenicí vody, posadil se na okraj postele a poklepal si do klína. Rozhodně ještě neskončil.

Posadila jsem se a myslela na to, abych byla opatrná a nezatočila se mi ze spěchu hlava. Pak jsem se mu poslušně přesunula do klína. Odhrnul mi zpocené vlasy z ramenou a přiložil mi okraj sklenice ke spodnímu rtu. Mírně ji naklonil, aby se mi voda dostala do úst.

„Teď. Myslíš, že potřebuješ přestávku?“

„To záleží na tom, co máte teď v plánu, Pane.“

„Ne, právě teď žádný Pán. Teď je tvůj partner, Neil, který se tě ptá, zda potřebuješ odpočinek.“ Usmál se tím svým polovičatým úsměvem a nabídl mi další lok, který jsem vděčně polkla.

„Ach. Pak myslím, že záleží na tom, co máš v plánu, Neile.“

Dal mi skleničku do rukou a opatrně, abych se neskutálela na postel, zvedl mě ze svého klína a posadil mě vedle sebe. Pak si se záměrnou pomalostí rozepnul manžetu od rukávu košile a rukáv si vyroloval nahoru. Protáhl si prsty – ty své dlouhé, elegantní prsty – a já nutně potřebovala další doušek vody.

Zvedl směrem ke mně obočí. „Co si o tom myslíš?“

„Myslím, že...“ Olízla jsem si rty a hypnoticky jsem sledovala pohyb jeho ruky, jak mu na ní zapraskaly klouby. „Myslím, že jsem na tohle čekala hodně dlouho.“

„Znovu si lehni. Dej si pod boky polštář. To pomůže.“ Natáhl se po lahvi s lubrikantem a posadil se na postel čelem ke mně.

„Už jsi někdy dřív tohle dělala?“ zeptal se a já náhle pocítila v nervech náhlé bodnutí a projel mě záchvěv vzrušení. Bylo to tak… obscénní. Tak neuvěřitelně vulgární, že jsem se na to dokonce ani nikdy nechtěla podívat v pornofilmu.

Dneska v noci jsme se chystali v úrovni výstředností postoupit na další úroveň.

„Já ano.“ Na konečky prstů si nabral pár kapek lubrikantu. „Šířka ruky byla dřív problémem, takže pokud by se to nepodařilo, nemusíš se cítit tak, že bys při tom selhala. Pokud se při tom nebudeš cítit dobře, zastavíme to a vrátíme se zpátky k něčemu jinému.“

To mě znervóznilo ještě víc. Pánské ruce byly pro mě vždycky vzrušující. Zejména ty Neilovi lehce šlachovité s křečovými žílami a hnědými chloupky. Často chodil na manikúru. Jednou jsem ho škádlila ohledně té marnivosti, ale on poukázal na to, že když mě prstuje, nechce mě poškrábat zatrženým nehtem.

Ale i tak, teď jsme mluvili o tom, že by do mě dal celou pěst. Měl pravdu, že bylo pravděpodobně lepší to napoprvé nezahrnout do našich hrátek, ale být prostě jen sami sebou – Neilem a Sophií.

S prsty plnými lubrikantu mi masíroval stydké pysky a hráz. Pak do mě začínal vkládat prsty, aby mě jemně roztáhl. Už jsem byla mokrá a plná očekávání z toho, co se mnou dělal předtím, ale z mnohonásobných orgasmů jsem měla uvnitř v broskvičce oteklou tkáň. Když do mě až po klouby vsunul ukazováček s prostředníčkem, dostala jsem strach, že by to mohlo být nemožné.

„Uvolni se a dýchej,“ řekl mi jemně uklidňujícím tónem. „Chceš, abych přestal?“

„Ne, prostě jsem trochu dostala strach,“ řekla jsem s rozechvělým úsměvem. Bylo to, jako bych skákala do bazénu se studenou vodou, chtěla jsem plavat, ale to první ponoření mě vyděsilo. „Věřím ti. Pokračujme.“

Celou tu dobu mě uvnitř těmi prsty mnul, hnětl mi stěny broskvičky a kroutil zápěstím, aby mě uklidňoval zvenku. Zhluboka jsem se nadechla a silou vůle jsem se nutila uvolnit se při tom, protože jsem věděla, že kdybych byla nervózní, nešlo by to. Nanesl si na ruku víc gelu, i když jsem cítila, jak kolem něj všude okolo uniká moje tekutina a pak pomalu, se sevřenou dlaní do mě vklouzl třemi prsty.

Šířka těch tří prstů stále ještě nebyla ani zdaleka tak silná jako jeho penis, ale díky rozdílnému tvaru jsem cítila plnější pocit. Kloub jeho prostředníčku se dotkl mého bodu G a já zasténala a trochu pohnula boky. Přála jsem si, aby zatlačil hlouběji.

„Řekni mi, až budeš připravena na víc,“ řekl tiše a druhou rukou mě hladil po vnitřní stěně stehen. „Teď tomu velíš ty.“

Natáhla jsem se dolů, abych se dotkla svého klitorisu, a při tom prostém dotyku na ten citlivý svazeček nervů jsem zasyčela nepohodlím. Neilova ruka se ihned přestala hýbat.

„Ne, to není o tom. Pokračuj,“ ujistila jsem ho a zoufalství v mém hlase ho muselo přesvědčit, protože pokračoval v jemném dráždění.

Přes kůži mi přejel horký záblesk vzrušení a rozechvěly se mi ruce i nohy. Byla jsem naprosto zaujata zkoumáním toho unikátního vzrušujícího sexuálního zážitku. Na mé naléhání trochu zvýšil rychlost a neustále rukou kroutil a dráždil mě. Povzbuzená tím, že vstupujeme na nové území, jsem nemohla už dál čekat.

Navlhčila jsem si rty a vratkým dechem jsem řekla: „Dobře. Můžeš přidat další.“

Když tentokrát stáhl svou ruku, natřel si na ni ještě více lubrikantu po celé její vnější straně. Obrátil zápěstí a složil k sobě čtyři prsty a pak mě začal otvírat. Moje broskvička se kolem nich roztahovala a ze rtů mi uniklo zvířecí zasténání. Byl to tak neskutečně dobrý pocit, tak neuvěřitelně velký. Palcem mě hladil po klitorisu a já uhnula svou vlastní ruku, abych mu poskytla prostor. Stáhl se, jen trochu povytáhl prsty a pak je pomalu zatlačil zpět, čímž mě stimuloval a moje tělo se začalo podobně vlnit.

„Můžeš jít na to trochu rychleji,“ supěla jsem.

Vyhověl mi. „Je to takhle v pořádku?“

V pořádku? Kurva, to bylo fantastické. Všechny ty pocity, které se ve mně rozléhaly, když těmi čtyřmi prsty klouzal po každém mém záhybu a vrcholku, zatímco se kolem něj moje broskvička svírala. Pracovala jsem v zuřivých kruzích na svém klitorisu a vyklenula jsem boky nahoru. To se ukázalo jako trochu nepříjemné, na pánev jsem začala cítit až moc velký tlak, takže jsem klesla zpátky, když mě tiše nabádal. „Teď opatrně.“

„Je to tak zatraceně dobré,“ zasténala jsem a volnou rukou jsem svírala přikrývku. „Nepřestávej!“

„Ne, dokud mi neupadne ruka,“ řekl se smíchem. Jeho prsty se pohybovaly v moji mokré kočičce a vydávaly tam mlaskavé zvuky. Nedokázala jsem se zbavit neukojitelné chuti, která mě svírala. Bála jsem se, že už nikdy nebudu sytá.

„Prosím, udělej to,“ vydechla jsem.

„Všechno?“ ujasňoval si a palcem mě hladil.

„Ano, prosím,“ přikývla jsem a zpocené vlasy jsem měla přilepené vzadu k hlavě.

Vytáhl ruku a nabral si na ní ještě víc lubrikantu, až mu stékal po paži, když se mísil s mou vlastní šťávou. Pomalu a opatrně mi do kočičky vložil celou dlaň. Palec měl přitisknutý k ostatním prstům.

Tím, že přidal i palec, vznikl překvapivě jiný tvar i velikost, nebo aspoň něco úplně jiného, než jsem čekala. Díky tomu, že měl ruku důkladně namazanou, hladce se mu do mě podařilo vklouznout i tou nejširší části ruky. Překvapeně jsem vydechla.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a starostí se mu zkrabatilo čelo. „Můžu přestat -“

„Ne, nepřestávej.“ Natáhla jsem se dolů po jeho ruce a nahmatala jsem jeho zápěstí, na kterém byly u vchodu do mé kočičky cítit ohnuté šlachy. „Ach můj bože.“ Hlas se mi zachvěl. „Ach můj bože. Skutečně je tam.“

„Je to tak.“ Svou vlastní volnou rukou zakryl moji vlastní. „Řekni mi, jak hluboko je moc hluboko.“

Už tenkrát, když jsem byla naprosto nezkušená a on měl ten největší penis, který jsem v sobě kdy měla, udělal to samé. Omotal mi prsty kolem svého penisu a naváděl mě, říkal mi, jak kontrolovat hloubku zajetí a zjistit, co je pro mě nejlepší. On byl tím nejobdařenějším mužem, s kterým jsem kdy.

Byl také tím nejohleduplnějším mužem, se kterým jsem kdy byla.

Držela jsem ho za zápěstí a pomalu pohybovala jeho rukou ve mně. Malinko jsem ji povytáhla, až hrozilo, že ta nejširší část vyklouzne ven a pak ji zatlačila trochu zpátky. „Ne úplně. Prostě tak, jo?“

„Jo.“ Usmál se na mě. „Dosáhneš na vibrátor?“

Moje ruka po něm tápala po posteli a on pokračoval. „Chystám se udělat přesně to samé, co dělám teď, dokud mi neřekneš, že chceš změnit tempo nebo abych zajel hlouběji. Pak, až dosáhneš orgasmu, tak ruku vytáhnu. Je to tak mnohem snazší.“

Přitiskla jsem si špičku vibrátoru ke klitorisu a zapnula ho. Netrvalo dlouho a dostala jsem se až na hranu, ale stále jsem bojovala a vibrátor odtáhla, abych mohla bojovat. Chtěla jsem cítit intenzivnější tlak, cítit tu ruku uvnitř sebe víc. Prostě jsem chtěla víc.

„Rychleji,“ žadonila jsem a zvýšila rychlost pohybů jeho ruky a kroutila jeho prsty. Znovu jsem si přiložila vibrátor ke klitorisu a tentokrát už jsem přestat nemohla. Všechny svaly se mi napjaly až k bodu bolesti a z krku mi uniklo vysoké, tenké zaúpění. Kroutila jsem se, vzpínala proti peřině a slyšela, jak pod mými nehty ta tkanina slyšitelně praská. Orgasmus pokračoval dál a dál, ale já nechtěla polevit. Bezmyšlenkovitě jsem křičela, mlátila hlavou ze strany na stranu a volnou rukou tloukla do postele. Vyvrcholení přešlo v divokou, nekontrolovatelnou sílu, která mě zanechala bezmocnou v samém centru bouře. Myslela jsem, že umřu. Byla jsem si jistá, že tohle nikdy nepřežiju.

Než jsem se dostala zpátky na zem, moje broskvička se stále ještě svírala kolem nepředstavitelně obrovské ruky, jemně ze mě vyklouzl. Tělo se mi třáslo násilnými otřesy. Stehna se mi chvěla. Měla jsem pocit, že kosti i svaly se mi díky čirému potěšení změnily v tekutinu.

Otřel si ruku o peřiny – stejně je budeme muset hotelu proplatit – a opatrně mu položil jednu ruku na bok. „Je to až příliš?“

„Vůbec ne,“ zachraptěla jsem.

„Myslíš, že se potřebuješ napít?“

Přikývla jsem, i když jsem neměla ani tušení, jak se mi povedlo pohnout krkem.

Pomohl mi posadit se, moje bezvládné tělo přidržoval na svém hrudníku, zatímco mi druhou rukou podal sklenici. Spolkla jsem zbytek a pak jsem se znovu zhroutila, zatímco ji šel doplnit.

Když se vrátil, posadila jsem se a při bolesti mezi nohami jsem sebou trhla. „Hele, místo styku mohla bych tě sát? Nerada bych na tvoje narozeniny při tom dostala strach -“

„Dobrý bože, Sophie. Po tom všem se tě nechystám požádat, abych se s tebou vyspal. Tohle bylo poprvé, cos byla udělána pěstí, takže chápu, že potřebuješ klid.“ Rozepnul si košili, vyklouzl z ní rameny a zul si boty. Rozepnul si opasek, nechal si kalhoty sklouznout dolů a pak se znovu usadil na pokrývku vedle mě a vzal mě do náručí.

„Vážně,“ opřela jsem se o loket. „Nebudu se cítit dobře, když pro tebe aspoň něco neudělám. Potřebuji ti to… vrátit. Nemůžu vystát, když z toho nic nemáš.“

„Dobře,“ po chvíli souhlasil. „Měl bych začít sám?“

Natáhla jsem se vedle něho a libovala si pocitu zpocené kůže a přetížených svalů na měkké pokrývce. Prsty jsem mu přejela po úzké linii chloupků na břiše. „Hmhm. Zbožňuji sledovat tě, jak si ho vyhoníš.“ Popadla jsem ho za horní linii boxerek. „Zbav se jich.“

Zvedl boky a to černé hedvábí posunul po nohou dolů. Jeho penis byl už napůl tvrdý, a jak se pomalu hladil, přehodila jsem si nohu přes jeho. Tiskla jsem se k němu svým tělem a líbala ho na hrudníku, kam až jsem dosáhla a pak dolů až na konec linie jeho chloupků na kůži.

„Zbožňuji to. Tohle všechno,“ zapředla jsem mu do ucha. „Zbožňuji, když mě ovládáš. Když mě potrestáš a bolí to. Zbožňuji, když nad sebou ztrácím kontrolu. Ztrácím sama sebe.“

Zaburácel jím hluboký povzdech. Teď už byl tvrdý, jeho předkožka při každém dalším tahu ruku víc a víc napínala přes tu těsnou růžovou hlavičku jeho penisu.

Sklouzla jsem po jeho tělu níž, sála a olizovala jeho břicho. Pak jsem se na kolenou rozkročila nad jeho stehny. Moje mokrá, bolestivě nateklá broskvička se přilepila k jeho kůži a při tom dotyku zasténal. Moji ruku překryl svojí, když jsem se sklonila a moje ústa se vznášela nad hlavičkou jeho penisu. Nezavírala jsem rty ani necucala, nebo dokonce jen vyplázla jazyk. Jen jsem nechala z úst vytéci tenkou linku slin přímo na jeho špičku, až se začal boky svíjet proti posteli. Donutila jsem ho počkat tak dlouho, jak jsem dokázala zůstat nad ním a dát mu tolik, kolik jsem jen mohla.

Ta pozice, ve které jsem byla, nebyla ideální pro to, abych na něm pracovala hlavou, takže jsem na něm zapracovala rukou, kterou jsem nahradila jeho vlastní, a pomalu a líně jsem jí po celé jeho délce přejížděla nahoru i dolů. Když jeho boky začaly přirážet do tempa mého pohybu a pak začaly zrychlovat, když zoufale chtěl víc, vklouzla jsem jazykem na jeho předkožku a dráždila to super citlivé místo na jeho hlavičce. Rukama mě chytil za hlavu a přitahoval si mě k sobě až tak hluboko, že jsem ho měla v ústech zastrčeného jako roubík. Jeho tělo bylo pode mnou napjaté a vydal zvuk, který mohl být buď radostí, nebo bolestí, když mi explodoval přímo do úst a krku. Pod jeho semenem jsem se zakuckala. Pak jsem si z ruky a jeho hlavičky olízla i tu poslední kapku, kterou mi poskytl.

Syčel a smál se tomu a rukou si přejel přes obličej. „Ach, Sophie. To byl fantastický dárek k narozeninám.“

„Děkuji ti.“ Vytáhla jsem přes nás oba pokrývku a na okamžik si užila to sadistické potěšení, jak se opatrně snažil vyhnout kontaktu mezi skleničkou a svým penisem.

„Užila sis to? Bylo tu něco, co bys ráda změnila?“ To byl jeho obvyklý dodatek a já to pokaždé zbožňovala. Bylo to úžasné být tak oceněna a ne jen tak rychle zanechána sama pro sebe, než začne chrápat. Moji předchozí partneři byli v tomhle směru příšerní.

Uvažovala jsem nad jeho otázkou. „Nic, co jsi udělal, ale něco mi vadilo.“

„Hmm?“ Zeptal se mě a pohodlněji si mě uložil na rameni. Prsty mi v dlouhých, jemných kroužcích přejížděl po páteři.

„Nelíbilo se mi, žes byl prostě jen tak schopný zavolat na recepci a to stačilo říct: „Hele, bude se odtud ozývat křik ženy, tak to prostě ignorujte“, a oni s tím neměli žádný problém.“ Zamračila jsem se. Když jsem to řekla nahlas, znělo to ještě hůř.

„Když to takhle říkáš, myslím, že je to trochu...“

„Jo.“ Už jsem o tom nechtěla dál přemýšlet, ale ta představa mi stále útočila na mozek. „Když si pomyslím na to, že by kdokoli mohl… Ne ty, ale nějaký jiný chlap, nějaký blázen, co si hraje na doma...“

Při tom pomyšlení se mi sevřelo hrdlo. Snažila jsem se lapat po vzduchu a z očí mi unikly slzy. Ještě než jsem si stihla uvědomit, co se děje, zaútočil na mě plnohodnotný útok úzkosti.

Neil se posadil a tak rychle, jak jen to zvládl, si mě k sobě pevně přitiskl. Tvář měl položenou na vrcholku mé hlavy a houpal mě. „Všechno v pořádku. Je to v pořádku,“ šeptal. „Držím tě.“

Tohle byl zdaleka ten nejhorší sub syndrom, který jsem kdy zažila. Ta představa, že by někdo využil, zatímco jsem byla naprosto bezmocná – při tom pomyšlení se mi zvedl žaludek a byla jsem naprosto ochromena strachem. Tady nebylo žádné nebezpečí, že by se mi to stalo, takže jsem se snažila sama sebe uklidnit tím malilinkatým zbytkem logiky, který mi ještě zůstal. Neil by mi takhle nikdy neublížil a já bych to nikdy nedělala s nikým jiným, než s Neilem. Ale jen ta prostá myšlenka, že by takhle mohla být zraněna nebo zneužita mladá žena, která důvěřuje svému partnerovi, jako důvěřuji Neilovi já a ta důvěra bude rozbitá naprostou brutalitou, mě zevnitř drtila. To jediné, co jsem zvládla, bylo to, že jsem hystericky vzlykala.

„Jsem tady, miláčku. Dýchej, dýchej.“ V hlase měl naprostou bezmoc. Věděla jsem, že se snaží ovládnout. Snaží se, ale nedokáže mi pomoct. „Prostě dýchej. To přejde. Přejde to.“

„Nemám strach z tebe. Nikdy bych si nemyslela, že bys mi mohl něco udělat. Já jen prostě… myslela jsem na to, co by se mohlo stát jiným ženám...“ škytala jsem a ta bolest v hrudníku se jen dál zvětšovala. Rozbrečela jsem se ještě víc, ale musela jsem mu to říct. Musela jsem to ze sebe dostat. „To byla ta jediná věc, kterou jsi mi kdy řekl… Byla to ta jediná věc, která mě skutečně vyděsila.“

„Ach, Sophie. Nikdy jsem neměl v úmyslu tě vyděsit.“ Jeho úzkost mě uklidňovala, i když mi to přišlo naprosto sobecké. „Nikdy jsem si nemyslel -“

„To je v pořádku. V té chvíli mi to nevadilo. A neměla jsem z tebe strach.“ Jen tím, že jsem to vyslovila, mi to přišlo už trochu snesitelnější. „Myslel jsi to tak, abys mě ujistil, že pokud by mě někdo slyšel a stěžoval si, tak je to vyřízeno. Nemohl jsi tušit, jak mi to bude znít.“

„Ne, měl bych. Kdybych jen pomyslel -“

Přitiskla jsem mu dlaň na tvář. Nos jsem měla z hysterického pláče ucpaný. „Nemohl jsi to vědět. Dokonce i přes své zkušenosti z minulosti… jsi muž. Nemyslíš na tyhle věci, protože nepoužíváš mozek stejným způsobem jako my ženy.“

Znovu mě uložil a kolébal se spolu se mnou, dokud se můj dech nezpomalil a já se znovu neuklidnila.

„Omlouvám se, že jsem upadla do sub syndromu a zničila ti narozeniny.“ Snažila jsem se o tom vtipkovat, ale už v okamžiku, kdy jsem to vyslovila, mi to znělo pateticky a sebelítostivě.

„Ty jsi mi nezničila narozeniny, Sophie.“ V jeho slovech znělo takové přesvědčení, že jsem se málem znovu rozplakala. „Ve skutečnosti si myslím, že jsem se spletl. Tvoje submise nebyla tou nejlepší částí tohoto večera.“

„Co tedy?“

Vzal si můj obličej do dlaní a naklonil se ke mně s tím nejsladším, nejměkčím polibkem. Když se odtáhl, jeho oči si do toho nejmenšího detailu prohlížely moji tvář. „Protože dneska večer, na rozdíl od jiných nocí, které jsme tu strávili… Dneska v noci tu se mnou zůstáváš.“

Při zpětném ohlédnutí jsem nedokázala pochopit, jak jsem kdy mohla mít vůli, abych ho opustila.