SW - 21. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

Druhý den ráno mě probudila vůně a zvuk prskající slaniny. Zamotaná do měkké přikrývky jsem se skulila z pohovky a podívala se, jestli ještě spí Penn s Beccou. Ale po Liamovi ani Pennovi nebylo ani památky. To oni musí být zdrojem slaninové vůně.

„Probuď se, ospalče,“ řekla jsem, když jsem z Beccy strhla přikrývku. Zasténala a začala na mě chrlit některá velmi pestrá jména, z nich jedno bylo něco jako: Vymlácená pšenice nebo Zmutovaná opice. No promiňte, co to vůbec znamená?

„To je tvůj způsob, jak mluvit s tvou Bestií?“ Zasmála jsem se a snažila se obtočit Becčinu deku kolem sebe.

„Ta je moje! Pořiď si vlastní!“

„Kinsley! Becco! Vstávat, snídaně je na stole!“ Zavolal Penn. Vyskočily jsme a jako o závod jsme se hnaly do kuchyně, klouzajíc po našich přikrývkách a ponožkách. Skoro jsem sebou plácla na zem, když jsme zahnuly za roh do kuchyně, takže se Becca nemohla dobrých pět minut přestat smát.

Liam při pohledu na nás zvedl obočí. „Myslel jsem, že jsem ti poslal chrániče na Beccu.“

Ukázala jsem mu ruce a nohy pokryté modřinami, které jsem si udělala při sportu a ve spolupráci své nejlepší přítelkyně alias Satanova potěru. „Zapomínám je nosit. Možná bychom mohli zabalit Beccu do bublinkové fólie a potom jí poslat jako malou listovní zásilku.“

Kluci se rozesmáli. „Já tu bublinkovou fólii vetuju,“ vtipkoval Penn.

Zakmitala jsem obočím, když jsem přistoupila k prozkoumání jídla, které uvařili. „Budeš své rozhodnutí muset přehodnotit, až ti naklepe kotlety v žaludku.“

Becca po mě přes rameno střelila výhrůžným pohledem. „Doufám lidi, že máte rádi slaninu a vafle.“

Oči se mi rozzářily. „Vafle pro mě, prosím!“ Usmála jsem se a posadila se ke stolu. Becca mě následovala.

„Co, my jsme vám uvařili a ještě vás máme obsluhovat?“ Škádlil nás Liam, který už připravoval vafle na talíř. Střelila jsem po něm svým nejlepším štěněcím pohledem.

„Ach, prosím. Nedělej na mě oči. Nemá to na mě žádný vliv.“

Jo, jo, za dvě vteřiny přede mnou stály vafle, pomerančový džus, káva a javorový sirup. Mrkla jsem na něj. „Umyjeme nádobí.“

***

Většinu neděle jsme strávili lenošením na pláži. Liam hodně času strávil tím, že mi vtíral do kůže opalovací krém. Prozkoumával všechny moje křivky a vychutnával si každičký dotyk. Usmála jsem se na něj přes rameno a on se naklonil, aby mě políbil.

„Vzpomínáš si na náš rozhovor včera v noci?“ Zeptal se.

„Ten o vztahu?“ Zeptala jsem se, kousla ho do rtu a ohlédla jsem se směrem k oceánu.

„Mhm. Jen jsem se chtěl ujistit, že si uvědomuješ to, že jsi souhlasila.“

Zasmála jsem se a uvědomila si, že jsme měli oba úplně stejný strach. „Takže, ty jsi můj přítel? Liam Wilder je můj přítel?“

Usmál se. „No, neoslovuju se ve třetí osobě, ale ano, Liam Wilder je tvůj přítel a… je to šťastlivec.“ Přejel mi rukou pod šňůrkami bikin a já se bála, že je rozváže stejně rychle jako včera v noci. Plácla jsem ho přes ruku a odstrčila jí hravě pryč.

Potom, co jsme si tu situaci vyjasnili, jsem se cítila mnohem víc v pohodě. Být s ním bylo snadné a zábavné. Jistě, když vytáhl fotbalový míč a my čtyři společně hráli, stěží jsme se na fotbal soustředily, protože jsme s Beccou sledovaly, jak skvěle vypadají naše polovičky v plavkách, ale možná bych si i na to nakonec zvykla. Několikrát jsem ho přistihla, že se na mě dívá stejným způsobem a musela jsem potlačit smích.

Všichni čtyři jsme se snažili prodloužit den, jak to jen šlo. Po večeři jsem plnila myčku nádobím, když mě Liam objal kolem pasu a otřel se mi o ucho. „Nemusíš chodit domů. Můžeš zůstat tady a já tě zítra na trénink odvezu.“

Bože, to bylo tak lákavé. Pocit z toho, jak mě svírá v náručí, mi pohltil většinu funkčních mozkových buněk, ale pořád jsem měla dost rozumu, abych potřásla hlavou. Liam byl v mém životě jako přírodní živel. Kdybych ho nechala, vtrhl by dovnitř a obrátil by všechno vzhůru nohama, dokud by to jediné, co by mu stálo v cestě, nebyly mé city k němu. Musela jsem si mezi námi udržovat odstup, jen na jednu noc.

Otočila jsem se mu v náručí a ovinula mu ruce kolem krku. Když jsem se postavila na špičky, měla jsem tvář skoro ve stejné úrovni jako on. „Měla bych jít domů a zavolat rodičům… zkontrolovat e-mail, víš, vrátit hlavu do normálního života.“

Zasmál se. „Tohle by mohl být normální život.“

Otřásla jsem se z jeho narážky. „Nesnaž se mě přesvědčit. Moje touha zůstat je obrovská.“

„Zní to, jako bych se měl dál snažit, abych tě přesvědčil.“ Sklonil hlavu a políbil mě na krk. Mé oči se s třepotáním zavřely a z úst mi unikl malý povzdech.

Pak jsem se prudce vrátila do reality. „Ne. Ne, ne, Liame!“ Odtáhla jsem se od něj. Liam zvedl ruce a snažil se ovládnout smích.

„Hraješ špinavě! Becco jdeme!“

Cítila se stejně jako já, což byl důvod, proč jsme obě vyběhly z domu, zamávaly klukům na rozloučenou a nenechaly je, aby nám zabránili v odchodu. Naskočily jsme do auta a já zamkla dveře, abychom byly uvnitř a v bezpečí před našimi hormony.

Jakmile jsem nastartovala motor, řekla jsem: „Ti kluci jsou nebezpeční,“ obvinila jsem je, když jsem vyjížděla autem z příjezdové cesty.

„Dobrá věc je, že jsi tam byla jako morální podpora, jinak bych odešla. Penn by mě pravděpodobně musel další tři týdny přemlouvat, abych vyšla z pokoje, ve kterém bych se zabarikádovala.“

Smála jsem se. „Já prostě nemůžu uvěřit, jak rychle se všechno děje. Liam mě včera v noci požádal, abych byla jeho přítelkyně.“

Becca se ve svém sedadle otočila čelem ke mně. „Cože?! Kdy?“

Kousla jsem se do rtu a snažila se soustředit na silnici před sebou. „No, tak nějak uprostřed noci, ale pak se zeptal znovu na pláži, aby si to potvrdil.“ Periferně jsem viděla, jak vykulila oči.

„A co jsi řekla?“

„Ano! Samozřejmě. Myslíš si, že jsem blázen?“

„Ano, trochu. Ale to nesouvisí s touto situací. Wow, to je úlovek.“ Přikývla, jakoby si tu chvíli představovala.

„A co ty a Penn?“ Zeptala jsem se.

Becca přimhouřila oči a zadívala se ven čelním sklem. „Ještě si nejsem jistá. Prostě, zrovna se dostal ze vztahu a řekl mi, že na to chce jít opravdu pomalu. Nemyslím si, že chce svůj ex-vztah zneuctít tím, že tak rychle skočí do nového.“

„Myslím, že to dává smysl. Jak to je dlouho, co se rozešli?“

„Něco málo přes měsíc.“

„Hmmm…“ Upřímně řečeno, nebyla jsem si jistá, jaké bylo pravidlo ohledně trvání volného času mezi vztahy. Myslím, že to záleží na tom, jak dlouho byli spolu a na způsobu, jakým se rozešli.

„Myslím, že je jasné, že o tebe má vážně zájem. Dneska se od tebe prakticky nehnul. Jen vydrž a já se budu snažit získat informace od Liama, kdybys potřebovala.“

Becca se zasmála. „Jo, snažím se prostě jít s proudem, ale nejsem v tom moc dobrá. Myslím, že jsem příliš náročná.“

***

V pondělí ráno jsme se všechny sešly s trenérkou, která vysvětila, že Tara už není součástí týmu ULA. Hned jsme hlasovaly pro novou kapitánku a zvolily jsme si Sofii, kterou kromě toho, že nechala týrat juniorky, všichni milovali. Očekávala jsem rozruch, jakmile se o Taře všichni dozvědí, ale skoro byste mohli slyšet ten úlevný vzdech, který se šířil skupinou.

Po tréninku jsme zamířily do šaten, když mě dohonila Sofie.

„Ahoj, mohly bychom si na vteřinku promluvit?“ Zeptala se.  Oči Sofii kmitaly mezi podlahou a mnou, ruce si nervózně mnula.

„Jistě. Samozřejmě,“ odpověděla jsem a připravila se na nejhorší. V určitých okamžicích posledních týdnů, byla Sofie stejně špatná jako Tara, ale teď, když byla její vůdkyně pryč, se zdálo, že Sofie je téměř plachá.

„Chtěla jsem se ti za všechno omluvit. Tara a já jsme se opravdu cítily být nad týmem. Měly jsme ho víc stmelovat, než rozdělovat. Teď si uvědomuji, že jsem dostala druhou šanci a nezvorám to. Nikdy jsem s tebou takhle neměla zacházet a uvědomuji si, že pro to neexistuje omluva...“

Položila jsem jí ruku na rameno. „Bez obav. Zapomeneme, co se v posledních týdnech stalo a půjdeme prostě dál. Zní to dobře?“

Tvář se jí uvolnila úlevou. „Díky, Kinsley.“ K mému překvapení se natáhla dopředu a pevně mě objala. Bylo to trapné. Jako hodně trapné. Poklepala jsem jí na záda a nakonec jsem se z jejího objetí vykroutila.

Po zbytek týdne jsem se snažila žít přítomným okamžikem. Na fotbale jsem se zaměřila na fotbal.

Trenérka Davisová nás tvrdě tlačila k lepším výkonům a já měla dobrý pocit, že jsem se mohla věnovat i něčemu jinému, než přemýšlení o Liamovi.

Na příští týden jsme měly naplánované zápasy proti jiným školním týmům, takže jsme se na to tvrdě připravovaly. Byla jsem hodně nervózní, jen jsem na to pomyslela, ale trenérka mě ujistila, že mě to při zápase přejde. Ale bohužel, to mě znervóznilo ještě víc. Technicky to byl můj první zápas za tým ULA a já chtěla zapůsobit na každého, kdo očekával, že budu vynikat. Ne, chtěla jsem překonat všechna očekávání, která měli. Chtěla jsem, aby řekli: „Myslel jsem, že bude dobrá, ale ta dívka je zázrak.“ Nezbývalo by jim nic jiného, než mě přirovnat ke Katniss.

Ve čtvrtek jsme odpočívaly a trenérka nám zadala ještě poslední úkol, než náš trénink skončí.

„Nezapomeňte, že se tuto sobotu půjdeme jako tým podívat na zápas LA Stars. Bude to pro všechny z vás zkušenost, která vám pomůže vymanit se z toho, jak to chodilo na střední škole. Dá vám to ochutnat, na jaké úrovni soutěží profesionální sportovci a na co se musíte během našich tréninků a zápasů zaměřit. Zítra s vámi nepojedu, sejdeme se až před stadionem v 5:45 odpoledne. Vezměte si černá trička ULA a džíny.“

Se vším, co se kolem děje jsem zapomněla, že bude mít Liam zápas.

„Budeš mít možnost vidět hrát svého přítele profesionální fotbal,“ dobírala si mě Emily na cestě domů. Když jsme se v neděli večer vrátily domů, svěřily jsme se Emily s tím, co se o víkendu stalo. Z většiny toho, co jsme jí řekly, měla pusu dokořán, ale teď si myslím, že se s tím smířila.

„Penn tam bude taky,“ podotkla jsem. I když to nebylo oficiální, mluvili spolu Penn a Becca každý den, stejně jako Liam a já, takže spolu technicky chodili. Pravidla ať jdou k čertu.

 „To se nepočítá!“ Objasnila Becca ze zadního sedadla.

„Hm, vlastně ano, rozhodně se to počítá,“ opravila jsem jí.

„Takže, Kinsley a já půjdeme v pátek na tu týmovou akci s kluky, a pak nás můžu všechny tři odvést v sobotu na zápas,“ nabídla Becca.

„To zní bueno,“ zavtipkovala jsem.

„Hmm, to mi připomíná… pojďme si dát k večeři tacos!“ Vykřikla Becca. Emily a já jsme se dohodly na pravidle. V LA se tacos neodmítá.