Ricochet - 10. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

„Tatínku?“ zašeptá hlas v černé tmě a probudí mně slabé zatřesení. „Tatínku probuď se.“

Otevřu oči do jasného, téměř oslepujícího světla. Cítím se jako bych spadl do prázdna a uprostřed je můj syn, James, držící svého vycpaného králíka, Pana Timse. „Jayi?“ Touha vzít ho do náruče mi rozpaluje svaly, když běžím k němu, ale mé tělo je těžké, táhne ho dolů gravitace a on zůstává mimo můj dosah. Zůstanu stát, ruce natažené a usmívám se. „Pojď sem, Jayi. Pojď za mnou.“

Jeho oči mně zdálky zkoumají. Podezřívavě. Opatrně. „Udělal si něco zlého, tatínku? Tomu muži?“

Sklopím hlavu, myslím na Marquise a jehly, které jsem mu zabodl do krku. Jenom můj syn mohl vyvolat tu vinu, kterou najednou cítím. „Ublížil tobě a mamince, Jayi. Musel jsem mu ublížit. Tak aby už neublížil nikomu dalšímu.“ Zamračím se, když mi dojde, že jeden malý detail nesedí. „Jak víš, že jsem mu ublížil?“

Jay nahne hlavu a dlouze se na mně podívá, zatímco si hraje se šňůrkami visícími z Pana Timse. „Alec mi to řekl.“

„Alec?“ Ovládne mně vztek, naprosto překrývá jeden velký otazník-jak mohl o něčem mluvit s Alecem?

„Musím jít tatínku.“

„Jayi! Počkej!“ Natáhnu se po něm, ale jsem příliš daleko, abych s ho mohl dotknout. „Kam? Kam jdeš? Nech mně jít s tebou. Prosím.“ V očích se mi vytvoří slzy. „Ukaž mi, kde mám najít tebe a maminku.“

Na tváři se mu objeví úsměv. „To je podvádění. Musíš se probudit.“ Jeho hlas se změní do hlubokého mužského hlasu. Rty se mu zkroutí a kopne mně do holeně. „Probuď se.“

Má víčka se prudce otevřou, rychle mrkají, když mi sluneční světlo, zářící skrze odhrnuté závěsy na okně, téměř usmaží oční bulvy. Nejasná postava stála opřená o dveřní rám, ruce založené, kouřová chuť jeho cigára mně zaštípe na jazyce, zrovna když se oblak kouře vyvalí z jeho pusy. Sklopím zrak k podlaze, na které jsem patrně strávil noc i s nazutými botami, „Zkurvená whisky.“ Povlak potu pokryl mou kůži, když jsem si dlaní otřel obličej. „To se mi stane pokaždé.“

„Zábavná noc?“ Alecova slova jsou protkaná střízlivým zklamáním.

Poškrábu se na zátylku. „Tvá přítelkyně je ve vedlejším pokoji. Řekl jsi ahoj?“

„Nakoukl jsem dovnitř. Spí jako miminko.“ Vyfoukl další oblak kouře. „Zapomněl jsem ti pogratulovat k tvému prvnímu zabití tu noc. Chlorid draselný. Pěkné finále.“

„Myslel jsem, že se ti to bude líbit.“ Vytáhl jsem se na okraj postele a sebral jsem láhev z nočního stolku, vypil jsem zbytek whisky, než jsem ji natáhl před sebe, jako přípitek k Alecově stoické tváři. „Na opici...(z ang. Hair of the dog; znamená to, že nejlepší lék na kocovinu je alkohol)“

„Když o tom mluvíme, možná bys mohl vytrénovat svého psa, aby mi neojížděl můj oblek od Armaniho za dva tisíce dolarů.“

„S přispěním od lidí z DigiCoin International.“

Asi před šesti měsíci se Alec naboural do DigiCoin, světové směnárenské stránky, ukradl jedenáct milionů dolarů, které opatrně schoval v elektronické peněžence a převedl je na konto v zahraniční bance. Naprosto nezjistitelné. V hlubinách internetu, směnárenská stránka byla spojená s některými z nejzvrácenějších stránek s dětským pornem. Po nabourání se do DigiCoin se Alecovi podařilo zrušit půl tuctu webů s prodejem bílého masa.

„Myslím, že budeš souhlasit, že jsou to dobře utracené peníze, příteli,“ řekl.

„Čekám, že začneš podporovat země třetího věta a vyvrátíš všechny předsudky, které jsem si o tobě vytvořil a to, že jsi sobecký čurák.“

„Proč popírat pravdu?“ Cigáro viselo z jeho sevřených zubů, když se zakřenil. „Myslel jsem, že tě s ní najdu v posteli. Což znamená, že jsi včera v noci šel hledat prostitutky.“

„No co. Nikdy jsem nesouhlasil, že budu během toho držet celibát.“

„Vraždit prostitutky na veřejnosti není ten nejlepší způsob, jak nepřitahovat pozornost autorit.“

„Nikdy jsem žádnou nezabil,“ řekl jsem, vztyčujíc prst. To byla pravda. Nikdy jsem nezabil ženu, ačkoliv co se stalo v době, když jsem měl výpadek jsem nemohl říct.

„Zatím.“ Naklonil hlavu. „Takže jsi nevinně ošukal ženu a vy dva jste se rozešli, spokojení a šťastní se světem?“

Třel jsem si dlaň o lebku. „Neublížil jsem jí.“

„Viděl jsem tě Nicku. Ty výpadky. Prázdná místa, která nemůžeš vyplnit. Násilí v tvých očích. Jsi kousek od ztracení kontroly.“ Pokrčil ramena. „Je pár přírazů ptákem hodno pokažení plánu ještě, než vůbec začal?“

„Nepokazím ho! Věř mi.“

„Důvěra je všechno co mám, bratře. A pokud zničíš ji, budu na to sám. Myslím, že ani jeden z nás o to nestojí.“ Pohled přilepený na mně, hrál si s manžetou a pod sakem si narovnal košili. „Máš všechno, co na dnešek potřebuješ?“

„Jo. Vše připraveno.“

„Vymezil sis místo?“

„Jo.“

„Dobře. Neudělej nic hloupého.“ Jeho šedé oči se zavrtaly do mých, plné vážnosti, na jejíž ocenění jsem neměl sílu, vzhledem k monstrózní kocovině. „Je důležité, aby ses udržel naživu.“ Usmál se, pak pokývnul hlavou k Aubreeiným dveřím. „Když mluvíme o udržení se naživu, pravděpodobně umírá hlady. Pokus se jí nepodrobit svým stravovacím návykům. A pro Krista, pusť ji na záchod.“