RFY - 8. kapitola

Překlad: Tynare

Brody 8

“No, mohlo to dopadnout lépe.” Seděl jsem na zavřeném záchodovém víku, držel si hlavu v dlaních a přemýšlel, co se to sakra právě stalo. Zvedl jsem ruku abych zaklepal a než jsem se vzpamatoval, Piper mě předběhla a prudce otevřela dveře a najednou jsem se díval na Kacie v podprsence a kalhotkách. Byla to nehoda….nebo požehnání. Nádherný, zmatený dar od Boha, zabalený v balíčku sexy křivek a jasných zelených očích. Byl přikryt černou krajkou a čekal až ho rozbalím. Sakra, vypadala tak dobře. Jednoduché, ale natolik silné, že se mi sevřely koule. Pokaždé když se na ní během dne podívat, uvidím ji jak stojí v černém prádle s šokovaným pohledem, když mě viděla. Jen vzpomínání, bylo  na mě v tuto chvíli moc.

Vstal jsem, zapnul sprchu a vstoupil dovnitř. Pod studenou vodou jsem stál několik minut. Zbytek odpoledne s Kacie bylo trapné a to mě zabíjelo. Vyhnula se mému pohledu a rychle odešla z místnosti, když jsem já do ní přišel. Zřejmě nechtěla být nikde kolem mě. Chtěl jsem si s ní promluvit a znovu se omluvit, abychom se mohli vrátit k normálu, ale nikdy jsem s ní nezůstal sám. Měl jsem hemeroidy s názvem Ashley, která mě pronásledovala všude, kam jsem šel.

Fred mě neustále zásoboval nejnovějšími informacemi o počasí.

“Vypadá to, že zítra ráno v pět znovu otevřou most, teda pokud déšť během noci ustane, ale slibují to.”

Zjistil jsem, že Fred tráví večery ve svém bytě a sleduje staré policejní pořady a poslouchá policejní rádio, aby měl nejpřesnější informace o uzavření mostu.

“Opravdu? No, to je dobře. Budu makat na tom, abych dostal svůj pickup ven před setměním a zítra brzy ráno budu moci vyjet.”

Fred se na mě podíval a pomalu přikývl. Zdálo se, že je trochu zklamaný, že slyší, že je budu brzy opouštět.

“Myslel jsem si, že možná později v létě, bych se mohl vrátit a ukázal bys mi, jaké druhy ryb umíš vytáhnout ze zadního jezera”.

“Brody, to zní skvěle. Můžeš se sem vrátit kdykoliv budeš chtít. Možná, že příště si můžeš pronajmout pokoj, místo tohoto starého gauče.” Natáhl se přes gauč a podal mi ruku.

“Frede, máme právě spolu ten velký moment mezi začínajícími kamarády?” Dobíral jsem si ho a chytil ho za napřaženou ruku.

Fred se hlasitě zasmál. “Myslím, že jo!”

Vynechal jsem večeři, místo ní jsem strávil tři hodiny strkáním větví pod moje auto, abych ho dostal ven. Poté jsem přišel dovnitř a všude bylo ticho. V kuchyni bylo uklizeno a všechny talíře čisté, kromě jednoho, na kterém byla potravinová folie. Šel jsem k němu a byl nadšený, že na něm je lísteček s mým jménem. Nebyl jsem si jistý, jestli to je Kacin rukopis, ale věděl jsem, žeto jídlo tu pro mě nechala ona. Jestliže pečeně a brambory byla její představa o smíru, chtěl jsem si tu holku vzít hned zítra. Sedl jsem si a pustil se do toho.

“Ahoj.”

Vzhlédl jsem od stolu a viděl Kacie stát v rohu kuchyně a nervózně si hrát s jejím stříbrným náhrdelníkem. Zíral jsem na ten náhrdelník už minulou noc a snažil se zjistit, co na něm bylo vyryto. Asi si myslela, že se jí dívám na prsa. Pravdou bylo, že, tam jsem se taky díval. Odkašlal jsem si.

“Ahoj. Uh….díky za jídlo. Je to chutné. Výborné,” odpověděl jsem a doufal, že nemám šťávu po celém obličeji.

Plaše se usmála a přešla k ledničce, ze které si vzala krabici mléka.

“Nemáš zač. Vytáhl si své auto?” Zeptala se, když mi nalévala mléko do vysoké sklenice.

“Jo, naštěstí jo. Nechtěl jsem čekat na odtahovku. Kdo ví, jak by jim to zítra dlouho trvalo.”

“Fred říkal, že odjíždíš zítra.”

“Jo rád bych odjel brzo ráno, předtím než se objeví Ashley a bude se mě chtít držet a snažit se jet se mnou.”

Kacie se zasmála, ale nebyl to upřímný smích, který jsem slyšel v posledních dnech.

“Poslyš,” pokračoval jsem, “Doufal jsem, že s tebou budu mluvit předtím než odjedu, ale zdálo se mi, že se mnou celé odpoledne nechceš mluvit. Takže jsem tě nechtěl do ničeho tlačit. Dneska v koupelně…”

“Ne,” přerušila mě Kacie. “Opravdu, je to v pořádku. Vím, že to nebyla tvoje vina.” Kousala se do rtů a znovu si začala hrát s náhrdelníkem.

“Vím, že to není moje vina, ale pořád se kvůli tomu cítím špatně. Vypadáš tak…že ti je nepříjemné být kolem mě. Nechci to tak nechat. Domluvil jsem se s Fredem, že sem znovu přijedu a budeme spolu chytat ryby. Bylo by hezké, kdybych ti tu nevadil.”

Obrátila oči v sloup. “Ty mi nevadíš, jen jsem z tebe v rozpacích. Bylo to…dlouho…víš, když mě takhle někdo viděl. Nebyla jsem na to úplně připravená.” Zadívala se do obývacího pokoje, aby se vyhnula očnímu kontaktu.

“Řekni mi, co mám udělat, abychom se vrátili k tomu jaké to bylo dopoledne?”

“Fakt nic. Je to v pohodě. Jdu do postele. Jsem hotová. Uvidíme se ráno?” Hodila po mě zdvořilým úsměvem, který jí nedosahoval k očím a otočila se na chodbu ke svému bytu. Věděl jsem, že ten úsměv jen předstírá. Nechtěl jsem to takhle nechat. Začal jsem rychle přemýšlet, jak ji přinutit aby zůstala a vrátili jsme se zpět k normálu. Rozsvítilo se mi.

“Kacie?” Zavolal jsem hlasitým šepotem. V tu chvíli, kdy se na mě otočila jsem si vytáhl své tričko a nechal spadnout kalhoty ke kotníkům. Stál jsem tam jen v boxerkách.

“Oóó můj Bože! Co to děláš?” Zachichotala se a zakryla si oči.

“Myslel jsem si, že takhle je to spravedlivé. Já jsem viděl tebe a teď vidíš i ty mě. Můžeme se vrátit do normálu.”

Podívala se na mě mezi prsty, ale rychle je dala zpátky k sobě, když si všimla, že s oblékáním nijak nespěchám. Pořád se smála a pokračovala tlumeným hlasem: “Obleč se, ty blázne!”

Co to sakra dělám? To je určitě jedna z nejhloupějších věcí, kterou jsem kdy udělal a to už mám za sebou spoustu hloupých věcí. Stál jsem před tou dívkou, která mě neuvěřitelně přitahovala, v ničem jiném než v boxerkách a tvrdnul jsem přímo před ní. Pokaždé když se na mě zazubila nebo mi sjela pohledem po těle, musel jsem myslet na absolutně nepřitažlivé věci.

"Dálkové ovládání. Pepřový sprej. Zimní bundy. Golfové hole.”

“Já…jestliže mi neslíbíš, že tu se mnou chvíli zůstaneš. Tak se svléknu úplně a  budu tě pronásledovat halou a chodbou až do tvého pokoje.

“Na to nemáš dost odvahy.” Vyzývala mě.

Nikdy jsem neodmítal výzvu.

“Vlastně je tu docela teplo nemyslíš? Možná by mi bylo příjemněji bez nich”. Zavrtěl jsem obočím a začal si hrát s gumičkou mých boxerek. Její oči sledovaly mojí ruku s pusou dokořán. Znovu si dala ruce před obličej a otočila se k chodbě, ale neodcházela.

“Dobře. Dobře. Zůstanu, ale natáhni si kalhoty.”