PMA - 5. kapitola

Překlad: Tanulka

Přerušení…

Tessa

Celou noc jsem strávila pitím spousty panáků a tančením jako blázen s Lexi a Avery. Ony byly moje nejlepší kamarádky už od střední školy. Mám-li být upřímná, bylo mnohem těžší říct o tom, co se stalo s Jaredem holkám než klukům. Lexi se chovala opravdu šíleně.  Snažila se odejít z bytu asi třikrát, než to konečně vzdala. Když jsem naposledy vytáhla její zadek z auta, zamumlala něco o tom, že si ho najde později. Bože, jak já ji miluju!

Na konci noci jsem skončila, tak jako vždycky na takových opileckých večírcích – mluvením s Blakem. Když party končila, my jsme jako obvykle flirtovali na balkóně.

„Kdy sis nechal udělat nové tetování?“ zeptala jsem se ho, když se mu vyhrnulo tričko na svalnaté paži. Začínalo v polovině bicepsu a pokračovalo až na rameno – ale tam nebyl konec. Tričko nešlo dál posunout a já jsem se začala třást vzrušením, když si ho sundal přes hlavu. Z jeho pasu jsem až zadržela dech. Pane jo, měl to nejdokonaleji vytvarované tělo, co jsem kdy viděla! A z jeho hlubokého „V“ co mu vedlo do kalhot, se mi podlomila kolena. Tetování bylo stejně krásné jako zbytek jeho těla. Oheň vystupoval na jeho rameni, plameny stékaly po hrudi a obalovaly mu žebra.

„Vlastně jsem si ho právě nechal udělat. V březnu jsem se dostal na Southland Fire (Hasičská základna) a  právě jsem dokončil svůj základní výcvik.“ Odtrhla jsem oči od jeho perfektního těla a zavřela pusu, doufajíc, že si mého slintání nevšiml. Pohled na něho bez trička stačil, aby mi zvlhly kalhotky. „Být požárníkem byl vždycky můj sen. Takže když jsem konečně po třech letech zvládl kandidátskou zkoušku fyzických schopností a vstupní test, rozhodl jsem se jím stát.“ řekl mi s hrdostí v hlase. „Nevěděla jsem, že jsi tam nastoupil, Blaku! To je úžasné! Gratuluju!“ vypískla jsem. Věděla jsem, jak moc chtěl být hasičem. Od absolvování střední školy obcházel pohovory. Byl to velice těžký úkol obstát všem požadavkům. Navíc, útvary obvykle testovaly nováčky pouze jednou nebo dvakrát za rok. V tuhle chvíli jsem se cítila trochu smutně, protože jsem tuhle informaci zjistila až teď. Jared mě držel dál od mých přátel, od té doby, co jsme se dali znovu dohromady.

„Díky. Myslím si, že se můj otec ve mně mýlil,“ řekl a díval se do země. V hlase měl tolik bolesti, když to řekl.

„ Co tím myslíš, Blaku? Myslela jsem, že jsi neznal svého otce?“ zeptala jsem se ho se zmateným výrazem na mé tváři. „Vlastně ne. Bylo mi jen pět, když mě a Devina matka vzala pryč, moc si o něm nepamatuju. Devin říkal, že nás bil a říkal nám, že z nás nikdy nic nebude, protože naše matka je děvka.“ Díval se dolů a mě z něho bolelo srdce. Kopl botou do kamínku, který byl na terase, čímž bylo zřejmé, že už o tom nechce diskutovat.

„Pamatuju si, že hodně pil,“ začal a stále se díval na zem. „A když hodně pil, tak nás bil. Jedna noc byla fakt špatná…“ jeho hlas se zlomil. Nadechl se a pokračoval.

„Jednoho dne to mámě docvaklo – měla toho už dost a za pár dní jsme odešli. Později mu poslala rozvodové papíry a byli jsme konečně bez něj.“ Díval se do noci a myslím si a byl minutu mimo.  

Když se vrátil očima zpět k betonu, pokračoval.

„Já jsem byl opravdu malý, ale Devin měl sedm, možná osm, když jsme odešli.  Je ze všeho dost špatný. Jsem jen rád, že Devin a já nejsme takový bastardi,“ řekl tiše. Před tím, než se podíval nahoru, utřela jsem si rychle slzu, která mi stékala po tváři, a bolelo mě z toho srdce.

„Nevím, co říct. Nemůžu uvěřit, co jsi si jako dítě prožil. Nedokážu si představit, jaké to pro vás muselo být.“ Řekla jsem a položila mou ruku na jeho rameno. „Jak někteří rodiče můžu zacházet takhle se svými dětmi, to nepochopím. A chudák tvoje matka…“

„Moje máma je hrdina,“ přerušil mě a řekl neoblomně. „Měla dost kuráže a sebeúcty, aby s ním žila, odvedla nás pryč a začala znova. Neměli jsme vůbec nic, když jsme začínali nanovo ve Phoenixu.

Zůstali jsme tam skoro rok u tety, dokud máma nenašla práci tady v Denveru. Nechala nás pak u tety několik měsíců a odešla do Denveru sama. Když se pak usadila, vrátila se pro nás a od té doby jsme byli s ní,“ vysvětlil. V jeho hlase jsem slyšela pýchu a to mě rozesmálo.

„Je to tak neuvěřitelné,“ řekla jsem a potřásla hlavou. „Nedovedu si přdstavit, jak se musela bát. Vaše máma je pozoruhodná žena. Vychovávala tebe a Devina, to jí vzdávám čest. Jsem si jistá, že jste byli pěkní uličníci,“ dobírala jsem si ho.

„Byli jsme úplní andílci,“ šklebil se Blake.

„Jo, jasně,“ protočila jsem oči a plácla ho do ruky, on sebou trhl. „Au, holčičko! Opatrně, jsi silnější, než si myslíš,“ zasmál se.  Nemohla jsem si pomoci a musela jsem na něho dál civět. Teď, když jsem o něm věděla víc, byla jsem v úžasu nad tím, čím v životě prošel. A tričko měl pořád sundané, tak to s tím má možná co do činění. Potom co jsem se dozvěděla o jeho minulosti, jsem k němu cítila zvláštní spojení. Ačkoliv jsem nemohla všechno chápat. Vyrůstat  s mojí rodinou bylo proti tomu co prodělal, procházka růžovým sadem! Ale přesto, vědět o jeho minulosti ve mně vyvolávalo k němu mnohem hlubší pocity. Měla jsem náhlé nutkání ho obejmout, a tak jsem natáhla ruku a udělala to. Myslím, že jsem ho překvapila, protože se nadechl, když se naše těla dotkla. Pomalu mě obejmul. Přibližně po minutě těsného objímání se pomalu začal odsouvat.

„Tess...“ zašeptal mi do ucha. Nechtěla jsem se ho pustit a tak jsem předstírala, že ho neslyším. Když jsem neodpověděla, zvedl mi prstem bradu a zadíval se mi do očí. Nikdy mi tělem neběželo tolik emocí jako v tuto chvíli. Dívala jsem se do jeho krásných očí a on se pomalu začal sklánět k mým rtům.

Do prdele? Můj puls začal závodit, moje srdce v hrudi mi hlasitě bušilo. Byl tak blízko. Cítila jsem jeho dech na rtech. V očekávání jsem zavřela oči a v tom se otevřely balkónové dveře. „Tess, zlatíčko, jsi tady? Jsme připraveni jít domů...Oh! Uh, jejda! Promiňte, lidi! Neruším?“ Koktala Lexi. Položila mi ruce na boky a zvedla na mě obočí. Výraz v její tváři byla směs zmatku a pobavení. Vtrhla na balkón, hledala mě a samozřejmě nečekala, že najde Blake bez trička, se mnou v náručí a chystající se mě políbit, myslím si. Doufala jsem.

„Ne, nic se tady neděje, Lexi. Byli jsme právě na odchodu dovnitř,“ řekl Blake, nechal mě jít a popadl tričko ze zábradlí.

„Jo...jistě,“ uchechtla se Lexi, dívajíc se na mě pohledem 'Panebože! Takhle to nevypadalo?!'

Podívala jsem se na ni se zoufalstvím v očích. Dala mi očima vzkaz a šla zpátky dovnitř. Její dlouhé blond vlasy byly poslední věc, kterou jsem viděla, než se zavřely dveře. Blake mě popadl za ruku a pošeptal mi do ucha, „To je škoda, že jsme byli vyrušeni. Začínalo to být zajímavé.“ Zčervenala jsem, když se zachichotal a odtáhl se.

Šli jsme dovnitř a začali se loučit s našimi přáteli, kteří byli natolik střízlivý, aby mohli jet domů. Lexi měla domluvený odvoz s Mattem a přísahám, že se začervenala, když jí to nabídl. Když se se mnou objímala na rozloučenou, zašeptala: „Ty děvko, musíme si zítra promluvit o tom, co jsem viděla! Budu funkční tak v odpoledních hodinách, ale chci znát všechny detaily.“ Jen jsem se zasmála. Bohužel tu nebylo co vyprávět. Možná, kdyby přišla o chviličku později, tak bych nějaké šťavnaté detaily měla, kdo ví. K čertu s ní, tak jako tak!

Značně opilá  Avery se rozhodla, že bude lepší zůstat přes noc, zejména poté, co jí Devin vytrhl klíčky od auta z ruky, když se chovala, jako by se chystala k odchodu. Avery byla vždy ta nejklidnější z nás, takže skutečnost, že právě ona je tak opilá bylo trochu znepokojující. Zřídka kdy pila a byla vždy příkladná dívka. I když měla vztahy s kluky, tak nikdy moc vážné. Zdálo se, že je vždy ukončí, když začínají být vážné. Myslím si, že Devin ji měl rád, ale nebyla jsem si s tím úplně jistá. Vždycky spolu flirtovali, ale na druhou stranu, byl Devin děvkař. Nikdy neměl přítelkyni, ale vždy měl po bohu jednu nebo dvě holky. Ale viděla jsem, jak se na Avery dívá, když s ní mluví. Vždycky měl v očích ten pitomý výraz. Možná, že mezi nimi něco je. Zavrtěla jsem hlavou. Za posledních 24 hodin se toho tolik stalo, tak se momentálně nebudu pokoušet na něco přijít. Party utichla a můj opilý zadek se snažil mít oči otevřené. Začala jsem všem říkak dobrou noc, než půjdu do postele.  Obvykle jsem po takovýchle večírcích přespávala v druhém pokoji, protože jsem byla Palmeřina sestra a obvykle jediná dívka, která zůstala přes noc. Není jiné cesty, nemůžu jet domů, na tomhle večírku jsem toho dost vypila. Předpokládala jsem, že budu sdílet pokoj s Avery, ale vyřešilo se to jinak. Avery omdlela  jakmile narazila na gauč. Devin přes ní hodil deku a posunul polštář pod hlavu. Já měla pokoj pro hosty volný. Převlékla jsem se do trička a kraťasů, co mi sestra půjčila a zalezla pod deku, celou tu dobu jsem přemýšlela o Blakeovi. Nemohla jsem si pomoci, ale zajímalo mě, co by se stalo, kdyby Lex nepřišla. Bohužel, myšlenky netrvaly dlouho. Všechny sračky, co se mi dnes večer staly a všechny záběry z večera se mi začaly honit hlavou a oslabily mě. Jakmile se hlava dotkla polštáře, usnula jsem.

Xxx

Druhý den jsem se probudila s hroznou bolestí hlavy. Můj bože, vypila jsem toho hodně. Potřebovala jsem Advil a Gatorade. Podívala jsem se na noční stolek  a bože, byly tam. Láhev Advilu a modrá Gatorade na mě čekají. Blake. Byl tak sladký. Doufala jsem, že jsem nechrápala, když mi to sem nesl. Dala jsem si Gatorade do úst a s Advilem zapila.

Sáhla jsem po telefonu a zjistila, že mám 7 nepřijatých hovorů od Jareda. Nechal mi hlasovou zprávu a poslal textovku. Hovno! Úplně jsem na Jareda zapomněla. Zavřela jsem oči a snažila si vybavit včerejší noc. Má ústa se stočila do širokého úsměvu, když jsem si vybavila vzpomínky na Blaka. Otočila jsem se pro telefon a jako první si přečetla textovku.

Kdy budeš doma? Musíme si promluvit, zavolej mi zlato.

Protočila jsem oči a zapla si hlasovou zprávu. „Miláčku, prosím, odpovídej mi! Musíme si promluvit. Je mi to líto. Prosím, dej mi šanci ti to vysvětlit. Nechci tě ztratit. Miluju tě, lásko, zavolej mi. Prosím!“

Fuj! Už se děsím dneška. Rychle jsem vyhodila nohy z postele, ale  špatně dopadla  na podlahu. „Au! Do prdele, holčičko! Co děláš, snažíš se mě zabít?“ Zamumlal Blake ospale, přetáčejíc se mi pod nohama.

„Sakra! Promiň! Nevěděla jsem, že jsi tam dole,“ omluvila jsem se a dala nohy zpátky na postel. „Počkej, proč jsi spal na podlaze?“

„Nechtěl jsem spát v obývacím pokoji s ostatníma. Všichni chrápou a já jsem pak pořád vzhůru.“ „No, nemusel jsi spát na podlaze! To je manželská postel, mohl jsi spát vedle mě,“ řekla jsem a smála se.

„Když jsem přišel, tak už jsi spala a nechtěl jsem tě budit. Vypadala jsi tak klidně,“ řekl tiše a jeho obličej zářil úsměvem. Na chvíli se odmlčel, byl trochu zmatený. „Beru to tak, že Jared už ti zavolal?“ „Jo, jak to víš?“

„Slyšel jsemjak ti telefon vibruje celé dopoledne. Do prdele, málem jsem mu už odpověděl, ale neudělal jsem to.“ začala jsem se smát. „To by bylo fakt legrační. Mimochodem, díky za Advil a Gatorade dneska ráno. Jak jsi věděl, co budu potřebovat?“

„Viděl jsem kolik panáků Patrona jsi včera v noci měla, tak jsem vsadil na jistotu,“ řekl Blake a mrkl na mě. „Díky, Blaku. To bylo od tebe milé,“ usmála jsem se. „No, radši už vstanu a půjdu domů, měla bych zavolat Jaredovi zpátky. To bude legrace.“

xxx

Když jsem se vrátila domů, dala jsem si sprchu a rozhodla se udělat si něco k jídlu, před tím, než zavolám Jaredovi. Předpokládala jsem, že budu potřebovat dost energie na to, abych se dostala přes tuhle konverzaci. Opravdu – Byla jsem jak vypnutý motor. Nechtěla jsem mu vůbec volat zpátky. Neměla jsem mu co říct, kromě toho, že byl kretén. Také jsem věděla, že dokáže být přesvědčivý, když chce a abych byla upřímná, stále jsem ho milovala.  Než mu budu volat, chci mít hlavu vztyčenou.

O hodinu později jsem posbírala odvahu a zavolala mu zpět. Věděla jsem, že když to neudělám, může se objevit v mém bytě a to bych byla v háji. Vzala jsem telefon, našla ho v seznamu, zmáčkla zelené sluchátko. Byla jsem úplně podělaná strachy. Nechtěla jsem to udělat – teď nebo nikdy.

Okamžitě to zvedl. „Miláčku, je mi to tak líto! Prosím, můžu přijít? Jsem venku. Sedím tady už hodinu a čekám, až zavoláš.“ znělo to tak ustaraně. Slyšet ho takhle prosit – vždycky prolomil moje zdi.  Potřebovala jsem zůstat silná.

„Nevím, jestli je to ten nejlepší nápad, Jarede. Jsem vážně zraněná a nemyslím si, že by jsi sem měl chodit.“ začala jsem plakat. Nemohla jsem se bránit hněvu, který ve mně narůstal. V hlavě mi běžely snímky z minulé noci.

„Šukal jsi někoho jiného! ZNOVU! Víš co – Nemůžu uvěřit, že jsem ti zavolala zpátky.“

„Zlato, prosím, jdu nahoru. Musím tě vidět. Musím ti to vysvětlit.“ řekl ve spěchu. Slyšela jsem, jak zavřel dveře svého auta.

„Ne, Jarede! Já nechci, abys sem chodil. Myslím to vážně. Jdi pryč. Skončili jsme,“ řekla jsem a snažila se, aby to znělo odhodlaně. Sotva jsem to dořekla, někdo zaklepal na dveře. Bože, rychle jsem vstala.

„Tess, otevři dveře. Jestliže už se mnou nechceš být, mohl bych tě naposledy vidět a rozloučit se? Zlato, prosím,“ prosil.

Asi minutu jsem váhala. Nechtěla jsem otevřít dveře, ale on mě vždycky uměl zmanipulovat, takže jsem dělala věci, které jsem nechtěla, ale chtěl je on.

„Prosím, já tě prosím.“

Chvilku jsem seděla a přemýšlela, zda je dobrý nápad ho pustit sem. Věděla jsem, že to nevzdá. Zůstal by tam zatraceně celý den, byla bych zavřená uvnitř a já musím jít ven. Nakonec jsem to vzdala. Tenhle rozhovor musí proběhnout dříve nebo později a bude lepší, když to budu mít za sebou. Doufejme, že to bude rychlé a bezbolestné, jako strhnutí náplasti. Když jsem otevřela dveře, seděl na kolenou s hlavou dolů. V náručí tucet dlouho stonkatých růžových růží.

Vypadal jako čert. Jeho kudrnaté tmavě hnědé vlasy měl rozcuchané jako by si v nich jezdil rukou celou noc. Jeho tmavě zelené oči byly krvavé a vypadaly jako by nespal několik dní.

Mlčky jsem se na něho dívala, jak on se dívá všude kolem, ale ne na mě. Výraz jeho tváře byl sklíčený, a na zlomek vteřiny, jsem se cítila špatně za včerejší noc, ale pak se mi v mysli přehrála představa jeho a Moniky a musela jsem zavřít oči, abych nezačala plakat. Tohle byl muž, kterého jsem milovala, důvěřovala mu, dala mu své srdce a on mě zradil.  Vzdala jsem se být s ním dále a ztratit tak kousek dalšího života. V duchu jsem se proklínala za to, že jsem mu umožnila, aby mě tak dlouho ovládal. Vždycky jsem se bála, abych ho ničím nerozrušila -ale teď už ne. Už mi způsobil dost bolesti za posledních šest měsíců a já končím.

Po chvíli, která se zdála jako věčnost, vstal a objal mě. Odstrčila jsem ho. „Ne, Jarede. Tentokrát už to nebude fungovat. Šukal jsi svou asistentku a lhal jsi mi.“ Vrátila jsem se do svého bytu směrem do kuchyně. Nemohla jsem ho nechat u sebe, musela jsem zůstat silná. Jak dlouho se vídáte?“

Následoval mě a zavřel za sebou dveře. Položil květiny na pult, a když mluvil, rukou si prohrábl vlasy. „Bylo to jen jednou, zlato. Prosím, věř mi. Nikdy bych to neudělal, ale,“ na chvíli se odmlčel, pravděpodobně se snaží vymyslet perfektní lži. „Ona mě vydírala, Tess.“

„Opravdu, Jarede?“ Zeptala jsem se nevěřícně. „Mohl jsi o tom přemýšlet celou noc a vymyslel jsi tohle? To jsi nemohl přijít s něčím lepším?“ řekla jsem mu a hněv sršel z každého mého slova. „Jaký měla důvod tě vydírat?“

„Zpackal jsem práci – velký případ. Zpackal jsem jeden mnohamilionový obchod a až to zjistí můj otec, tak mě zabije. Snažil jsem se všechno opravit. Nechal jsem nějaké papíry na stole a Monika to musela vidět. Vyhrožovala mi, že to řekne mému otci, jestli se s ní nevyspím. Snažila se o mě ode dne, co jsem ji najal,“ vysvětloval mi a prosil mě očima.

„Proč jsi ji tedy už dávno nevyhodil, když se tě snažila svést? Nebo alespoň to nenahlásil na personální?“ ptala jsem se ho, nežrala jsem to, čím mě tu krmil.

„Zpočátku jsem byl polichocen, že mě vidí tak atraktivního. Nikdy jsem s ní neflirtoval, ale myslel jsem si, že je to roztomilé. Pak se to, ale vymklo kontrole. Chtěl jsem ji vyhodit, ale pak jsem to posral s tím účtem. Staral jsem se o to, jak to napravit, že jsem neměl čas starat se o ni. Včera ráno, těsně před tím než mi zavolala a hrozila mi, že vše řekne mému otci, jestliže ji po práci nevezmu domů a neošukám.“

„Tak já si to ujasním. Podváděl jsi mě, aby sis zachránil prdel? Jak romantické,“ řekla jsem a dívala se na něho s odporem. „Proč jsi prostě všechno neřekl svému otci? Proč jsi neřekl pravdu, o tom co jsi posral namísto toho, abys jí šukal?“ Počáteční adrenalin v mých žilách se začínal vytrácet. „Jsem ráda, že pro tebe znamenám tolik,“ zašeptala jsem a dala si hlavu do dlaní. Slzy se mi začaly valit po tvářích.

Jared přišel ke mně a obejmul mě. „Zlato, je mi to líto. Měl jsem tátovi všechno říct, ale neudělal jsem to, protože jsem ho nechtěl zklamat. Chtěl jsem dokázat, že tu práci zvládnu sám. Chce, abych převzal společnost, a nikdy to neudělá, když si bude myslet, že nezvládnu velké případy. Moc se omlouvám. Jak mohu dokázat, že jsi pro mě jediná?“

„Nemyslím si, že tentokrát můžeš,“ řekla jsem a kroutila hlavou, když jsem se mu tlačila pryč z náruče. „Neměla jsem tě nikdy vzít zpátky. Věděla jsem, že to uděláš znovu.“

„Zlato, prosím, neříkej to. Vím, že se můžu změnit. Udělal jsem to jednou, tak to dokážu znovu. Prosím. Co děláš tenhle víkend? Můžeme se sejít? Chtěl jsem tě překvapit s výletem do Mexika na měsíc. Můžeme od tamtudy pracovat. Prosím?“ Bože, on v tom byl fakt dobrý. Vždycky věděl, co říct a kdy to říct. Zhluboka jsem se nadechla, zkoncentrovala veškerou sílu, aby mě neopustila. „Nemůžeš mě prostě vzít do Mexika a myslet si, že všechno bude v pořádku. Podvedl jsi mě.“ Podívala jsem se mu do očí, abych v nich viděla škody, které jsem způsobila. „Stejně na tom nezáleží,“ pokračovala jsem, „protože už mám plány na tento víkend.“ „Plány? S kým?“ Znělo to znepokojeně.

„Jdu s Blakem na hasičský ples. Jeho doprovod mu odřekl a už má všechno zaplaceno. Tak jsem souhlasila, že půjdeme jako kamarádi.“

Čekala jsem, jak mi Jaredův hněv bude padat na hlavu. Věděla jsem, že bude naštvaný, ale bylo mi to jedno. Viděla jsem, jak zatíná pěsti. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Ne,“ řekl věcně a žalostně.

Podívala jsem na něho, byl rozlícený vztekem. Jak se opovažuje mi říkat, co můžu nebo nemůžu dělat? Nevlastnil mě, byla jsem už nemocná a unavená z toho jak se ke mně choval! Strávila jsem posledních pět měsíců děláním toho, co chtěl – návštěvy jeho rodiny a přátel. Během té doby jsem ztratila kus sebe. Byla jsem z něho otrávená a tento rozhovor rychle změnil jeho vystupování.

„Hmm... Nebudu ti lhát, Tess, nelíbí se mi to ani trochu. Ale já teď potřebuju získat tvou důvěru zpět. Jestli chceš tedy jít, pak je to v pořádku. Nebudu se tě snažit zastavit.“ Mohla bych říci, že se snažil být sladký, ale neúspěšně. Žíla na jeho spánku pulzovala a měl u boků zaťaté pěsti.

„Půjdu Jarede a nežádám o svolení,“ informovala jsem ho mrzutým tónem. „Myslím, že by jsi měl odejít. Potřebuju čas, abych tohle všechno zpracovala. A pravdu říct, nechci se právě teď na tebe dívat. Mohu ti zavolat zítra?“ Nemohla jsem uvěřit, že s ním takhle mluvím. V duchu jsem se chválila za to, jak jsem se k němu postavila jednou pro vždy.

Jeho tvář trochu spadla a tvářil se dotčeně. „Myslím, lásko, prosím, jen...musíš vědět, jak moc tě miluju. Ty jsi pro mě. Myslím to vážně.“ Dal mi pusu na tvář a vydal se ke dveřím. Než odešel, otočil se ke mně.

„Tess...“

„Co je, Jarede?“ zeptala jsem se ho naštvaně. Jen jsem chtěla, aby už odešel. „Musím něco vědět.“ Viděla jsem jeho ohryzek v krku, jak křečovitě polyká. „Musím vědět, jestli to je naposledy, co jsem tě kdy viděl.“

„Já nevím, Jarede. Jsem zraněná. Jsem si jistá, že se uvidíme v ten pravý okamžik. Zavolám ti zítra, ale právě teď musíš odejít.“ Sklonil hlavu.

Klidně ke mně přišel zpátky, vzal mou hlavu do dlaní a políbil mě se v ším co cítil. Chtěla jsem políbit také, ale nic jsem necítila. Bylo to jako bych k němu byla úplně otupělá. Po té bolesti, kterou mi způsobil, jsem se uzavřela. Jen jsem tam stála a on odešel.

Xxx

O několik hodin později jsem procházela všechny fotografie od střední školy. Bohužel, spousta z nich byla s Jaredem.  Poslední dva roky jsem byla na vysoké škole na Institutu umění v Denveru. Chystala jsem se absolvovat na katedře Aplikovaných věd, obor fotografie. Ve čtvrtek jsem měla absolvovat posudek mého portfolia a já jsem nebyla zdaleka připravena. Nemohla jsem se dočkat, až absolvuju, měli jsme končit už za dva týdny. Vždycky jsem chtěla mít svou vlastní firmu na portrétové fotografie. Bylo tam něco na tom momentu zachycení v čase jedním jednoduchým kliknutím, to mě prostě fascinovalo.

Lexi ukázala přímo, když moje oči nemohli zaostřit. Otevřela jsem dveře a ona tam stála s dvěma Frappuccinama ze Starbucks. Wau!

„Ahoj, šlapko! Myslela jsem, že by jsme tě mohli trochu povzbudit,“ řekla a zvedla dva kelímky. Vešla dovnitř a podala mi jeden nebeský nápoj.

Lexi byla tak nádherná. Přistěhovala se do Colorada z Alabamy v druháku na střední a měli jsme společných pět předmětů, staly jsme se neoddělitelné. Nikdy neměla žádný problém přitahovat kluky. Se svými dlouhými vlnitými blond vlasy a očima barvy oceánu, byla vražedná. Všichni kluci byli blázen z jejího jižanského přízvuku.

„Ó můj bože! Potřebovala jsem to! Děkuji moc, Lex! Jsi ten nejlepší přítel všech dob! Řekla jsem jí a napila se.

„Samozřejmě, že jsem! Dobře, teď, když mám tvojí pozornost,“ řekla škodolibě a zvedla na mě obočí. „Co se to sakra dělo venku s Blakem Bentley? Vy jste vypadali, že se chystáte jít na to! Chci detaily, ty couro,“ vyptávala se. Zamířili jsme k pohovce a posadili se.

„Za prvé, nevypadali jsme, jakože se chystáme jít na to – jen jsme se objímali. Za druhé, nemám žádné podrobnosti, co bych ti řekla. Nic jsme nedělali. Jsme jen kamarádi.“ připomněla jsem jí. Lexi mi dala pohled, který křičel lháři.

„Jo a já jsem panna! Tesso Collins, jak si můžeš myslet, že uvěřím, že se nic nestalo? On byl bez trička a zíral na tebe jako by se tě chystal pohltit.“ Lexi byla ten ty, který nevěřil, že dva lidé opačného pohlaví by mohli být ve skutečnosti „přátelé“, pokud jeden z nich nebyl gay.

„Přísahám, Lex, nic se nestalo,“ ujistila jsem ji. Ani jsem se jí nechtěla zmínit, co se mohlo stát, kdyby nepřišla ven. To by ji pálilo jako oheň. Začala jsem se červenat, jen při myšlence na to, kde včerejší večer mohl být. Potřebovala jsem změnit téma hovoru, než začne do mě vidět. „Takže, co se stalo mezi tebou a Mattem? Zdála ses mi trochu nervózní, když se tě zeptal, jestli potřebuješ odvést domů.“ Její tvář začala rudnout a usrkávala frappe, než mi odpověděla. „Nic se na party nestalo. Nabídl mi jen odvoz domů, to je všechno.“ řekla vyhýbajíc se mým očím a pokrčila rameny. Myslela si, že jsem blbá nebo co? Očividně obcházela pravdu.

„Nic se nestalo na party, co? No, co se tedy stalo po večírku ty, děvko? Ještě ses nenaučila, že přede mnou nic neskryješ, Lexi Miller?“ zasmála jsem se a její tvář střídala odstníny růžové.

„Jen mě políbil, přísahám,“ odpověděla se smíchem. Její oči se rozzářily a začala tleskat jako malá holka. „Tess, byl tak sladký. Stejně tak, jako skutečný jižanský gentleman,“ rozplývala se. „Otevřel mi dveře auta a pak, když jsme dojeli ke mně domů, tak mě šel doprovodit ke dveřím. Ach, a pak, mi tak sexy něžným hlasem řekl, že měl skvělý večer a že by mě rád znovu viděl. Poté se mi díval do očí,“ pokračovala zasněně, _nakonec se ke mně naklonil a políbil mě.“

Lexi byla beznadějný romantik. Dávala jsem to za vinu všem pohádkám, které četla jako dítě a romantickým komediím, na které mě nutila dívat se s ní. Přísahám, že ženy jsou od dětství naprogramovány, že kluci jsou sladcí, romantičtí, rytíři v lesklé zbroji. Ve skutečnosti nejsou nic jiného než nadržené ropuchy. Její tatínek jí vždycky říkal, že nikdo nikdy nebude dost dobrý pro jeho malou princeznu. Myslím si, že mu věřila. Jestliže kluk od ní nedostal 110%, odkopla ho. A ti kteří měli to štěstí, a směli se seznámit s jejím otcem, obvykle poté rychle vyběhli. Byl to tvrdý osel a žádného neměl rád. To bude muset být velice speciální muž, který se bude líbit nejen jí, ale i jejímu otci.

„Možná jsi ho konečně našla, Lex,“ uculovala jsem se, ale snažila se nesmát. „Kdy ho půjdeš představit otci?“

„Hezký pomalu, Tess. Ještě jsme neměli ani rande a ty si myslíš, že ho hned půjdu představovat otci? Utíkal by rychleji, než kuličky přicházející ze zbraně mého táty překročily rychlost!“ obě jsme se zasmály. „Myslím si, že na něm něco je, úplně jiný – něco z něj mi roztáčí žaludek a hlavně když se směje.“ Po téhle jedné větě, jsem věděla, že Lexi je pro Matta ztracená. Ten pohled v jejích očích, když jí řekl, že jí odveze, nikdy předtím jsem v jejích očích takovou jiskru neviděla. Doufala jsem, že Matt to cítil stejně nebo pak Lexi na konci mohla mít zlomené srdce.