PMA - 14. kapitola

Překlad: Tanulka

Převezmu to…

Tessa

Když se Blake vrátil do domu, já a všechny děvčata jsme tančili v obývacím pokoji na „I knew you were trouble“ od Taylor Swift. Smála jsem se té ironii v této situaci. Sledovala jsem Blaka, jak jde do kuchyně. Popadl pivo z lednice, otevřel si ho a než stačilo pěněním postříkat věci okolo, dal si ho do úst. Když vzhlédl, našel moje oči a dívali jsme se na sebe navzájem několik okamžiků, než jsem svůj pohled odtrhla. Hlavou mi běžela slova, která mi řekl.

„Není to, jako bychom spolu byli nebo tak něco.“

Málem jsem mu vlepila facku, když to řekl, ale byla jsem příliš zraněná a rozrušená, abych vynaložila takové úsilí. Chápala jsem, proč byl tak rozrušený, vypadalo, že jsem se snažila něco skrývat, protože jsem měla. Skrývala jsem fakt, že mě můj bláznivý expřítel sledoval. Když jsme byli na večeři, poslal mi další zprávu. Naštěstí bez obrázku – jen tři slova velkými písmeny. TY JSI MOJE. 

Zpráva, kterou jsem dostala venku, když jsem byla s Blakem, byla asi nejhorší z nich. Jednalo se o koláž fotek Blaka a mě, které byly pořízené v průběhu minulého týdne. Jeden snímek byl Blake, jak mě přivezl před můj byt ráno po plese. Byl tam taky snímek nás dvou na večeři z téže noci. Třetí snímek byl o nás dvou, jak se líbáme na požární stanici, když jsem Blaka navštívila v práci.

Na té věci mi nahánělo hrůzu to, že fotografie byly pořízené z větší vzdálenosti a dost osobní. Musel používat foťák s dobrým zoomem, aby udělal takhle dobré snímky. Jsem si jistá, že bych si ho nevšimla, protože byl dost daleko. V dolní části koláže, červenými tučnými písmeny byly stejná tři slova – TY JSI MOJE.

Jakmile jsem viděla, že je zpráva od Jareda, vymazala jsem ji z obrazovky a předstírala jako by tam nic nebylo. Blake vypadal z téhle události dost vystresovaný a poslední věc, kterou potřeboval, bylo se obávat Jareda. Nečekala jsem, že se tak rozzlobí a obviní mě. Doslova mi to omlátil o hlavu, jako bych ho podváděla, nebo tak něco. Nevím, co mě bolí víc – skutečnost, že mi tak bez obalu řekl, že vlastně nejsme spolu, nebo skutečnost, že měl tu drzost naštvat se za něco, co by nás vážně ovlivnilo, kdybychom ve skutečnosti byli pár, ale on mi dal jasně najevo, že nebyli. 

Dneska večer jsem z něho byla úplně rozhozená. Jak mohl být v momentě z toho milujícího, sladkého, dokonalého chlápka, stát hajzl? Nikdy jsem nebyla v mém životě, tak zmatená.

Skutečnost, že jsem byla emocionálně odmítnutá, mi v téhle situaci, nepomohlo. Nemohla jsem mu ani vyjádřit, jak jsem se cítila ublíženě. Jen jsem seděla ohromena, zcela neschopná tvořit jediné slovo natož kompletně myslet. Kdyby Lex nepřišla, myslím si, že bych nebyla schopná se hnout z místa. Mám tendenci zamrznout při emočních situacích, které se mi vymknou kontrole a tohle byla právě taková situace. Věděla jsem, že mu budu muset čelit tak či onak. Také jsem věděla, že dva panáky Patrona mi v tuhle chvíli určitě pomůžou.

Byla jsem vyrušená ze svých myšlenek, když jsem na bocích ucítila dvě ruce. Myslela jsem si, že je to Blake, ale když jsem vzhlédla, stále ještě stál v kuchyni. Výraz v jeho tváři byl vražedný. Nemusíme být spolu, ale stejně, do pekla, nechce, aby se mě někdo dotýkal. Otočila jsem se a uviděla Shana, jak se na mě zezadu tlačí. Píseň, která hrála, se změnila na Katy Perry „The One That Got Away“.

Divila jsem se, proč byl Blake stále naštvaný. Věděla jsem, že žárlí, ale tohle byl jen Shane. Znala jsem Shana tak dlouho, jako Blaka. Sledovala jsem ho, jak stál nehybně, pozoroval mě a zlost se v něm pulzovala. Chtěla jsem jít k němu a odstranit tuhle ožehavou věc, která se dneska děje, ale rozmyslela jsem si to. Nepotřebovala jsem, aby se ke mně zase otočil zády.

Odvrátila jsem se od Blaka a podívala se na Shana. Smál se a bavil se. Jeho oči se na mě podívaly a hravě se usmály, nenápadně pokýval hlavou jako pozvání k němu. Na chvilku jsem zaváhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že si s ním zatančit můžu – byli jsme kamarádi a na zábavě není nic špatného. Nakonec to přeci byl můj večírek, ne.

A ublížit trochu Blakeovi, nebyl zase tak špatný nápad. Obejmula jsem Shana okolo krku a začala s ním tančit. Byl to gentleman a ani jednou nedal své ruce příliš daleko na sever ani na jih od rovníku, když jsme tancovali. Celou dobu se mě ani nedotkl pánví, jako kluk, který měl v hlavě jen sex.

„Gratuluji, miláčku!“ řekl nadšeně Shane a rozzářil se na mě.

„Díky, Shane,“ odpověděla jsem mu klidně a zhluboka se nadechla, abych uklidnila své emoce. Už jsem neměla pocit, že bych slavila. Jeho úsměv se trochu vytratil, když uslyšel tón mého hlasu.

„Je všechno v pořádku s tebou a Blakem? Zdál se mi pěkně naštvaný, když před chvílí přišel,“ pozoroval, jak jsme se přizpůsobili měnící se hudbě.

„Nemám tušení! Nevím, co se s ním děje. Prostě na mě venku vyštěkl a zdá se, že si myslí, že ho podvádím. A dal mi najevo, že jsme spolu vlastně nebyli,“ rozzlobila jsem se.

„Chci tím říct, jak matoucí to je?“

„No, znáš přece Blaka jaký může být. Viděl jsem ho s hodně dívkami, Tess. Zachází s nimi jako s princeznami a když od nich dostane, co chce, odhodí je. Je to pro něho jen hra.“ Podíval se na mě, „Chci, abys s ním byla opatrná. Můžeš se pak lépe zachovat, když to budeš vědět, že jo?“

Přestala jsem tančit a podívala jsem se zpátky na Shana. Proč si myslel, že jsem pro Blaka příliš dobrá? Byl to jeden z Blakeových nejlepších přátel, tak proč se mě před ním snažil varovat? Myslela jsem si, že kluci drželi pohromadě. Co tohle mělo znamenat?

Ach jo…nějak bude. Člověk by si myslel, že se tu snaží uhladit věci pro jeho dobro. Nemohla jsem na to ani myslet, natož něco říct a tak jsem tam jen stála a dívala se na něj.

„Tess…“ řekl a zatřásl mi rameny ve snaze dostat mě ze snění. Lehce jsem se usmála a on tak věděl, že jsem zpátky. „Je mi to líto, nechtěl jsem tě rozrušit. Chci jen to, co je pro tebe nejlepší. Můžeme mluvit o něčem jiném, jestli chceš.“ Přejel si rukou přes jeho blond vlasy a zíral na mě se svýma světle modrýma očima. Začal se znovu pohybovat boky v rytmu hudby.

„To je v pořádku, Shane.“ řekla jsem nakonec a přizpůsobila se písni. „Díky, že máš o mě starost…ale ano, pojďme mluvit o něčem jiném.“ Sklopila jsem oči na podlahu. Opravdu jsem nechtěla mluvit o ničem. Měla jsem dost starostí právě s mluvením s Blakem a o svých pocitech. Byla jsem si jistá, že o nich nechci mluvit se Shanem.

Položil mi prst pod bradu a zvedl mi obličej, takže jsem se na něho znovu podívala. „Přemýšlela jsi někdy o nás, Tess? Myslím tím, jestli jsi někdy myslela na to, jaké by to bylo, kdybychom zůstali spolu?“

Sakra! To bylo to poslední, co jsem teď potřebovala. Vytáhla jsem od něho ruku a začala si točit vlasy, právě když zpomalovala hudba. „Hmm…no…ne tak docela. Myslela jsem, že jsme byli vždy jen přátelé. Proč? Ty jo?“ Zeptala jsem se ho slabým hláskem. Opravdu jsem tuhle konverzaci chtěla rychle ukončit.

„Celou tu domu,“ zašeptal udýchaně, hladíc mě na zadní straně obličeje. Když to dělal, měla jsem z toho mrazení – ale ne to příjemné mrazení. Z jeho doteku mi na krku vstávaly vlasy. Rozhlížela jsem se po parketu, kdo by mě tak mohl zachránit. Kde do pekla je Lexi?

Píseň se změnila na pomalé, bolestivé zvuky „Jealous Guy“ od Gavin DeGraw, které vřískaly z reproduktorů. Do prdele! Pomalá píseň není zrovna to, co teď potřebuju.

V tu chvíli, celé mé tělo ožilo a nedobrovolně reagovalo na přítomnost za mnou. Ani jsem se nemusela otáčet, abych okamžitě věděla, že to byl Blake. Moje tělo na něho reagovalo dřív, než to věděla mysl. Ať už mě chtěl nebo ne, vlastnil mé tělo, srdce i duši. Vždycky bude.

„Převezmu to,“ dožadoval se Blake a vkročil mezi mě a Shana. Krátce mě napadlo, jestli o tuhle píseň nepožádal Blake. Možná se mi snaží tím něco říct…možná je to cesta k omluvě.

Shane okamžitě přistoupil ke mně a zablokoval tak Blakeovi cestu. „Já si to nemyslím, brácho. Tess a já jsme vedli zajímavý rozhovor a já bych ho rád dokončil – sám. Nyní, pokud nemáš nic proti…“ řekl Shane dívajíc se na mě, ignorujíc Blaka a popadl mě za pas.

Pokusel se, abychom se znovu pohybovali v rytmu hudby, ale já jsem se nemohla pohnout. Stála jsem tam, jako ukotvená k podlaze a sledovala Blakeovu reakci. Cítila jsem vztek, který z něho vyzařoval.

Jeho ústa byla vytvarovaná do úzké linky a pěsti zaťaté u boků. Viděla jsem, jak těžce dýchá a se zaťatými zuby zamumlal: „Řeknu to ještě jednou, Shane, a jestli od ní neustoupíš, budu ti muset pomoct. Rozumíš? Přebírám to.“ Shane musel vidět hněv v Blakeových očích, protože mě okamžitě pustil a poraženě couvl.

Když Shane odcházel, Blake z něho stále nespouštěl oči. Ulevilo se mi, že jsem byla zachráněna od Shaneova výslechu, ale byla jsem trochu naštvaná, že to byl Blake, kdo mě přišel zachránit. Nebyla jsem připravena tak brzo mu čelit, po těch ostrých slovech, které na mě plival. Z naděje, že bychom mohli být někdy spolu, se mi lámalo srdce.

„Pojď. Musíme si promluvit.“ Vzal mě za ruku a vedl ke schodům. Vytáhla jsem mu ruku, protože jsem se na něho stále zlobila. Copak opravdu čekal, že ho budu následovat jako malé štěně? „Já si to nemyslím, Blaku. Venku jsi mi to dal jasně najevo. Je to tak? Nejsme spolu.“ řekla jsem mu a snažila se ovládat svoje emoce. „O čem jiném se dá mluvit?“ Zkřížila jsem si ruce na hrudi a zastavila se. Neexistoval způsob, jak bych se pohla.

„Tess, prosím, já…musím s tebou mluvit. Musím ti pár věcí vysvětlit. Pokud se ti nebude líbit, co uslyšíš, můžeš odejít a já tě nezastavím. Prosím.“ Pomalu ke mně přistoupil, jeho ruka se jemně dotkla mé tváře, ale zarazil se, když jsem udělala krok zpátky.

„Ne, děkuji,“ prohlásila jsem. Nebyla jsem připravena s ním mluvit. Nechtěla jsem se na něho dívat. Chystal se odejít a já nebyla připravená ho nechat jít.

„Vážně, Tess, přestaň se chovat jako dítě a promluv si o tom se mnou. Vím, že jsi naštvaná a vím, že jsem se choval jako debil. Ale prosím, nech mě to vysvětlit.“ Přimhouřila jsem oči. Opravdu mě nazval dítětem?

„Nenuť mě, abych si tě hodil přes rameno a odnesl tě nahoru,“ varoval mě a pozvedl obočí. Jeho rysy změkly do hravého projevu.

„To by ses neodvážil,“ ušklíbla jsem se na něho se vzdorovitě zdviženou bradou.

Blake pokrčil rameny. „Dívej se, holčičko,“ zavrčel, zvedl mě a hodil si mě přes rameno jako bych byla hadrová panenka.

„Pusť mě, Blaku!“ Křičela jsem, mávala rukama a bila ho do zad. Věděla jsem, že nemá smysl bojovat, ale nezastavilo mě to – nechtěla jsem se vzdát bez boje.

„Ne, musíme si promluvit,“ zamumlal a stiskl mi nohy.

„Kdybys nebyla tvrdohlavá, mohla bys teď chodit.“ Zasmál se, když jsem ho párkrát udeřila nohou. „Máš ránu jako holka, víš to?“ Škádlil mě a šel dál.

„Jsem holka, blbče!“ Křičela jsem na něj, pořád ho bušíc do zad pěstmi.

Slyšela jsem, jak se Lexi, Avera, Palmer a všichni ostatní smějí z rohu místnosti, když jsme procházeli kolem, střílela jsem po nich ošklivé pohledy. 

„To jste nejlepší přátelé?!“ Zařvala jsem ze schodů. Všichni na mě jen mrkli a smáli se ještě víc.

Když jsme došli do Blakeova pokoje, hodil mě dolů na postel, šel zavřít a zamknout dveře. Pak stál u nohou postele a zíral na mě, jak jsem si upravovala šaty. Posunula jsem se na posteli a opřela se o její čelo, popadla jsem polštář a přitáhla si ho k hrudi. Položila jsem si do něho bradu a zadívala se na něj, čekajíc až udělá první krok.

„Sakra, Tess! Proč jsi tak tvrdohlavá?“ Rukama si prohrábl vlasy. Zhluboka se nadechl a nechal ruce volně viset podél boků. Dýchal z plných plic. „To se nemuselo stát. Ty to víš. Ne, že bych si tě rád neházel přes rameno,“ řekl a uculoval se. Hravý Blake se vrátil. Proč to muselo být tak žhavé?

„Co chceš, Blaku?“ Naléhala jsem a snažila se soustředit. Musela jsem si udržet kontrolu. Vše, co jsem chtěla, bylo odhodit své oblečení a nechat ho do mě tvrdě a rychle bušit. Chtěla jsem ho a zapomenout na všechno co se stalo v poslední hodině.

Posadil se na postel a rukama si nervózně prohrábl vlasy. Věděla jsem, co se chystá říct a nemohla jsem ho nechat to dokončit. Musela jsem ho zastavit – Nemohla jsem ho ztratit.

„Omlouvám se,“ vyhrkla jsem a dívala se dolů na šedočernou pruhovanou prošívanou deku na posteli. Vzala jsem její roh do rukou a hrála si s látkou nervózně mezi prsty, když jsem čekala na jeho odpověď. 

„Za co?“ Zeptal se překvapeně.

„Za to, že jsem ti neřekla, kdo mi poslal tu zprávu. Měla jsem ti to říct, že to bylo…“

„Ne, neříkej mi to,“ přerušil mě, zvednutou rukou a zavřenýma očima, jako by se mu to těžce říkalo.

„Nepotřebuji to vědět. Není to moje věc. Neměla by ses mi omlouvat. Neudělala jsi nic špatného.“ 

Seděla jsem v tichosti. Snažil se mi omluvit nebo mu jen pracovaly nervy, aby mě mohl nechat jít? Nedokázala jsem říct co to je. Srdce mi v hrudi bušilo tak silně, že ho lidé na schodech mohli slyšet, kdyby se snažili.

„Omlouvám se za to, co jsem řekl, Tess. Nemyslel jsem to tak. Ty víš, že jsem to tak nemyslel. Zcvoknu se z toho. Já jen…“ Díval se na zem a vypadal poraženě. „Nechal jsem za sebe promluvit nervy a to jsem neměl. Prosím, odpusť mi.“ Podíval se na mě těma čokoládovýma očima a já jsem věděla, že nechce odejít. Každopádně, ne dnes v noci.

Odhodila jsem polštář, který jsem držela, stranou a přelezla postel. Klekla jsem si vedle něho a dala mu ruce na ramena. Když se sklonil, zašeptala jsem mu do ucha: „Než ti budu moci odpustit, potřebuju, abys pro mě něco udělal.“

Otočil ke mně hlavu a podíval se na mě. „Cokoli,“ slíbil. Jeho oči byly absolutně čisté a upřené na mě – věděla jsem, že by udělal cokoliv, přesně jak říkal.

„Ukaž mi, jak moc toho lituješ, Blaku. Potřebuju, aby ses mě dotýkal,“ zašeptala jsem svůdně. Jeho oči se rozšířily a ztmavly touhou, jak jsem si olizovala spodní ret. Věděl přesně, co jsem chtěla. Kousla jsem ho jemně do ucha a on se prudce nadechl, jeho tělo se chvělo.

Obtočili jsme se kolem sebe a Blake mě položil na postel, plazíc se nade mě. Jeho ruka cestovala po mém těle, přes mou hruď a krk, dokud mě nechytil za šíji. Držel mě pevně na svém místě. Líbal mě na krku, sál ho a olizoval, dokud se nepřesunul do koutku mých úst.

Svíral mé vlasy v ruce a jemně mě za ně zatáhl, abych zasténala. S tím jeho ústa začala vášnivě líbat má ústa, vlévajíc všechnu omluvu do polibku. Políbila jsem ho zpátky a dala mu tak vědět, že mu bylo odpuštěno a hladila ho po zádech.

Mezi polibky, zašeptal: „Tess, Odpusť. Mi.“

Když mě začal líbat na krk, tiše jsem mu odpověděla: „Odpouštím ti, Blaku. A taky se omlouvám.“ Jakmile jsem ta slova vypustila z úst, se vším přestal a zadíval se mi do očí.

Odsunul mi pramen vlasů z obličeje a jeho sexy úsměv se začal rozlívat po ústech. „Budu předstírat, že ti ještě nebylo odpuštěno, holčičko.“ Chichotala jsem se. „A teď už pojďme ti sundat ty šaty. Čekám celou noc, abych viděl, jak máš nohy omotané kolem mě.“

Posadil mě, když mi rozepínal šaty a sesunul mi je z ramen. Lehla jsem si zpátky a zvedla boky, aby mi látka lépe klouzala dolů. Vstal a odhodil moje šaty na podlahu. Zvedla jsem se a opřela se o lokty, abych se mohla dívat, jak si rozepíná košili. Jakmile odhalil svá ramena, moje oči sklouzly na jeho tetování. Sjížděla jsem očima dolů po hrudníku a břichu, dokud se nezastavily u jeho hlubokého „V“. Olízla jsem si rty a můj jazyk chtěl sjíždět jeho nejsexy část těla.

„Líbí se ti moje šukací linka, holčičko?“ Přejel si prsty po sexy svalech, dokud se nezastavil na vrchu svých kalhot. Opravdu právě řekl šukací linka?

„Šukací linka? Pěkná terminologie,“ chichotala jsem se. „A ano, mám ji ráda.“

Pomalu si začal rozepínat kalhoty, ale oči ze mě nesundal. „To proto mě, do prdele, chceš?“ Vyšel z kalhot a sledoval mě, jak na něho zírám v celé jeho kráse. Stál tam přede mnou, radost pohledět a moje hladové oči se ho nemohly nabažit. Moje kalhotky byly stále vlhčí s každým mým pohledem na další sval.

„Ano,“ řekla sem.

„Pak dělají svou práci,“ ušklíbl se a naklonil se nade mnou, tahajíc mě na kraj postele. Když jsem zvedla boky, zatáhl za moje kalhotky, aby mi je mohl sundat. Stáhl mi je a jednou rukou rozepnul podprsenku. Sundal mi ji a mě naskočila husí kůže, jak se mě dotkl.

„Víš vůbec, co se mnou do prdele děláš?“ Zeptal se mě, když mě pokládal zpátky na postel. 

„Co?“ Pronesla jsem, neschopna mluvit. Očima se potuloval po mém těle. Naklonil se dopředu, líbal mé tělo od břicha k prsům. Zastavil se, aby mohl vzít jednu z mých bradavek do úst, a já jsem zasténala, když se jí jeho jazyk dotkl.

Chvilku ji sál a druhou bradavku točil mezi prsty. Pak pokračoval v líbání a kousání mého krku.

„Všechno,“ zašeptal mi do ucha. „Tvoje krásné tělo, tvoje úžasná prsa, perfektní zadek. Ale část, kterou mám, kurva, nejradši je tvoje měkká, k zulíbání, inteligentní pusinka.“

Chichotala jsem se jeho vyjádření, když tvrdil, že se mu na mě nejvíc líbí ústa. Naše jazyky se navzájem pohladily a rukama mi hladil prsa. Prohnula jsem se v zádech, tlačíc mu je do dlaní a štípl mě do bradavky.

„Potřebuju tě ve mně, Blaku. Musím tě cítit. Prosím,“ zakňučela jsem.

Vstal a zatáhl mě dolů, takže můj zadek vysel na okraji postele. „Potom co budu v tobě, tak kolem mě obtoč nohy.“ Řekl mi a pomalu do mě vstoupil. Sténala jsem, když mě naplňoval.

„Vždycky tak vlhká,“ zavrčel, když se do mě tlačil. Jakmile byl ve mně celý, tak jsem podle jeho instrukcí obtočila nohy kolem jeho pasu.

„Možná se budeš chtít držet matrace, holčičko. Budu tě šukat tvrdě.“ Přesunula jsem ruce a svírala postel. Čekala jsem, jak do mě bude bušit. Stáhl boky dozadu a narazil do mě drsně a rychle.

„Ano, Blaku! Znovu! Tvrději!“ Vykřikla jsem s potěšením. Odtáhl se a narazil do mě, znovu a znovu. S každým přírazem byl úder tvrdší a tvrdší. Prsty jsem zatínala do matrace a křičela jeho jméno.

„Udělej mi to“ řekla jsem mu a on zrychlil tempo. Místností se rozléhalo Blakeovo sténání a zvuk našich těl, která o sebe plácala.

„Potřebuju, aby ses udělala.“ Znovu se do mě tlačil a třel rukou můj klitoris a tím do mě udeřil můj orgasmus v zuřivých vlnách. Když jsem se rozpadla, přestal do mě bušit, ale celou dobu ze mě nespustil oči. Po odeznění orgasmu ležel na mě a těžce jsme dýchali.

Sjel ze mě a přitáhl si mě blíž. Ležela jsem na prsou a sledovala jeho tetování svými prsty.

„Opravdu, holčičko, odpustíš mi?“ Zeptal se mě tiše a s nadějí v hlase.

„Samozřejmě, Blaku. Nemohla bych ti o něčem takovém lhát,“ ujistila jsem ho. 

„Opravdu ses mi omluvil? Nebo jsi mi lhal, abys mě dostal do postele?“ Dobírala jsem si ho.

„Nemyslím si, že víš jak moc je mi to líto. A nikdy bych ti nelhal, Tess. Nikdy,“ řekl a uctivě mě políbil na hlavu.

„Slibuješ?“ zeptala jsem se.

„Vždycky.“