PMA - 12. kapitola

Překlad: Tanulka

Do toho ti nic není…

Tessa

Po snídani mě Blake vysadil u mého bytu a před odchodem jsme se domluvili na večer. Nechtěla jsem od něho odejít, ale měla jsem nějaké důležité pochůzky, které bylo potřeba řešit spíše dříve než později. Udělala jsem si čaj, když jsem se připravovala na to, co se muselo stát. Pohodlně jsem se usadila na gauči a vytáhla můj telefon. Listovala jsem kontakty a hledala Jeradovo číslo. Zhluboka jsem se nadechla a zmáčkla „volat“. S každým kroužkem na displeji se můj tep zrychloval. Děsila jsem se tohoto rozhovoru. Jared se nevzdával snadno a já jsem věděla, že mě čeká obrovský boj. Jakmile mi odpověděl, moje srdce mi spadlo až do žaludku.

„Ahoj, zlato!“ Řekl nadšeně, dřív než jsem stihla reagovat. „Jsem tak rád, že jsi doma. Můžu přijít? Moc mi chybíš,“ zeptal se mě dychtivě.

„Ehm…ne, Jarede. Hele, musím s tebou mluvit.“ Opravdu jsem, ale nevěděla, jak to říct. Zhluboka jsem se nadechla v naději, že slova ke mně přijdou. Věděla jsem, že mu asi zlomím srdce, ale nemohla jsem už držet krok s jeho hrami, už ne. Věděla jsem, že bych se neměla starat o to, zda ho to bolí, on se taky sakra nestaral, že to bolelo mě. Ale nemohla jsem si pomoct.

Zavřela jsem oči a slova mi šla sama, „Je po všem, Jarede, tentokrát navždy.“

„Co? Ne! Miláčku, počkej…Nemůžeš…Nemyslíš, že…Já tě nemohu ztratit. Ty jsi celý můj svět.“ Jeho hlas se začal třást.

„Miluju tě. Je mi to moc líto, co jsem udělal, Tess! Prosím, dovol mi přijít. Musíme si promluvit osobně,“ prosil.

Nemohla jsem ho nechatpřijít – bez ohledu na to. Bylo by to ještě těžší, kdyby přede mnou stál. Potřebovala jsem, abych zůstala pevná a dostala se přes to. Muselo se to, tak být.

„Neopovažuj se sem chodit, Jarede! Já ti nevěřím. Podvedl jsi mě už dvakrát, co já vím,“ dodala jsem, protáčejíc oči, „a tentokrát to není možné zpravit.“

„Ne…nedělej to, Tess! Mohu všechno napravit, já…“

„Je po všem!“ Zařvala jsem a přerušila ho. V mém hlase bylo znát rozčílení. Na druhé lince bylo ticho. Možná se nakonec chystal vzdát. Nechtěla jsem křičet, ale on by nikdy nepochopil, že to myslím vážně.

Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechnul. „Má to něco společného s Blakem?“ Jeho hlas, původně zlomený a zoufalý, se rychle transformoval – nyní byl plný hněvu.

Co to sakra?

„Ne, Jarede!“ Rychle jsem odpověděla. „Blake s tím nemá nic společného! Má to co dočinění s tím, že jsi se mnou zacházel jako s hovnem a ty jsi mě, kurva, podváděl!“ Už jsem se začínala zlobit. Jak se opovažoval zkoušet na mě, že ten ublížený je on? Atmosféra rozhovoru se posunula. Oba jsme byli rozzlobení, i když bylo docela jisté, že jsem byla jediná, kdo měl důvod se zlobit.

„Řekni mi jednu věc, Tess, a bude pro tebe lepší říct mi pravdu,“ zněl klidně, ale sklíčeně, jak mluvil do telefonu. Klid jeho hlasu mi způsobil chvění podél páteře. „Dělala jsi to s ním minulou noc?“

„To absolutně není tvoje věc, Jarede! A ani to nezkoušej otočit proti mně!“ Byla jsem šíleně rozzuřená. „Ty jsi ten důvod, proč se to děje. Ty jsi ten, kdo nedokázal udržet ptáka v kalhotách!“

„Neser mě, Tess a nelži,“ varoval mě. „Vím, co jsi udělala a co chceš dělat. Včera v noci jsi nepřišla domů a jsem si jistý, že jsi měla svoje hubený nohy obtočený kolem něj víc než jednou.“

Velmi se snažil, abych necítila, jak byl rozzlobený, ale jeho vztek přímo kapal přes telefon jako jed. „Nezapomeň na to, že jsi pořád moje a já nevzdávám to, co je moje.“ Zněl jako jiný člověk, ne jako Jared, kterého jsem znala. Hlas, který zněl přes reproduktor, byl zastrašující.

„Nejsem tvoje, Jarede! Co to s tebou, kurva, je?“ Začala jsem se chovat jako blázen. Mé ruce se začaly třást, když jsem slyšela to, co znělo jako bití pěstí do zdi. Ztrácel to! „Nebudu to říkat ještě jednou, Tesso. TY…JSI…MOJE…A…POUZE…MOJE!“ Děsivý chlad se mi linul podél páteře. Než jsem stačila odpovědět, linka oněměla.

Zírala jsem na můj telefon v šoku. Co se to sakra právě stalo? Opravdu se snažil, to otočit proti mně?

Měla jsem děsivý pocit, když jsem pokládala telefon na stůl. Něco v jeho hlase a způsob, jak mluvil, mě vyděsilo. Snažila jsem si přehrát rozhovor zpátky v mé mysli, ale všechno se mi pomíchalo. On byl určitě jen naštvaný. Znala jsem Jareda několik let a nikdy jsem ho neslyšela rozzuřeného. Všechno ve mně chtělo konec s Jaredem v mém životě. Když jsem se dívala z okna, shromažďovala jsem svůj rozum a cítila jsem zle od žaludku. Něco mi říkalo, že ještě o Jaredovi uslyším, ať už budu chtít nebo ne.

***

Příští týden byl jeden z nejrušnějších a nejrychlejších týdnů mého života. Byla jsem vyčerpaná z ujišťování se, že mé portfolio je perfektní. Moje tvrdá práce se vyplatila, protože můj profesor mi řekl, že to bylo úžasné a já měla opravdovou budoucnost ve fotografii.

Volný čas jsem trávila s Blakem, který mi s vyčerpáním zrovna nepomáhal. Většinu dnů jsme strávili zamotaní v chaosu prostěradel. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého. Moje tělo po něm stále toužilo. Když nebyl kolem, tak jsem hluboko vnitru cítila tupou bolest a jediným lékem byl jeho dotek.

Byla jsem překvapená, když jsem už celý týden o Jaredovi neslyšela ani ho neviděla. Po způsobu, jakým náš poslední rozhovor probíhal, jsem si byla jistá, že to bude trvat déle. Doufala jsem, že možná přišel k rozumu a vzdal to. Ani v nejmenším se mu nelíbilo rezignovat na to, co chce, ale zřejmě došel k závěru, že neměl šanci, že tentokrát si mě neodtáhne do jeskyně.

Když jsem tak seděla v taláru a čepci a poslouchala svůj závěrečný ceremoniál, nemohla jsem si pomoci a myslela jsem na minulý týden a Blaka. Čím víc času jsem s ním strávila, tím víc se mé city prohlubovaly a vymykaly se kontrole. A nebylo nic, co bych mohla udělat, abych to zastavila. Žila jsem ve fantazii, plovoucí ve vzduchu a čekala na pád v gravitaci…a kdy mě to kopne do tváře. Bylo jen otázkou času, než se něco pokazí. Bylo to prostě takové, jako bylo mé dospívání. V jednu chvíli jsem plula na obláčku a v další jsem padala do pekla.

Byla jsem vytrhnuta ze svých myšlenek, když jsem slyšela své jméno. Vyskočila jsem ze svého sedadla a vydala se na pódium, abych si převzala diplom. Slyšela jsem, jak mi moje rodina a přátelé s křikem fandí z publika, když jsem potřásala děkanovi rukou a pózovala fotografovi. Vrátila jsem se na místo a zírala na můj diplom. Konečně jsem absolventkou prestižní vysoké školy! Byla jsem tak nadšená, že začne moje stáž a kariéra. Naštěstí pro mě jsem měla uloženo dost peněz, abych mohla mít trochu volněji. Do čtvrtého července jsem si udělala volno, potřebovala jsem pauzu, než skočím po hlavě do skutečného dospělého života. Plánovala jsem hodně lenošení u bazénu a mnoho nocí omotaná kolem Blaka.

Když obřad skončil, prodírala jsem se davem najít své rodiče a kamarády. Nakonec jsem je uviděla, zvedla jsem ruce do vzduchu slavící tak svůj úspěch. Můj táta byl první, kdo mě obdařil obřím objetím. „Udělala jsi to, Tesso. Jsem tak hrdý,“ řekl mi s úsměvem od ucha k uchu. Můj otec byl vždycky můj největší fanoušek a byla jsem tátova holčička.

„Díky, tati.“ Dala jsem mu pusu na tvář a maminka ho vytlačila, aby mi i ona mohla blahopřát.

„Gratuluji, Tess! Věděli jsme, že to dokážeš,“ chválila mě, políbila mě na čelo a pořádně mě stiskla.

Také jsem ji objala. „Díky, mami.“

Palmer, Cole, Lexi, Avery a Devin mi všichni dali velké obětí a gratulovali mi. Začala jsem se ohlížet po Blakeovi. Slíbil mi, že tu na obřad bude. Měl přijet s Devinem, ale nikde jsem ho neviděla. Najednou jsem se cítila špatně.

„Devine, kde je Blake? Myslela jsem, že přijede s tebou,“ zeptala jsem se smutně. Nemohla jsem uvěřit, že tu není, když mi to slíbil.

Devin pokýval hlavou a naznačil mi, abych se otočila. Když jsem to udělala, uviděla jsem Blaka jak stojí opřený o zeď a v ruce drží červené, růžové a žluté gerbery s úžasnou vůní. Zatímco květiny byly nádherné, nemohla jsem odtrhnout pohled od muže, který je držel. Vypadal naprosto skvěle v khaki kalhotách  a bílé košili. Rukávy košile měl vyhrnuté nad jeho tvarované předloktí a odhalovaly tak sexy umělecké dílo na jeho ruce. Mohla jsem vidět i náznak jeho tvarovaného hrudníku, který se lisoval pod bílou látkou. Byla jsem v úžasu, bez řeči a s pocitem slz. Byla jsem ohromená tolika emocemi, šla jsem k němu a on mě obejmul jeho silnými pažemi a přitáhl si mě k sobě.

„Gratuluji, holčičko. Jsem na tebe hrdý,“ zašeptal mi do ucha. Z pocitu jeho teplého dechu na mém krku se mi podlomila kolena.

„Díky,“ řekla jsem smutně. „Málem jsem si myslela, že jsi porušil slib, když jsem tě tu nikde neviděla.“ Podal mi květiny a já zahanbeně sklopila oči, že jsem to řekla nahlas.

Zvedl mi prstem bradu a díval se mi přímo do očí. „Tesso, nikdy bych neporušil slib, daný tobě. Takhle bych ti nikdy neublížil,“ usmál se na mě a nevěřícně zavrtěl hlavou. „Znáš mě líp než kdo jiný.“

Zvedla jsem se na špičky a tiše ho políbila. „Já vím, Blaku, je mi to líto. Neměla jsem to říkat.“

„Už ti někdo řekl, že v tom taláru a čepici vypadáš rozkošně?“ zašeptal mi a sjížděl mě očima.

„Ó můj bože! Vypadám jako idiot. Zapomněla jsem, že mám na sobě tuhle hloupost.“ Plácla jsem ho po hrudníku, víc než trochu zahanbeně.

„Vypadáš nádherně bez ohledu na to, co máš na sobě. Vážně, myslíš si, že by sis ho mohla nechat? Myslím, že bys ho měla nosit v noci a pod tím nic.“ Mrkl na mě.

Před tím, než jsem mu mohla odpovědět, byli za námi rodiče. „Ahoj zlato, jste připraveni jít? Máme pro tebe oslavu!“ Táta zářil pýchou. „Jdeš s námi, Blaku?“

„Samozřejmě, pane Collinsi. Nenechal bych si to za nic na světě ujít,“ řekl Blake, když ho táta poplácal po zádech.

„Blaku, zdá se, že máš zájem o mou dceru,“ řekl a uchechtl se. Díval se na obrovskou kytici, kterou jsem měla v ruce a zvedl obočí, „Ale neznamená to, že mi budeš teď najednou říkat pane Collinsi.“

„To je mi líto, Craigu, už se to znovu nestane.“ Zasmál se Blake.

Blake se znal s mými rodiči už několik let, narazili na sebe už na několika akcích. Můj táta a Blake si docela dobře rozuměli. Což byla ve skutečnosti výhoda, protože to teď nebylo nijak trapné „seznamovat ho s rodiči“. Navíc jsem věděla, že Blake byl se setkání s mým tátou nervózní.

Když jsme byli na střední škole, byl můj táta známý jako „zastrašující otec“ mezi všemi kluky. On, ale ve skutečnosti nebyl nijak zastrašující, byl to jen otec, který chránil své dcery. Ačkoliv, nebyla jsem z jeho pověsti nijak překvapená. Když mi bylo patnáct a šla jsem na svoje první skutečné rande, můj táta seděl v kuchyni u stolu a čistil zbraň, aby ho viděl kluk, který mě přišel vyzvednout. Nikdy nezapomenu na výraz v jeho tváři, když tátu uviděl. Od té noci byl táta známý jako ‚tvrďák‘. Na vysoké škole jsem moc nabídek na rande nedostala a myslím si, že táta s tím měl něco společného. Když jsme odcházeli, zazvonil mi v kabelce telefon. Rodiče už byli v autě a já jsem šla do Devinova auta. Když jsem vyndala telefon z kabelky, měla jsem tam z neznámého čísla textovky. Byla jsem dost zmatená, protože se týkaly Blaka a mě a všeho co jsme prožili v hotelové hale a na hasičském plese.

Můj srdeční tep se zrychlil, když jsem uviděla fotku pod textem. Velkými písmeny tam bylo – MOJE. Celé moje tělo se začalo třást a hlava se mi začala točit. Jsem si jistá, že v obličeji jsem byla celá bílá. Jared tam tu noc byl! Nevěděla jsem jak je to možné, ale byl tam a špehoval mě. Cítila jsem se dost špatně. Moje myšlenky se vracely do minulého týdne a na vše co mi řekl po telefonu, když byl rozzuřený. Hlava mi naplnila jeho drsná slova.

„Neser mě, Tess a nelži. Já vím, co jsi udělala a co jste dělali.“

„Tess, jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys viděla ducha nebo tak něco,“ zeptal se Blake, vlezl za mnou do auta a objal mě.

„Hm…jo, jsem v pořádku, mám trochu závratě. Nic jsem ráno nejedla a umírám hlady. Asi jsem příliš nadšená,“ lhala jsem.

Nepotřebovala jsem, aby si Blake dělal s Jaredem obavy. Byla to jen fotka. Není to jako, kdyby mě nějak ohrožoval. Jared byl jen žárlivý a naštvaný, že jsem ho opustila. A bylo víc než pravděpodobné, že kdyby to Blake věděl, tak by skončil ve vězení za napadení. Položila jsem telefon a snažila se ignorovat znepokojivý pocit, který jsem měla.